poster

Bohemia docta aneb Labyrint světa a lusthauz srdce

  • Česko

    Bohemia docta aneb Labyrint světa a lusthauz srdce (Božská komedie)

    (festivalový název)
  • USA

    Bohemia Docta or The Labyrinth of the World and the Lust-house of the Heart (A Divine Comedy)

Dokumentární

Česko, 2000, 254 min

  • Arkanoid
    *

    Pozeral som ho niekoľko mesiacov s pár dňovými, až týždennými prestávkami. Úsmevný dokument o českých špecifikách a zvláštnostiach. Mozaika tém je zaujímavá, no trochu aj nekonzistentná a veľmi dlhá. Toľko intelektuálnych debát a diskusií potrebujú snáď len pseudointelektuáli. Niektoré hlášky sú síce nezabudnuteľné, napr. okolo času 01:17:00, 01:28:00, spolu so záberom pomoci cúvania invalidnému kameramanovi alebo natáčanie pohrebu. Bizár.(23.12.2019)

  • honajz2
    ***

    Čím víc toho od Vachka vidím, tím míň mě ty jeho dokumenty "baví". Z toho co jsem viděl, tak kromě Moravské Hellas jsou úplně stejné. Ne nadarmo je pro mě Vachek český Godard - Godardovy filmy (z jeho období od (minimálně) osmdesátek do současnosti) mají koncepci takovou, že něco sdělují, ale sdělují hromadu věcí naráz, bez ladu a skladu a divák ať si z toho vezme co chce. A Vachek dělá ve svých dokumentech to samé. Někdo tenhle styl obdivuje, mě osobně nijak zvlášť nevadí, ale zatím jsem nenašel jediný film tohohle stylu (kromě první půlky Godardova Socialismu), který by mě nějak víc zaujal a něco mi dal. Já sice účel toho stylu chápu, stejně tak i to Vachkovo "přepadení" nic netušících osob. Od Vachka se mi sice líbil Tmář a jeho rod, ale to jen kvůli tématu, kterého se snažil jakž takž držet. Bohemia docta je o všem možném, koncepce tu neexistuje, takže těžko čekat, co na diváka vyskočí v další scéně a hlavně to celé trvá čtyři hodiny (!). A vzhledem k tomu, že sám Vachek sice ví, co sděluje, ale říká a prezentuje to neskutečně zmateně, tak z toho pak taky logicky nic nemůžu mít. Je i znát, že zde vystupující sotva chápou ty jeho dotazy, viz. třeba to jeho "trollení" zuřícího Krejčíka. Pár zajímavých myšlenek v tom pro mě je, zaujalo mě i pár rozhovorů (nejvíc asi ten s Foglarem), ale jinak je to šílený koktejl všeho možného, který je možná zajímavý na jedno zhlédnutí, ale na něco víc ani náhodou. Navíc to dost nudí. Ve srovnání se Závišem ale těžko říct, co z toho se mi líbilo víc, asi oba ty filmy mám nastejno, byť tenhle trvá o dost dýl. Nejvtipnější na tom všem ale stejně je fakt, že zrovna tohle do kina dostala společnost Krátký film :D 3*(22.1.2021)

  • Šandík
    *****

    Pro mě osobně vrchol celé tetralogie „Malý kapitalista“. Když jsem film viděl poprvé, považoval jsem jej za nesmírně silný a nesmírně komický. Když jsem jej viděl podruhé začalo mi docházet, že to celé má velice dobře promyšlenou strukturu, a že to co mi nejprve připadalo především komické a absurdní, ve skutečnosti jako absurdní míněno rozhodně není. Sama otázka „Věříte ve zmrtvýchvstání... (vzdělanosti a kultury)“, kterou (bez mnou dořečeného závěru) Vachek klade různým osobnostem, stejně jako zdvojená symbolika hub a hradů provázaná s informacemi o funkci podhoubí, otázka po kolaboraci s komunistickým režimem i nekatarze v podobě vítání medailového mužstva na Staroměstském náměstí, to všechno v důsledku vyznívá vlastně velice bolestivě a smutně... Osobně řadím tento film k tomu nejzajímavějšímu, co ve filmovém umění v poslední době v Čechách vzniklo.(23.9.2006)

  • HenryS.
    **

    Postmodernismus v dokumentu. Když autor téhle demagogické splácaniny na začátku přizná, že neví na co se ptá a proč se ptá, je to přinejmenším divné. Sám neví, co a proč točí (berte to s rezervou). režisér Krejčík to vystihl jasně, říká Vachkovi: Vždyť vy netočíte. vy jenom skládáte obrazy, nemá to hlavu ani patu a sám nevíte, co tím chcete říct. Já váš způsob dělání dokumentů neuznávám, člověk tu něco řekne a vy to sestříháte úplně mimo kontext. Film na úrovni zpravodajství Primy nebo Novy. Tlesk! Otravuje intelektuály a osobnosti jiného druhu s Fyodorovovou teorií o zmrtvýchvstání. Provádí psychedelické pokusy s žárovkovou baňkou při spiritistické(?) seanci s Dostálem. Pizza s křidélky. Jediné klady vidím (paradoxně(?)) v (pouze informační) reinkarnaci Josefa Váchala, Jana Lukeše, Ivana Diviše a dalších pozapomenutých géniů. Magorů. Vachek by rád byl magor. Významný magor. Takový intelektuální, ale je pouze pseudo. Jeho snaha mluvit způsobem ne nepodobným Ginsbergovi je podivuhodná, ale nelze mu uvěřit. Tlesk! Na konci filmu mu (obyčejně ožratý) Magor při autogramiádě podává levou ruku se slovy: My jsme si vlastně vykali, že? Tak asi tak. Necítím z něj upřímnost. Když nemá dokumentarista lízt před kameru, tak tam nemá lízt. Tlesk! Ale přece jenom pokus o nějaké zachování otisku doby.. Taky mě irituje občasné použití rybho oka, co používá snad ve všech filmech..(10.3.2009)

  • Ekdahl
    **

    Jsou na tom asi tak dvě dobrý věci a asi tak 150 blbejch - na tomhle filmu i Vachkovi obecně. Ty dobrý: jde to těžce proti srsti běžnýho diváka, je to fest nekonformní, a je za tím svérázná autorská vize, za kterou se jde. Jenže to samo o sobě nestačí. Blbý je hlavně toto: 1) Vachek zkoumá českou společnost, řekněme obec (polis), ovšem in politicis je těžce naivní, nedostává se mu soudnosti. Podobně se to má s neuvěřitelně blábolícím marxistou-trockistou Bondym, jemuž Vachek tak visí na rtech. V téhle naivitě si mohou podat ruce. Vachek např. vychvaluje Dubčeka, což byl podle něj "mystik". Hovno, podělanej aparátčík to byl. 2) Vachkova improvizovaná metoda, kdy člověka, kterej ho zajímá, šoupne do nějakýho "symbolicky" odpovídajícího prostředí, kde se s ním pokouší vést nějaký dialog (např. konfident Jim Čert se ocitá v "pekelných" prostorách Macochy) - ve skutečnosti Vachek ale spíš jen vede autistní blábolivý monolog, na který se zpovídaný nebožák snaží nějak reagovat. Ty Vachkovy řeči se tváří hluboce, bohužel jde však z velké části o čirý blábol, v žádném případě tam nejsou nějaké "filosofické" hlubiny, což potvrdí každý, kdo přišel do styku s nějakými skutečnými filosofickými díly. Podobně je to se slovy např. "mystika" E. Tomáše. To je věru utrpení - zazní např. slovo buddhismus, jenže buddhismus má jemný pojmový aparát, se kterým se pracuje, nestačí mu kolohnátské obecnosti typu "intuice" apod., které zaznívají v tom filmu. Nebo ta únavná "seance" s ministrem Dostálem - to je koncentrace nudy a obskurantismu. - Kladem je výběr protagonistů, kvůli kterému jsem se na to díval, sledovat např. Jirouse nebo Diviše v akci je silný zážitek. Film sám taky: bohužel však v opačném smyslu.(12.1.2017)

  • - V době vzniku filmu se jednalo o nejdelší český snímek. (korect)