poster

Nick Cave: One More Time with Feeling

  • Velká Británie

    One More Time with Feeling

  • Francie

    One More Time With Feeling

Dokumentární / Hudební

Velká Británie / Francie, 2016, 112 min

Režie:

Andrew Dominik
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • bllm
    ****

    Nekonečně smutné a jinak to ani nemůže být, protože jinak to nejde, když vám umře dítě. Víc než dokument o hudbě, desce nebo kapele je to právě tomhle. Naštěstí se to podařilo bez nějakého velkého patosu a citového vydírání. Největší masakr je ovšem ta závěrečná písnička. Co mě ještě dostalo je Caveova manželka, neskutečně krásná a v tom smutku až přízračná.(28.8.2017)

  • Taub.
    *****

    Svým způsobem dokonalý film. One More Time With Feeling je jakousi Caveovou dvouhodinovou meditací, která bezchybně zachycuje náladu alba a zároveň lehce, nenásilně a naprosto nepateticky vypráví o vyrovnávání se smrtí jeho syna a následném nahrávání desky. Ony Caveovy občas (zdánlivě?) nesmyslné proslovy jsou tak trochu ukolébávající, ale když vyjdete z kina, uvědomíte si, že byste si tu dvouhodinovou nálož téměř bezcílného filozofování dali klidně znovu. Ta atmosféra je totiž neuvěřitelná.(8.9.2016)

  • luke.red
    ****

    "Deep Water" na závěr je poslední "feelingový" hřebíček do rakve: Dominikova režie přitom neztrácí ani na chvíli nadhled a Caveovy meditace či očividné strádání tak dostávají hlubší smysl. Kdo by to byl řek', že právě tu Cave ukáže svou nejlaskavější tvář a i přes nutnou odměřenost odhalí, že vlastně všichni - Prince nePrince - tápem v tmách(14.9.2016)

  • DoNotCross
    *****

    Rok 2016 by rokem trojice temných desek. Blackstar, You Want It Darker a Skeleton Tree. Bowie, Cohen, Cave a smrt. Všecky patří bezesporu mezi to nejlepší, co tihle šikulové kdy dali světu, srdcovou je pro mě, alespoň v tuto chvíli, právě ta Cavevova. Už proto jsem tenhle dokument prostě musel vidět. O vzniku Skeleton Tree se toho tady dozvíte mrtě, pro fanouška tedy ráj. Tenhle film je ale funguje i na obecnější rovině - jak se vyrovnat se ztrátou milovaného člověka. Ač je Cave samozřejmě ústřední postavou, o svých citech zde hovoří velice vkusně, nepateticky a lidsky a dává příklad každému, kdo prožil v životě nějakou traumatickou událost. Osobní výpověď s universálním přesahem. Je sice smutné vidět velkého Nicka takhle zlomeného, nikdy jste ho ale nemohli vidět tak zranitelného a lidského, jako teď. Asi bych nevěřil, že lze natočit takhle osobní téma tak elegantním a nevtíravým způsobem.(4.7.2017)

  • husokachna
    *****

    Vizuál úžasnej. Nick samozřejmě taky (pro fanouška), ale bojím bojím se o jeho příčetnost. Z jeho nové tvorby mrazí a z jeho současného pohledu na bytí taky. Mimo rovinu hudebně-fanouškovskou nabízí dokument "procítěný" pohled na člověka/rodinu srovnávající se s obrovskou osobní tragédií. A je osvěžující (hodně hloupý slovo v tomto kontextu, ale nic lepšího mě rychle nenapadá) poslouchat hodinu (film se do toho kyselého jablka zakousne až někdy v polovině) povídání o něčem natolik tragickém, jako je smrt syna, a neslyšet byť jen jedinou "patetickou klišé" frázi typu "musíme jít dál".(9.9.2016)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace