Kolo zázraků

Snad od páté minuty jsem se nemohl zbavit pocitu, že mělo jít o divadelní hru. To s sebou nese jak ještě větší důraz na dialogy, než je obvyklé, tak i trochu odlišné herecké nálady. Nejlépe si s takovou kombinací poradil Timberlake, který umí jak bezelstně švitořit, tak dávat důraz na dramatickou stránku věci, zatímco Kate je něčím podobným až téměř do samého závěru trochu brzděna. Jim Belushi je pak ztracen úplně a jeho humpolácké vyřvávání občas nepěkně zarazí. Pořád je to ovšem Woody, u kterého jsou herci většinou jen nástrojem nosné myšlenky a ta ani tentokrát nepokulhává. Retro nálada i přes malý prostor funguje perfektně a jak úsměvně vyhrocené, tak smutně upřímné chvilky plní svou úlohu na jedničku. Snad jen kdyby nebylo tak patrné, že jde jen o scenáristickou jednoaktovku, odcházel bych z kina povznesený ještě víc. (12.01.2018)

Ve filmu sice je pár (a opravdu ne o moc víc než pár) úsměvných momentů, ale vážně tentokrát nejde o komedii, nýbrž o uzavřené vztahové drama v duchu her Eugena O'Neilla. Podobně jako je hlavní hrdinka rozervaná mezi hrubiánským manželem a nespolehlivým milencem, je celé Kolo zázraků v konfliktu mezi nablýskanou vizuální stránkou s extrémně kýčovitými kompozicemi a zlatým světlem zalitými záběry a smutnými osudy nešťastných postav (které se oné záměrně nepřirozené retro stylizaci, navozující dojem, že se postavy pohybují v divadelních kulisách, vzpírají). Nechtěné (?) překrývání se dvou neslučitelných stylů mě bavilo víc než banální vztahové peripetie, nejisté herecké výkony, bez (dů)vtipu napsané dialogy nebo toporná režie (osvědčenou techniku záběr/protizáběr v dialogových scénách, které tvoří cca 98% filmu, jen zcela ojediněle vystřídá delší záběr s důmyslnější vnitrozáběrovou montáží). Nejsmutnější je, že zjevně nejde o film filmaře bez talentu. Číší z něj především ohromná lenost, rezignace na snahu vydat ze sebe něco víc. Opět tedy dílo unaveného umělce, z něhož bude odcházet unavený také divák. 50% Zajímavé komentáře:Cimr, sedm.1, Renfield (07.09.2019)

Nemůžu tomu uvěřit, že to dělám. Poslední filmy Woodyho Allena jsou pro mě smutné ukázky stařecké negramotnosti, a přestože všechny jejich nedostatky v nějaké míře platí i zde, zároveň mě to bavilo. Bavilo mě nekonečné proklamování, bavila mě absurdní topornost struktury, bavila mě Storarova kamera zcela ignorující Woodyho film a bavila mě Winsletová, dokonce velmi hodně. Ze všeho toho vyplývá roztomile průhledná filmová hříčka, u níž mě bavilo být. Je to pořád strašná do sebe zahleděná snobárna, ale z důvodů, o kterých musím ještě dlouho přemýšlet, jsem si ji užil. (19.12.2017)

Woody mě zklamal na celé čáře, není možné, aby takový scénář napsal on. Chyběla tomu ta jiskra, která je pro něj pověstná, chyběly mně dokonalé dialogy mezi herci a jiné pro něj tak typické vstupy. Nepíšu to často, ale já se místy nudila a to se mi u něj nestává, je to strašná škoda. Možná, kdyby do děje vstoupil sám osobně, jak je jeho zvykem, dostalo by to jinou šťávu, takhle jsi to Woody prošustroval, takže Tě hodnotím jen slabou dvojkou, sorry. (08.10.2018)

Winsletka asi zavětřila podobnou oscarovou vábničku, jakou byla pro Blanchettku Blue Jasmine. Ginny je ale o třídu hůř napsaná a v konečnym důsledku i zahraná. Vlastně je docela s podivem, že Winslet tuhle postavu nevadilo hrát. Jinak zase volnoběh, ale ne tak otravný jako ta jeho loňská šlamastika. 60% (20.12.2017)