Režie:
J. A. HolmanHudba:
Jiří SrnkaHrají:
Jaroslav Marvan, Zdeňka Baldová, Nataša Gollová, Jaromír Spal, Otto Rubík, Adina Mandlová, Eduard Kohout, František Vnouček, Vítězslav Vejražka, Jiří Krch (více)Obsahy(1)
Kadeřnice Žofka Stárková touží možná víc než ostatní dívky po slávě. Přízemní plány jejího snoubence Františka neuspokojují její bujnou fantazii. Náhlé popularity se Žofce dostane, když při cestě za autogramem objeví mrtvé tělo slavného tenoristy Helbicha a je zatčena pro podezření z vraždy. Helbich ve skutečnosti spáchal sebevraždu, protože ztratil hlas. Po propuštění z vězení dostává Žofka nabídku na hlavní roli v připravovaném filmu. Pochybná sláva jí poplete hlavu. Opustí skromný byt svých rodičů a odejde z kadeřnictví. Bohužel je brzy jasné, že pro herectví nemá nejmenší talent, a zoufalý režisér nechá film sestřihat tak, že z něj Žofka prakticky zmizí... (ČSFD)
(více)Recenze (21)
Naprosto bezvýrazný, tupý film, ve kterém řada znamenitých herců vůbece nemá co hrát... Nejvíce líto mi bylo Adiny Mandlové, která se zoufale snažila svou naprosto prvoplánovou roli proradné krasavice podat nějak přijatelně, ale- ne. S tím scénářem to nešlo. Přesto je Bláhový sen vcelku bez potíží koukatelný. ()
Průměrný film, vyznačující se především netradiční formou vyprávění, která byla pro režiséra Holmana typická a odlišovala tak jeho tvorbu od jeho současníků. ()
Labutí píseň mé lásky Otto Rubíka. ()
Válka se podepsala i na filmové tvorbě. Vymizela laškovná hravost prvorepublikových filmů. Herci jsou stejní, námět jako z červené knihovny, ale bez špetky humoru a šarmu. ()
Neuveriteľne hlúpy film, ktorý mi skazil celý večer. Táto melodramatická romanca je tak stupídna, až som sa podivil, že v tom čase už značne rozvinutý a skúsený Barrandov vyprodukoval niečo také. Veď to nedosahuje ani nenáročné kvality filmu, ktorý má "príjemne odreagovať" (Raoul Schránil). Gollová tú rolu prijala (alebo si ju vybrala?) celkom určite v náhlom pominutí zmyslov a celkom by ma zaujímalo, čo hviezdu na úplnom vrchole, akou bola vtedy Mandlová, zaujalo na tom scenári, že do toho šla, a to rovno ako podradný sidekick, dokonca v kameovej verzii. Režisér zorganizoval i veľkolepé kabaretné číslo, ktoré malo zrejme elegantne zatieniť tú veľkolepú sprostotu všade okolo. Nezatienilo, zvýraznilo. Ani neviem, prečo som tomu dal vôbec nejakú hviezdu, možno v náhlom pominutí zmyslov. Všetci sme len ľudia. ()
V době stále ještě rezonující druhé heydrichiády natáčený snímek se zcela oprostil od toho ošklivého vně a vytvořil si svůj vlastní svět. Aristotelovské pojetí duše jako neoddělitelné součásti těla je zde pro nefilozofující většinu návštěvníků biografů zahalen do hávu mentorující červené knihovny. Funkcionalismus je přítomen nejen jako nosná myšlenka filmu, ale také ve všech exteriérových scénách. Nataša Gollová zde dostala příležitost poodstoupit ze své škatulky rozjívených dívek a stříhla si zasněnou romantickou žábu, která musela dostat pár řádných štulců od života, aby konečně nalezla sama sebe. Marvan je v roli laskavého otce opět navýsost přesvědčivý. ()
Celá tehdejší doba připadala filmařům jako něco neskutečného. Jako zlý sen, z něhož se vynořovaly střípky soustředěné práce oklešťované strachem a nejistotou. Často převládaly obavy, zda rozpracované dílo, jež stálo spoustu námahy a peněz, bude vůbec dokončeno. Tvůrci, kteří v této atmosféře dokázali zůstat věrní českému filmu a nepodlehli pracovní malověrnosti a beznaději, měli obrovské zásluhy na pozdější poválečné životaschopnosti barrandovských ateliérů. Režisér Holman se snažil vycházet z tvůrčího prostoru, který měl přinášet východiska především pro nastupující mladou generaci. Ta podle jeho přesvědčení měla být upřednostňována z hlediska pohledu filmového tvůrce, protože právě ona byla nejvíc ohrožena bezvýchodností, nebo co horšího, lživým nacistickým programem a jeho zrůdným optimismem. Povídka Anny Sokolové-Podpěrové, přepracovaná do podoby filmového scénáře spisovatelem Josefem Trojanem a režisérem Holmanem, musela ve fázi příprav získat jiný název. Neslavná sláva byl titul, který v období postalingradských událostí na východní frontě zaváněl šibenicí. Populární Nataše Gollové se tu po sérii bláznivých veseloher nabízela zase jiná, závažnější příležitost stvořit na plátně výjimečnou charakterní roli, naopak Eduard Kohout pozdvihl jinak poněkud čitelnou figurku záletného vedoucího kadeřnického salonu v ironicky shozenou karikaturu. Co má vlastně společného příběh jedné bláznivé dívky, která touží stát se filmovou hvězdou, se situací v okupované republice? Hodně. Především byl projekt Nationalfilmu tak rozsáhlý, že zaměstnával mnoho českých herců a přiváděl před kameru, i když spíše jen v malých rolích, řadu nových tváří, např. Jaromíra Spala anebo teprve dvacetiletou posluchačku pražské konzervatoře Antonii Hegerlíkovou. V neposlední řadě pak bez falešných iluzí nechal v ústřední postavě zahynout jeden dívčí sen, aby se naopak uskutečnil sen ženy, která bude vytvářet rodinu a vzkřísí naději na nový život. A to bylo v té době velmi mnoho. ()
Kadeřnice Žofka je bláhová až na hranici snesitelnosti, její snění o slávě, bohatství a ženichovi šlo celkem mimo můj záběr a ukvapený konec tomu příliš nepomohl.. Celý příběh o jedné lehce „pomatené“ zachraňují herci na všech frontách a podepírají ho ze všech sil (Jaroslav Marvan, Jaromír Spal, Otto Rubík).. ()
Příjemná komedie, která v té době určitě dodávala všem lidem naději, že vše nakonec dobře dopadne. ()
Husa Žofie touží po slávě. 1) Svižný snímek očividně netrpěl nedostatkem financí. Poměrně velkoryse ukazuje dobové reálie. 2) Dvě m ve slově Telegramm a později u snídaně udivená otázka na sortiment: Jenom marmeládu? a samozřejmě dvojjazyčné nápisy. To jsou jediné odezvy na realitu. 3) Z dnešního pohledu je to ale nuda. ()
Holmanova Velká přehrada stavěla práci nad spekulantství, zde je v opozici proti "bláhovému" snění. Motiv obyčejné dívky, která se díky soudnímu procesu stane na chvíli celebritou, může připomenout muzikál Chicago, Antonín "Strýček" Jedlička zde prožije vrchol své umělecké kariéry jako čistič bot držící nohu A.Mandlové. A starý šatnář nakonec práskne v poznámce " kdepak ta vaše slečinka, to von měl jiný gusto", že pěvec Helbich byl zřejmě homosexuál. ()
Myslenka filmu neni uplne spatna, ale to zpracovani, zpusob vypraveni, dialogy a koneckoncu i herecke vykony nejsou nijak dobre. Gollova na me vzdy pusobi strasne sympaticky, ale jeji herectvi me malokdy presvedci. Jinak strasne nerad vidavam Mandlovou v malych rolich.-). I pres nelehkou dobu, kdy se tento film natacel, ho vnimam jako nepovedeny. ()
Nataša Gollová ve své řekl bych klasické roli ztřeštěné romantičky toužící po slávě, bohatství a krásném ženichovi. Film je v podstatě o tom, jak tenká hranice je mezi bezvýznamností a slávou. Stačí se jen v pravé chvíli přimotat na správné místo, a o ostatní se postarají média. Všechna sláva polní tráva. To musí zjistit každý sám. Názorně zde můžeme vidět, jak velká byla moc bulváru už v době, kdy nebyla ještě ani televize. Lidé jsou pořád stejní, jen metody oblbování se mění....70% ()
Mám ráda staré filmy, ale tento se mi až tak nelíbil. Nebylo to v obsazení. Řada kvalitních herců, třeba Marvan nebo Mandlová se ve svých podřadných rolích ztrácela a Nataša Gollová to sama neutáhla. Představovala živelnou temperamentní moderní dívku snící o herecké kariéře, aby se ve chvíli, kdy ji díky soudnímu procesu a tím vzniklé popularitě dosáhne, změnila v leklou rybu. Těžko uvěřitelné. Za zmínku stojí výchovné ponaučení, že člověk se nemá cpát tam, kam nepatří. ()
O tom jak mladá naivní dívka (Gollová) narychlo ke štěstí a slávě přišla, načež se tvrdě vrátila zpátky na zem. Průměrné romantické drama, které ničím nevybočuje z tehdejší produkce, Nataša zde podává svůj standard a Adina zde výjimečně moc nepřesvědčila. ()
Tak tady jsem narazil. Film jsem dokoukal jen s nejvetsim vypetim sil. A vubec mi nepripadal vesely nebo vtipny...no, neni kazdy den posviceni. 2+ ()
Slabší tři hvězdičky, spíše za herecké obsazení než za film. Režijně jej Holman zvládl dost dobře, ale dějově to bylo dost naivní a nepravděpodobné. Vnouček tentokrát v roli záporné, Rubík jak vždy pouze průměrný. Od chvíle, kdy byla Žofka zatčena v Helbichově bytě, jsem nějak nepochopil, proč byla tak jednoznačně obviněna z vraždy, ještě že Mandlová ukradla ten jeho dopis na rozloučenou, vůbec jsem taky nechápal, proč to udělala, snad jen právě proto, aby se film ještě mohl protáhnout - a náhle to je o něčem jiném. Žofka oslněna slávou nechá za sebe napsat svůj životopis, nějaký čas žije z honoráře, filmový dramaturg Řepa přijde na nesmyslný nápad, aby dostala roli ve filmu - a je to zase jen proto, aby mohla poznat, že světská sláva je polní tráva a ne každému je dáno. A aby se v závěrečné scéně mohla vrhnout svému milému Františkovi do náručí... ()
Také červená knihovna by měla mít reálný základ a dávat alespoń trochu smysl. To se ale v tomto případě úplně ignorovalo a vznikla povídka a později její filmová adaptace - oboje zcela mimo mísu, uvařeno z vody plné otřepaných klišé a nesmyslů (zejména kriminální zápletka) a s urychleným plochým koncem. Spisovatelka měla opravdu bláhový sen a hodila to bez rozpaků na papír a režisér to pak bez přemýšlení hodil na plátno - a diváci jen valí oči a vstávají jim vlasy na hlavě. Film, na který rychle a ráda zapomenu! ()
Noční můra. Neuvěřitelná fantasmagorie, kdy se z podprůměrné romantiky ve vteřině stane nejlacinější totálně nevěrohodná detektivka, z té se v mžiku vyklube nejpodřadnější mýdlová opera na světě, která splaskne jako bublina a opět se vracíme do režimu romantika drama, kdy už ani herci nevědí co drmolí a Marvan rači prchá na venkov. Jediným vysvětlením vzniku tohoto paskvilu je, že Hitler si vyzkoušel na Češích nějakou psychedelickou drogu, kterou dodával na plac přímo z laboratoří wehrmachtu v koňských dávkách. Koukat na to sám, dvacet minut před koncem to vypínám. ()
Natasa Gollova, namet a celkova atmosfera s nadychom rannej ceskej akcie opat nesklamala. Tentokrat rutina bezneho zivota v istej stvorclennej rodinke je pekne zmapovana, pricom sa hlavna hrdina (uz vyssie spomenuta) nevinne dostane do zapeklitej situacie - celi obvineniu z vrazdy znameho spevaka Helbicha. Trocha naivne mi prislo toto obvinenie len na zaklade toho, ze sa prave v inkriminovanom case nachadzala ta chuderka u tenoristu na byte. Situacia sa ale v bleskurychlom case vyriesila (max. behom 10 minut) a dej pokracoval dalej akoby sa ani nechumelilo. V tomto silnom pribehu sa moj zaujem uberal opacnym smerom; v zaciatkoch so zatajenym dychom cakala som na humorny vyvoj osudu vtipnej kadernicky Zofky, pri zmysluplnom objasneni "vrazdy" sa tep v zilach normalizoval a na zaver si uz nejak nespominam. Kazdopadne mi moj kladny vztah k rannej ceskej kinematografii nedovoli kydat na sposob rezie z obdobia 40. rokov 20. storocia. Pre mna priemer. ()