Nastala chyba při přehrávání videa.
  • malylada
    ****

    Za mě o stupínek lepší než předchozí Rodinný přítel. Film se má točit kolem postavy holiče, která si naštěstí prostor nekrade jen pro sebe a opět divák prožívá rodinné drama se starými známými v poválečné době. Počátek plyne v lehkém, úsměvném tempu a k mému překvapení se Dezertér mění v docela silné, hutné drama. Rozum zůstává stát nad samotnou postavou Dezertéra a občas to chtělo větší ucelenost děje. Naopak, proti předchozímu dílu se daří vystihnout dobu mnohem drsnějším způsobem a z praktik socialismu běží místy mráz po zádech. Závěr, předávání štafety novým hercům mile překvapí.....8/10(28.9.2017)

  • Stegman
    *****

    Jarchovský po projekci tvrdil, že se chtěl jakékoli okaté návaznosti na Pelíšky vyhnout, ale nakonec na částečné -či spíš symbolické- propojení přistoupil, protože mu došlo, že jedině tak sežene dost peněz na celou vysněnou trilogii - příběh jeho rodiny. Bohužel se to ukázalo jako podstatná chyba. Ne snad proto, že by to napojení na Pelíšky filmově nefungovalo, ale proto, že lidi od Zahradnictví očekávali velkolepý prequel Pelíšků a nic menšího. A když se pak u řady (mylně natěšených) diváků dostavilo zklamání, nezaslouženě to poškodilo pověst celé trilogie. Z mnohých komentářů to vyplývá zcela jasně: "Propojení s mými milovanými Pelíšky radši ani nekomentuji", "spojovat to s Pelíšky je docela hřích", "výsledek se v ničem nepodobá slavnému filmu"... No nic, obraťme list. Věřím, že lidi časem celé Zahradnictví přijmou za své. Možná by pomohlo rozdělení do podoby 6dílného TV seriálu - tak, jak to prý prosadil koproducent v Polsku.(9.3.2018)

  • Tosim
    ****

    Sám se tomu divím, ale Dezertér se mi líbil víc. Hlavně to bude lepším zacílením na dobu, ve které se druhý snímek odehrává a poté hlavním hercem. Jiří Macháček je výraznější a lepší, než Ondřej Sokol, který se téměř celý díl plaše díval na Aňu Geislerovou a kolem nich, tu očividněji, tu méně, proplouvala válka. Tady se doba v životě hrdinů odráží podstatněji, je přítomno více třecích ploch i více humoru. Obezřetných 70%.(23.10.2017)

  • HonzaBez
    *****

    "A komu tím prospějete," napadá mě otázka z Pelíšků v souvislosti s hodnocením tohoto filmu ze strany některých uživatelů. Jako chápu, že se to nemusí někomu líbit tak moc jako dnes mě, ale proč hned odpad? Tohle hraniční hodnocení dávám jen filmům, co jsou fakt marný, nemají žádný příběh a žádnou myšlenku. Dá se toto říct o Dezertérovi? Podle mě rozhodně ne. Hlavně kvůli postavě Jindřicha, který je mi takto ještě sympatičtější, než když jsem ho znal jen z původních Pelíšků. Má můj obdiv za své možná pro někoho až směšné vlastenectví ("táta zas staví pomník :D), za břitký antikomunismus ("komunista nezná bratra, natož sestru") i za to, že dokáže pojmenovat věci takové, jaké skutečně jsou i v okamžiku, kdy se to může zdát vrcholně netaktické. Má přitom rozhodně pravdu, když říká: "Dneska se nás to snaží sežrat zevnitř, jako rakovina". Komunisti u nás v 50 letech tu rakovinu skutečně šířili, co jim síly stačily. A tak i když se někomu může zdát, že jsou ve filmu komunistické postavy ztvárněny trošku schematicky, věřím, že většina komunistů se ve skutečnosti takto hnusně fakt chovala. Jinak by nemohly zničit tolik lidských životů (Milada Horáková a další). Život zničili i holiči Ottovi. Ta doba ho totálně semlela a on se nakonec začne chovat tak, že i jeho vlastní (do poslední chvíle milující) ženě nezbývá než konstatovat: "Ty jsi horší než komunisti....." Tahle dějová linka byla za mě dost silná. Zvláště, když se v první půli filmu zdá, že Otta je na rozdíl od Jindřicha, jež se nedokáže přiblížit ke své dceři Danušce, ideální rodinný tip. Ideální otec i strýc. A Otta je i ten, co se snaží o smír i tam, kde evidentně není šance na smír, zatímco Jindřich nemá problém před svým komunistickým švagrem prohlásit, že mu je "milejší Francouz, když bleje, než Rus, když tančí." Má však pravdu, když své ženě důrazně připomíná, že to co přichází není "májový deštík, ale potopa...potopa našeho světa". Ale i tak jako má biblický příběh o potopě v sobě nese poselství o naději (vyjádřené duhou svítící na nebi), přináší naději, že bude líp i události a děje z konec filmu. A to zdaleka nejen ty politické v podobě smrti Stalina a Gottwalda, po níž z úst Jindřicha zazní pro diváky Pelíšků již legendární hláška: "Dávám bolševikům dva roky, maximálně tři." Doba se mění, z dětí se před očima diváků stávají mladé slečny a mladí pánové (u scény, kdy klučina hraje Fibichův Poem a v půli si s ním vymění místo u klavíru mladík, který bude tuto postavu ztvárňovat v dalších filmu, mě šel mráz po zádech) a my se můžeme těšit na slibovanou komediální romanci, kterou by se měla celá tato trilogie uzavřít. Co říct závěrem? No pokud jsem u prvního dílu dal 5 hvězdiček s hodně odřenýma ušima a to hlavně kvůli samotnému Hřebejkově záměru vrátit se k příběhu Pelíšků, tentokrát je to 5 hvězdiček bez mrknutí oka. Děj se zrychlil, přibyli více politiky a přišlo i silné rodinné drama. A co naopak zůstalo jsou skvělí dětští hrdinové. Že to někteří nevidí? No možná ani vidět nechtějí... Jako třeba argument paní Spáčilové (kritika na idnes.cz), že "divák není netuší, proč se hlavní hrdina začne náhle chovat jako z jiného románu." Copak je vážně nutné některé věci říkat jak pro blbé, když si je divák může domyslel z celkového kontextu filmu. Co je tak nepochopitelné na tom, že Ottu ty nové komunistické poměry natolik psychicky vydeptaly, že se s tím vším nedokáže vypořádat jinak, než totálním odpoutáním sebe od všeho, co mu připomíná ten krásný "starý svět"? Špatná dramaturgie? Mě by naopak vadilo cokoliv co by bylo více návodné a kde by pak chyběl ten moment překvapení, který prožívá rodina (i divák filmu), když dojde na onen inkriminovaný Ottův dopis...(30.9.2017)

  • Johnny.ARN
    **

    Nerozumiem tejto sérií. Veľmi by som chcel, ale nerozumiem. Jedna bola odpiči a dvojka tiež nevyhráva prvú cenu v nápaditosti. Drží to len Finger a jeho výstup na obede a samozrejme ruské matrony v kaderníctve. Dva takéto svetlé momenty na dve hodiny sú ale pramálo. Snáď to trojka rozsekne a všetko to do seba zapadne aj a konečne pochopím, o čo išlo, lebo keď ne, prídem zbytočne o 6 hodín života. Slabé 2 z 5(4.2.2018)

  • - Mixér Pragomix byl dán do výroby v roce 1955, což znamená, že ve filmu nemohl ještě existovat, když se píše rok 1953. (Stoka)

  • - Tato epizoda se odehrává v letech 1947-1953. (Varan)

  • - Celá trilogie byla natáčena převážně v Žatci, z části i za použití místního komparzu. (Frontie)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace