Matango

Do příjezdu na ostrov poměrně nezvládnutý úvod, upocené seznámení se s postavami... myslím, že se úplně dalo vynechat. Naopak od příjezdu fantastická atmosféra "hlavně nezešílet", podmalovaná velmi zneklidňující hudbou... Postupné ukázání, za jakou hranicí lidi rezignují sami na sebe... P.S. a fakt mě neprudí, že triky nebyly "realistické", protože byly úplně surrealistické, zcela v souladu se záměrem. (02.02.2012)

Útok houbového lidu! To zní bizarně jako.. No.. Jako útok houbových lidí, moc divnějších názvů (a zápletek) by se asi vymyslet nedalo. Ke cti tvůrcům slouží fakt, že houbáci se objeví jen v pár záběrech a veškerý prostor je věnován osazenstvu malé jachty, která po bouři ztroskotá na pustém ostrově s překvapivým výskytem růstu hub. Postavy jsou klasicky rozvržené a jsou typické postavy, které se dají popsat jednou charakteristikou (kapitán, kráska, spisovatel..) a jsou zoufale ploché, což by nevadilo, kdyby se jelo ve schématu vyvražďovaček (nebo vyhoubovaček...?), ale tvůrci se pokouší o cosi jako o psychologii postav a moc jim to nejde (a jak taky vyrobit psychologii u něčeho, co se celý film prezentuje jenom jako "ta stydlivá, co chce vojet profesora"). Není moc důvodů, proč si tenhle film pustit, není tak dobrý, aby se stal kultem, ani tak sympaticky nablblý, jako anglický název o houbolidech. (03.10.2014)

Skvělý horor,opravu ty příšery jsou dobré. Horor vykouzlil opravdu skvělou atmosféru s krásným proostředím a chtěl bych to vidět znovu. Všechno je takové okaté a umělé,až je to kouzelné. (18.08.2009)

Po Varan the Unbelieveble jsem měl chuť si spravit chuť u Hondy a taky se stalo. Překvapivě tenhle film funguje slušně, nejedné se o nic převratného a některé scén jsou strašně směšné, ale film splňuje účel mě moc nenudil, i když se samotný příšery objevují celkem pozdě takže film dokáže sem tam nudit, ale nic hrozného, protože se ve filmu neustále něco děje. Atmosféra je solidní a celý ten ostrov je parádně udělaný. Když se na scénu objevý houbo lidi tak se člověk neubrání lehkému zasmání. Béčko na které se mi dobře koukalo ale znova bych si ho asi nepustil. (03.09.2014)

Príklad, že Iširó Honda vedel vzbudiť hrôzy aj na menšej škále, ako boli jeho ,,kaiju,, projekty. Nepotreboval ku tomu nadrozmerné monštrá ničiace Japonsko, spokojil sa s vytvorením hutnej atmosféry ( podporovanej vynikajúcim dizajnom štúdiovej scény ) a hororových scén. Teda niečo, čo chýbalo rovnako ,,menšiemu,, snímku HALF HUMAN z roku 1955. Honda ( väčšinou ) vedel. (25.03.2017)

Honda byl fakt zvláštní týpek, který dokázal naprosto s přehledem balancovat mezi produkcí totálních konin, chytlavých divností a nadčasových artových genialit. Tenhle film patří spíše do těch chytlavých podivností, ale to nemyslím jakkoliv hanlivě. Je to parádní survivor drama-s náznaky studie lidské psychiky v krizové situaci-které s blížícím se finišem graduje do-až skoro překvapivě-temného horroru plného horečnaté bezvýchodnosti a šílenství... Když se na to člověk naladí, je to prostě hukot. (29.07.2013)

„Matango“ je snímek, který není tradičním pojetím mýtu robinsona, ale přesto s emu daří dobře zpodobnit psychologické strádání, paranoiu a obecně náročnost celé situace, aby bylo možné přenést na diváka náročnost situace, ale stejně tak i napětí z toho, co se vlastně stane. Je to trochu odklon od klasických kaiju filmu, ale rozhodně ne odklon v negativním smyslu slova. (18.05.2014)

Pět chlapů a dvě ženský si vyrazí jachtou na moře, zastihne je bouřka a poté ztroskotají na pustém ostrově. Je však opravdu pustý? Najdou jiný vrak lodě, jenže posádka nikde není, v podpalubí je podivná plíseň a v jedné skříni objeví jakousi houbu s názvem Matango. Od této chvíle začíná boj o život, skupinka se mezi sebou hádá, přicházejí první potyčky a konzervy s jídlem docházejí. Na ostrově sice roste spousta druhů hub, avšak neradno je zkoušet ochutnat. Iširó Honda si od Godzill a jiných monster odskočil do říše flory a natočil hodně bizarní, halucinogenní, až surrealistickou houbovinu. Atmoška na ostrově je parádní a jak se zjeví první houbovníci, dostaví se i napětí. Musím pochválit krásný vizuál a trikovou sekci, horší je to s obsazením většiny postav. Každopádně originální pojetí psychologického monster hororu, kde si každý milovník mykologie jistě na své přijde. (27.10.2022)

Kdyby si to nehrálo na psychologický film nebo naopak tu ta psychologie postav byla dotažená a pořádná, tak jsem z toho filmu nadšený a nemám problém mu dát plný počet. Takhle ten problém mám, ačkoli nad přidáním té jedné hvězdičky pořád přemýšlím a možná to po dopsání komentáře změním. Jinak totiž Matangu nemám co vytýkat. Atmosféru a napětí to buduje sice pomalu, ale dost funkčně a kromě trošku utahané třetí čtvrtiny nemůžu říct, že bych se u toho jakkoli nudil. Postavy jsou docela sympatické, na ostrově se snaží přežívat celkem logicky a ani se moc nechovají jako pitomci, což taky cením. Natočené je to taky docela dobře. A hlavně se mi líbil ten úžasně ujetý příběh, který sice pořádně vyvrcholí až v závěrečných 15 minutách, ale nutno uznat, že jsou fakt hodně povedené. Včetně závěrů, který má takové zvláštní vyznění, které jsem u žádného hororu snad ještě nikdy neviděl. Navíc na dobu vzniku to vypadá docela dobře i vizuálně, včetně všech těch houbových kostýmů a masek, které do toho námětu svojí ujetostí taktéž slušně zapadaly. Na docela dost silné čtyři to vidím určitě, ale na ten plný počet zatím ne. Třeba až se mi to rozleží v hlavě tak ho dám, ale zatím to na něj opravdu nevidím. Každopádně mě to dost mile překvapilo. Silné 4* (02.05.2021)

Skvělá hororová sonda nejen do psychologie lidí během výjimečné situace (zde nedostatek jídla na pustém ostrově), ale zejména a hlavně obraz japonské společnosti na začátku 60. let. Ať to zní sebevíc hloupě musím konstatovat, že ve své době velmi kontroverzní Matango, je rozhodně mnohem "hlubší" snímek než se zdá. Nehledě na různé sociální komentáře a kdoví co ještě, Matango má prostě povedenou atmosféru i po 47 letech. Strachy přivírat oči asi nebudete, protože jak to tak u starých hororů už bývá, mnoho scén dnešním pohledem působí spíš úsměvně. Fanoušci klasického hororu a sci-fi atmosféru přesto ocení (už jen ten smích, ach ten smích). Vygradovaný a na svou dobu dosti silný závěr je toho důkazem. Ode mě jednoznačně palec nahoru a doporučení pro všechny svobodomyslné (open-minded je to slovo o které se tu snažím) fanoušky klasického sci-fi/hororu. btw Ještě dodám, že jde o adaptaci hororové povídky The Voice in the Night (William Hope Hodgson) z roku 1907, tedy autora který mj. inspiroval i samotného H. P. Lovecrafta. (04.10.2010)

Problém tohoto filmu tkví v jeho rozpolcenosti. Na jednu stranu nabízí Iširó Honda klasickou blbinu s monstry (která jsou tradičně nápaditá a originální, tentokrát dokonce snová až kouzelná), na stranu druhou se ale pokouší o propracovanější psychologii postav a těm věnuje o mnoho více času než monstrům. Navíc se mu to ani moc nedaří. Film je to ale bezesporu zajímavý, hororových prvků sice neobsahuje mnoho (jeden uprostřed filmu, kdy se houbový člověk ukazuje jen v náznacích a pak na konci filmu). Ocenil bych také poměrně silný konec v blázinci, který jsem po vyčerpávající nudě na ostrově vůbec nečekal. Hondovi ale stejně nejvíc sednou klasické kaiju filmy, s tím se prostě nedá nic dělat. (20.01.2015)

Námět je možná zajímavý, ale provedení se dle mého opravdu moc nepovedlo. V tehdejší době to bylo možná strašidelné, ale dnes to působí místy velmi amatérsky a humorně. Jedna hororovější scéna v lodních kajutách je přesto velmi vypjatá - to je ale dost málo na celý film. (19.10.2010)

Parádně vychytaná atmosféra, určitě by se dalo vytěžit i víc ale i tak to dokáže chytnout. V kostce - banda trosečníků na ostrově bez jídla sužovaná ponorkovou nemocí a obklopená podivným druhem hub který nesmí sníst. Z toho gradující všechny možné zvraty a do toho se ještě přidají houbovo-lidští mutanti. Samotný ostrov je krásnou esencí depky a šílenství. "...and than I lost her, I was confused, I couldn´t decide what to do…then……...I ATE THEM!" (21.07.2014)