Gezora-Ganime-Kameba: Kessen! Nankai no daikaidžú
Space Amoeba, The
Obsahy(1)
Vetřelci z vesmíru se dostanou na bezpilotní družici, která nouzově přistane na malém tropickém ostrově. Parazitní formy života převezmou kontrolu nad třemi místními tvory a neuvěřitelně je zvětší. Oliheň (Gezora), krab (Ganimes) a želva (Kamoeba) terorizují místní obyvatelstvo, jejichž jedinou nadějí jsou výzkumníci z Japonska. Ti musí vetřelce zastavit dříve než ovládnou celou planetu. (topr harley)
(více)Videa (1)
Recenze (18)
Celý film na mě působí unaveně, jako by už tahle látka neměla co nabídnout. Oliheň pobavila :) , ale ty zbylá dvě monstra a jejich souboje už mě nezaujali. Honda opět překvapil a tentokrát vytáhl z rukávu mimozemšťany v podobě mikročástic. :D A zachránci Země delfíni a netopýři. Kam ten chlap na to chodí? ()
Dnes poněkud úsměvné klasické japonské sci-fi s příšerami ohrožujícími lidstvo. Prostřednictvím výzkumné sondy mířící k Jupiteru se dostane zpět na Zemi nehmotná mimozemská forma života, která cestuje vesmírem a kolonizuje planety. I když se nakonec podaří najít způsob, jak vetřelce zlikvidovat, jeho provedení není tak jednoduché, jak by se zdálo. Byť jsou přerostlí živočichové loutky, v nichž se ukrývají vodiči, mají své nesporné kouzlo. Scény pod vodou či souboje rozběsněných oblud jsou vydařené. Záliba Japonců v příšerách je celonárodní a najdeme ji již v japonských mýtech a legendách... ()
Tyhle filmy jsou sice hodně subjektivní záležitost ale i z přísně objektivního pohledu se dá říct, že tenhle kousek není vůbec špatný. Já jsem se bavil. Možná mi chyběly nějáké ty města pro pořádnou demolici :D nebo monstrum s takovým charismatem jaké má Godzilla(ikdyž oliheň byla blízko), ale i přesto jsem se bavil královsky. ()
„Skvělé! Já sice něvěřím v existenci příšer, dokud nějakou neuvidím, ale... existovat by mohly.“ :o) Sice jsem včera večer jsem u Godzilly (1954) napsal, že pokračovat v sledování japonských monster horrorů neplánuji (...a sotva uběhlo půl dne a už koukám na Vesmírnou amébu od stejného režiséra!!), ale jelikož jsem tento kousek měl už déle vyhlídnutý, rozhodl jsem se pro oddělený dvojprogram. Ty dva snímky dělí 16 let a pokud jde o tempo a zpracování filmu, je vidět, že tady byl Iširó Honda ve svém subžánru už dávno zaběhán. Jenomže novější rok vzniku tu znamená přítomnost většiny prvků z Godzilly ve výraznější míře – a to jak kladů, tak negativ. Na jedné straně je tu slušně propracovaný brakový děj, v němž by sice ještě šlo pro lepší funkčnost pár věcí dovysvětlit (odkud měli vesničané takové zásoby nafty?), ale současně skrývá v sobě nejeden zajímavý motiv či hlubokou myšlenku (např. „I když seberou člověku jeho tělo, pořád má svou duši... Člověk je víc než struktura buněk.“). Speciálně bych vyzdvihl postavu doktora, která prochází charakterovou proměnou od záporné lidské postavy přes ovlivnění jednou nešťastnou událostí, následné svádění vnitřního souboje až po radikální čin a statečné sebeobětování v existenciální situaci. Navíc je s touto postavou spojena i originální sci-fi zápletka člověka, jehož vlastní mozek se stává rukojmím nebo-li otrokem v těle skrytého mimozemšťana. V některých aspektech mě ten film v rámci žánru fakt mile překvapil a oproti Godzille se mi líbila víc i atmosféra. Nevadí mi ani, že v několika dialozích (např. ze začátku nebo během přípravy na boj) jakoby Honda zacházel do mírné parodie. Jenže jakmile dochází na souboje s monstry, nejednou se film promění ve frašku plnou nechtěně komických momentů bez přítomného nadhledu, několika triků již na rok vzniku ukrutně zestárlých i často legračních monster. Závěrečný souboj dvou monster je tak šíleně dlouhý a svým pojetím tak šíleně bizarní, že kromě jedné myšlenky, která zazní hned na jeho začátku, prakticky nemá co seriózně pozitivního během pár minut nabídnout. I když se mi jeví Iširó Honda jako celkem zajímavý tvůrce, pro mě určitě nedokáže konkurovat Karlu Zemanovi, kterému se ve stejném roce podařila kombinace sci-fi žánru, kouzelně naivních triků, humorných nápadů a myšlenkového přesahu ve filmu Na kometě určitě mnohem lépe. [65%] ()
Jedna z pečlivějších Hondových pecek, navíc ve srovnání, po slepé uličce s Minirou, velmi svěží. Tentokrát mírně jiné v tom, že domorodci na ostrůvku ("za války tu byla japonská posádka, domorodci okupanty milovali, tak se naučili japonsky") příšery víceméně uctívají skoro jako bohy, ale když se pak začne lámat chleba (a stromy a domy a tak), tak popadnou zbraně a snaží se je vyhubit. Skoro až hereze proti obvykle pojatým domorodcům :-) Poselství velmi dobré, a řešení japonštější asi být nemohlo... opravdu. ()
Reklama