One More Time with Feeling
One More Time With Feeling
VOD (1)
Obsahy(1)
Kapela Nick Cave & the Bad Seeds charizmatického australského zpěváka vydá 9. září 2016 netrpělivě očekávané album Skeleton Tree. Fanouškům se ho chystá poprvé představit netradičním způsobem ještě v předvečer oficiálního vydání – jednorázovou celosvětovou projekcí filmu Nick Cave: One More Time With Feeling. Snímek je nejen detailním ‚making of' zaznamenávajícím vznik desky, ale také hlubokou osobní zpovědí Nicka Cavea, kterého v létě 2015 zasáhla tragická smrt jeho 15letého syna. Výsledkem je ‚drsný, syrový a křehký' hudební dokument, v němž zazní všech osm nových skladeb v pořadí již 16. studiového alba kapely. Hudba je protkaná rozhovory, zákulisními záběry i Caveovým vyprávěním a nahodilými myšlenkami. (Aerofilms)
(více)Recenze (35)
Neskutečně silné, meditativně přízračné, hluboce osobní... nemluví se o tom snadno. ()
Síla... Při vědomí, že toto vše vznikalo krátce po tragické smrti Caveova 15ti-letého syna, je to hodně silná káva. Nakonec se k tématu vyjadřují i samotní rodiče. Nevim, těžko psát cokoliv.. Jsem jen rád, že dál tvoří muziku. ()
Uvažoval jsem, jestli na film vůbec jít. Viděl jsem až při druhé projekci. Za prvé jsem byl utahaný z práce. Za druhé jsem věděl, o jaký typ filmu půjde, a že pro mě jako absolutního racionalistu bude spousta věcí nepochopitelných a nebudu a nebudu si pod nimi schopen nic představit. Ale nakonec jsem šel, protože Nicka poslouchám a byl jsem na několika koncertech. Dostalo se mi naprosto toho co jsem čekal. V podstatě jsem nepochopil, oč v tom filmu jde a pro mě film vlastně o ničem. Dostal jsem ovšem nálož skvělé hudby a vizuálu. Takže ve finále jsem u toho skoro dvě hodiny seděl a ani jsem nemukl a užíval jsem si to. Má to zvláštní atmosféru, která člověka pohltí i přes to, že vlastně je mu obsah nebo forma sdělení vzdálená a nejasná. Proto 5*. Šel bych na to klidně znovu - užil jsem si to, bavilo mě to a měl jsem takový zvláštní pocit po cestě domů. Howgh! ()
Vizuál úžasnej. Nick samozřejmě taky (pro fanouška), ale bojím bojím se o jeho příčetnost. Z jeho nové tvorby mrazí a z jeho současného pohledu na bytí taky. Mimo rovinu hudebně-fanouškovskou nabízí dokument "procítěný" pohled na člověka/rodinu srovnávající se s obrovskou osobní tragédií. A je osvěžující (hodně hloupý slovo v tomto kontextu, ale nic lepšího mě rychle nenapadá) poslouchat hodinu (film se do toho kyselého jablka zakousne až někdy v polovině) povídání o něčem natolik tragickém, jako je smrt syna, a neslyšet byť jen jedinou "patetickou klišé" frázi typu "musíme jít dál". ()
Smutněkrásný dokument. Skladba Jesus Alone je fantastická! ()
Nekonečně smutné a jinak to ani nemůže být, protože jinak to nejde, když vám umře dítě. Víc než dokument o hudbě, desce nebo kapele je to právě tomhle. Naštěstí se to podařilo bez nějakého velkého patosu a citového vydírání. Největší masakr je ovšem ta závěrečná písnička. Co mě ještě dostalo je Caveova manželka, neskutečně krásná a v tom smutku až přízračná. ()
Vidět tento film byl neuvěřitelně obohacující a velmi mě emočně zasáhl. ()
Tak tohle nedokáži ohodnotit. Chtěla jsem se o Nickovi něco dozvědět, ale zůstal pro mě záhadou. Byl to úmysl? Nevím. A kromě toho, že chápu jeho obrovskou ztrátu,nechápu nic. Dokonce ani žádný výrazný pocit z tohoto dokumentu nemám. ()
Rok 2016 by rokem trojice temných desek. Blackstar, You Want It Darker a Skeleton Tree. Bowie, Cohen, Cave a smrt. Všecky patří bezesporu mezi to nejlepší, co tihle šikulové kdy dali světu, srdcovou je pro mě, alespoň v tuto chvíli, právě ta Cavevova. Už proto jsem tenhle dokument prostě musel vidět. O vzniku Skeleton Tree se toho tady dozvíte mrtě, pro fanouška tedy ráj. Tenhle film je ale funguje i na obecnější rovině - jak se vyrovnat se ztrátou milovaného člověka. Ač je Cave samozřejmě ústřední postavou, o svých citech zde hovoří velice vkusně, nepateticky a lidsky a dává příklad každému, kdo prožil v životě nějakou traumatickou událost. Osobní výpověď s universálním přesahem. Je sice smutné vidět velkého Nicka takhle zlomeného, nikdy jste ho ale nemohli vidět tak zranitelného a lidského, jako teď. Asi bych nevěřil, že lze natočit takhle osobní téma tak elegantním a nevtíravým způsobem. ()
Za Nick Cave sa skrýva citlivý kryptonym umelca na báze Jazzu s ktorým si osud zahral plnými dúškami. Jeho pôsobivá hudba vychádza vždy z hĺbky duše, vyplýva aj z jeho tvorby. Tragédia, ktorá sa ho dotkla sa neodzrkadlila v jeho morálnom poklesku, ako to u mnohých umelcoch chodí, ale pôsobivým prejavom umelecky vyjadriť svoj žiaľ nad tragédiou. Pôsobivé dielo v čiernobielom podaní a štýl v akom ho réžia ponúka je iba prejav veľkosti Nicka. ()
Jsem rad, ze jsem tento intimni dokument sdilel v kine jen asi s 15 lidma, protoze se jedna o Nickovu osobni zpoved a vyrovnavani se se ztratou syna. Nejsem zadnym velkym Nickovym priznivcem, respektive oblibil jsem si par jeho songu a ty z noveho alba nejsou muj salek kavy ale do tohoto dokumentu sedi jak prdel na hrnec. Hned ta prvni pisnicka me v uvodu zacala konsternovat (respektive divna nahravka pustena ve studiu) ale jakmile jsem ji slysel "nazivo" zpivanou, tak se me ta divna kakofonie zvuku slila do zajimave melodie a na uvod hodne zapusobila. Uzasne verse drzi jedinecnou atmosferu dal a obcas je hutna atmosfera odlehcena par vtipku ze zakulisi. Proste restekpa Nicku a v ramci moznosti chapu proc tento pochmurny dokument vznikl. A nejemotivneji na me zapusobila zaverecna pisen Deep water v podani Arthura Cavea. ()
Silná hudobná výpoveď veľkého génia. Skeleton Tree je skvelý album a tento dokument o zrode celého albumu na pozadí Nickovej rodinnej tragédie je veľmi osobnou a dojemnou spoveďou o týchto udalostiach. Je len dobré, že Nick nás obdaroval opäť skvelými piesňami a chvalabohu vyráža aj na turné, pretože naživo je to neskutočné. ()
Při odchodu z kina jsem jednoho pána slyšel pronášet jakási moudra o přílišné patetičnosti, a v duchu s ním rozhorčeně nesouhlasil. Vše, co jsem ty dvě hodiny totiž viděl, bylo neskutečně osobní, vkusné, hluboké a strhující, v žádném případě ale ne patetické, alespoň tedy viděno mojí optikou. Ano ta barevná část v druhé půli filmu mi sice úplně nesedla, tady to na chvilku patetické bylo i pro mě, ale vzhledem k těm ostatním 90 % nelze jinak, než smeknout klobouk před Mistrem Cavem a tím, jakým způsobem se pokouší vyrovnat s životní tragédií, která z něj v jeho vlastních očích udělala někoho jiného. Já, ale za sebe říkám: "Ano, tohle je ten Nick Cave, přesně takový, jak ho dlouhá dvě desetiletí vnímám - člověk, který je schopen za všech okolností nabídnout kus sebe a vytvářet tak hudbu, která mě znovu a znovu uchvacuje, rezonuje s mými pocity a náladami. "Skeleton tree" je životně hořká, zároveň neuvěřitelně neodolatelná hudební bonboniera, ve které jsem si svůj oblíbený kousek našel a neni rozhodně jenom jeden, ke kterému se budu ve výjimečných okamžicích svého byti vracet. ()
Související novinky
Marilyn Monroe našla představitelku
Scenárista a režisér Andrew Dominik (Zabití Jesseho Jamese zbabělcem Robertem Fordem) toho od roku 2012 příliš mnoho nespáchal. Kromě režírování pár epizod seriálu Mindhunter a taky dokumentu Nick… (více)
TOP filmy 2016 dle TOP uživatelů ČSFD.cz
Výběr tří nejlepších filmů roku dle jednotlivých TOP uživatelů ČSFD.cz je každoročně oblíbeným čtením. Adepti měli za úkol vybrat tři pro ně nejlepší filmy, uvedené v roce 2016 do českých nebo… (více)
Skláňam sa pred každým, kto participoval na tvorbe tohto masterpiece. Nikdy neprestanem obdivovať týchto alchymistov emócii, majstrov slova, melódie a obrazu, ktorí vás vezmú na intergalaktickú prechádzku, pri ktorej čas a priestor strácajú na význame. Zrazu sa vynára iná realita, hlbšia realita, realita neuchopiteľných abstrakcií. Všetko je v nej zrazu cítiť tak blízke, naliehavé a bezprostredné - konečnosť i večnosť, smútok i trpkosť šťastia, hlbokú múdrosť vedomú si vlastnej nevedomosti. Všetko efemérne, prchavé, neviditeteľné, ale aj tak presakujúce našu existenciu, existenciu presahujúce, je tu chytené, lapené a zakonzervované do tónov, zmrazené v obrazoch, roztavené a roztečené po tieňoch svetla a umocnené slovami Nicka, slovami z inej reality, ale přesto zrozumiteľnými, ktoré majúce váhu irídia, vesmírneho prvku, dopadajú na hladinu čiernobielej atmosféry, miestami až mrazivo nehybnú, ktorá sa vznáša na pozadí, je rozčírená v ich očakávaní a pri dopade vyprskne emócie ako lávu zo sopečného kotla. Je neuveriteľné ako dýcha mystično cez atmosféru, ako v nej všetko božské pulzuje. Nemusíte veriť v boha, ale stanete sa agnostikmi ak ide o polemiku, či je tvurčí proces náhoda alebo si len Nick nechce priznať že rozmlouvá s Bohy. Hmla profánnosti je tu rozohnaná gestom ruky a to čo zostane, pohltí. Pohltí zmysly, vedomie aj človeka. Každá bunka sa zrazu chveje v sugestívnom rytme obnaženej reality. Je zhypnotizovaná a opojená, rozplynutá v transcendentnom tranze. Bezduchosť, dekadencia a pokrytectvo sú preč. Autenticita je tá, ktorá hrá prim. Hoci je každý kúsok arbitrárny, nikto nepochybuje o legitimite jeho miesta v tejto umeleckej skladačke. Artificiálnosť sa tu vyskytuje len v tom najnoblesnejšom význame a ak ide o kompozíciu, človek s radosťou odpustí aj barokovú pošetilosť. Ale to nie je nutné. Som šťastná a vďačná, že svet porodil Nicka. Prostredníctvom toho že ja rozumiem jemu, mám pocit že on rozumie mne. A to je pekný pocit. Človek by si povedal "kiežby sme mali viac Nickov", ale to možno nie je nutné, tak ako nepotrebujeme viac bohov. Ale aj tak som rada za každého ikonického boha umenia, ktorého stretnem cez audiovizuálne alebo akékoľvek iné médium. Čo sa týka nešťastia, ktoré postihlo Nicka a tvorí neoddeliteľnú súčasť celého Skeleton tree, najskôr bolo akosi alegoricky skryté v kontinuite deja a celý čas vo vzduchu viselo očakávanie dosiahnutia kritického bodu, kedy sa tiaživá atmosféra neoddialiteľne skondenzuje do rozprávania o tejto udalosti. Veľmi ma nadchla pasáž, kedy pieseň Distant sky vyletela cez štrbiny domu až do vesmíru. Pri skoro až koncepčnej dokonalosti sa nedokážem rozhodnúť, či prevažujú sekundy stopáže vedené dômyselným zámerom alebo tie vedené nevedomím. One more time with feeling. Neuveriteľne silný a do seba vťahujúci počin - občas som sa pristihla pri zvláštnej tendencii pokračovať zrakom až za hranice obrazovky. Potom som si uvedomila, že tam s nimi v tej magickej show nie som. Ale môj duch áno. Nemôžem opomenúť ani príspevok Warrena a ostatných, ktorí do tohto albumu primiešali vlastné obdivuhodné esencie. Je tu krásne zobrazené ako hudba dokáže spájať a prepájať ľudí. Je to niečo ako láska. Možno ešte viac metafyzické a vznešené. Ešte skromne odporučím zoznámiť sa s albumom ešte pred zhliadnutím filmu, len tak asi človek objaví nové harmónie aj na domnele disonantných miestach. () (méně) (více)