Nick Cave: One More Time with Feeling

Nick Cave tu máloktorú myšlienku podáva súvisle. A ja jeho prejavu fandím, lebo verím, že za tým nie je neschopnosť vyjadriť sa, ale nezmieriteľnosť s jednoduchosťou prevedenia. Raz sa takto zasekol aj človek na opačnej strane kamery, ktorý s ním robil rozhovor. Tu išlo zase o snahu spýtať sa na bolestivú tému dostatočne opatrne. V roku 2015 Nickovi zomrel syn, v 2016 už natočil dokument. Znie prekvapivo, že to zvládal, ale aj logicky. Potrebuje sa zamestnávať. Lebo existuje deň, noc a potom je tu ešte obdobie života, kedy je človek sám so všetkým, čo sa mu stalo, a tam sa nechceme vracať. Je to ako čiernobiely dokumentárny film, o ktorom nikto iný nevie, že sa nakrúca. A sami sebe sme najneochotnejším divákom, keďže nesledujeme zo záujmu, ale z donútenia. (19.11.2019)

"Most of us don't want to change. What we do want is sort of modifications on the original model. We keep on being ourselves, but hopefully better versions of ourselves. But what happens when an event occurs that is so catastrophic that we just change from one day to the next? We change from the known person to an unknown person, so that when you look at yourself in the mirror, do you recognize the person that you were, but the person inside the skin is a different person? So that when you go outside, the world its the same, but now you are a different person, and you have to re-negotiate your position in the world." (09.10.2019)

Ncka jsem měl rád, když zpíval "Saint Huck", asi moji nejoblíbenější, ale myslím tím písně tohoto typu. Po Murder Ballads jsem jej ale ztratil z dohledu. Skeleton Tree není jedno ani druhé. Je to další Caveova poloha. Je to poloha člověka, který reflektuje svůj život; jeho úvahy o příběhu, události, času, změně a napětím mezi tím co se stalo a tím, co se děje, jsou mi blízké. Navíc se na to hezky dívá a dobře poslouchá. ...when you go outside, the world is the same, but now you are a different person, and you have to re-negotiate your position in the world. To se stává asi každému; bůhdej, aby to nebylo v důsledku takového traumatu, o kterém Nick hovoří. Trauma, které se zapouzdří do koule, kterou nosíte upoutánu na sobě pružným řetězem. Čím více se od ní vzdálíte, tím prudčeji vás znovu udeří. (06.08.2022)

Jsou kino zážitky, po kterých máte chuť se rozpovídat o všem, co jste viděli. A pak jsou filmy, po kterých všichni odcházejí mlčky ze sálu a nemají slov. Přesně takové bylo One More Time with Feeling, od prvního tracku "Jesus Alone", přes úchvatné popisy, jak ty nejlepší nápady vznikají v podvědomí a ne ve vědomí, jak jsou písně přirovnávány ke snům, jak jsou muži dvojrozměrní a ženy kurevsky trojrozměrné... Ale hlavně, jak každý chce žít svůj život podle svého starého já, ovšem co dělat, když po takové události je vaše nové já jiné, a třeba začne kouřit. Jak celý život je pružina času, jak plynete dál a dál, ale stejně se vracíte k událostem zpět. Zíral jsem 2 hodiny s otevřenou pusou a neskutečně prožíval tuhle jedinečnou podívanou podpořenou nesmírně emotivní černobílou kamerou a za zvuků fantastické muziky, která je uměním 21. století, mě tento snímek emocionálně rozložil. Já nemám co dodat, a na tenhle jedinečný zážitek rozhodně nezapomenu. (08.09.2016)

Uvažoval jsem, jestli na film vůbec jít. Viděl jsem až při druhé projekci. Za prvé jsem byl utahaný z práce. Za druhé jsem věděl, o jaký typ filmu půjde, a že pro mě jako absolutního racionalistu bude spousta věcí nepochopitelných a nebudu a nebudu si pod nimi schopen nic představit. Ale nakonec jsem šel, protože Nicka poslouchám a byl jsem na několika koncertech. Dostalo se mi naprosto toho co jsem čekal. V podstatě jsem nepochopil, oč v tom filmu jde a pro mě film vlastně o ničem. Dostal jsem ovšem nálož skvělé hudby a vizuálu. Takže ve finále jsem u toho skoro dvě hodiny seděl a ani jsem nemukl a užíval jsem si to. Má to zvláštní atmosféru, která člověka pohltí i přes to, že vlastně je mu obsah nebo forma sdělení vzdálená a nejasná. Proto 5*. Šel bych na to klidně znovu - užil jsem si to, bavilo mě to a měl jsem takový zvláštní pocit po cestě domů. Howgh! (15.12.2016)