Reklama

Reklama

Dahmer

Trailer 2

Obsahy(1)

Řezník. Zvíře. Monstrum. Pravdivý příběh masového vraha přezdívaného děs přírody. Mezi jeho narozením v letech 1960 a smrtí v roce 1994, kdy zemřel rukou spolubydlícího ve vězení, Jeffrey Dahmer proslul vraždou sedmnácti mladých mužů. Byl kanibalem, který čtvrtil a konzumoval své oběti, za což byl posléze odsouzen na doživotí. Co se musí stát, aby se z citlivého člověka stalo monstrum? O tom všem vypráví ojedinělý filmový projekt Dahmer. (Intersonic)

(více)

Videa (2)

Trailer 2

Recenze (80)

MM_Ramone 

všechny recenze uživatele

Pätnásteho februára roku 1992 v Milwaukee v americkom štáte Wisconsine bol Jeffrey Lionel Dahmer usvedčený z pätnástich vrážd a odúdený k deväťsto tridsiatým siedmym rokom odňatia slobody. V roku 2002 natočil neskúsený režisér David Jacobson snímok o živote tohto sériového vraha. Je škoda, že túto zaujímavú tému nespracoval brutálnejším spôsobom. O takom úchylnom, sadistickom homošovi ako bol Dahmer sa dal natočiť omnoho ostrejší, drsnejší film. ** ()

TheRaven 

všechny recenze uživatele

Jeffrey Dahmer si opravdu zaslouží lepší filmové zpracování než je tato povrchní sonda do jeho mysli. Příběh je založený na několika událostech jeho života, ale téměř žádná scéna není dotažená do konce a divák je tak odkázán na svou fantazii, k čemuž mu jistě dopomůže nastudovaní některých faktů před samotnou projekcí. Především metody usmrcování obětí, pokusy s jejich těly a praktiky, které s nimi prováděl. Bez toho všeho by snad film působil ještě nudněji a až na krátkou informaci na na začátku a na konci filmu je velkým prohřeškem naprostá absence toho, jak byly oběti nalezeny a jak byl samotný Dahmer dopaden, či jak jeho případ skončil. Snímek navíc postrádá jakékoliv tempo a závěrem víceméně vyšumí. Ale nejen negativním byl tento film. Reputaci zachraňuje vynikajícně hrající Jerremy Renner, který má tak nevinně úchylný pohled, že bych k němu domu na pivko asi nezašel. ()

Reklama

Slasher 

všechny recenze uživatele

Nejedná se o žádnou podrobnou biografii, ani drastický snímek (jak by se mohlo zdát už podle upoutávky na obalu; 'Narodil se, aby zabíjel Řezník. Zvíře. Monstrum'). Film působí spíše jako psychologická sonda k pochopení Dahmerových činů a jeho živiotního situace. Děj se odehrává částečně v přítomnosti a částečně ve vzpomínkách. Je pravda, že zde schází nějaký větší spád, ale na druhou stranu Jeremy Renner padne do své role homosexuálního outsidera jako ušitý a není nuda ho sledovat. Co se týká tvrdších scén, až letmý a nezřetelný pohled na uřízlé končetiny a pro někoho možná šokujícího mazlení se s přiotrávenou obětí, se v celém filmu nic víc neobjeví. Ale jako psychologický snímek můžu všem doporučit - jen nečekejte žádný masakr. Ten v Jeffreyho životě nastal až na úplném konci jeho životního úseku zobrazeném v tomto filmu. ()

Aluska88 

všechny recenze uživatele

V tomto filmu mi chybělo více faktů a hlavně Jeffreyho zatčení. Jeremy Renner výborně padl do role Jeffreyho, ale tvůrci si zřejmě (ne)všimli jeho kvalit a vsadili na nudný scénář a práci si nedali ani s "pitváním" Jeffreyho duše. Se skvělým Rennerem by se z tohoto filmu v případě jiného režiséra a scénáristů mohl stát dost nadprůměrný a mrazivý film. Když jste předtím četli jeho životní příběh, co se svými oběťmi dělal, kam dával jejich pozůstatky, jaké měl dětství (už tehdy se projevila jeho záliba v mrzačení zvířat a jejich následné rozleptávání v kyselině), berete film zase trochu jinak. Dost slabá sonda do nemocné, zklamané, trpící a záhadné duše Jeffa Dahmera. ()

Morien 

všechny recenze uživatele

Celou dobu přemýšlím, jestli je dobře nebo ne, že tvůrci film otvírají spoilerem. Reálně je asi nemožné zařídit si diváka, který by z novin a filmů a ázetkvízů a podobně nevěděl, kdo to je Dahmer a co udělal, ale coby kdyby. Skladebně a filosoficky: Bylo by od tvůrců více protřelé, kdyby někoho nejprve ukázali, jak balí čokoládové Santa Clause do staniolu, a potom pomalu odhalili, že je to sériový vrah, a nebo je rafinovanější, když prvně na rovinu řeknou, že je to sériový vrah, a úvodní sekvence, ve které je představen publiku, ho ukazuje zabalovat čokoládové Santa Clause do staniolu? - Tuto větu jsem sestavovala posledních pět minut a popravdě si teď připadám jako Oscar Wilde. Většinou mám s filmy o skutečných vrazích morální problém, neboť z nich mám velmi nepříjemný pocit, že pomáhají vytvořit mystický opar fascinace kolem svých objektů (týká se to hlavně filmů o Mansonovi a Chapmanovi, kterých jsem viděla víc a snad všechny mě strašně znechucují přístupem tvůrců - s výjimkou rekonstrukce Helter Skelter z roku 76), ačkoliv reálným cílem by mělo být uvrhnout takové tvory do zapomnění bez slávy a pozornosti. U tohohle filmu ten pocit "obdivné" fascinace nemám. Film zůstává tak low key, jak to jenom jde, hlavní hrdina není sebezvaný mesiáš, který by hledal skryté kódy a měl dojem, že hovoří s bohem a dělá svět lepším místem. Hlavní hrdina je netečný blbeček, co chodí po domě svojí babičky a v pracovních rukavicích vyhání ven vránu. Tvůrci se nesnaží příběhem manipulovat, aby vynikl nějaký message, ale soustředí se na zobrazení událostí jako takových. Při přemýšlení o své diplomce jsem dospěla k tomu, že existují dva druhy filmů: Ty, které používají emoce k tomu, aby diváka dotlačili tam, kde ho chtějí (a těm filmům dávám odpad, i kdyby byly oscarové). "Ty druhé" filmy, a mám za to, že mezi ně patří i Dahmer, se věnují emocím samotným, a výsledný smysl se individuálně skládá až v divákově hlavě. Díky tomu mi nevadí nic z toho, co ostatní komentující filmu vyčítají - absence kontextu, žádné snahy o "mapování života", "málo faktů", chladnokrevnost - naopak to považuji za výsostné kvality přístupu tvůrců. Co za kontext by si tak nespokojení diváci představovali? Mně stačí jedna scéna mezi synem, otcem a babičkou a hned vidím všechny spodní vody úplně jasně. Trochu se až stydím říct, že se mi zdá film o takovém člověku být dílem s přesahem, ale na druhou stranu, když to můžu říct i o snímcích o "fiktivních" hrůzách, měla bych toho být schopna i tady. Protože při dalším přemýšlení o své diplomce jsem dospěla také k tomu, že žádný film, ani z ranku "based on a true story", nikdy není pravda, všechno jsou to pouze možné světy, které jsou si při posuzování rovny. A abych nehovořila jen ve filosofických kategoriích, tak se mi hrozně chce pochválit casting - a nemám ani tak na mysli Rennera, ten je tak nějak implicitně dobrý a o jeho hereckých parametrech jsem se onehdy rozepisovala u filmu Zkřížené cesty, hlavně chci zmínit všechny ty více či méně důležité vedlejší role, protože mi všichni připadali neuvěřitelně přesní - od holek, co se hádají s policajty o život nahatého Asiata, přes nahatého Asiata s tak lákavým nitrem, přes roztomilého kolouška, co prodává nože, demonstruje jejich schopnosti na sobě a má rád ryby, po bělovlasého otce v obleku, který v Pandořině skříňce hledá prsten od svojí první lásky. ()

Galerie (21)

Zajímavosti (13)

  • Ve vězení Jeffrey Dahmer napsal: „Nikdy jsem ve svém životě nenašel žádný význam a vězení na tom nic nezměnilo. Můj život byl bezvýznamný a konec je ještě mnohem víc deprimující. Všechno se to dá shrnout do několika slov: nemocný, patetický a ubohý, to je vše. A nevím, jak by můj příběh mohl někomu pomoct." (Carol Pifková)
  • 15. února 1992 byl Jeffrey Lionel Dahmer v Milwaukee ve Wisconsinu usvědčen z 15 vražd a odsouzen k 937 letům ve federální věznici. (Rodriguez)
  • Sexuálnimi preferenciami Dahmera bol brutálny sadizmus, domosexualita, erotická asfyxia, orgánový fetišizmus, nekrosadizmus a nekrofília. (Carol Pifková)

Reklama

Reklama