Bowling for Columbine

"Dobrý den, chtěl bych si založit účet, ke kterému dostanu zadarmo zbraň, jaké jsou podmínky?" "Můžete mít duševní poruchu, ale nesmíte být zločinec!" Scifi? Ne, jen běžná realita amerického života. Takto to chodí v nejvyspělejší zemi světa. Pak se ale nesmíme divit, že se tam vraždí a je tolik masakrů ve školách. Já jsem Američan a kdo je víc. Já mám druhý článek ústavy, a na ten mi nešahejte. To vymysleli ti chytří bílí hoši, ano to prohlásil populární herec Charlton Heston, který se vydal na dvě místa velkých střeleckých masakrů, aby tam bojoval za právo mít zbraň. Inu podivný to národ, tihle amíci. Michael Moore je taky podivín, a zdatný mystifikátor, který dokáže s fakty hezky manipulovat, ale tenhle dokument se mu povedl. Není téměř co vytknout. (10.05.2009)

"Po Columbine se zdálo, že jedinou příčinou střelby bylo to, že vrazi poslouchali Marylina Mansona." V roce 2000 bylo v USA zavražděno střelnou zbraní 11.127 lidí a já jsem si jistý tím, že Marylin Manson jich má na svědomí míň než vládou produkovaná paranoia. Nebo maximálně stejně - tedy pokud platí rovnice 11.125 = 2. Já bych však nechtěl žít v zemi, kde se flinta dává jako bonus k založení účtu v bance, kde Vlastenecký zákon sebral občanům většinu svobod a kde právo vlastnit zbraň je důležitější než právo na život. Proto tam nežiju, ale to mi nebrání bavit se pohledem Michaela Moorea na jeho zemi a zopakovat si vládou popíraná historická fakta o tom, které země Američané napadli, kde zabili "diktátora" a kde "jenom" zorganizovali státní převrat. To je tady podáno tak přehledně, že se o tom mohou vést spory, někdo s tím může i nesouhlasit, ale to je tak všechno, co se proti tomu dá dělat. (10.07.2017)

Oceňuji u Michaela Moora zejména jeho cit pro občanský aktivismus, díky kterému se může i ledacos změnit. Zároveň jsem rád, že se někdo odvážil kopnout do bohatých korporací a amerického zbrojního fetišismu. Ani by mě nevadila jistá míra zaujatosti, to k tomu jednoduše patří, ostatně ani dokument se o aspoň zdánlivou vyváženost již z principu nesnaží. Ale ouha, Moore zachází se svou manipulací a demagogií dál, než si je sám sobě a divákům ochoten připustit. Plete hrušky s jablkama a v jeho argumentační logice je víc děr, než v ementálu. O to hůř dopadly jeho vlastní interview, do kterých angažovaně vstupuje a neváhá zpovídáným podsunovat své myšlenky. Nemohu se zbavit pocitu, že Moorovo ego a narcismus jsou zde spíše na škodu, než pro dobro věci. Navíc neváhá svého diváka citově vydírat, ať už je to chytrým střihem nebo plačtivou hudbou. Ano, myšlenka filmu je mi převelice blízká a dokonce s ní i souhlasím, ale způsob jakým jsme k ní došli byl převelice nešťastný. (17.04.2011)

Řízný, přesvědčivý, působivý - pět hvězd čistě za rétoriku, i když jako důvěryhodný zdroj informací bych Moorea nikdy nikomu nedoporučil. Jako ukázku dokumentu, který přesně dosahuje toho, co chce, rozhodně ano. (23.05.2010)

9 / 10 Tak na tento filmík som sa veľmi tešil. Oscar za dokument, to nemôže byť zlé (aj keď som už videl dávať Oscarov všeličomu a všelikomu...). Našťastie som sa nemýlil, práve naopak, Michael Moore ma milo prekvapil - čakal som ničím nepodloženú dvojhodinovú salvu kritických poznámok na stav americkej spoločnosti a dostal som dvojhodinovú salvu kritických poznámok na stav americkej spoločnosti podloženú mnohými zaujímavými údajmi (počet zbraní vs. úmrtnosť, kanadské ghetto) - tak to má byť! Moore ma neskutočne vyvinutý zmysel na vyhľadávanie rôznych 'drbov', ktoré sa mu môžu neskôr hodiť a pritom si dokáže zachovať tzv. spoločenský status. Jeho režisérské kvality sú taktiež značné, hlavne ak zoberieme do úvahy aké náročné je natáčanie dokumentov (žiadne "Stop! Ideme ešte raz!"). Celý film tak príjemne pôsobí aj na náš zrak aj na našu premýšľaniachtivú makovicu, čo sa počíta. Rozhodne stojí za pozretie, nikdy sa na Ameriku nebudete pozerať rovnako. A na ich Reality TV tobôž nie. "Shame on you Mr. Bush!" (31.12.2004)

Moore umí vytahovat kostlivce z americké skříně, ale škoda té dramaturgické nesourodosti, přeskakování z jednoho k druhému. Okatě manipulativní a demagogické. Škoda. Zdravotnictví jako americký problém č. 2 zvládl v Sicko líp. (02.12.2015)

Michael Moore natočil báječnej dokument o zbraních v americe, hlavně první polovina je naprosto úžasná, druhá už je o něco horší, protože tam už jenom chodí a snaží se různě hádat s prodejci zbraní a tím docílit aby je už neprodávali a to mi připadalo takový divný a trochu se mi to tam nehodilo, ale i v tý druhý polovině se daj najít různý pozitiva, jako třeba rozhovor s Charltonem Hestonem, ze kterýho udělá úplnýho blba a nakonec Heston před nim utíká ve svým vlastním domě, to bylo hodně zábavný a taky je dobrej rozhovor s Marilyn Mansonem, kterej je považovanej za prapůvodce dětskýho násilí (20.03.2005)

"It's a wonrelful world," jak zní na konci. Nechte si to projít hlavou. :(( (23.06.2006)

(1001) Před sedmi lety jsem o tomhle dokumentu napsala, že jsem se u něj bavila. Nyní jsem se na něj podívala znovu a zjistila jsem, že teď už za jediný opravdu zábavný prvek považuji to pojmenování bowlingu za stejně pravděpodobnou příčinu hnutí mysli střelců jako cokoliv ostatního. Moore má nejspíš dobré úmysly, ale kam jimi dláždí tu svou cestu už si nejsem pořádně jistá. U velké spousty situací jsem si říkala, že by je šlo pojmout jinak... zejména chytřeji. Jediná věc se během mého zrání nezměnila, a totiž že pořád považuji těch pár Marilynových vět za intelektuální (a nejspíš i argumentační) vrchol filmu, ačkoliv vzhledem k minimálnímu prostoru taky nemá šanci navštívit hlubší vody. (21.10.2015)

Kdyby se Michael Moore vyhnul svým tradičním nešvarům, tzn. zjednodušování, fabulaci a mystifikaci, bylo by to spolehlivých pět hvězdiček, protože téma jím zpracované je v Americe nadmíru palčivé a většina informací až bolestně sedí. Celkový dojem: 75 %. Divácky atraktivní dokument, byť v poněkud populistickém balení. (18.06.2006)

Můžete kritizovat manipulaci tím, že budete sami manipulovat? Radši to neřeším, naopak mi to přijde zábavně ironické. Moore umí zaujmout, dojmout, zneklidnit, donutit k zamyšlení i pobavit, což je vzácné. Jdu si zahrát Maxe Paynea. (12.12.2006)

Nemohu si pomoci, ale tohle je opravdu velice špatný dokument. Nemá cenu tady nějak oznamovat, že Michaela Moora opravdu rád nemám a jeho názory nesdílím, ale na druhou stranu to dost ukazuje, proč je můj názor na Bowling for Columbine takový jaký je. Opravdu otřesné. Nudný děj, kde jeden tlouštík lže jak to jen jde a obohacuje snímek svými přihlouplými vtípky nevypovídá naprosto o ničem. Pryč s tím. (20.06.2006)

Výborný dokument, který mně osobně teda nepřišel moc smíchu vzhledem k jeho aktuálnosti (ikdyž je fakt, že kulka prezentující historii USA byla mrazivě vtipná), ale každopádně mě zaujal, donutil přemýšlet nad daným tématem a obohatil novými informacemi. Dávám slušné 4*, přecejenom jsem z toho občas cítil menší manipulaci a nevěrohodnost (např. konec s K-Martem). (09.12.2010)

„People scare better when they´re dying.“ (Frank, Once Upon a Time in the West). Dva dny po tragédii v Newtownu, pár hodin po Vinterbergově Dear Wendy a neudělalo to se mnou zhola nic. Levičácký Klíma s nadváhou totiž zdatně vytrhává z kontextu a manipuluje s fakty i dohady - to vše v rámci dovedného žonglování s kužely demagogie a populismu. Zdejší pětihvězdičková hodnocení mě docela překvapují, protože člověk, co si umí na cokoliv udělat vlastní názor, by asi takhle dokumentární dílo se značně černobílou objektivitou hodnotit neměl, ať už jsou jeho postoje či přesvědčení jakékoliv. Nu což, vina tedy padá na snadný přístup ke zbraním, média šířící atmosféru strachu a v neposlední řadě C.Hestona, jehož nejznámější věta z Planety opic dostala ve světle tohoto dokumentu zcela nový, chtělo by se říct až ku-klux-klanový rozměr.. Vše bych shrnul následujícím způsobem: „Bůh stvořil lidi jako silné a slabé a teprve Samuel Colt tento nedostatek odstranil.“ Není bez zajímavosti, že obě postavy z citátu jsou údajně americké národnosti a o tom to asi všechno bude.. (17.12.2012)

Nebudu zde hodnotit to, jaký pohled na věc mi Bowling for Columbine a Michael Moore vnucují. Nebudu zde hodnotit ani celkový obsah. Tentokrát budu hodnotit formu. Způsob, jakým Moore dokáže přesvědčit spousty lidí o tom, jak to ve "skutečnosti" je. Celkové zpracování je totiž bezchybné. Vše, co se během dokumentu na obrazovce objeví má ve filmu své pevné místo, všechno zapadá do krásného celku. Celku, který budou všichni ti paranoici a zastánci fantaskních teorií uctívat. Moore jim totiž dal to, po čem tak dlouho prahnou. Neříkám, že mě na dokumentu nezaujalo vůbec nic, to není pravda (část s Charletonem Hestonem byla skvělá, ovšem s tou fotkou už to opět Moore hnal někam jinam). Každý by si na věc měl udělat svůj vlastní názor. Bowling for Columbine je přesně takovým - vlastní názor. Michaela Moorea. (13.07.2008)

Nevěděl jsem, že dokumenty mohou být tak zajímavé a skvěle udělané i z tak málo zajímavého námětu. Nechci říct, že námět není zajímavý. Chci tím říct, že dokument se dá natočit v podstatě o čemkoliv, jen aby to upoutalo diváky. Machael Moore, ale k tomu přídá ještě něco. Upoutá, šokuje, vtípkuje a dováci mu to naprosto žerou. Poučí se, uvědomí si to, ale málokdo proti tomu něco udělá. Dělá z SAmeričanů ubožáky, a přesto mu Američané za to dají Oscara (Tím nechci říct, že by si ho nezasloužil, samozřejmě je Oscar na správné adrese). Musím vidět všechny Moorovo dokumenty. A hlavně musím natočit nějáký dokument. (12.06.2004)

A půl. Tento dokument jsem již dlouho chtěla zhlédnout, a s velkými očekáváními jsem se na něj těšila, avšak mé představy zůstaly z větší části nenaplněny. Ze začátku velmi poutavý dokument, jež si vysloužil mou pozornost, poté však s postupem času, lehce zabředávající do průměru a příliš vyzvedávající americký styl. Jistě, je to o Americe, takže by to tak mělo být správně, ale i přesto mi to chvílemi mírně vadilo. Na tématiku posedlosti USA zbraněmi jsem ale asi očekávala něco jiného. (07.09.2010)

God Bless You, America!!! 100%. (27.05.2007)

Hodnotit objektivitu Michaela Moora by bylo asi jako hodnotit mírumilovnost Manuela Noriegy. Po shlédnutí Bowling for Columbine byste sice možná oběma nadšeně zatleskali a poděkovali za jejich vůli postavit se USA, pak ale začnete trochu přemýšlet a tento "dokument" se vám začne bořit před očima jako kuželky, když hodíte strike. Po Fahrenheitu sice musím hodnotit kladně fakt, že si Moore tentokrát úplně nevymýšlí, pořád ale ve svých teoriích zapomíná divákům sdělit několik "maličkostí", které mohou vést k docela jiným závěrům. Stačí se podívat jen na okamžik, kde vyjmenovává americké operace ve světě... 80. léta, Spojené státy podporují Saddama Husajna... Ano, pravda, ale nezachovalo se stejně několik dalších zemí? Namátkově: Velká Británie, Francie, Itálie. Nepostavila se OSN také na stranu Iráku? ...1989, Spojené státy sesazují generála Noriegu, který s nimi nechtěl spolupracovat, a výsledkem je ztráta 3000 lidských životů... Nebylo by třeba dodat, že Noriega byl zločinec a diktátor? Že pašoval drogy na Floridu? Že je dodnes ve vězení a že na něj vydala zatykač i Francie? Nebylo by fajn se zeptat, co říkají na americkou invazi panamští občané? Já jsem to před lety v rámci jednoho výzkumu udělala a to jsem ani neměla Oscarové ambice. A nejčastější odpověď? "Za Noriegy byla Panama jako Kuba za Fidela Castra. Je dobře, že k převratu došlo." A dalo by se pokračovat dál a dál a dál. Ne, nesouhlasím s druhým dodatkem americké ústavy, podle kterého si může i ten největší šílenec pořídit bez problémů zbraň. Nesouhlasím s tím, že se Amerika uchyluje k řešení násilných konfliktů dalším násilím. Nesouhlasím s trestem smrti. Ale stejně tak nesouhlasím s tímto typem dokumentů, kde se několik autorových myšlenek a názorů vydává za jedinou a absolutní pravdu. (25.06.2008)

Věcně a statisticky ne příliš přesvědčivé, i Moore je v lecčems typický Američan, navíc zaujatý. Ale přiznejte se, kdy se zájmen vydržíte u dvouhodinového dokumentu? PS: Pokud máte rádi herce Charltona Hestona, tak se na tohle radši nedívejte. (21.01.2006)