Godzilla

Na svou dobu celkem dobře udělané, i když v dnešní době je v hodně scénách úplně jasně vidět, jak byly udělané a díky tomu prapůvodní Godzilla dost zestárla. To se ale dá čekat a když na to člověk přistoupí, je z toho slušně natočený a celkem dobře napsaný horor, který je celkem zdatným zástupcem svého subžánru a na rozdíl od drtivé většiny filmů, do kterých postupně zmutoval, je tohle aspoň trochu inteligentně vedené. Některé scény jsou i docela atmosférické, jen už to prostě zestárlo natolik, že z toho nedokážu mít silnější dojem ani s přihlédnutím ke všem historickým významům s tím spojených. Ale silné tři tomu dám, protože to Honda ukočíroval opravdu celkem obstojně. 3* (02.04.2022)

Konečne som sa odhodlal pustiť si pôvodný film o godzille. V roku 1954 ho natočil japonský režisér Iširó Honda. Nie som priaznivcom ázijskej kinematografie, ale také kultové dielo ako je "Gojira" som predsa len chcel vidieť. Pozrel som si ho v pôvodnom znení (po japonsky) s českými titulkami. A to bola asi chyba. Príšerne mi vadilo to kvílivé štekanie. Japonština je pre mňa len neznesiteľnou kakofóniou citoslovcí. Trhalo mi to uši. Tento starý, čiernobiely snímok je síce klasika, ale nabudúce keď budem mať chuť vidieť godzillu, siahnem radšej po niektorej hollywoodskej popkornovej verzii. ** (26.02.2016)

HUDBA: Akira Ifukube (Z motivů filmové hudby sám Ifukube vytvořil skvělou Symfonickou fantazii č. 1: 1. část & 2. část. A to je také zdaleka to nejlepší, co po řádění Godzilly zbylo.) (13.01.2008)

Musím říct, že jsem očekával, že se mi bude film, který založil žánr kaidžú a poprvé představil jednu z (doslova) největších ikon japonské popkultury, zamlouvat o mnoho víc. Bohužel se asi těžko přenesu do kůže japonského diváka, který má roku 1954 v hlavě živé obrázky ze svržení atomových bomb na svou domovinu, je zvyklý na nepříliš sofistikovaný a hladký přístup k filmovému vyprávění i střihu a ohromují ho efekty, které už dnes spíš budí úsměv na tvářích, než že by fascinovaly (na rozdíl třeba od stop-motion efektů z dílny Raye Harryhausena). Ztělesnění ničivosti jaderné výzbroje do podoby obřího netvora mi vůbec nezní jako špatný nápad, ale jeho rozvedení v Godzille na mě - uznávám, že bez znalosti dobového kontextu, v němž se tento snímek objevil - působí velmi plochým, neinvenčním a nadmíru naivním dojmem. 50% (27.12.2012)

Tento obrí tvor je japonskou verziou starého King Konga s podobným záverom Jurského parku 2 (iná verzia monštra a tiež deštruktívne ničiaca nevinné mesto). Atraktívna lútková animácia v období politických vojen dáva dielu širší rozmer, kde dozvuky po 2. svetovej vojne ešte stále pretrvávajú. Cítiť aj inovované prvky v čierno-bielom spektre efektov ako rev samotného Godzillu (ktorý krásne vynikne) a rýchly prechod hudobného podkladu. Škoda len, že pri tak zdĺhavom deji chýba častejšie napätie, pretože nech je japonská kinematografie hocijak odlišná od európsky cítiacej, v tomto filme sa musel nudiť aj milovník rodinných drám, skrátka ázijský myšlienkovitý presah a vizuálna poetika sú v tomto prípade tabu. A ešte postavám sa (prekvapivo) veľmi málo venovalo. Ťarcha je teda na Godzillovi, ale tén chudák je miestami rovnako statický než Nispelova réžia :). Neprekvapia ani príbehy postáv (až na ten pochmúrny záver). A ešte jedna „výtka“, tú scénu s demonštráciou vlakových koľají si mohli tvorcovia odpustiť (kvôli podobnej z King Konga). Ale hovorím, celkovo ide o slušný historický zážitok, čo v dobe vzniku znamenalo veľký posun vpred (lepšie 3 hviezdičky). (07.06.2013)