Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Romantická komedie v Cassavetesově podání nabízí hlučný, našlapaný průzkum přitažlivosti a odpudivosti, z nichž se skládá každý cit. Soustředí se přitom na neuchopitelný vztah obou postav z názvu, dvou zcela rozdílných, ale stejně osamělých lidí. Úzkostná blondýna Minnie Mooreová (Gena Rowlands) pracuje jako kurátorka v muzeu moderního umění v Los Angeles a udržuje ponižující poměr s ženatým mužem (John Cassavetes). Když jí starostlivá kolegyně domluví schůzku na slepo, která skončí naprostou katastrofou, zachrání ji Seymour Moskowitz (Seymour Cassel), dlouhovlasý, groteskně kníratý hlídač parkoviště z New Jersey. Upřímný a živelný Seymour se rozhodne, že jedině Minnie je pro něj ta pravá, a zahájí usilovné tažení za získáním její lásky (dnes by to mohlo být označeno za obtěžování). Nerozhodná Minnie si je vědoma krajní rozdílnosti jejich povah, ale její víra v romantickou lásku jí nakonec dovolí cit opětovat. V rolích paní Moskowitzové a paní Mooreové se představují skutečné matky Cassavetese a Rowlandsové. (MFF Karlovy Vary)

(více)

Recenze (15)

Superpero 

všechny recenze uživatele

Na mě tam bylo možná až příliš hereckého exhibicionismu. Všichni dost řvou a furt mají nějaké výlevy. Moskowitz mi spíše, než nějaký bezprostřední dobrák přišel jako docela dotěrnej chlap a Gena Rowlands na mě pokaždé působí, jako kdyby se měla nervově zhroutit. Moc jsem nepochopil, kdy ho vlastně začala mít ráda, jelikož se furt jen hádali a ona před nim zdrhala. Scéna u večeře s matkama každopádně vládne a byl jsem rád za happy end. 70% ()

Eodeon 

všechny recenze uživatele

(herectví Geny Rowlands III., obsahuje spoilery) titulní hrdiny svého dalšího autorského filmu Cassavetes exponuje dlouze a samostatně. divák každého z nich poznává ještě dávno předtím, než se oni seznámí navzájem. ačkoliv tedy očekává, že si oba hrdinové najdou cestu jeden k druhému, musí si už od začátku uvědomovat překážky v podobě naprosto rozdílných osobností obou lidí, jejich rozličné nátury. /// obyčejně Cassavetes zabydluje své filmy postavami tak svéráznými a komplikovanými, že se tito vzpírají všem jednoduchým škatulkám; nelze je vtěsnat do jediného známého typu, nebo trefně vystihnout několika obecnými charakteristikami. ani o Seymouru Moskowitzovi není snadné cokoliv určitého napsat. zjevná je hlavně jeho přímočarost, spontaneita a otevřenost. chodí po světě se srdcem na dlani a je si přitom dobře vědom, že ho to může dostat do častých potíží. ale ani to vědomí ho nedokáže přimět, aby potlačoval vlastní neomalenost a vytvořil si zábrany. Seymour Cassel vytvořil postavu mužného, neotesaného vidláka s přerostlým knírem, dlouhými vlasy sčesanými do “koňského ohonu” na zátylku, který miluje filmy s Humphreym Bogartem a silná auta. je dokonce hrdý na svou obstarožní “rustikální“ dodávku. nestydí se za to, jaký je, a jednou za čas si zaplatí motelový pokoj na jednu noc a do něj sotva plnoletou prostitutku, aby spolu paradoxně celý večer propili a vyprávěli si o všedních životních starostech. /// filmy, do nichž Cassavetes otiskl svůj největší autorský podíl (režie, námět i scénář), jako kdyby do celé své formy přebíraly nenucenost a neupravenost hlavních hrdinů. jen výjimečně lze za kamerovými postupy vycítit přísnou záměrnost stylizace, nebo jednoznačným konkrétním poukazem zdůvodnit volby v komponování mizanscény, ve výběru kostýmů nebo make-upu hereckých představitelů. Cassavetesovy nezávislé filmy se mimo jiné právě díky tomu zdají o to životnější, civilnější, opravdovější a upřímnější. hned první scéna s Minnie Moore extremizuje všeobecnou atmosféru zanedbanosti a nenucenosti, když nechává opilou Minnie po několik monotónních minut vězet v trapném okamžiku, kdy nekontroluje mimické svaly, napíná tvář v groteskních grimasách a nesvede ani chodit. s přibývajícím odstupem (kamera pomalu odjíždí dozadu) ji zachycuje jak se bezmocně plazí po špinavých schodech. ponížení v životě Minnie přetrvává, i když alkohol z krve dávno vyprchal, respektive je to ona sama, kdo kolem sebe tvoří auru unylé nepatřičnosti. není nesmělá. nedůvěru k mužům dává bez okolků najevo a nedělá si starosti s následky. nahodile střídá protáhlé obličeje nejistoty se zahloubanou strnulostí hlubokého smutku. dokonce se ani příliš nesnaží skrývat citová pohnutí pod „masku“, jak se o to snažila jako Sofie a nemá ani motivaci k sebezapření jako Mabel z následujícího filmu. motivaci pokračovat kupředu Minnie zkrátka postrádá. v mysli si přehrává jen vzpomínky na nešťastné milostné zkušenosti a potlačovaná frustrace ji stahuje ke dnu. jedinou maskou jsou jí veliké sluneční brýle, pod nimiž skrývá nejistotou těkající oči nebo náběh na pláč. sluneční brýle jsou vedle cigarety dalším z frekventovaných atributů Geny Rowlands. také její Minnie si během filmu několikrát „zapálí“. na trhavých a zjevně zautomatizovaných pohybech zapalování cigarety je namísto někdejší módní elegance a pozérství znát rutina dlouholeté závislosti. s trochou nadsázky může být cigareta vykládána rovněž jako útěk od starostí, poukaz na slabou či zlomenou vůli člověka, na jeho nezodpovědnost vůči sobě samému, nebo na potřebu rebelie. nic z toho neodporuje složité duši Minnie Moore. /// Minnie odkládá „okatou“ masku – své sluneční brýle, jen když tíživé chmury rozptýlí trochou alkoholu. ale ani tvrdé pití ji nedovoluje bavit se společností obskurního řvouna Zelma Swifta (temperamentně zahrál Val Avery), s nímž se rozhodla zajít na oběd snad jen z nouze nebo lhostejnosti, aniž by tušila, že se afektovanému muži stane nedobrovolným zpovědníkem. nervózní záškuby hlavou, nenechavé doteky rukou na bradě a tvářích, časté olizování koutku úst a pohrávání si s konečky zvlněných vlasů hovoří nejprve o zahánění nudy a rozpacích, později o znepokojení a intenzívním pocitu trapnosti. Swift uvěří v hranou zaujatost a starostlivost, lépe řečeno v zájem, který by na tváři Minnie spatřovat chtěl. trefně, byť příliš okázale a podbízivě vystihuje citlivost a empatii v jejích očích a pokračuje scestným „básněním“ o jemnosti jejích rukou, dokud se sílící rozpaky nestanou pro Minnie nesnesitelnými. /// neurvalá žádost její nové známosti – Seymoura Moskowitze je pro Minnie druhým a posledním důvodem, proč sejmout „ochranné“ brýle. tou dobou si spolu ještě příliš do oka nepadnou; znají se teprve den. už jen proto, jako by nestačilo, že ti dva jsou jako oheň a led, se nechce věřit jejich titulní spřízněnosti, která vede k očekávání důvěrného sblížení. zvyk nás nutí představovat si partnery sobě navzájem co možná nejpodobnější. příliš rozdílným osobnostem velké šance na stabilní a šťastný svazek obvykle nedáváme. v tom přesvědčení nás Minnie a Seymour dlouho utvrzují. až po relativně dlouhé době se objevuje šokující zlom: úsměv. až do rozverné scény ve zmrzlinovém baru se Minnie nikdy neusměje. všechny případné pokusy vyznívají spíše jako hořký škleb. ironicky, teprve nad pohárem zmrzliny se začnou doopravdy vzájemně poznávat; beze slov si svěří své potřeby a pocity. první úsměv je nejprve nesmělý, i když široký, bez odhalených zubů, ovšem křečovitý. je na něm znát jak veliká radost, tak zvyk emoce potlačovat, držet se zpět – nepochybná příčina dřívějších zklamání a následné osamělosti. Minnie si nakonec nejlépe porozumí s mužem, který vypadá, že starosti a strasti přitahuje ještě víc než ona sama a přitom je nese lehce, dokonce s humorem. sdílená osamělost přestává být osamělostí. Minnie tedy nachází chybějící oporu, což není samo o sobě cílem, ale prostředkem ke znovunalezení důvěry v druhého člověka. stejně jako Minnie zahazuje navyklý odstup od lidí, Cassavetes zahazuje stranou stereotyp, podle něhož jsou nejlepšími protějšky lidé podobní svou povahou a se stejnými zájmy. naopak, v bezstarostném konci vkládá obrovské množství důvěry v manželství mezi dvěma rozdílnými lidmi po pouhé čtyřdenní známosti. banální, ale platnou a působivě předloženou myšlenkou zůstává, že: s kým se shodneme, ten nám nemá zjevně co nového dát; zato velmi odlišní lidé nás mohou nesmírně obohatit. i na Minnie je v posledních záběrech z filmu patrná nově nabytá stabilita. herecký projev ji vede střízlivější cestou, tvář vypjatá a povznesená. pryč je téměř všechna doposud převažující roztěkanost, bezradnost a zádumčivost, kolísavá výška hlasu, náhlá trhnutí i neučesané pohyby. ale bylo by unáhlené považovat spokojenost a bezstarostnost za jednoznačné finální vyznění filmu. Na to Cassavetes opouští své hrdiny příliš brzy. () (méně) (více)

Foox 

všechny recenze uživatele

Krásně natočený vhled do strašně zlého začátku vztahu. Záměrně odpudivě napsaná hlavní dvojice dělá z filmu naprosto nekoukatelnou mačo antifeministickou sračku. 10% ()

dr.horrible 

všechny recenze uživatele

Dosť ma to sralo, nebudem klamať. Hlavne asi vulgárnosť Casselovej postavy (zámer chápem).  V jednotlivostiach ale skvelé, highlightmi Zelmov amok v dineri a Gina Rowlands. ()

Dionysos 

všechny recenze uživatele

Rčení, že všechny cesty vedou do Říma, je jen sebeklam lidstva věřícího v osud, jímž ze svých beder snímá odpovědnost za vlastní tragikomickou ubohost - ve skutečnosti Cassavetes ukázal, že existuje jen jediná cesta, vedoucí k nespočtu různých cílů. Stejně tak může Cassavetes použít stejnou filmovou řeč, stejný umělecký přístup, stejný obecný vztah k životu a světu, ať už točí jakoukoliv látku: stačí jen pozměnit akcent, vyzdvihnout určitý detail na úkor jiného, přidat špetku grotesky a rázem máme z dramatu komedii. Až může divák na okamžik zapomenout, že naopak jeho dramata mají v popisu lidské důstojné ubohosti svojí kolosálně ironickou a vtipnou dimenzi. Žádná lidská pouť totiž nikdy neopouští podvojnou tragikomiku své jediné životní cesty: potácení se mezi dvěma póly kantovské nedružné družnosti; popírání faktu, že člověk může dojít štěstí jen v lůně druhých, které ale nepřestává ničit a pak se nestačí divit tomu, že je sám uprostřed lidí a lidé jsou uprostřed něho v jeho izolaci… cesta slov, ta jediná cesta slov, která jsou permanentně vystřelovanými harpunami, kterými se v jediném gestu snažíme jako velrybu porazit druhého a zároveň si ho k sobě připoutat. Slova, stále ta samá slova, která jsou jednou tragická, když je Cassavetes nechá pronášet osamělou postavu v zaplivaném pajzlu, podruhé komická, když je jako zde nechá na sebe navzájem křičet postavami osudových milenců. ()

Elví 

všechny recenze uživatele

Když už vás vlastní matka rozmlouvá vaší snoubence se slovy "Vždyť není vůbec hezký, není žádný Albert Einstein, vydělává málo... tak když není žádné dítě na cestě, tak proč si ho proboha chcete brát???", když vypadáte jako Asterix a zrovna jste ztratili lukrativní práci hlídače parkoviště, ano, i přesto můžete být šťastní! Zpočátku mi na tomhle filmu nepřipadalo nic komediálního, a už vůbec ne romantického, jestli se za romantiku teda nepovažuje to, když vás po návratu domů přítel, sám ženatý otec rodiny, nezmlátí ze žárlivosti... či za komedii to, že sledujete, jak ožralý chlápek v bistru recituje básně. Avšak neuvěřitelné kouzlo všednosti a zároveň nevšednosti, kdy si místy připadáte trapně za jakoby šmírování a sledování něčeho, do čeho vám vlastně nic není, dodává až lehce těžko uvěřitelnému příběhu nový rozměr. ()

danoo 

všechny recenze uživatele

Senzitívny príbeh dvoch ľudí žijúcich na okraji spoločnosti, ktorí túžia po vytvorení alternatívy k všadeprítomnej bezcitnosti. Cassavetes sa tiež ironicky dotkol amerického spôsobu života. ()

vitekpe 

všechny recenze uživatele

Nebejt tam bohyne Gena, tak nevim nevim...komedie to neni, na to je to moc ukricene. Na druhou stranu atmosferu to ale ma.... ()

zelvicka. 

všechny recenze uživatele

Popravdě film, který sestává z nesmyslných, nepříjemných a trapných scén, které se náhodně střídají. Herectví určitě, ale bavilo mě asi posledních 15 minut. #kviff2023 ()

Voyer odpad!

všechny recenze uživatele

Nudná sračka, která rezignuje na klasickou strukturu. Místo toho nabízí tragický střih a odporně uřvané, grobiánské postavy mužů, které buď ječí na hlavní hrdinku, do něčeho ji nutí, nebo ji rovnou mlátí. A to včetně hlavního "hrdiny", který je primitiv extraordinér. Zvládl jsem to kousek za půlku a můžu říct, že jde asi o nejméně uvědomělý mizogynní film, co jsem kdy viděl. ()

G3orgig 

všechny recenze uživatele

Film není nějak výjimečný svým scénářem ani (leč solidními) hereckými výkony, ale jeho schopností ukázat tehdejší dobu. Je až neuvěřitelné jak se Spojené státy 70. let liší od těch současných a o rozdílu s východní Evropou ani nemluvě. Zajímavostí je přinejlepším nedokonalost a reálně možná až odpudivost prakticky všech postav včetně hlavních. Ústřední dvojici sice držíte palce, ale musíte se trochu zakousnout, abyste jim jejich iracionální chování prominuli. ()

sam_lowry 

všechny recenze uživatele

Geniální romantická komedie založená na lasce dvou absolutne odlisnych lidi, jak jen hlídač parkoviště a kurátorka muzea můžou být, takhle sem se nanasmál už hodně dlouho... živelný Seymour Cassel a neuvěřitelně krásná Gena Rowlands, mezi kterými přebíhají ne jiskry ale blesky lásky a nenávisti zároveň... tito dva herci spolu s Johnem Cassavetesem stvořili několik filmů(Opening night, Woman under influence) které právem patří na místo nejlepších nezávislých filmů své i dnešní doby... Bůh žehnej Evě Zaoralové za Poctu Johnu Cassavetesovi na 39.KVIFFu. ()

Ammit 

všechny recenze uživatele

Mně tyhle filmy prostě nesedí. Od řevu přes hysterii, smích, pláč, vztek, pohrdání, zdánlivý klid, až zas k řevu. A to vše během třiceti vteřin. Chvílemi to vypadá, že se dívám na bandu neherců, kteří poprvé čtou text, u kterého neví, co jednotlivá slova znamenají a tak prostě chrlí vztekle to, co má být řečeno klidně a naopak. Hysterčit dvě hodiny na plátně prostě z mého pohledu není umění a podobný emoční exhibicionismus zkazí i ten nejlepší scénář. ()

Reklama

Reklama