Safari

Seidlův distancovaný a zároveň citlivý pohled kamery, který nesoudí, nemoralizuje, vyhýbá se násilným zásahům autora, neužívá média jako prostředku pro sdělování vlastních názorů, nýbrž nechává spíše „promlouvat věc samu“, je mi velmi sympatický. Nedočkáme se žádného komentáře zvenčí, který by divákovi vnucoval určitou perspektivu nahlížení daného fenoménu, nýbrž ti jediní, kdo ve filmu promlouvají, jsou samotní lovci, a tím je ponecháno na diváku, jak se s viděným vypořádá. Zdá se mi mimo jiné zajímavé, jak (rádoby) hlubokomyslně lovci obhajují svou loveckou vášeň, a zaráží mě určitý druh jemnocitu doprovázející samotný lov. Atmosféra stopování zvěře a číhání na oběť, zaměření na zranitelnou část těla, akt zabití, fotografování se s kořistí, to vše připomíná jakýsi rituál, navíc prováděný s pozoruhodnou mírou „čistoty“ a ukázněnosti. Jako by v sobě dnešní svět trofejních lovců se svými specifickými gesty, afekty a procedurami navzdory vší banalitě a zrůdnosti stále podržoval cosi ze svého aristokratického původu. Odstup, snaha zabít a neušpinit si při tom ruce, zacílení na prožitek vlastní síly a úspěchu, obklopování se vítěznými trofejemi, které tak kontrastuje s prací, která je přenechávána místnímu obyvatelstvu (němým tvářím, jejichž mlčenlivost zvláštním způsobem rezonuje s mlčením lovených zvířat), práce, při níž krev teče proudem a vnitřnosti vyhřezávají na povrch, tak jako by jemně a bez zbytečného vysvětlování poukazovala na pozůstatky kolonialismu a mechanismy vykořisťování obyvatel Třetího světa. (13.04.2020)

Režisér zabírá lovce pochodující terénem, střílející a fotící se se zvěří. Též porcování žirafy a krmení se černošských pomocníků. A také lidi v dřevěné kadibudce. A pak v obydlí čelně mluvící o lovu a všem možném. Závěrem vypovídá lovec, že je věřící a kdyby lidstvo zmizlo, zvířatům by bylo lépe....Typický Seidlův dokument.(max.70%) (16.04.2023)

Trochu to ve mně vře. Fascinující, ale k zblití. Doufám, že každej jeden tenhle debil a hovado bude na onom světě na věky věků loven, nikoliv lovec. Tolik sebeobhajujících mouder a duchaplných teorií o tom, jak větší zlo maže zlo menší. Proč si jen tak pro prdel nejít zabít pár krásných bytostí, žasnout nad jejich majestátností, políbit se nad jejich mrtvolou a poplácat se po rameni, jaká to byla úžasně mířená rána, když zvíře umíralo v bolestech pohých pár minut. Jo, a ještě fotečku, než nám vychladne! Vždyť je jako lidstvo stejně utlačujeme, tak ten zbytek šťastlivců v parcích pojďme aspoň postřílet - vždyť jim tím vlastně pomáháme žít. (14.01.2024)

Kdyby nebylo Uliho Seidla, museli bychom si ho nejspíš vymyslet. Dneska nás zavedl do zvláštního sklepa, do africké savany. Kam nás zavede zítra? Nejspíš do naší vlastní koronavirové blbosti - pokud už nás neodhalil ve sklepě, u oltáře nebo na safari. Seidl myslí v obrazech a chce, abchom na jeho filmy také v obrazech reagovali. Jenže jak obrazem regovat na dodělávající žirafu a diskuse pod trofejemi (pozor, to jsou také jen obrazy!). A až mě půjde Seidl přijde nafilmovat, jak prostě a šetrně žiji na vesnici, tak už mám z toho větry... Na Safari se toho až tak moc neděje. Turisti (Hemmingway a další) přijíždějí "pobít" trochu té zvěře a "přilepšit" africkým "kmotrům". Jiným obrazem jsou "lovy beze zbraně", které fungují podobně. Vezte zvířatům do pelechu a z peněz, které za to zaplatíte, se budou chovat v rezervacích. Pozn. 1: Mr.KarlAdler***** so dobře všimnul, že ve statických záběrech je obtížné rozpoznat, co/kdo je vlastně trofej. Pozn. 2: V podstatě tu nejde o "lovce", nýbž o "odstřelovače". Pozn. 3: Vtip z mládí: "V klubu safaristů se vychloubá nováček. - to já jsem zabil 2 nosorožce, 3 lvy, 8 žiraf a 50 nouserů. - Prosím tě, ale co jsou ti nouseři? - To jsou takový zvířata, na který namíříš a oni zvednou přední nohy nad hlavu a kříčí: No Sir!" (26.04.2020)

Safari má presne také posolstvo, aké si vopred myslíte, že mať bude. Zaujímavejšie je v momentoch, kedy rakúski, či možno aj nemeckí, občania dávajú najavo rečami o rovnoprávnosti rás svoj implicitný rasizmus. Sme síce rovnakí, avšak my chodíme k vám vyvražďovať vašu faunu, vie si to ale niekto predstaviť obrátene? Nejde tak možno ani o pozostatky kolonializmu, ako o to, že kolonializmus je status quo. Miestni sa nebúria, zábavku bielych prijímajú ako zdroj obživy. Dramaturgicky je film rozdelený na úvod, akciu zebra, akciu žirafa a záver. Čiže ak by išlo iba o jedno zviera, výsledok a posolstvo by boli zhruba rovnaké. 70% (25.02.2024)