Reklama

Reklama

Máme dceru

(festivalový název)
  • Japonsko Osanago warera ni umare (více)
Trailer 2

Obsahy(1)

Rodinné drama Máme dceru vzniklo na motivy stejnojmenného románu spisovatele Kijošiho Šigemacua z roku 1996. Hlavní hrdina filmu, Makoto (Tadanobu Asano), žije se svou ženou Nanae (Rena Tanaka) a dvěma nevlastními dcerami Kaori a Eri z manželčina předchozího manželství. Současně se pravidelně vídá se svojí vlastní dcerou Saori, která žije s jeho předchozí manželkou. Na rozdíl od většiny Japonců věnuje veškerý svůj volný čas rodině a péči o své dcery a žije tak spokojeným životem. Problém však nastává ve chvíli, kdy s Nanae čekají další dítě. Makoto má zpočátku obavy, jak to přijme Saori, ale ve skutečnosti se tato zpráva nejvíce dotkne starší z nevlastních dcer, Kaori. Ta v rodině vyvolává silné napětí, Makota odmítá a touží se setkat se svým biologickým otcem. Ve stejné chvíli je Makoto přeřazen z kancelářské pozice do skladu, aby svou práci vzdal a z firmy odešel. Makoto se však nevzdává, v práci ani doma. Režisérka Jukiko Mišima za svůj film získala mnoho domácích i zahraničních cen, včetně zvláštní ceny poroty na Montrealském filmovém festivalu. (Eiga-sai)

(více)

Recenze (2)

kaylin 

všechny recenze uživatele

Další z těch klidnějších snímků, u kterých si řeknete, že Japonci dovedou být nejen šílení a bizarní, ale především také lidští. Opravdu se to nevylučuje. Snímek "Osanago warera ni umare" si bere jen to lidské, ale ne až tak krásné, spíše to dramatické, ale pořád s přihlédnutím k tomu, jak dovedou události vnímat citliví lidé. ()

Tyckin 

všechny recenze uživatele

Dost realistický pohled do fungování rozpadlých resp. nově vzniklých rodin a vztahů jež nejen příchod nového potomka dokáže slušně narušit, zejména pokud dospívající nevlastní dcera Kaoru začne trochu blbnout. Ale ani otcové to nemají lehké. Film rovněž slušně nadhazuje téma obětování se práci vs. rodina kdy preferování toho druhého společnost nemusí úplně chápat. Děvčata Saori i Eri plní svou roli, ale zrovna ústřední Kaoru mne herecky nějak neoslovila. Dospěláci jsou prostě takoví normální. Problémem celého snímku je paradoxně jeho skutečnost a uvěřitelnost – je zkrátka příliš reálný a při sledování mne nedokázal svým způsobem prezentace upoutat, snad až v druhé půli se najde více silnějších momentů. Jedná se o stejně lidský snímek jako byly Barvy života na úvod festivalu, ale tento mne za srdce více chytnout nedokázal. Trpce úsměvné byla ale scénky ze skladu jež velmi reálně prezentují jak asi vypadá buzerace a motivace otroků v Amazonu :-) ()

Reklama

Reklama