Koe no katači

Anime dramata jsou v Česku stále celkem neprozkoumanými vodami, což je docela škoda, protože sem tam se objeví dílo, který člověku dokáže, že Miyazakiho filmy nemusí být jedinými dobrými anime výtvory. A Silent Voice bylo nakonec docela pěkné. Ze začátku jsem se bál, že snímek upadne do takového toho utahaného melancholického stavu, kde hlavní postava má sentimentální monology, ale nakonec z toho vznikl hezký příběh o přátelství, trpkém pocitu viny, porozumění a samozřejmě lásce. Ani toho kýče tu člověk příliš nenajde, plus po animátorské stránce je to radost pohledět. Souvisí s tím i několik originálních nápadů, které se autoři rozhodli implementovat do vnímání světa a lidí hlavního protagonisty, kterého zžírají vzpomínky na základní školu, kde krutě šikanoval jednu milou hluchoněmou spolužačku. Chemie mezi hlavními aktéry dost dobrá, plus je fajn, že autoři vdechli duši i ostatním vedlejším postavám, díky čemuž to nejsou jen pouhé red herring charaktery. Určité utahanosti se film ale nevyhnul, plus si myslím, že byl i zbytečně moc dlouhý, tudíž některé scény absolutně zbytečný. Jinak ale spokojenost, rozhodně daleko lepší než v létě zhlédnutý "Your name", který je z nějakého důvodů hodnocen lépe. Průměrné 4* (05.02.2019)

Anime s príbehovou archou, ktoré vám nedá vydýchnuť. Dych berúci zážitok príbehu sebareflexie, ktorý sa môže stať komukoľvek (ja sám tam s určitou hyperbolovou nadstavbou sa v tom celkom zreteľne vidím). Úžasná práca s animáciou a dramaturgiou sa opätovne tvorcom vydarila a prišli so značne poučným, dojímavým a hlavne zložitým príbehom, ktorý nebude pre každého. Osobne som sa filmu ako nie moc zarytý otaku vyhýbal ako čert krížu. No musím uznať, že navzdory tomu, že som čakal nejakú bizarnosť á la Toradora som žiadnu waifu zhovadilosť (nepejoratívne) našťastie nedostal. Príbeh je hlavne stavaný pre ľudí, ktorým je japonská kultúra v podstate absolútne ukradnutá. A to sa cení. Nie každého zaujíma niekoľko tisícročí trvajúci LORE nejakej krajiny. Príbeh sa pričasto nezastavuje, a keď už áno, tak vás to ani nemrzí. Vždy vám vysvetlí niečo dôležité. I keď vám časom pôjde hlava prasknúť od toľkých informácii a životných príbehov ostatných postáv, film má stále tempo, ktoré ide celku rýchlo. Postavy sú úžasne napísané a hlavnej dvojice vám nebude jedno za žiadnych okolností a budete sa báť o ich zdravie, i v momente, kedy sa vás film posnaží nástojčivo presvedčiť o duševnom kľude. Skrátka úžasný príbeh nehodný opovrhnutia o odpustení a novej šanci. Kto podobnú situáciu zažil môže len súhlasne kývať hlavou. A je jedno, z ktorého uhľa pohľadu... Známka: S++ ...Carney, i keď ti často tvoje typy nevyjdú, týmto si sa trafil do čierneho :) (26.12.2020)

Ach, jak bych se netěšil. Jméno tohoto filmu viselo v top žebříčkách proklatě vysoko a já vyhlížel den, kdy se si ho budu moci s čistou myslí shlédnout. Jak zmiňuje Larky, i mě víc než dost zajímalo srovnání s Kimi no na wa , protože podle všeho v roce 2016 vznikla hned dvojice anime filmů, který mají patřit k tomu nejlepšímu, co v tomto žánru vzniklo. Zatímco Makotův poslední počin je čistý magický realismus; hravý, poetický a velmi rád nás nechá se i zasmát, tak jsem tušil, že skutečnější komorní příběhová linka Koe no Katachi mě zasáhne hlouběji. Scénáristicky to není tak vybroušený, jak by se dalo očekávat, ale emoce, jo, ty odsud čiší jak z protrhlé hráze. I když postava Ishidy je hlavním vypravěčem, neskutečně hluboká postava neslyšící Shouko je alfou omegou chvilek nejstrhujících. Silné momenty jsou dávkovány a rozpoloženy s chirurgickou přesností; když se přistihnu, jak zírám s otevřenou pusou anebo jak nahlas volám "Delěj, běěěěž!" (diváci pochopí kdy :-) ), tak vím, že mě tvůrci mají tam, kde přesně chtěli: V hrsti. Atmosféricky to nemá chybu i přesto, že děj za žádných podmínek nikam nespěchá, mám drobné výčitky vůči pár twistům. Nemužu se ubránit dojmu, že k jejich docílení se muselo sem tam sáhnout k trochu hloupějším a nevěrohodným sekvencím, mírným a krátkodobým zatměním myslí některých do tehdy názorově jistých postav anebo postrčení některé z nich směrem, který byl pro ní netypický. Malinko mi též vadilo až nezdravě časté se omlouvání a párkrát se buďto vzlykalo až moc hustě anebo až moc frekventovaně, ale to jsou drobnosti, které rád odpustím. Proč? Protože Koe no Katachi je jeden velký příběh o lidskosti. Dozajista si to uvědomujeme, že jsme tvorové chybující a je pak jen a jen na nás, jestli to žehlení našich dávných bot má význam. Pokud nad odpovědí váháte (po pravdě, i kdybyste neváhali), určitě si udělejte chvilku pro tento emotivně charakterní příběh Ishidy a Shouko. V mých očích je totiž dospělejší Koe no Katachi výrazně silnější zážitek co Kimi no na wa a zcela zaslouženě patří na piedestalu v této kategorii k dílům nejlepším. 90%. P.S.: Film může působit ne úplně zakončeně - doporučuju si přečíst posledních 5 dílů mangy a o to víc pochopíte například počáteční tvrdohlavou toleranci Shouko k šikaně své osoby. (21.05.2017)

Proč jen z toho neudělali seriál? Až posléze jsem se dozvěděl, že existuje předloha - (obsáhlejší) manga. Obří cast lidí, jejichž osudy a osobní vztahy by vydaly minimálně na jednu sérii plnohodnotného anime, a já bych je rád při nich sledoval. Character arc hlavního hrdiny byl možná dokončen (jestli se to tak dá říci), ovšem ostatní si tu cestu musí podstoupit. I kdyby se jednalo jen o roztažení filmu, tak bych s tím problém neměl. Nepočítaje time-skip oddělující dětství a dospělost se všechno dělo příliš rychle na vybudování si většího pouta s postavami. O obsahu netřeba hovořit, pochybuji, že by se našel někdo, kdo by s napravenými "hříšníky", výchovnými poselstvími nebo s ne-oscar-baitovým, obyčejným vyobrazením často tabuizovaných věcí měl problém. (05.10.2019)

Nejvíc emo film, co jsem viděla! Postavy jsou vnitřně rozervané, trpí, snaží se dát svůj život dohromady, vnitřně trpí ještě víc... V jádru je to ale vztahové drama muže, který kdysi šikanoval a zaplatil za to, a ženy, kterou šikanoval, a která si z toho odnesla trauma. To trauma mají vlastně oba. Snaží se k sobě přiblížit, ale staré křivdy a rány, které utržili, stále stojí mezi nimi. Pokud se těšíte na roztomilé, fantaskní anime, tak tohle není film pro vás. Tichý hlas (používám překlad anglického Silent Voice) je prostě psychologické drama, které jen coby formu vyprávění používá anime. Nabízí silný zážitek, ale osobně bych vyhodila některé příběhové linie, protože celkovému příběhu příliš nepřidávají, a film zbytečně prodlužují. 70 % (23.12.2017)