Gezora-Ganime-Kameba: Kessen! Nankai no daikaidžú
Space Amoeba, The
Obsahy(1)
Vetřelci z vesmíru se dostanou na bezpilotní družici, která nouzově přistane na malém tropickém ostrově. Parazitní formy života převezmou kontrolu nad třemi místními tvory a neuvěřitelně je zvětší. Oliheň (Gezora), krab (Ganimes) a želva (Kamoeba) terorizují místní obyvatelstvo, jejichž jedinou nadějí jsou výzkumníci z Japonska. Ti musí vetřelce zastavit dříve než ovládnou celou planetu. (topr harley)
(více)Recenze (18)
Celý film na mě působí unaveně, jako by už tahle látka neměla co nabídnout. Oliheň pobavila :) , ale ty zbylá dvě monstra a jejich souboje už mě nezaujali. Honda opět překvapil a tentokrát vytáhl z rukávu mimozemšťany v podobě mikročástic. :D A zachránci Země delfíni a netopýři. Kam ten chlap na to chodí? ()
Jedna z pečlivějších Hondových pecek, navíc ve srovnání, po slepé uličce s Minirou, velmi svěží. Tentokrát mírně jiné v tom, že domorodci na ostrůvku ("za války tu byla japonská posádka, domorodci okupanty milovali, tak se naučili japonsky") příšery víceméně uctívají skoro jako bohy, ale když se pak začne lámat chleba (a stromy a domy a tak), tak popadnou zbraně a snaží se je vyhubit. Skoro až hereze proti obvykle pojatým domorodcům :-) Poselství velmi dobré, a řešení japonštější asi být nemohlo... opravdu. ()
Dnes poněkud úsměvné klasické japonské sci-fi s příšerami ohrožujícími lidstvo. Prostřednictvím výzkumné sondy mířící k Jupiteru se dostane zpět na Zemi nehmotná mimozemská forma života, která cestuje vesmírem a kolonizuje planety. I když se nakonec podaří najít způsob, jak vetřelce zlikvidovat, jeho provedení není tak jednoduché, jak by se zdálo. Byť jsou přerostlí živočichové loutky, v nichž se ukrývají vodiči, mají své nesporné kouzlo. Scény pod vodou či souboje rozběsněných oblud jsou vydařené. Záliba Japonců v příšerách je celonárodní a najdeme ji již v japonských mýtech a legendách... ()
Na svoji dobu je to kvalitní scifi film. Nechápu některé komentáře které hodnotí trapnost kostýmů atd. Co ste čekali Avatara 2 ? Když se někdo na takový film dívá měl by vědět do čeho jde a ne si pak stěžovat. Udělal jsem k tomu titulky tady jsou ke stažení http://www.titulky.com/The-Space-Amoeba-175918.htm ()
„Skvělé! Já sice něvěřím v existenci příšer, dokud nějakou neuvidím, ale... existovat by mohly.“ :o) Sice jsem včera večer jsem u Godzilly (1954) napsal, že pokračovat v sledování japonských monster horrorů neplánuji (...a sotva uběhlo půl dne a už koukám na Vesmírnou amébu od stejného režiséra!!), ale jelikož jsem tento kousek měl už déle vyhlídnutý, rozhodl jsem se pro oddělený dvojprogram. Ty dva snímky dělí 16 let a pokud jde o tempo a zpracování filmu, je vidět, že tady byl Iširó Honda ve svém subžánru už dávno zaběhán. Jenomže novější rok vzniku tu znamená přítomnost většiny prvků z Godzilly ve výraznější míře – a to jak kladů, tak negativ. Na jedné straně je tu slušně propracovaný brakový děj, v němž by sice ještě šlo pro lepší funkčnost pár věcí dovysvětlit (odkud měli vesničané takové zásoby nafty?), ale současně skrývá v sobě nejeden zajímavý motiv či hlubokou myšlenku (např. „I když seberou člověku jeho tělo, pořád má svou duši... Člověk je víc než struktura buněk.“). Speciálně bych vyzdvihl postavu doktora, která prochází charakterovou proměnou od záporné lidské postavy přes ovlivnění jednou nešťastnou událostí, následné svádění vnitřního souboje až po radikální čin a statečné sebeobětování v existenciální situaci. Navíc je s touto postavou spojena i originální sci-fi zápletka člověka, jehož vlastní mozek se stává rukojmím nebo-li otrokem v těle skrytého mimozemšťana. V některých aspektech mě ten film v rámci žánru fakt mile překvapil a oproti Godzille se mi líbila víc i atmosféra. Nevadí mi ani, že v několika dialozích (např. ze začátku nebo během přípravy na boj) jakoby Honda zacházel do mírné parodie. Jenže jakmile dochází na souboje s monstry, nejednou se film promění ve frašku plnou nechtěně komických momentů bez přítomného nadhledu, několika triků již na rok vzniku ukrutně zestárlých i často legračních monster. Závěrečný souboj dvou monster je tak šíleně dlouhý a svým pojetím tak šíleně bizarní, že kromě jedné myšlenky, která zazní hned na jeho začátku, prakticky nemá co seriózně pozitivního během pár minut nabídnout. I když se mi jeví Iširó Honda jako celkem zajímavý tvůrce, pro mě určitě nedokáže konkurovat Karlu Zemanovi, kterému se ve stejném roce podařila kombinace sci-fi žánru, kouzelně naivních triků, humorných nápadů a myšlenkového přesahu ve filmu Na kometě určitě mnohem lépe. [65%] ()
Líbí se mi co vždycky vymyslí a použijí do filmu jen je škoda že se to fakt nepovedlo. ()
Tak Tokyo si v tomto prípade oddychlo a vyčíňaním monštier to odnieslo len pár chatrčí a miestny enviroment tamojšieho ostrova. Tieto kaiju som hltal pred 20-25 rokmi, hltám ich ale dodnes. ()
Tyhle filmy jsou sice hodně subjektivní záležitost ale i z přísně objektivního pohledu se dá říct, že tenhle kousek není vůbec špatný. Já jsem se bavil. Možná mi chyběly nějáké ty města pro pořádnou demolici :D nebo monstrum s takovým charismatem jaké má Godzilla(ikdyž oliheň byla blízko), ale i přesto jsem se bavil královsky. ()
Jo, tenhle film jsem měl vidět v tom roce 1970, to bych byl z něho auf. Nyní jen blbůstka pro zasmání. Příšerná animace (zlatá Cesta do pravěku). Zde je při celkových záběrech hýbajících se potvor vidět, že v kostýmech je člověk. Navíc ta nejzábavnější potvora (po souši pochodující obří oliheň či chobotnice) bídně zhyne nedlouho po půlce filmu. Připomnělo mi to dávno viděné podobné šlaky s Gappou, Godzillou etc. Takže z nostalgie to nehodím do odpadu. ()
Snímek „Gezora, Ganime, Kameba: Kessen! Nankai no daikaijû“ tak jen znovu ukazuje, jakým se Honda stal alibistou a prostě jen točil filmy ve zběsilém tempu. Triky jsou opět jednoduché. V mnoha případech se akce projevuje jen rozmazanými záběry, na kterých není téměř nic vidět. Je to škoda protože se ukazuje, že žánr byl již více méně na ústupu, protože divák už musel být trochu náročnější a chtít víc. ()
Pecka jako hrom! A vzhledem k tomu, že už jsem měl trochu upito, tak jsem se neubránil posměškům nejen vůči gumovým potvorám z vesmíru (chobotnice, krab, pro mě blíže neurčitelná přerostlá ještěrka, a lidský transmorfer), ale tentokrát i s vážnou tváří pronášeným replikám (Pomocí telepatie je schopná přečíst naše srdce!). Jediné, co mě tedy trochu zamrzelo, je, že jsem se nedočkal ultimátní bitky mezi všemi třemi monstry (však uvidíte), protože útočí trapně po jednom. I tak je to ale na pomezí čtyř a pěti hvězdiček, jednu si ale nechávám k dobru pro společnou projekci s kamarády s pořádnými zásobami alkoholu, kdy doufám, že si to užiju ještě o chlup víc. Jedna věc je ale jistá už teď, roku 1970 Japonci veškerý příděl pryže, papundeklu a malovaných tapet zcela jistě vyčerpali. 85% ()
Netuším, jak ty monster filmy z Japonska uchopit. Nakolik jsou vědomou zábavou a nakolik se berou jako "seriózní" brak, který byl ve své době populární? V jakém slova smyslu mě mají bavit? U Godzilly jsem to jakž takž chápal, ale tady jsem upřímně z Hondova stylu zmatený. Míchají se tu funkční atmosférické scény s naprostými pitomostmi (Přerostlá oliheň totálně zničí vesnici domorodců a oni ji do večera znova perfektně postaví, i když neustále bojují? Kde proboha sebrali tolik benzínu a zbraní, vyčarovali je?), souboji přerostlých monster s lidmi (které někdy trvají zbytečně dlouho), souboj přerostlých monster mezi sebou, divné i normální vztahy mezi postavami, nápady hloupé, šílené i velmi dobré... Bavilo mě to sledovat většinu času, někdy z guilty pleasure důvodů, jindy z toho, že se mi to opravdu líbilo, ale mám pocit, že jedno z toho ze strany Hondy nebylo úmyslné. A já netuším co a brát to takhle dohromady mi moc nejde. Popravdě, kdyby Honda dřív rozjel to, co začne v poslední třetině, tak by se mi to líbilo značně víc, protože ten nápad s kterým tam přijde sice není originální, ale je mnohem zajímavější než sledovat přerostlá zvířata nesmyslně demolující vše co jim přijde do cesty. Navíc perfektně využil i nejzápornější lidskou postavu a v téhle části se mi ten film líbil rozhodně nejvíc, ale prostě to přijde moc pozdě. Závěr mě ale zase pobavil a poslední větu z něj si budu určitě pamatovat - Zemi zachránili netopýři, delfíni a i my, lidé :D To je fakt úžasně řečené :D Silné 3* ()
Pecka jak blázen. Krásný kulisy. Vtipný monstra a zeměkouli zachrání delfíni a netopýři a konec konců i pan Obata, kterej skočí do hořící lávy. To je frajer aspoň. Skoro jak v terminátorovi. ()
Oliheň vypadá docela komicky, ale kdoví za kolik to Iširó Honda musel natočit. Krab i želva navíc vypadají skvěle, triky se nešetřilo (a kromě netopýrů, kteří jsou stejně gumoví jako měl kolem sebe Bela Lugosi, jsou i dost povedené, obzvlášť vybuchující sopka na konci filmu) a oliheň za chvíli shoří, tudíž zábava se opět koná a všichni mohou být spokojení. Monstra však nejsou to jediné zajímavé, tentokrát bojují především lidé a nejvíc Makoto Obata (nejprve vetřelec a konkurenční špion, posléze zachránce lidstva), který ani pod vlivém vesmírné améby nehodlá ztratit svou vůli a nakonec se heroicky vrhá do sopky, aby amébu definitivně zničil. ()
Jeden z mnohych japonskych monster filmov, ktorych vzniklo neurekom. A tento obzvlast zapada priemerom, kde vystupuju tri monstra. Obrovsky krab, chobotnica a nieco ako korytnacka. Vsetky tieto prisery vyzeraju na dnesnu dobu groteskne, hlavne ta chobotnica, ktora sa postavila na par chapadlach a vykracala si v pohodicke do vnutrozemia ostrova. Film nebol zly, ale zas ani vynikajuci. Klasicky priemer na jedno pozretie. ()
Hustý, půlku filmu chodí po ostrově chlap v kostýmu olihně a likviduje vesnici. Když pak bídně zhyne v plamenech, objeví se na scéně další gumová potvora - tentokrát krab. I on bídně zhyne v plamenech poté co na něj domorodci střílejí z čehosi a házejí na něj prskavky. Takže i tady zabere až oheň. Pak se zjeví další dvě trapácký gumárny a maník pod vlivem ufounů chce upálit netopýry, páč ty je můžou zlikvidovat. A taky že nakonec jo. Ufff, přehrávající japonci apelující na svobodu ducha, gumový kostýmy s blikajícíma očkama, trapácký dialogy a naprostý nesmysly, jsou zralý na Odpad! Nicméně jsem se u filmu párkrát zasmál - hlavně když oliheň cupitala po chapadlech na pláži, a hlavně jsem film zvládl bez použití rychloposunu, proto dám vyšší hodnocení. 35 % ()
Jsem dlouholetým fanouškem japonských monster filmů a viděl jsem jich hodně. Většinou jsou tak blbé, až jsou vtipné. U tohoto snímku to kouzlo na mě z nějakého důvodu nezapůsobilo, tentokrát jsem nedokázal zkousnout to co scénárista a režisér stvořili. Kostýmované obludy, zejména Gezora byly skvělé, ale zápletka a herecké nevýkony mi lezly krkem. Ani to mě ale nezabrání abych se v blízké době podíval na další snímek podobného ražení :-) ()