Karera ga honki de amu toki wa
Close-Knit
Klbko lásky
Režie:
Naoko OgigamiScénář:
Naoko OgigamiKamera:
Kózó ŠibasakiHudba:
Naoko EtóHrají:
Tóma Ikuta, Kenta Kiritani, Rinka Kakihara, Rie Mimura, Eiko Koike, Misako Tanaka, Mugi Kadowaki, Lily, Tóru Šinagawa, Noriko Eguči, Fúto Takahaši, Kaito Komie (více)Obsahy(1)
Tomo je jedenáct let a zrovna ji opustila mamka. Už zase. Kdy se vrátí, Tomo netuší, ale je vyslána ke strýci, aby se o ni postaral. Jako se již stalo v minulosti. Tentokrát se to ovšem liší tím, že si strýc našel přítelkyni Rinko. Jenomže Rinko není obyčejná žena, v minulosti bývala mužem, a proto se setkává s různými ústrky. Rinko se ale cítí být ženou a o malou Tomo se hezky stará, mnohem lépe, než se o ni kdy starala její vlastní matka. (Zíza)
(více)Recenze (8)
Žádný zloduch tu vysloveně není, ale každý má své starosti a bolístky. Film s nimi velmi něžně nakládá a divákovi jen tak ukazuje výňatek ze života lidí, kteří se ne ve všem mohou identifikovat jako normální podle společenských norem. Milé, pěkné výkony, lidské. To ke spokojenosti bohatě stačilo. Titulky. ()
S citem zpracovaná tématika transsexuality, která nám ukazuje, že se rozhodně nejedná o nějakou úchylku, zhovadilost či zvrácené experimentování, jak by to snad někomu mohlo připadat, a především, že tato anomálie z nikoho nedělá "špatného" člověka, ale naopak plnohodnotnou bytost, která si zaslouží lásku a pochopení stejně jako kdokoli jiný. Moc se mi toto zpracování líbilo a zároveň oceňuji i tématiku rodinných vazeb - zde tedy konkrétně vztah matky a dítěte, který, jak se ukazuje, nemusí být pouze tradiční a pokrevní, aby byl funkční. Film jako celek tedy přináší osvětu nejen v tématice transexuality ale i v rámci lidských vazeb. Není divu, že se filmy Naoko Ogigami řadí k tzv. žánru "iyashi-kei" neboli doslova k "léčebné terapii", jelikož věřím, že svým poselstvím a citlivým zpracováním skutečně nabízí nám všem možnost zbavit se negativních emocí a předsudků a nechat si "zahojit" vlastní nitro. Myslím, že dnešní svět podobné filmy potřebuje jako sůl, abychom byli schopní vzájemného porozumění nehledě na rozdíly. Film jako náhled do duše transsexuála a zároveň do duše malé holčičky, které chybí matka, rozhodně fungoval. Taky musím zmínit, že mě neskutečně překvapil Ikuta Tóma, který zvládl zahrát tuhle trans roli velmi přesvědčivě. Jako herce jsem ho obdivovala už předtím, ale tímto u mě ještě stoupl. Jako celek hodnotím opravdu vysoko a ráda se k tomuto nádhernému počinu do budoucna vrátím. (Viděno v rámci Eigasaie 2019.) ~(4,4★)~ ()
Moc hezký a milý film o dívce, která našla lásku a bezpečí u rodiny, o které se ji okolí snaží přesvědčit, že je špatná a zvrácená. Anebo by se dalo říct, že je to film o rodině, která plete penisy. ()
A mame tu dalsi skvely transgender film. Uz si o mne urcite vsetci pomyslia, ze mam nejaky fetis na zeny s penismi. Ale nastastie kaslem na to, co si o mne ostatni myslia. Tentoraz sledujeme pribeh jedneho paru, ktory nahle musi opatrovat neter jedneho z nich, kedze jej matka ma svoje problemy. Ja to podane klasicky japonsky citlivo. Obcas aj humorne. Epizodka s ustrikovanymi penismi. Film sa dotkne aj temy predsudkov v linii kde matke vadi inakost ustredneho paru a pritom si nevsima problemy svojho vlastneho dietata. Trochu ma prekvapila epizodka v nemocnici, ked hlavnu hrdinku uz aj ked je po operacii zmeny pohlavia umiestna na muzske oddelenie. Cakal som, ze su v tomto ohlade japonci zhovievavejsi. Velku pochvalu si zasluzia herci. Jak roztomile dievcatko o ktore sa ustredny par stara, tak hlavne Tóma Ikuta ako transzena. Aj bez nejakeho vyrazneho namaskovania pôsobi dokonale zensky vdaka typicky zenskym pohybom. Trochu ma mrzelo vyustenie pribehu a to, ze poriadne nevyriesili liniu so synom tej otravnej matky. Ale celkovo to je skvely film. 8/10. ()
Příjemný a zamyšlení navozující snímek na téma opuštěné holčičky a vztazích nejen mezi "normálními" lidmi. Oproti Půjčovně koček jde o vážnější téma, ačkoli i sem režisérka dokázala přimíchat slušnou dávku humoru (piňdourová bitva :-)), takže na své si přijde prakticky každý, pár silných scén nechybí. Podobně jako úvodní film festivalu Bublina i zde se jedná o poklidný, pomalý snímek, s mnoha téměř statickými záběry, víceméně jen o pár hercích (holčina hrála skvěle) a interiérech, ale i tak dokázal zaujmout a slušně zaplněná Lucerna myslím byla povětšinou spokojena stejně jako moje maličkost. ()
O rodičích a dětech. O lásce, která dokáže transcendovat… tělo, předsudky, křivdy. O holčičce, která si umí s dobře míněnou transfobií okolí poradit třeba pomocí dobře mířeného mycího prostředku na nádobí. O ženách, které nejen svůj vztek dokáží vplést… do svetrů, šál nebo rukavic. O tom, že rodinné a mezilidské vztahy jsou někdy p(r)opletené. Prostě takový milý a hodný rodinný film. Třeba pro rodiny, co ve svém volném čase pletou penisy. Pro rodiny, co jsou hustý. ()
Moc poutavý příběh, dýchla na mě LIDSKOST. Hezké herecké výkony včetně dívky. Protivná matka (z hlediska příběhu). Celé laděno a zpracováno komorně, moc pěkný žážitek. Hodně jsem sledoval postavu Rinko. Tôma Ikuta transženu zahrál se vší pokorou, pátral jsem a nedávno se oženil. Spokojenost. Určitě doporučuji především těm, co mají rádi japonské filmy a dokáží je pochopit. Film zvítězil v různých kategoriích na filmových festivalech v Udine, Helsinkách, New Yorku, Madridu, Tel Avivu, Lisabonu, Berlíně, Quezon City a v Kolíně nad Rýnem ... 91098 ()
Související novinky
12. ročník festivalu EIGASAI se blíží
Filmový festival Eigasai, pořádaný již tradičně jako každé jaro Česko-japonskou společností ve spolupráci s Kinem Lucerna a Japonským velvyslanectvím v Praze, nabízí divákům v již 12. ročníku… (více)
Tam, kde současné americké cajdáky až příliš tlačí na pilu, tak tento japonský stojí opodál a tiše a se zavřenýma očima tě nechá, aby sis jej sám a podle svého osahal. ■ Je to drama? Ano, je! Ale až na jednu vypjatou scénu se děj drží při zemi a víceméně více než méně... spíše postavy sledujeme ze zdrořilé vzdálenosti a nikdo nás k ničemu nenutí. Co se mi u filmu hodně líbilo, že nemoralizoval a nepředkládal nám správnost toho či onoho, jak bohužel současné americké filmy s touto tematikou dost často dělají, a někdy mám až pocit, že být heterák je něco překonaného či dokonce odporného. ■ Zde si neodpustím malou vsuvku k zamyšlení. Japonsko, narozdíl od Evropy a později Spojených států, bylo velmi tolerantní vůči homosexuálům, bisexuálům a hebefilikům, ale s nástupem reforem v období Meiji, se Japonsko, jako vedlejší efekt evropanizace a později amerikanizace, přiklonilo k postřímsko-křesťanským hodnotám, kde spousta věcí je hříchem a amorálností. Nejinak tomu bylo s pojetím japonského novodobého nacionalismu, který vychází ze spojení postshôgunu a evropského pojetí jednotného etnického státu... ■ Nyní zpátky k samotnému filmu. Střetává se zde několik rovin, které se zdají býti mimoběžné. Malá Tomo, která se co nevidět bude stávat ženou a sama moc neví, co se životem, ale je formována, aby jako poslušná dívenka vyrostla v poslušnou a úslušnou ženštinu, jak se přece na Japonku sluší a patří. Jenže se potká s Rinko, která je dospělá žena, ale ne tak úplně, a tak sledujeme vývoj myšlenek malé Tomo, která sice teprve započala svou cestu náctiletostí, ale musí přemýšlet nad věcmi, o kterých její vrstevníci buď jen šaškují nebo je ignorují a dělaj, že neexistujou. To je mimochodem to, co mě na japonské mentalitě a kultuře tolik fascinuje, že lpí na tradicích a zároveň jsou otevřeny modernímu; mix tradičního shintôismu, který i přes vliv buddhismu a válcování konfucianismem, si drží své pevné místo a americký postkapitalistický konzumerismus, který staví do popředí jedince a jeho individualismus. Střetávají se zde dikce tradicionalismu, rodinných hodnot, úslužnost společnosti, stádovitost, služba vyššímu cíli, opatrnost a nucená slušnost a diktát modernismu, single age, jedinečnosti, fenoménu po nás potopa, emocionální promiskuity a syrové surové bezpřetvářky... ■ Z hereckého osazenstva mě asi nejvíce herecky překvapil Tomáš, kterého mám zařazeného jako postavu z komedií (popřípadě romanticko-dramatických věcí), ale tady to zahrál fakt dobře, ta gesta, ty pohyby, prostě hausu waifu jak vyšitá. ■ Další, co mě zaujalo, byla kamera a střih, prostě vizuální zpracování, to se jen tak mimo japonské indie nevidí. Když jsem se pak ale podíval, kdo že to režíroval, ha, režisérka Rentaneko, tak pak mi to už bylo vše jasné. ■ (R) Naoko OGIGAMI [80/100] ■ (K) [80/100] ■ (V) [70/100] ■ (H) Rin KAKIHARA [75/100] ● Tôma IKUTA [80/100] ● Kenta KIRITANI [66/100] ● Eiko KOIKE [75/100] ● Misako TANAKA [63/100] ● Mugi KADOWAKI [55/100] ■ (♫) [80/100] ■ (E) Boys Don't Cry (1999) ● Rentaneko (2012) ● Tomboy (2011) ● Rinda Rinda Rinda (2005) ● IS: Otoko demo onna demo nai sei (2011) ● Dare mo shiranai (2004) ● Dívka s mušlí (1980) ● Flowers (2010) ● The Hours (2002) ● Transit Girls (2015) ● 3 Generations (2015) ● Hotaru no haka (1988) ● Yôkame no semi (2010) ● Moratoriamu Tamako (2013) ● Umi yori mo mada fukaku (2016) ● Hana to Arisu (2004) ● Rasuto furenzu (2008) ● Insutôru (2004) ● Quiet room ni yôkoso (2007) ● Chloe (2009) ● Metráček (1971) ● Pusinky (2007) ● Kiseki (2011) ● Den pro mou lásku (1976) ■ (Č) 1 ■ (P) [Sobota, 23-IX-2017; 08:38] [1080p] [ϿϾ] [PZ-cz] [72/100] ■ (CSFD) Zíza ■ (C) [72/100] () (méně) (více)