Moonlight

První třetina otevře sympatickými charaktery v zajímavém prostředí, které dává vyniknout chvílím pohody i pichlavosti reality. Druhá třetina začíná dávat najevo, že cílem filmu není realistické mapování černošské subkultury, ani života v chudinské čtvrti, naopak v Moonlight jde o jakousi přiteplenou emocionální cestu (nic proti gayům) jednoho čokoládového bubáčka se zaraženými větry. Poslední třetina je pak jednoduše úplně mimo - lacinný zvratek vykonstruovaný jen za účelem lovu ocenění. Pokud takový lov bude úspěšný, znamená to, že s naší společností je opravdu něco v nepořádku... 5/10 (08.02.2017)

Veľké oscarové haló okolo filmu mu zrejme viac uškodilo, pretože mnohí chápu politické pozadie za týmito oceneniami a navyše sa očakáva aj zážitok roka. No Moonlight určite podobné ambície nemal, je príliš komorný, citlivo nakrútený a pomalý na to, aby dokázal byť globálne populárny. Mňa ale potešil, a to z niekoľkých dôvodov. Rozhodnutie ozvláštniť relatívne tuctový príbeh outsidera tak, že rozpráva krátke úseky v troch životných fázach, ďalej ukazuje zásadný zlom, ktorý ovplyvní ďalší Chironov život a v poslednej tretine sa nebojí ísť s tempom ešte viac dole a namiesto gradácie poskytuje skôr rozjímanie. To ale nie je späté so žiadnym klasickým happy-endom, ani tragickým koncom, len si hlavná postava uvedomuje, kam jej život skutočne nasmeroval a možno dokonca, kým v skutočnosti je. Žiadne explicitné emócie ani nahlas vyslovené životné múdra fakt nečakajte. (08.03.2020)

Z černošských na Oscara nominovaných filmů asi ten nejlepší, ale stejně si nejsem úplně jistý, jestli je nominace na nejlepší film zasloužená. Poslední třetina filmu je vysloveně nepovedená a nudná, kdyby se rozpracovaly první dvě třetiny, mohlo z toho být trýznivé drama zaměřené na dvě menšiny a jeden patologický jev ve společnosti. Janelle Monae jsem dnes již podruhé nepoznal, ale za to vyzdvihuji výkon Naomie Harris, ten je jediný ryze oscarový, protože naše Moneypenny hraje jako o život. (26.02.2017)

// Panejo, nepamatuji, kdy naposledy táhly film kupředu v podstatě jen dialogy a herecký výkony. Kdo potřebuje silnou naraci, když máte nezapomenutelné momenty u břehu moře. Na tom filmu každopádně nejvíc baví věci, které do něj tak úplně nepatří. Zlaté zuby, italská hudba, Janelle Monáe (OH MY GOD, kde jsou ty Hidden Figures, když je člověk potřebuje)... zkrátka překvapivě divácký zážitek. Velkej palec nahoru. 8/10 (31.01.2017)

Křehký a citlivý film o ránách dospívání a nelehkém vylézání z pevností, které si sami kolem sebe proti té bolesti stavíme, což platí pro všechny bez ohledu na etnickou či sexuální identitu. Jenže pro některé jednotlivce je to ještě náročnější a bolestivější právě kvůli okolí. Prostředí afroamerické komunity v chudých čtvrtích v žádném případě není v tomto ohledu výlučné, ale rozhodně je výmluvné právě pro to, co v ohledu maskulinních vzorů chování a rolí vídáme kdekoli jinde na světě. Barry Jenkins ve svém vynikajícím scénáři rozvádí téma osobní identity skrze tři časové roviny i tři jména hlavního hrdiny, která si příznačně nikdy nezvolil sám, ale současně se s nimi zkouší sžít. Ani jedno z nich ale jeho nevystihuje a o to drásavější je pak finální napětí, jestli dokáže odpovědět na otázku, kdo je. "Moonlight" je jeden z mála filmů, které si tu problematickou cenu Oscar za Nejlepší film vskutku zaslouží, protože neodráží nějaké dobové trendy, kampaně či politiku, ale představuje jeden z ideálů kinematografie - osobní a osobité dílo, které díky perfektnímu využití celého spektra výrazových prostředků od herectví přes narativní strukturu po formální postupy destilované z rozmanitých vzorů (tady přiznaně např. Wong Kar-Wai a Hou Hsiao-hsien) rezonuje hluboko v nás a vede nás ke katarzi týkající se témat osobních i obecně lidských. A vedle toho nás vystaví ohromnému náporu emocí, byť je většinu času skrývá pod povrchem. (03.05.2020)