Záhada Silver Lake

Zdlouhavé bloudění po LA, potkávání lidí a zažívání bizarních věcí, které ale spolu ne a ne zajímavě zasouviset a něco někam posunout. Atmošku má film fajnou, noirovou, s odkazy na Hitchcocka i Lynche. Nemluvě o sexy holčinách, především hlavní femme fatale, která Garfieldovi zamotá hlavu. Scénáristicky je ale film nefunkční, rádoby intelektuální prolínačkou neo-noiru s popkulturními ornamenty a hlavně slabým rozulením, ve které divák marně věřil jako v záchranu. Fajn (popkulturní) soundtrack. [Cannes] (17.05.2018)

„HU-HU-HU,“ zatrylkovala podrážděně Sobí žena a sudokopytem si výhružně načechrala bobra, „nech mě, kurva, být, nebo tě žahnu!“ „Ježíši Hipstre!!!“ vyjekl zděšeně Smrdící dement a strachy freneticky zamasturboval, „já tomu jen chtěl přijít na endoprotézu, není přeci nutné úchylovat se hned k násilí!“ Hrozící roztržka vytrhla z letargie do té doby zasněně do dáli hledící Akutní zánět metonymie, ten moudře pokýval hnisavým abscesem a s důrazem na poslední slabiky jednotlivých slov zkušeně procedil přes furunkl: „Věděl jsi, Smrdící demente, že když sežereš vymotanou videokazetu, vysereš posléze dvouhodinovou generační zpověď dekadentně pokřivené popkultury, natočenou pozpátku, napřeskáčku a dabovanou klky???!!! Píšou to zcela jasně na každém balení Metadonu! Ale vždycky můžeš říct, že sis jen dělal narkosrandu.“ „Když ti právě není hej, děvku z Bible opíchej!“ rozverně zapěl do Zánětova bublání kdesi v pozadí sbor Nevěstek Kristových starý reklamní slogan pořád tolik populární eskortní služby Bitch boží, načež z nedalekého brlohu bezdomovců jako příznačná ozvěna vztekle zaštěkala na vodítku uvázaná Vcelku píchatelná blondýna. Smrdící dement si zrovna zasmušile leštil hovna na botách kolem právě probíhající čivavou, když tu náhle se vymrštil do pozoru, po tváři se mu rozlil blahoslavený výraz retarda, konečně pochopivšího, že müsli nelze srkat nosem, a hysterickou fistulí zaječel: „Už to mám!!! Tajuplná mapa v cereáliích celou tu dobu říká, že konzumerizmus je zmrd civilizace a opravdovou lásku najdeš teprve až mezi povislými kozami! A to znamená jít neprodleně rozkopat mesiášovi ten jeho samolibě bohorovný xicht.“ *** Tak nám další holyúdské smažce zařehtaly alegorické vozy, kompulzivně zatoužila vykřičet do světa své narkomanské přetlaky a ukázat, jaká je mistryně v nadívání hoven samoúčelnými a z kontextu vytrženými metasporami. Tudíž si to přifetovala s rádoby myslomrdem, který vypadá, jako by Lynč po lobotomii análně zprznil retardovaného Giliena podle Aronofského (zcela příčetného) scénáře, a proti jehož zjevné nosné tezi „Popkultura je naplněním ambicí hrstky vyvolených“ bych se rád na tomto místě yntelechtuálně ohradil kultivovaným konstatováním, že „Popkultura je davová debilita při slaboduchém stádovém uctívání hrstky neumětelských obrkokotů, co si stejně tak nevidí na špičku čuráka“. Nejhorší na téhle všehopusté sračcce pro ty tolik hloupavé umaštěné hipsterské ufony je to, že poměrně slušná exekuce nutí i soudného diváka přes dvě hodiny čumět do žumpy v naději, že něco kloudného vyplave na hladinu. Ani hovno! Hovno na Stříbrném jezeře. (18.12.2018)

Tenhle neonoirový mashup nejspíš naštve ještě víc lidí než Kniha obrazů (protože na něj kvůli Garfieldovi přijde do kina víc diváků). Oba filmy jsou spíše než na vytváření něčeho původního založené na rekontextualizaci dřívějších mediálních obsahů a hledání skrytých významů v popkultuře, představující v Silver Lake základní referenční rámec. Všechno odkazuje k něčemu, co v minulosti vymyslel někdo jiný. Neexistují originály, jen kopie a přepisy. Proto se příběh musí odehrávat v Los Angeles, městě, které hrálo v tolika filmech, až se stalo remakem sebe sama. Mitchellův třetí film drží pohromadě díky vtahující atmosféře na pomezí Vertiga a Čínské čtvrti a pseudo-detektivní zápletce. Ta je rozvíjena tak absurdními, totálně lynchovsky mindfuck způsoby, že namísto satisfakce z odkrývání nových souvislostí přináší jen postupně prohlubovanou frustraci. Pro nás i pro hlavního hrdinu, paranoidního flákače jako z devadesátkového indie filmu, jde tak skoro o dvě a půl hodiny oddalovaného vyvrcholení (jediný uspokojivý styk se odehraje během prologu). Po celou dobu to je současně ohromně zábavný, současně uctivý i potměšilý pastiš klasických i postklasických noirových filmů (a hudby z nich), jehož většinu „nedostatků“ lze interpretovat jako uvědomělou a ironickou práci s určitými konvencemi a stereotypy. Třeba redukování ženských postav na víceméně pasivní objekty můžeme chápat jako kritiku „male gaze“, protože přesně takhle ženy na základě jejich mediální reprezentace ve filmech od Hitchcocka a jiných vnímá mentálně nedospělý protagonista, jehož hlediska se film po celý čas důsledně drží. Záhada Silver Lake je ambivalentní postmoderní útvar, kterému se i díky tomu, že nemá střed a pevnou strukturu, daří vyjádřit zmatenost mladých lidí, kteří se snaží marně najít nějaký vyšší smysl ve všech těch příbězích zakrývajících jim výhled na realitu. Pro mne šlo o jeden z nejzábavnějších filmů roku, ale existuje zhruba stejně velká pravděpodobnost, že jej budete od srdce nenávidět. 85% (03.12.2018)

Porovnávat tenhle film atmosférou s Davidem Lynchem je trošku mimo. On totiž není zase tak zvláštní, jak na první pohled vypadá. Spíš je to rádoby thriller s noir prvky, kde se lidi chovají prostě jenom dost divně hlavně proto, že divný prostě jsou. Andrew Garfield tu má nejdivnější roli v dost možná celé jeho kariéře a možná by bylo i lepší, kdyby ji v portfoliu radši neměl. Přes dvě hodiny se tu totiž děje cosi, co zobrazuje lidskou marnotratnost v Hollywoodu a dělá to tak nenápadně, že podle mě místní ani nepochopí, že film naráží zrovna na ně. Celou tu dobu jsem alespoň čekal, že z toho vyleze něco kloudnějšího, ale nanicovatej závěr to utnul a v podstatě potvrdil, o čem tenhle film je. V podstatě o ničem. (29.01.2019)

D. R. Mitchell je takový David Lynch pro náctileté. Hledat mysterium na nejpovrchnějším místě planety znamená nacházet výhradně jen popkulturní odkazy a symboly... Coby pocta klasickému Hollywoodu a noir detektivkám ucházející, jakožto mysteriózní thriller k uzoufání povrchní...vyjma vyznavačů konspiračních teorií tenhle film ocení snad jen čtenáři Šifry mistra Leonarda...Dan Brown má evidentně mnoho následovníků... (19.12.2018)

Hobo´s ///. Mulholland Drive 2018 aneb WTF³, které pěkných pár dekád bude podněcovat diskuze, analýzy kde čeho a pozpátku přehrávané zpomalené zvukové záznamy sousedčina papoucha. Jenže oproti obdobným samoúčelným onanistickým mindfuckovým neuchopitelným divnostem pro divnosti, má tahle jednu nepřekonatelnou výhodu, která ji řadí po bok výše zmíněné nejlepší lynchoviny či Donnie Darka. Funguje totiž sama o sobě, bez jakéhokoli divákova snažení o objevení zašifrovaného významu všehomíra, čistě jako filmařsky majstrštykově vypiplaná hypnoticky podmanivá výprava do hlubin fantazijního šílenství/zdvižený prostředníček všem(u). Kdybyste i tak chtěli mermomocí vědět, o čem že to sakra je, asi bych vám řekl "(ne)perfektnost + huličská komedie + paranoidní schizofrenie + Henry: Portrét vraha = pocta klasickému Hollywoodu a noiru", ale mnohem (jakože mnohem) výstižnější by bylo prostě jen zaštěkat... Čili vrrr, haf, haf! (05.10.2018)

Já nevim no. Většinou těmito cíleně divnými onaniemi pohrdám. I tohle je samozřejmě blbost a děj je vyložená fraška, jenže mě to prostě až zas tak nesralo a docela mě to i bavilo. Sám nevím proč. Andrew Garfield je tam přitom fakt nesympatickej, ale je tam dost hezkejch polonahejch holek. (26.11.2019)

Prej jezero a ona zatím loužička. (3,5*) (20.01.2019)

,,NAJEDNOU SE OBJEVILA SPOUSTA PLAKÁTŮ SE ZTRACENÝMI PSY, LIDMI A HUDEBNÍMI NÁSTROJI ZA POSLEDNÍCH PĚT LET. NĚCO DŮLEŽITÉHO PŘICHÁZÍ. CÍTÍM TO. MŮŽE TO BÝT NĚCO S OBCHODEM SE SEXEM NEBO DROGAMI, VELRYBÍMI RITUÁLY, NEBO SE ZABIJÁKEM PSŮ, NEVÍM. STÁLE VÍC JSEM PŘESVĚDČEN, ŽE TEN POLIBEK SOVY S TÍM MÁ NĚCO SPOLEČNÉHO.…“ /// Jste přesvědčeni, že svět je plnej tajnejch kódů a skrytejch záhad? Nebo že žijete špatnou verzi svýho života? Tolik filozofie… prostě kokotina, která ovšem celkem vzbuzuje můj zájem. Možná kvůli těm podivnejm skutkům…ROZUMNÍ LIDÉ NECHTĚJÍ ZŮSTAT NA TOMTO SVĚTĚ! - se jim kurva nedivím, když nám servírujou takovouhle zábavu. Postupně zjišťuju, že tady asi někomu řádně jeblo. Nebo jde o umělecký ambice? Nejsem schopnej posoudit…, ale myslím, že scénář byl psanej pod vlivem návykovejch látek. Taková fakt zvláštní kravina, která je stejně zábavná jako debilní. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Ženský na mě neustále štěkaj. 2.) Chtěl bych někomu rozšlehat lebku kytarou Fender Mustang Kurta Cobaina. 3.) Thx za titule „katrab“ a „poirot“. /// PŘÍBĚH ** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (27.02.2019)

Velký mix odkazů, postav a indicií působí dost nahodilý, k tomu něco z hollywoodských reálií, starých noirů, urban legend, sektářských blbostí a roztomilý podivnosti Twin Peaks... ač to ve finále nedá příliš smysl a je splácaný, tak i přesto zajímavá atmosféra a líbivý snový feel, zvláštně mě to bavilo (slabost pro LA přijde vhod) a tři hvězdy nesedí. (03.05.2023)

Pěkné holky, nadprůměrný soundtrack a dvě vtipné scény za dvě a čtvrt hodiny. To je po dějové stránce vše, co se dá najít na tomto pozérském, překombinovaném a nesmyslném braku. Film by měl šanci uspět, pokud by zavedl víc současných popkulturních odkazů a narážek, hráli v tom pubertální idolové a byl koncipován výhradně pro teenagery. V tom případě by se cílová skupina díky obstojnému vizuálu ani neobtěžovala zkoumat, že ten film nedává smysl a je to jeden obří nevydařený pokus o romantický mysteriozní thriller. Bohužel Mitchellovi nedocvaklo, že od obsazení až po životní příběhovou stránku hlavního hrdiny (kterou sám napsal), je to film pro lidi okolo třiceti a ti mají trochu jiné nároky pro filmové uspokojení než odrostlejší děti. Nehrát v tom pusinka Riley, pro kterou mám slabost, lituji, že jsem to vůbec zapnul. 40 % (04.01.2019)

Škoda, že Mitchell je co do režie o pár schodů pod Lynchem, takže z toho nedokáže vyždímat úplné maximum, protože jinak je tahle surreálná meta jízda hodně zábavná a dokáže překvapit - i když v některou chvíli zazní falešný tón a něco si nesedne. I tak mě to chytlo zásadně víc než Neutečeš a teprve odteď začínám Mitchellovy filmy vyhlížet, (19.12.2018)

Dostal jsem něco trochu jiného, než jsem čekal, nejde o žádný thriller ani "meandrující neo-noir", ale o mysteriózní komedii, takový mix filmů Donnie Darko a Hele vole, kde mám káru (zde: Hele vole, kde mám sousedku), (nechal jsem k žánrům doplnit komedii, ke dni 7.10.2018 tu uvedena nebyla). Ale to si nestěžuju, sice rozhodně nejde o festivalový film (a nominace na Zlatou palmu, to se asi někdo z organizátorů festivalu v Cannes uklikl), ale po těžkých dramatech typu Soumrak nebo Zloději šlo o balzám a moc jsem si to užil. Je to zábavné, ujeté a plné supermodelek. Pouze to snad meandruje až příliš dlouho.____cywe, ač jsem to viděl pouhých pár hodin po Jack staví dům, vůbec jsem nepoznal, že Sarah je stejná herečka, které Jack uřezal kozi._____ cywe č. 2, a jedna ze supermodelek je ta muslimská holčička z filmu Towelhead! (07.10.2018)

Film je zbytečně zdlouhavý mindfuck o tom jak bohatí lidé kontrolují celou společnost a rozkazují skrze skryté zprávy, vyskytující se takřka ve všem. Náš hlavní hrdina je prostý člověk co se shodou okolností do této bubliny snaží proniknout, aby zachránil dívku, kterou ani nezná a vlastně ji pouze jednou šmíroval polonahou z balkónu. Mohu pochválit akorát kameru, ale jinak to celé stojí za starou bačkoru, neboť je to zdlouhavé a nudné. Ani konečné vyvrcholení mi moc uspokojení nepřineslo, jelikož veškeré předchozí snažení bylo zbytečné a film se od začátku až do konce ani nikam neposune. Nemohu říct, že bych si ty 2 hodiny a 20 minut užil a vlastně je docela obdivuhodné, že jsem to vůbec dokoukal až do konce. Sledování zpětně nelituji, ale divnější film jsem pravděpodobně nikdy neviděl. A to jsem shlédl i Kulky Spravedlnosti, Sbrský Film a Rubber. PS: Paradoxně si s odstupem času z celého filmu pamatuju jen tu jebačku na začátku. To vypovídá o zajímavosti celé poselství. (01.10.2021)

Všichni jsme obětí toho, co konzumujeme. Film o honbě za skrytými významy, které se dají najít ve všem. Místy napínavé bloudění po LA, místy ústřel zvláštním směrem ala Donnie Darko. Neřekl bych, že si Záhada Silver Lake bere něco od Davida Lynche, spíš tu David Robert Mitchell skládá poctu Alfredu Hitchcockovi a jeho snovému tápání ulicemi San Francisca ve Vertigu. (13.01.2022)

Hodně fandím Garfieldovi, jak se mu podařilo restartovat kariéru. Poklad pod Stříbrným jezerem je jeden z těch filmů, co většinu lidí uspí po půl hodině, ale já si semtam takovéhle podivnosti rád dám. Kéž by takových mysteriózních filmů vznikalo mnohem více, málokdo je ale dokáže takhle krásně prokreslit, dřív to točil Lynch (dokonalé dvojkombo s Mullholland drive). (26.01.2019)

Do sebe zahleděná hříčka pro rádoby cinefily. (15.10.2022)

V Cannes z toho byla nominace na Zlatou palmu, v leckterém obýváku možná naopak rozpaky. Nevšední kousek, ve kterém je cítit Lynch, Hitchcock i Coeni, a ve kterém chybí pevná struktura. Nevím, zda chtěl tvůrce poukázat na zmatenost a roztěkanost mladé generace, každopádně zpočátku zaujal. Ovšem jak se to vezme. Určitě má v sobě něco nutkavého a přitažlivého, publikum svádí a láká, co přinesou další minuty, jenže stopáž je obří a divák se nejednou ztrácí. Já tedy ano. Losangeleský rodák Andrew Garfield v posledních letech vyhlíží poměrně zajímavým dojmem, vybírá si zajímavé projekty a rozhodně umí hrát. Jeho hrdina, bezcílný flákač z Los Angeles, má potřebu přijít na kloub všem divnostem ve svém okolí. Jeho zájem odstartuje pohledná sousedka (dámy jsou tu obecně jen za pasivní objekty), která přes noc zmizí. Postupné prokousávání se má své kvality, bojkot racionálna to ale postupně prohrával s mým zájmem a trpělivostí, i podpora scénáře byla zejména v druhé polovině slabší. Dekódovat podivné šifry mě přestávalo bavit a třeba je to celé promyšlené a hluboce satirické, ale když zůstává řada vedlejších zápletek bez dořešení, cítím se krapet neuspokojen. Místy zajímavé, ale jinak rozhodně převládalo rozčarovaní. (25.12.2018)

Občas se prostě odnikud zjeví film, kterej stačí vidět klidně jenom jednou, ale člověk ví, že se do něj bezmezně zamiloval, a že je to láska na celej život. A protože největším a nejspolehlivějším divákovým motorem je zvědavost, tak nezapomínejte mít po celou dobu tohohle roztomilýho mindfucku oči doširoka zavřený, aby vám náhodou neunikla nějaká sladká haluz. Mrazí mě ještě dlouho po skončení titulků a věřim tomu, že láskyplnější pomník Hitchcockovi, X-files a Donniemu Darkovi už po Silver Lake nikdy nikdo nepostaví. Rozhodně ne v dohlednejch éonech. (13.01.2019)

Takto to dopadá, keď začínajúci režisér omylom uverí vo vlastnú genialitu. Preplácaná, zbytočne dlhá a nesúrodá onania (tie 3 scény venujúce sa masturbácii zjavne nebudú náhoda). Garfield výborný, baby dostatočne krásne, soundtrack vynikajúci a filmové aj hudobné odkazy potešili. Nemohli byť však tieto klady v uchopiteľnejšom a zmyslupnejšom filme? Southland Tales pre dnešnú generáciu 4/10 (30.09.2018)