Dahmer
Kanibal Dahmer
Režie:
David JacobsonKamera:
Chris ManleyHrají:
Jeremy Renner, Bruce Davison, Artel Great, Dionysio Basco, Archie Howard, Sean Blakemore, Beau Clark, Lily Knight, Christina PayanoObsahy(1)
Řezník. Zvíře. Monstrum. Pravdivý příběh masového vraha přezdívaného děs přírody. Mezi jeho narozením v letech 1960 a smrtí v roce 1994, kdy zemřel rukou spolubydlícího ve vězení, Jeffrey Dahmer proslul vraždou sedmnácti mladých mužů. Byl kanibalem, který čtvrtil a konzumoval své oběti, za což byl posléze odsouzen na doživotí. Co se musí stát, aby se z citlivého člověka stalo monstrum? O tom všem vypráví ojedinělý filmový projekt Dahmer. (Intersonic)
(více)Recenze (86)
║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $144,008║Tržby Celosvetovo $-║ Prevedenie ako z televíznej produkcie sa nezarie a aj pre to, to za moc nestojí. /20%/ ()
(2,5*, ale bylo to milý, hlavně Renner, vděčná noční TV) ()
Nejedná se o žádnou podrobnou biografii, ani drastický snímek (jak by se mohlo zdát už podle upoutávky na obalu; 'Narodil se, aby zabíjel Řezník. Zvíře. Monstrum'). Film působí spíše jako psychologická sonda k pochopení Dahmerových činů a jeho živiotního situace. Děj se odehrává částečně v přítomnosti a částečně ve vzpomínkách. Je pravda, že zde schází nějaký větší spád, ale na druhou stranu Jeremy Renner padne do své role homosexuálního outsidera jako ušitý a není nuda ho sledovat. Co se týká tvrdších scén, až letmý a nezřetelný pohled na uřízlé končetiny a pro někoho možná šokujícího mazlení se s přiotrávenou obětí, se v celém filmu nic víc neobjeví. Ale jako psychologický snímek můžu všem doporučit - jen nečekejte žádný masakr. Ten v Jeffreyho životě nastal až na úplném konci jeho životního úseku zobrazeném v tomto filmu. ()
V tomto filmu mi chybělo více faktů a hlavně Jeffreyho zatčení. Jeremy Renner výborně padl do role Jeffreyho, ale tvůrci si zřejmě (ne)všimli jeho kvalit a vsadili na nudný scénář a práci si nedali ani s "pitváním" Jeffreyho duše. Se skvělým Rennerem by se z tohoto filmu v případě jiného režiséra a scénáristů mohl stát dost nadprůměrný a mrazivý film. Když jste předtím četli jeho životní příběh, co se svými oběťmi dělal, kam dával jejich pozůstatky, jaké měl dětství (už tehdy se projevila jeho záliba v mrzačení zvířat a jejich následné rozleptávání v kyselině), berete film zase trochu jinak. Dost slabá sonda do nemocné, zklamané, trpící a záhadné duše Jeffa Dahmera. ()
Jeffrey Dahmer si opravdu zaslouží lepší filmové zpracování než je tato povrchní sonda do jeho mysli. Příběh je založený na několika událostech jeho života, ale téměř žádná scéna není dotažená do konce a divák je tak odkázán na svou fantazii, k čemuž mu jistě dopomůže nastudovaní některých faktů před samotnou projekcí. Především metody usmrcování obětí, pokusy s jejich těly a praktiky, které s nimi prováděl. Bez toho všeho by snad film působil ještě nudněji a až na krátkou informaci na na začátku a na konci filmu je velkým prohřeškem naprostá absence toho, jak byly oběti nalezeny a jak byl samotný Dahmer dopaden, či jak jeho případ skončil. Snímek navíc postrádá jakékoliv tempo a závěrem víceméně vyšumí. Ale nejen negativním byl tento film. Reputaci zachraňuje vynikajícně hrající Jerremy Renner, který má tak nevinně úchylný pohled, že bych k němu domu na pivko asi nezašel. ()
Pätnásteho februára roku 1992 v Milwaukee v americkom štáte Wisconsine bol Jeffrey Lionel Dahmer usvedčený z pätnástich vrážd a odúdený k deväťsto tridsiatým siedmym rokom odňatia slobody. V roku 2002 natočil neskúsený režisér David Jacobson snímok o živote tohto sériového vraha. Je škoda, že túto zaujímavú tému nespracoval brutálnejším spôsobom. O takom úchylnom, sadistickom homošovi ako bol Dahmer sa dal natočiť omnoho ostrejší, drsnejší film. ** ()
Začíname maratón snímkov o sériových vrahoch (29), tak prečo ako s prvým nezačať o tom, ktorý reálne "brázdil" ulice Wisconsinu a Ohio. V úvode zaznie informácia, že určité scény sú "zmyšlené". No a presne tie robia z filmu myšlienkovú atrapu, plnú fopá rozhodnutí hlavnej postavy. Ďalším negatívom sú dejové kaskády na preskačku, ako by ste museli uprostred valčíka prejsť k tangu, pričom tomuto som Ja osobne rozumel najmenej (ale možno som Ja jebnutý, neviem .. ). Škoda, snímok napriek TV spracovaniu, nie je vyslovene špatný, akurát tie scenáristické Eska pády mu podrážajú nohy .. ()
No nepřekvapilo mě, že film o totálně vypatlaným vrahovi za nic nestojí. Dahmer byl totální kretén a film je tak 100 nesnesitelně nudných minut o životě takovýho hovada. Nuda a šeď. Nic víc.20% ()
Mohl to být fascinující pohled na život jednoho z nejznámějších amerických sériových vrahů, ale bohužel... Kde je ve filmu popsáno jeho dětství? Vztah s rodiči? Jeho pocity zanedbání, když se narodil jeho bratr? Jak je to s jeho fascinací hmyzu a mrtvých zvířat? Kde byl vývoj jeho postavy? A co více se zaměřit na jeho kanibalismus? To vše jsou věci, které by měly být zahrnuty ve filmu. Místo toho jsem viděla film z jedné, nebo dvou nocí jeho života, kombinovaný s řadou flashbacků, které byly úplně zbytečné, protože to nebyly nijak významné události. V jeho životě se stalo tolik zajímavých událostí, které ve filmu bohužel nenajdete... Zbytečný film, raději si o Jeffreym přečtěte knihu. ()
Klasický televizní film, který nemá nic, čím by zaujal. Pouze nuda, nuda....... ()
Příběh jednoho z nejprofláklejších kanibalů 20. století Jeffreyho Dahmera se dočkal filmového zpracování. A je to dílko podivné a pro diváky neznalé případu těžce nepochopitelné, až zmatené. Psychologická sonda do vrahova myšlení se nekoná, gore orgie už tuplem ne (přitom lednička plná studených kousků teplých chlápků k tomu vyloženě svádí). Nuda, nuda, šeď, šeď. Více informací dostanete rozhodně z některé z knih o Dahmerovi (třeba Kanibal z Milwaukee od Dona Davise), nebo z hudebního rychlokurzu řezníků MACABRE. http://www.murdermetal.com/weapons/dahmer/tracks.htm ()
o malinko lepši než gacy,však příšerně se utápějící v dopředu dané dvd formě,bez snahy se někam vyšplhat a pokusit se téma masového vraha dahmera,protlačit na vyšší laťku.nuda jak prase. ()
Nezapomenutelný skutečný příběh z poloviny devadesátých let. Kromě jemného zneklidnění a hereckých výkonů to je ale nudné. ()
Vzhledem k tomu, že v dnešní době existuje seriálová podoba událostí kolem Jeffreyho Dahmera, je to úplně zbytečný a hlavně ne moc dobře natočený film. Za shlédnutí stojí snad jen kvůli začátkům Jeremyho Rennera, který se snaží, ale v tomhle rozbitém filmu toho moc nezmůže. ()
Dahmer by si určitě zasloužil lepší zpracování než je toto. Vždyť jeho příběh je plný zvráceností, vražd a hrůz, které se odehrály v jeho domě a na které neměli žaludek ani policejní složky jenž jeho dům prohledaly. Dokonce i soud měl problém sestavit porotu, protože nikdo do ní nechtěl jelikož s tímto případem nechtěl nic mít. Ještě dnes se v mnoha lidech zvedá hladina adrenalinu, když se vysloví jeho jméno. Tak proč se režisér Jacobson vytasil s takto ubohým zpracováním jenž je naprosto k smíchu? Nic víc než ostudu a veřejné zesměšnění by si tento amatér ani nezasloužil. Místo, pořádného díla natočil růžovoučký dokument, který patří do odpadních vod. Pokud jste tento film ještě neviděli, tak se na něj ani nedívejte, protože je to naprostá ztráta času. Tomuto filmu dávám jen 30%, přestože by si Jeffrey Dahmer zasloužil mnohem víc. ()
Největším problémem těchto podobných filmů o sériových vrazích, které snad i tvoří jakousi (formální/neformální) sérii je fakt, že jsou strašně měkké a bojí se ukázat něco tvrdého, konfliktního, něco, co by ještě více vykreslilo povahu toho daného vraha. Dahmer je pojat velmi dobře, klobouk dolů před hercem, který ho ztvárnil, protože se mu to hodně povedlo. Chybělo mi však větší a otevřenější zobrazení jeho činů. Přeci jenom, byl to člověk, který byl odsouzen na několik stovek let a to asi nebylo jen tak za něco. Jedny hrátky s vrtačkou jsou prostě málo. Takhle mi to připadá asi stejné, jako kdyby bylo Stmívání propagováno jako porno. Taky v něm chybí spousta toho, co od porna očekáváte. 2,5* ()
Nevadila by mi roztříšěná forma filmu, ve které se neustále střídají flashbacky s jednou dějovou linií, jen kdyby děj směřoval odněkud někam, k nějaké katarzi, k rozuzlení, k finálnímu resultátu, zatímco on se motá sem a tam, aby v závěru rozplizle vyšuměl do ztracena. Nepřečíst si o Dahmerovi předem spoustu životopisných informací na netu, byl bych z tohohle scénáře nejspíš trochu zmatený. A i když jsou jednotlivé scény natočené podle skutečnosti, celek působí vyumělkovaně, neživotně, namísto realistického psychologizujícího thrilleru dostane divák televizní inscenaci "inspirovanou skutečnými událostmi". Renner se navíc na svou roli nehodí, postrádá nejen fyzickou podobu se svou předlohou, ale jeho Dahmer je i typově příliš běžný, chtělo by se mi říct "normální", mnohem víc se mi zamlouvalo fluidum dospívajícího Dahmera/podivínského sociopatického pošuka z novějšího My Friend Dahmer (2017). ()
Životný príbeh sériového vraha je zaujímavým námetom pre filmárov a záleží na ich schopnostiach, ako sa s touto výzvou vyrovnajú. Tvorcom tohto filmu sa to príliš nevydarilo. Risk na obsadenie filmu málo známymi hercami im síce, aspoň čo sa týka hlavného predstaviteľa, celkom vyšiel, no na druhej strane stojí nezáživný scenár a chaotická réžia. Neustále preskakovanie v čase, keď už ani neviete, v akom poradí po sebe nasledovali obete a miestami dosť trápne dialógy spôsobujú, že sa začnete nudiť a to by sa v takomto type filmov nemalo stať. ()
Natočeno podle skutečného kriminálního případu sériového vraha Jeffrey Dahmera přezdívaného Děs přírody. . Scénář : David Jacobson. Kamera : Chris Manley. Hudba : Willow Williamson, Mariana Bernoski a Christina Agamanolis. Hrají - Jeremy Renner jako Jeffrey Dahmer a Bruce Davison jako Lionel Dahmer. ()
Celou dobu přemýšlím, jestli je dobře nebo ne, že tvůrci film otvírají spoilerem. Reálně je asi nemožné zařídit si diváka, který by z novin a filmů a ázetkvízů a podobně nevěděl, kdo to je Dahmer a co udělal, ale coby kdyby. Skladebně a filosoficky: Bylo by od tvůrců více protřelé, kdyby někoho nejprve ukázali, jak balí čokoládové Santa Clause do staniolu, a potom pomalu odhalili, že je to sériový vrah, a nebo je rafinovanější, když prvně na rovinu řeknou, že je to sériový vrah, a úvodní sekvence, ve které je představen publiku, ho ukazuje zabalovat čokoládové Santa Clause do staniolu? - Tuto větu jsem sestavovala posledních pět minut a popravdě si teď připadám jako Oscar Wilde. Většinou mám s filmy o skutečných vrazích morální problém, neboť z nich mám velmi nepříjemný pocit, že pomáhají vytvořit mystický opar fascinace kolem svých objektů (týká se to hlavně filmů o Mansonovi a Chapmanovi, kterých jsem viděla víc a snad všechny mě strašně znechucují přístupem tvůrců - s výjimkou rekonstrukce Helter Skelter z roku 76), ačkoliv reálným cílem by mělo být uvrhnout takové tvory do zapomnění bez slávy a pozornosti. U tohohle filmu ten pocit "obdivné" fascinace nemám. Film zůstává tak low key, jak to jenom jde, hlavní hrdina není sebezvaný mesiáš, který by hledal skryté kódy a měl dojem, že hovoří s bohem a dělá svět lepším místem. Hlavní hrdina je netečný blbeček, co chodí po domě svojí babičky a v pracovních rukavicích vyhání ven vránu. Tvůrci se nesnaží příběhem manipulovat, aby vynikl nějaký message, ale soustředí se na zobrazení událostí jako takových. Při přemýšlení o své diplomce jsem dospěla k tomu, že existují dva druhy filmů: Ty, které používají emoce k tomu, aby diváka dotlačili tam, kde ho chtějí (a těm filmům dávám odpad, i kdyby byly oscarové). "Ty druhé" filmy, a mám za to, že mezi ně patří i Dahmer, se věnují emocím samotným, a výsledný smysl se individuálně skládá až v divákově hlavě. Díky tomu mi nevadí nic z toho, co ostatní komentující filmu vyčítají - absence kontextu, žádné snahy o "mapování života", "málo faktů", chladnokrevnost - naopak to považuji za výsostné kvality přístupu tvůrců. Co za kontext by si tak nespokojení diváci představovali? Mně stačí jedna scéna mezi synem, otcem a babičkou a hned vidím všechny spodní vody úplně jasně. Trochu se až stydím říct, že se mi zdá film o takovém člověku být dílem s přesahem, ale na druhou stranu, když to můžu říct i o snímcích o "fiktivních" hrůzách, měla bych toho být schopna i tady. Protože při dalším přemýšlení o své diplomce jsem dospěla také k tomu, že žádný film, ani z ranku "based on a true story", nikdy není pravda, všechno jsou to pouze možné světy, které jsou si při posuzování rovny. A abych nehovořila jen ve filosofických kategoriích, tak se mi hrozně chce pochválit casting - a nemám ani tak na mysli Rennera, ten je tak nějak implicitně dobrý a o jeho hereckých parametrech jsem se onehdy rozepisovala u filmu Zkřížené cesty, hlavně chci zmínit všechny ty více či méně důležité vedlejší role, protože mi všichni připadali neuvěřitelně přesní - od holek, co se hádají s policajty o život nahatého Asiata, přes nahatého Asiata s tak lákavým nitrem, přes roztomilého kolouška, co prodává nože, demonstruje jejich schopnosti na sobě a má rád ryby, po bělovlasého otce v obleku, který v Pandořině skříňce hledá prsten od svojí první lásky. () (méně) (více)