24 Hodin: Nezastavitelný

V zásadě bych sem mohl zkopírovat komentář k prvním dvěma epizodám, a nic by se nezměnilo. Legacy si opravdu vzalo z původní Čtyřiadvacítky pouze formuli šesté a sedmé řady, přidalo k tomu trochu zbytečnýho harašení mezi Carterovou ženou a bráchou, a završilo to totálním zazděním hlavního faktoru úspěchu prvních řad Čtyřiadvacítky - totiž jeden den v životě jednoho agenta. Zpočátku se opravdu zdálo, že se totiž autoři poučili z komentářů na sociálních sítích Čtyřiadvacítky a věnují polovinu času na obrazovce hlavní postavě, se kterou si divák musí vytvořit pouto. Bohužel postupem času Carter začal dostávat třetinu, druhou třetinu dostala Miranda a třetí se rozdělila mezi zbylé linky. Když už jsme u těch vedlejších linek, některé jsou zbytečné (Nicole a Isaac), jiné zase rychle zabité (sexy Kathryn Prescott), a některé kompletně neutažené - a to jsou hlavně ty politické. Jinak je ale Legacy v zásadě kopií šesté a sedmé řady Čtyřiadvacítky, a to až tak moc, že nemá ve své druhé polovině žádný silnější okamžik, ani setkání s Tonym, ani finálová scéna Mirandy Otto, a dokonce ani rozhodnutí jejího muže uctít její památku svou kandidaturou. Je pravda, že by bylo možná zajímavý sledovat v další řadě vztah Carter / Donovan, jako měli Bauer / Palmer, jenže tak jako tak to vypadá, že by se k tomu ani autoři nedostali, protože Čtyřiadvacítka je zkrátka a jednoduše dnes už jen akční seriál s politickým podtextem. Honem rychle hrrr střílet teroristy, buď z Ruska nebo z Blízkýho Východu, to je šumafuk, hlavně aby měli bombu a hrozili zabitím některé z hlavních postav. Přitom kouzlo Čtyřiadvacítky je v osobitosti postav a jejich přežívání toho jednoho dlouhého dne - a to ne na politický scéně. Doufejme jen, že pokud by náhodou se snažil ještě někdo někdy oživit Čtyřiadvacítku, vy-ere se z vysoka na všechno to politikaření a korupci a globální terorismus a bude se soustředit opravdu na ty postavy a uzavřený příběh, který diváka vtáhne spíš než nějaké stovky mrtvých na mostě. (27.04.2017)

[komentář k prvním dvěma epizodám:] Bohužel si to vzalo formuli Čtyřiadvacítky ze sezóny šest a sedm, což samo o sobě stačí v uvozovkách JEN na nadprůměrný akční seriál. Stejně tak bohužel Corey Hawkins zkrátka a jednoduše nemá charizma Kiefera Sutherlanda, a když to vezmu kolem a kolem, nemá ani charisma JB Dalea. Na druhou stranu to má zaplaťpámbu zase černobíle silnou ženskou představitelku v podání Mirandy Éowyn Otto, která může mít stejný potenciál jako měl Dennis Haysbert. Což je samozřejmě pozitivum. Pokud měla Čtyřiadvacítka dostat soft-restart/reboot, měla ho dostat v podobné formě jako byla první řada, a ne se vrhnout okamžitě do tryskovýho skákání mezi jednotlivými složkami příběhu, i.e. přílišný důraz na politikaření v sekundární příběhový linii - výsledkem je chybějící osobitost, vizáž, a samozřejmě fakt, že s hlavními postavami divák nemá absolutně žádné spojení (zkrátka chybí prožitky první / druhé / třetí řady Čtyřiadvacítky). V zásadě si tak Legacy po dvou dílech bere ze Čtyřiadvacítky jen formát real-time, rozdělení obrazovky, dva bílé charaktery (Carter, Éowyn), jeden černý (Sheik alam salám z Oxfordu) a nutnou terciální linku, která tak jako tak brzy skončí (sexy Kat Prescott jako Amira z Čečny). Zatím sice spokojenost, obávám se ale, že globálně Legacy zapadne do průměru, pokud nedostane nějakou injekci. Pozitivum nicméně je tempo (je subjektivně lepší než šestá řada 24ky) a jako vždy padnoucí kamera, střih a hudba. (10.02.2017)