Nick Cave: One More Time with Feeling

Stojím tu poslední chvíle před západem, ve větru dešti s rozkvetlou třešní za nosem a říkám si, jaký mělo smysl natáčet, teď dívat se na něco takovýho. Částečně improvizovaný černobílý portrét žalu ze ztráty syna, bolesti, s řadou hypnotických videoklipů (Benoît Debie) ze studia během nahrávání "Skeleton Tree". Když vyrovnat se s traumatem lze pro velkého umělce snad právě a jedině tvůrčím procesem. Není ale hračka ani pro diváky. "This happiness seemed to be an act of revenge, an act of defiance." (26.04.2017)

Pokiaľ Mercy on me dávalo pochopiť Caveovu postavu (postavy), One more time with feeling dovoluje čiastočne ukázať, kto je Nick Cave ako osoba. Umelec, básnik, boh, vyjadrujúci sa v rýmoch a metaforách, a zároveň človek otrasený obrovskou stratou, v živote, aj pre jeho dielo. Bez farby a bez sĺz. Smutné, krásne. (25.05.2018)

Jsou kino zážitky, po kterých máte chuť se rozpovídat o všem, co jste viděli. A pak jsou filmy, po kterých všichni odcházejí mlčky ze sálu a nemají slov. Přesně takové bylo One More Time with Feeling, od prvního tracku "Jesus Alone", přes úchvatné popisy, jak ty nejlepší nápady vznikají v podvědomí a ne ve vědomí, jak jsou písně přirovnávány ke snům, jak jsou muži dvojrozměrní a ženy kurevsky trojrozměrné... Ale hlavně, jak každý chce žít svůj život podle svého starého já, ovšem co dělat, když po takové události je vaše nové já jiné, a třeba začne kouřit. Jak celý život je pružina času, jak plynete dál a dál, ale stejně se vracíte k událostem zpět. Zíral jsem 2 hodiny s otevřenou pusou a neskutečně prožíval tuhle jedinečnou podívanou podpořenou nesmírně emotivní černobílou kamerou a za zvuků fantastické muziky, která je uměním 21. století, mě tento snímek emocionálně rozložil. Já nemám co dodat, a na tenhle jedinečný zážitek rozhodně nezapomenu. (08.09.2016)

Skeleton tree v plnej paráde. Sonda do nahrávania albumu ktorý je poznačený tragickými udalosťami. Nemoralizuje, nevydiera. Celé sa to nesie na veľmi opatrných scénach rozhovorov a sebaistých záberov z nahrávania. Je to o sile vysporiadať sa so smrťou. O nutnosti tvoriť niečo čo ma zmysel. Nick Cave je hudobný Boh a Warren Ellis je jeho práva ruka. Zarezonuje. Ale inak ako by niekto od dokumentu takéhoto formátu čakal. (16.12.2019)

"I must remember to be kind." Neskutočne silné. Pozerala som už s tým, že som mala napočúvaný Skeleton Tree, ktorý je pre mňa jedným z naj albumov tohto roka. Warren Ellis je zlatíčko. Myslím, že každý, kto relatívne nedávno zažil "podobnú" stratu rodinného príslušníka, pochopí, a zasiahne ho to ešte viac. (Lumiere - 1.12.2016) (04.12.2016)