poster

Minnie a Moskowitz (festivalový název)

  • USA

    Minnie and Moskowitz

  • slovenský

    Minnie a Moskowitz

Komedie / Drama / Romantický

USA, 1971, 114 min

  • Elví
    ****

    Když už vás vlastní matka rozmlouvá vaší snoubence se slovy "Vždyť není vůbec hezký, není žádný Albert Einstein, vydělává málo... tak když není žádné dítě na cestě, tak proč si ho proboha chcete brát???", když vypadáte jako Asterix a zrovna jste ztratili lukrativní práci hlídače parkoviště, ano, i přesto můžete být šťastní! Zpočátku mi na tomhle filmu nepřipadalo nic komediálního, a už vůbec ne romantického, jestli se za romantiku teda nepovažuje to, když vás po návratu domů přítel, sám ženatý otec rodiny, nezmlátí ze žárlivosti... či za komedii to, že sledujete, jak ožralý chlápek v bistru recituje básně. Avšak neuvěřitelné kouzlo všednosti a zároveň nevšednosti, kdy si místy připadáte trapně za jakoby šmírování a sledování něčeho, do čeho vám vlastně nic není, dodává až lehce těžko uvěřitelnému příběhu nový rozměr.(15.10.2006)

  • Eodeon
    *****

    (herectví Geny Rowlands III., obsahuje spoilery) titulní hrdiny svého dalšího autorského filmu Cassavetes exponuje dlouze a samostatně. divák každého z nich poznává ještě dávno předtím, než se oni seznámí navzájem. ačkoliv tedy očekává, že si oba hrdinové najdou cestu jeden k druhému, musí si už od začátku uvědomovat překážky v podobě naprosto rozdílných osobností obou lidí, jejich rozličné nátury. /// obyčejně Cassavetes zabydluje své filmy postavami tak svéráznými a komplikovanými, že se tito vzpírají všem jednoduchým škatulkám; nelze je vtěsnat do jediného známého typu, nebo trefně vystihnout několika obecnými charakteristikami. ani o Seymouru Moskowitzovi není snadné cokoliv určitého napsat. zjevná je hlavně jeho přímočarost, spontaneita a otevřenost. chodí po světě se srdcem na dlani a je si přitom dobře vědom, že ho to může dostat do častých potíží. ale ani to vědomí ho nedokáže přimět, aby potlačoval vlastní neomalenost a vytvořil si zábrany. Seymour Cassel vytvořil postavu mužného, neotesaného vidláka s přerostlým knírem, dlouhými vlasy sčesanými do “koňského ohonu” na zátylku, který miluje filmy s Humphreym Bogartem a silná auta. je dokonce hrdý na svou obstarožní “rustikální“ dodávku. nestydí se za to, jaký je, a jednou za čas si zaplatí motelový pokoj na jednu noc a do něj sotva plnoletou prostitutku, aby spolu paradoxně celý večer propili a vyprávěli si o všedních životních starostech. /// filmy, do nichž Cassavetes otiskl svůj největší autorský podíl (režie, námět i scénář), jako kdyby do celé své formy přebíraly nenucenost a neupravenost hlavních hrdinů. jen výjimečně lze za kamerovými postupy vycítit přísnou záměrnost stylizace, nebo jednoznačným konkrétním poukazem zdůvodnit volby v komponování mizanscény, ve výběru kostýmů nebo make-upu hereckých představitelů. Cassavetesovy nezávislé filmy se mimo jiné právě díky tomu zdají o to životnější, civilnější, opravdovější a upřímnější. hned první scéna s Minnie Moore extremizuje všeobecnou atmosféru zanedbanosti a nenucenosti, když nechává opilou Minnie po několik monotónních minut vězet v trapném okamžiku, kdy nekontroluje mimické svaly, napíná tvář v groteskních grimasách a nesvede ani chodit. s přibývajícím odstupem (kamera pomalu odjíždí dozadu) ji zachycuje jak se bezmocně plazí po špinavých schodech. ponížení v životě Minnie přetrvává, i když alkohol z krve dávno vyprchal, respektive je to ona sama, kdo kolem sebe tvoří auru unylé nepatřičnosti. není nesmělá. nedůvěru k mužům dává bez okolků najevo a nedělá si starosti s následky. nahodile střídá protáhlé obličeje nejistoty se zahloubanou strnulostí hlubokého smutku. dokonce se ani příliš nesnaží skrývat citová pohnutí pod „masku“, jak se o to snažila jako Sofie a nemá ani motivaci k sebezapření jako Mabel z následujícího filmu. motivaci pokračovat kupředu Minnie zkrátka postrádá. v mysli si přehrává jen vzpomínky na nešťastné milostné zkušenosti a potlačovaná frustrace ji stahuje ke dnu. jedinou maskou jsou jí veliké sluneční brýle, pod nimiž skrývá nejistotou těkající oči nebo náběh na pláč. sluneční brýle jsou vedle cigarety dalším z frekventovaných atributů Geny Rowlands. také její Minnie si během filmu několikrát „zapálí“. na trhavých a zjevně zautomatizovaných pohybech zapalování cigarety je namísto někdejší módní elegance a pozérství znát rutina dlouholeté závislosti. s trochou nadsázky může být cigareta vykládána rovněž jako útěk od starostí, poukaz na slabou či zlomenou vůli člověka, na jeho nezodpovědnost vůči sobě samému, nebo na potřebu rebelie. nic z toho neodporuje složité duši Minnie Moore. /// Minnie odkládá „okatou“ masku – své sluneční brýle, jen když tíživé chmury rozptýlí trochou alkoholu. ale ani tvrdé pití ji nedovoluje bavit se společností obskurního řvouna Zelma Swifta (temperamentně zahrál Val Avery), s nímž se rozhodla zajít na oběd snad jen z nouze nebo lhostejnosti, aniž by tušila, že se afektovanému muži stane nedobrovolným zpovědníkem. nervózní záškuby hlavou, nenechavé doteky rukou na bradě a tvářích, časté olizování koutku úst a pohrávání si s konečky zvlněných vlasů hovoří nejprve o zahánění nudy a rozpacích, později o znepokojení a intenzívním pocitu trapnosti. Swift uvěří v hranou zaujatost a starostlivost, lépe řečeno v zájem, který by na tváři Minnie spatřovat chtěl. trefně, byť příliš okázale a podbízivě vystihuje citlivost a empatii v jejích očích a pokračuje scestným „básněním“ o jemnosti jejích rukou, dokud se sílící rozpaky nestanou pro Minnie nesnesitelnými. /// neurvalá žádost její nové známosti – Seymoura Moskowitze je pro Minnie druhým a posledním důvodem, proč sejmout „ochranné“ brýle. tou dobou si spolu ještě příliš do oka nepadnou; znají se teprve den. už jen proto, jako by nestačilo, že ti dva jsou jako oheň a led, se nechce věřit jejich titulní spřízněnosti, která vede k očekávání důvěrného sblížení. zvyk nás nutí představovat si partnery sobě navzájem co možná nejpodobnější. příliš rozdílným osobnostem velké šance na stabilní a šťastný svazek obvykle nedáváme. v tom přesvědčení nás Minnie a Seymour dlouho utvrzují. až po relativně dlouhé době se objevuje šokující zlom: úsměv. až do rozverné scény ve zmrzlinovém baru se Minnie nikdy neusměje. všechny případné pokusy vyznívají spíše jako hořký škleb. ironicky, teprve nad pohárem zmrzliny se začnou doopravdy vzájemně poznávat; beze slov si svěří své potřeby a pocity. první úsměv je nejprve nesmělý, i když široký, bez odhalených zubů, ovšem křečovitý. je na něm znát jak veliká radost, tak zvyk emoce potlačovat, držet se zpět – nepochybná příčina dřívějších zklamání a následné osamělosti. Minnie si nakonec nejlépe porozumí s mužem, který vypadá, že starosti a strasti přitahuje ještě víc než ona sama a přitom je nese lehce, dokonce s humorem. sdílená osamělost přestává být osamělostí. Minnie tedy nachází chybějící oporu, což není samo o sobě cílem, ale prostředkem ke znovunalezení důvěry v druhého člověka. stejně jako Minnie zahazuje navyklý odstup od lidí, Cassavetes zahazuje stranou stereotyp, podle něhož jsou nejlepšími protějšky lidé podobní svou povahou a se stejnými zájmy. naopak, v bezstarostném konci vkládá obrovské množství důvěry v manželství mezi dvěma rozdílnými lidmi po pouhé čtyřdenní známosti. banální, ale platnou a působivě předloženou myšlenkou zůstává, že: s kým se shodneme, ten nám nemá zjevně co nového dát; zato velmi odlišní lidé nás mohou nesmírně obohatit. i na Minnie je v posledních záběrech z filmu patrná nově nabytá stabilita. herecký projev ji vede střízlivější cestou, tvář vypjatá a povznesená. pryč je téměř všechna doposud převažující roztěkanost, bezradnost a zádumčivost, kolísavá výška hlasu, náhlá trhnutí i neučesané pohyby. ale bylo by unáhlené považovat spokojenost a bezstarostnost za jednoznačné finální vyznění filmu. Na to Cassavetes opouští své hrdiny příliš brzy.(6.10.2012)

  • Superpero
    ****

    Na mě tam bylo možná až příliš hereckého exhibicionismu. Všichni dost řvou a furt mají nějaké výlevy. Moskowitz mi spíše, než nějaký bezprostřední dobrák přišel jako docela dotěrnej chlap a Gena Rowlands na mě pokaždé působí, jako kdyby se měla nervově zhroutit. Moc jsem nepochopil, kdy ho vlastně začala mít ráda, jelikož se furt jen hádali a ona před nim zdrhala. Scéna u večeře s matkama každopádně vládne a byl jsem rád za happy end. 70%(27.9.2014)

  • Jhershaw
    ****

    Prijemne rozpustile a upovidane sblizovani dvou uplne odlisnych lidi.(9.7.2004)

  • sam_lowry
    *****

    Geniální romantická komedie založená na lasce dvou absolutne odlisnych lidi, jak jen hlídač parkoviště a kurátorka muzea můžou být, takhle sem se nanasmál už hodně dlouho... živelný Seymour Cassel a neuvěřitelně krásná Gena Rowlands, mezi kterými přebíhají ne jiskry ale blesky lásky a nenávisti zároveň... tito dva herci spolu s Johnem Cassavetesem stvořili několik filmů(Opening night, Woman under influence) které právem patří na místo nejlepších nezávislých filmů své i dnešní doby... Bůh žehnej Evě Zaoralové za Poctu Johnu Cassavetesovi na 39.KVIFFu.(11.7.2004)

  • - Film se natáčel v Los Angeles v Kalifornii a v New Yorku. (rafix)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace