Zahradnictví: Dezertér

Ach ano Zahradnictví, krásná prvorebuliková vila, příjemná atmosféra, svérázné postavy. Dezertér má mnohem zajímavější vývoj, hlavně postava Otty a osudy jeho rodiny naberou velkých zvratů. Přesto se nemohu ubránit pocitu, že se hodně klouže po povrchu. Téma ztráty postavení, iluzí a krize vztahu poskytovalo dostatečnou látku na velké drama, leč místo hlubokého zasažení zůstává divák na konci spíš rozpačitý. Našlo se několik pěkných míst, ale nestačily vyvážit nedostatky. Příběh zůstává jakýsi roztříštěný, mělo ho spojovat zahradnictví, ale na to, že dalo celé trilogii jméno se v samotném dění objevuje spíš jako kulisa. Postavám chybí plastičnost, Jiří byl tak hodný a dokonaý, až to lezo na nervy, Mařčí je tak hrabivá a ubrblaná, až to přestává být zábavné, Jinřich je neurotický, ale zůstává aspoň zábavný ... Ostatně Jindřichovi se ze tří bratrů dostává největšího prostoru, ani ne délkou, kterou se objeví před objektivem, jako důležitostí, Karel se ve všech dílech sotva mihne. A právě na osudy tří bratrů jsem byla hodně zvědavá. Musím říct, že v prvním dílu jsem Martina Fingera vnímala jako samostatnou postavu, v Deretéru a v Nápadníkovi už vystupovala výrazná podoba prudcího tatíka, která korespondovala s Jiřím Kodetem. Zato Aňa Geislerová zůstala Vilmě od Emilie Vašáryové na hony vzdálená. Jsem trochu na rozpacích, co napsat. Na jedné straně převládají mírné sympatie, na tu druhou se mi vkládají výhrady jedna za druhou ... Říznost Pelíšku tvořili krom hereckého obsazení i dobře volené pasáže Petra Šabacha. Zatímco Pelíšky jsou silný poctivý bujón, Zahradnictví zůstává zatím tak trochu zeleninová polívčička. Sice nechutná špatně, ale něco jí tak trochu chybí. (23.09.2018)

Jen další čekání na kompati(de)bilitu a unikátní propojení s Pelíšky. Pelíškovská prequel trilogie tímto vstupuje do své prostřední fáze. Válečné období střídá nástup komunismu, udávání, vyvlastnění majetku a persekuce osob, které s režimem nekorespondují. A tak největší negativní sílu pocítí Otto Bock, majitel kadeřnického salonu, současně i švagr Jindřicha Krause, na jehož přerod do cholerického nerudy Jiřího Kodeta je každý zvědavý. A stále se tak neděje. Až na pár ráznějších výstupů, je Martin Finger ve své "kodetovské" transformaci stále nervově umírněný. Už se ale divák dočká jeho druhé dcery, Jindry, s níž v Pelíškách vedl pozdější spor o noky. Film je natočen technicky kvalitně, kamera, výprava i ostatní si drží vysokou úroveň. Ne už tak střih, respektive střihová skladba. Děj je totiž větší měrou roztříštěný, návaznost některých scén je hodně slabá, mnohdy ani nebylo zřejmé, co chtěl režisér danou sekvencí vyjádřit, neb častá podivná, debilní a zmatená ukončení různých scén, které nikam nevedly, vyvolávala nemalé divácké rozpaky. Film určitě není humorný. Jedinou humornou scénku představuje ta z kadeřnictví, kdy nešikovným kadeřnickým zásahem dojde ke ztrátě vlasů na palici ruské komunistky. A dál už je film takový různě polohovatelný, přičemž nejvíc působil neradostně, melancholicky až hodně smutně, občas ale i hodně sterilně. Jan Hřebejk nezapomněl na svého hereckého oblíbence Jiřího Macháčka, toho postavil do popředí příběhu. Ani tentokrát se druhý prequel neocitne v kolonkách divácké obliby. Pořád je to jen vláčné přemostění k závěrečnému vyvrcholení jménem "Nápadník", v němž bude dokončena transformace Martina Fingera na šíleně nesnesitelného tyrana Jiřího Kodeta, přičemž zvítězí humorné pojetí, které bude mít k Pelíškům nejblíže. 6/10 (02.02.2018)

První díl trilogie se mi líbil, ale přece jenom nějaké výhrady byly. Tentokrát nemám žádnou. Herecky, režijně, scenáristicky je prostě Dezertér skvělý film. Jiřího Macháčka jsem takhle skvěle hrát ještě neviděl (kam se hrabe Toman), Martin Finger potvrdil, že patří k nejlepším současným hercům, skvělou příležitost, kterou nepromarnila, dostala i Gabriela Míčová. Ostatní postavy - a že jich je - tentokrát nejsou jen do počtu, nebo to tak alespoň nepůsobí, na konci do sebe všechno nějak zapadne a člověk se těší na další film. Tak to má být. (12.02.2022)

Hřebejk is back. O dve triedy lepšie než jednotka, z ktorej to spätne robí lepší film. Pomalé tempo a určitá koktavosť rozprávania síce ostali, no vzhľadom na to, že sa tu dejú omnoho zaujímavejšie/ vtipnejšie/ pôsobivejšie veci, tak to zrazu funguje. A občas fakt výborne. Herci hrajú viac než solídne (Macháček veľmi milo prekvapil), emočné vrcholy fungujú tak ako majú. A ako bonus množstvo odkazov na pôvodné Pelíšky a nádherný epilóg pripravujúci pôdu pre záverečný, tentoraz čisto komediálny film. Plné hviezdičkové hodnotenie je možno prepálené, ale mám pocit, že mnoho ľudí tu bude hlasito a predpojato fuckovať, tak prečo tento mimoriadne zaujímavý a ambiciózny domáci projekt nepodržať? Zatiaľ 9/10 a definívne uvidím po Nápadníkovi. (28.09.2017)

Přiznám se, že tehdejší zklamání z prvního dílu trilogie Zahradnictví mě otrávilo natolik, že jsem pak další dva díly poměrně obstojně ignoroval. Když jsem ale nyní druhý díl shlédl, musím se přiznat, že ta ignorace byla trošku neoprávněná. Druhý díl mi přijde v mnoha ohledech lepší. Obecně je teda problém, že tu není nějaký závratnější děj. Prostě tu prožijete pár komunistických let s rodinami, které si to v té době lehké úplně nedělala. Nosný děj vlastně neexistuje. Celé to ale stojí a padá na jednotlivých scénách, které jsou sem tam zábavné, ale mnohdy vážnější. Určitá variace na legendární Pelíšky tu je, ale aby to bylo i tak dobré, tak by tu těch výrazných scén muselo být o dost víc. Nejlepší a nejvtipnější scéna je když do kadeřnictví přijdou na trvalou ty Rusky. Herecky mě pak naprosto jednoznačně uchvátil Martin Finger. I ostatní herci tu ale byli skvělí a je radost pozorovat tu plejádu české herecké smetánky v jednom filmu. (04.02.2022)