poster

Krásné dny v Aranjuez

  • Francie

    Les Beaux Jours d'Aranjuez

  • Německo

    Die schönen Tage von Aranjuez

  • Portugalsko

    Os belos dias de Aranjuez

  • angličtina

    The Beautiful Days of Aranjuez

  • Slovensko

    Krásné dni v Aranjuez

Drama

Francie / Německo / Portugalsko, 2016, 97 min

Režie:

Wim Wenders

Scénář:

Wim Wenders, Peter Handke (scénář, divadelní hra)

Kamera:

Benoît Debie
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Ephemeris
    ***

    Ja osobne mám minimalizmus rada a v poslednom období sa držím hesla „menej je viac“. A to vo všetkom. Wim Wenders je režisérom mnohých tvárí. Niekedy sa snaží zachytiť a zvečniť úplne konkrétny okamih (Lisbon Story, Palermo Shooting, Alice in the Cities), tentoraz zase zvečňuje bezčasovosť. Na to je altánok v teplom letnom vánku ako stvorený. Muž, žena, medzi nimi záhradný stolček. Rekapitulujú sa tu osudové okamihy, no čakala som aj tak niečo hlbšie. To neprišlo, keďže to pokašlal už autor predlohy Handke. Má to niečo evokovať, ale ako celok mi to nakoniec evokuje slávnu „kocku v sklze“ z reklamy na McDonald. Z nej sa človek nenaje.(18.5.2017)

  • honajz2
    ***

    Samozřejmě že jsem měl obavy, že půjde o nejhorší Wendersův film. Jenže nakonec se mi ukázalo, že jeho nejhorší film to rozhodně není a těch 43% z tohohle filmu podvědomě dělají průser, kterým není. Ano, žádná sláva to není, ale 43% si ten film fakt nezaslouží. Wendersovým typickým filmovým prvkem je symbol cesty. Ten tady ale naprosto chybí a Krásné dny v Aranjuez jsou hodně minimalistické, jelikož se vlastně celý film odehrává v jedné zahradě, s třemi (vlastně čtyřmi, když připočtu Nicka Cava hrajícího na klavír) postavami, z čehož dvě vedou dialogy a ta poslední si je zapisuje. A ono je to celé celkem zručně natočené (sice jsem ten neustále se pohybující kameře zpočátku nevěřil, ale jo, nakonec to fungovalo), perfektně ozvučené a díky tomu se Wendersovi nějak podařilo vytvořit zajímavou a celkem podmanivou atmosféru, díky které mě to moc nenudilo a v kině bych to nejspíš zvládl bez problémů. Jistě, ne každé povídání zaujme a místy ty dialogy působí nerealisticky a až směšně, ale většina mi jich zas tak špatná nepřišla - ačkoli hlavní dvojice mi zrovna nesedla. Ani ta hudba tu být nemusela, ale i tak mi nevadila. Akorát jsem nakonec čekal něco hlubšího. Má to své chyby a není jich málo, s Wendersovými nejlepšími filmy se to vůbec nedá srovnávat, ale nepřipadá mi to jako takový průser, jakým se to na první pohled zdá. 3*(18.6.2020)

  • Jellini
    *****

    Wenders už se dávno "vytočil", to je jasný. O to svobodněji teď působí jeho zatím poslední filmy, tento a třeba i "Až na dno", a to jak po myšlenkové, tak formální stránce. Zvláště pak Krásné dny v Aranjuez jsou "své", jako málokterý dnešní film. Chvílema jsem myslel na touhu a snahu začít dělat filmy od znova, jinak, na oproštění filmového jazyka od naplaveniny posledních několika desítek let (podobný pocit jsem měl například u Alonsovy Jaujy). Divadelní předloha nebo některé iritiující "herecké výkony" mě proto ve výsledku moc nezajímaly, měl jsem pořád nad čím přemýšlet a hlavně - na co se dívat. Dlouho neviděný experiment. Fajne!(16.5.2018)

  • JancakV
    odpad!

    Sorry jako, ale ty "duchaplné" plky se nedaly poslouchat ani jako kulisa při práci. – Je nádherné jak se zobrazují písmenka při psaní tohoto komentáře, pod tichým klapáním kláves bílé klávesnice v nočním tichu panelákového bytu. Každé písmenko je jako symbol zcela zbytečné činnosti pronášení myšlenek, které plynou pravděpodobně aby bylo cosi řečeno a přitom se ozývaly jen zmatené bláboly plynoucí z nesoustředěné mysli, aby pak člověk ve své hlubokomyslnosti dospěl k závěru, že je zcela úplný kretén plácající si játra místo toho aby se šel vyspat. – Jediným kladem byl Nick Cave, to ale ani na jednu hvězdu nestačí.(28.3.2017)

  • Vitex
    *****

    Chápu, čemu se lidi v sále smáli. Taky mi tam přišlo pár míst pitomých a ta ženská mě často iritovala (což nemusí nebýt záměr). Nepotřeboval bych asi ani žádnou muziku, ani Cavea. A divadlo přenášené do filmu prostě nefunguje dobře skoro nikdy. Ale všechny slabší místa mnohonásobně převyšuje myšlenkový potenciál díla a jeho celková odvaha, ta otevřenost a vážnost. Tomu filmu, tedy jeho tvůrcům, o něco jde - jaká příjemná změna oproti většině dnešních filmů! Je to výpověď mužů jedné generace, kteří zažili cosi v 60. letech na Západě a to, co přicházelo dál, a teď o tom všem z odstupu přemýšlejí, pro mě velmi zajímavě. No a je tam konečně těch pár momentů, které jsou opravdu kinematograficky i samy o sobě nádherné (např. kolem dialogu o jamkách v písku). Ten film pro mě má velkou cenu už jen pro jednu nenápadnou větu, která tam zazní - "Krása je krásou, jen když je otevřená a otevírající." Ale je v něm mnohem víc. Film určený k přemýšlení.(20.10.2016)