空の大怪獣 ラドン
Rodan
Obsahy(1)
Japonským městečkem Kitamatsu zmítají obavy, v místních uhelných dolech se záhadně ztrácí a umírají horníci. Záchranná výprava zjistí, že za to mohou útoky obřích pravěkých housenek, lidskou činnost vyrušených z dlouhého spánku. Jeden z členů výpravy Kimura (Kenji Sahara) je zasypán v podzemí a je svědkem zrození mnohem děsivějšího monstra - Radona. Obří pterodaktyl začne brzy terorizovat celé Japonsko a armáda se zdá být bezmocná... Radon se později často objevoval v jiných filmech společnosti TOHO spolu s dalším prehistorickým monstrem Godzillou. První z "kaiju" filmů o příšerách ohrožujících Japonsko natočený v barvě, dubbing anglické verze filmu byl zároveň první prací u filmu pro mladého George Takeie (Hikaru Sulu ze Star Treku). (Ertai)
(více)Recenze (18)
Takéto niečo sa dá hodnotiť už len v rámci nejakej tej nostalgie takže dávam sympatické 3*** a budem už len s úsmevom na tváry spomínať aké boli moje detské časy. ()
Zhruba půl filmu trvá pozvolné uvedení příšerek do děje. Dlouho se zdá, že se bude jednat o nesympatické a necharismatické mouchoškvory. Ale nikoli - to jen odkrýváme ekosystém. Poměrně dost mrtvých na konto vedlejších potvor... Pak vojáčci nesnesou, že Radon má letové parametry několikrát lepší, než jejich letadýlka, a podle ho napadnou. Přitom neubližoval ani nepůsobil škody ("obsah" kecá). V průběhu bitvy velící důstojníci ukazují, že vědí, jak si vynutit vlastní porážku, nebo aspoň těžké ztráty. Asi nejdebilnější byly palebné pozice techniky, mezi hustým vedením vysokého napětí, přejíždění před vlastní pálící raketovou artilerií a tak... Co do realističnosti, nezhýčkané diváctvo to muselo hltat. Chvílemi to bylo přijatelné i nyní, nicméně zpravidla hned další záběr na plastové tanky jedoucí po modelu krajiny autentičnost dost nabořil... Výrazně lepší, než jsem se obával, výrazně sympatičtější příšerka, než jsem čekal. ()
Brilantní film a jedno z mých nejoblíbenějších kaiju eiga, které bere cyklus úplně jiným směrem. První třetina představuje primárně hororovou detektivku o komunitě horníků, jež rozhodně nejsou složitě prokreslenými postavami. Naopak, klíčová je obecnější dynamika této skupiny – rozdělení funkcí, hierarchie a prožívání zločinů z perspektivy komunity. To se odráží ve výstavbě, nejprve sledujeme komornější horor o malých příšerách, který prožívají právě horníci, až později se – zapojením více zájmových skupin – přesouváme do globálnějšího kaiju eiga. Postavy se také poprvé výrazněji rozdělují v přístupu k monstrům, zatímco vojáci pragmaticky uvažují nad Rodanovým zničením, hrdinové s ním soucítí. // I vyprávění a práce s žánry jsou promyšleněji strukturované, než bývalo v žánrových filmech studia Toho v padesátých letech zvykem: komunitní drama -> detektivní horor s monstry Meganulon -> náznaky globálnějšího problému s Rodanem -> katastrofický film -> ekologické a osobní drama. Ozvláštňující je také otevřeně depresivní konec, kdy není zničení monstra prezentováno jako pozitivní vítězství, ale morální prohra. // Úvodní sólovky Godzilla, Mothra a Rodan vlastně reprezentují tři různé alternativy, jak vyprávět film s jedním monstrem. A všechny jsou výborné. ()
Rodan aneb další monstrum ze studia Toho. Tentokrát je to velká létající bestie. Rodana mám ale celkem rád takže jsem si tohle celkem užil. Sice samotnej Rodan byl dost chabě udělanej i když vypadal jako potvora dobře, tak se strašně špatně pohyboval. Ale celkově to dobře uběhlo a konečně tu není nacpávám humor který mě ve většině Godzill štval. ()
Okouzlující a působivé. Sakra působivé, zvlášť hypnotický závěr. Jasně, našly by se tu velké nedostatky: nejvíc mě rozesmívaly plastové hračky tanků na špagátu; bylo znát, že Japonci žádného Harryhausena nemají, a tak je třeba se vypořádat s křiklavou zadní projekcí, opakujícími se záběry, modely a loutky potvor, při detailech na celé Radonovo tělo je zřejmé, že jde o chlapa v gumovém obleku. A střední část filmu se krapet vlekla. Jenže na druhé stráně tu máme klasicky masochistický japonský příběh, opravdu nádherné potvory (přestože jsem tu už triky a podobu monster de facto zkritizoval, jedním dechem musím dodat, že stejně jsem byl okouzlen a nadchnut jejich pojetím), na dřeň jdoucí závěr a třeba i špičkový úvod, kde něco požírá horníky hluboko v dole. Vůbec první půlhodinka s obřími housenkami v uhelných štolách nebyla ani pětihvězdičková, ale snad sedmihvězdičková, dlouho mě nic nenadchlo tolik. Demoliční scény také nebyly špatné a zkrátka celý film byl potažen tím úžasně naivním pelem starých filmů, který z nich dělá mimořádné zážitky. ()
Režisér Honda se po úspěchu Gojiry rozhodl na svět přivést další monstrum, které se později objevilo v mnoha dalších monster filmech. Tentokrát měl již k dispozici barevný obraz a tak se pokusil udělat s touto revoluční novinkou divy. Do jaké míry se mu to však povedlo? Začátek filmu vůbec nenasvědčuje tomu, že by jsme se měli dočkat slibovaného pána nebes. Nejprve budeme muset přečkat zhruba takovou dvacetiminutovku s horníky a jejich trápením v dolech. To nám však nemusí v žádném případě vadit, protože i tato pasáž rozhodně stojí za pozornost. Postupné odkrývání děsivého tajemství, cože se to skrývá v hlubinách se japoncům docela povedlo. To se už však nedá říct o hromadné panice v níž jsou japonci přeborníci. Jejich davový úprk napříč ulicemi je hodně komický. Desítky šikmookých pohybujících se jako přihřátý doktor Kája ve Slunce seno. Ani zde se to neobejde bez neustále se opakujících scén, které vám pochvíli začnou lézt krkem. Bohužel tento nešvár se stal Hondovou oblíbenou praktikou. Radon se však stal dalším velkým oblíbencem japonských diváků a svým způsobem ho často označují podobně jako Gojiru za kultovní postavu. Tento létající kolos podobně jako jeho sestřička ničí vše kolem sebe díky své obrovské zbrani. Tentokrát to jsou vzdušné víry, kterým nedokáží odolat žádná lidská obydlí ani mosty. Sora no daikaijû Radon však trpí i mnoha nedostatky. I zde jsou vidět jasné výkyvy v kvalitě scénáře a nepříliš velkém propracování samotného děje. Místy to totiž všechno vypadá až moc kostrbatě a tahle nevyváženost se nemusí každému zrovna dvakrát líbit. Nelze mu upřít jistý pokrok směrem kupředu a inspirace pro své následovníky, ale v té době na to nikdo moc nehleděl. I díky tomu se dá Radon označit za jeden z těch nejvíce oblíbených monster filmů, které Honda natočil. Zdlouhavý konec se mu však moc nepovedl. ()
Godzilla dostala krídla. Ale vážne, dá sa to tak nazvať. Klasický kaiju, kde to len hýri deštrukciou. Zlatá japonská Toho klasika. ()
Upřimně moc nevím co si o tom mám myslet. Hondu znám spíše jako tvůrce, který se snaží lidstvo ukazovat z té optimističtější stránky(když né přímo z pozitivní), ale tady-když se nad tím dějem člověk zamyslí-jde vlastně o jízlivou a nekompromisní kritiku lidské ustrašenosti, zbrklosti a bezohlednosti. Ten konec je fakt mrazivý... Je možné, že to Honda myslel jinak ale v tom případě to nezvládnul a neukočíroval(téhle variantě osobně moc nevěřím). Malou tragédii je, že onen rozpor a kritiku asi většina diváků nezachytí a film tak může vypadat jen jako další-trochu podivné a staré monstermůvíčko...........Zvláštní kousek tenhle Radon. ()
Keď už hystéria okolo istých fenoménov prerastá cez hlavu - v tomto prípade monstermánia X päťdesiate roky X Japonsko, a zbytočne vytvára sterilnú kontinuálnosť apokalyptickej deštrukcie, treba jej ukázať chrbát. Navyše, pokiaľ je polovica deja o ničení mesta a bezpríčinnom počínaní nášho predátora a tá druhá situuje úradníkov v kanclíku s ďalekohľadom v ruke, dačo nie je v poriadku. ()
Snímek je barevný, což mu pomáhá po stránce vizuální, na druhou stranu, po stránce trikové je vidět, že „Gojira“ byla přece jen dokonalejší a tentokrát jsou modely opravdu jen modely. Tohle není animace Raye Harryhausena. Ale oni se Japonci určitě ještě polepší. Minimálně je vidět, že jsou schopni trochu variovat příběh a pořád v něm nechat nějaké ty emoce, protože pořád jsou zde nějaké ty vztahy. ()
Skvělá monster movie klasika. Použité modely dnes asi těžko někomu naženou strach, ale přesto spolu s kulisami stále budí respekt a mají své kouzlo. V dnešní CGI době rozhodně příjemná změna. Rodan si mimochodem střihnul i nemalé cameo ve slavném It Stephena Kinga, což podtrhuje popularitu Rodana i na západě. Při sledování úžasné práce s miniaturami si ani nedovedu představit jaký to musel být zážitek vidět tento film před 55 lety. ()
Jedno z raných a seriózních kaiju. Po úspěchu Godzilly nepřekvapí, že jen dva roky po jejím natočení vzniká film s podobnou tematikou, ale jiným monstrem - ptakoještěrem Rodanem a s kopou krásných obřích housenek jako bonus.První polovina filmu je hezky tajuplná a napjatá. Scény v dole plné křiku, mrtvých horníků a tajuplných stínů mrazí i po šedesáti letech. Naopak slabší je akční demoliční část, která většinou bývá z celého kaiju filmu nejlepší, a to dílem kvůli barevnosti filmu a dílem kvůli samotnému Rodanovi (domy ničí máváním křídel - moc zajímavé to není). A postrádal jsem výraznější (Ikufubeho) hudbu. 3,5 EDIT: Po shlédnutí více pozdějších kaiju musím udělit hvězdu navíc. Rodan je unikát! ()
Rodan určite nedosiahol taký kultový status ako Godzilla, avšak do dejín kaiju žánru sa zapísal veľkými písmenami. Postava prerasteného a prebudeného dinosaura sa neskôr spolu s Godzillou vrátila hneď v niekoľkých pokračovaniach a dá sa preto označiť za úspešnú. Film posunul špeciálne efekty určite o krok ďalej, a nebiť trošku nedotiahnutého konca skrz absenciu nejakej hlbšej ústrednej myšlienky, mohol sa tento snímok bez problémov vyrovnať Gojire z roku 1954. ()
Dle mého jeden z vůbec nejpovedenějších kaiju filmů od Toho. Podobně jako původní Godzilla, to je seriozní film, s docela temným nádechem a především koncem (v rámci podobných filmů). I Radon samotný patří k těm lepším monstrům. Se svou schopností vytvořit nadzvukovou rychlost, jsou scény kdy trhá město na kusy pouhým přeletem i dnes velmi působivé. No a lidští protagonisté jsou narozdíl od většiny Godzill přinejmenším snesitelní. Z Showa éry určitě v mém TOP 3. ()
Film patřící do série monster filmů (podobně jako Godzila). ()
Opäť som pozeral americkú verziu (japonskú som zatiaľ nenašiel) a okrem zlého pocitu z dabingu ma sklamalo aj skutočne (predpokladám, že nechcene) zábavné 1. monštrum, ktoré vôbec nie je nebezpečne vyzerajúce alebo znejúce - taká prerastená húsenica vydávajúca zvuky ako zrýchlená sliepka. Na druhej strane prepadnutie zeminy na povrchu nad baňou je spracované veľmi kvalitne. Páči sa mi aj postupné teasovanie hlavného zloducha, o ktorom dlho veľa nevieme. Bohužiaľ ani hlavné monštrum vo výsledku nevzbudzuje obavy, nie je veľmi drsné, skôr vtipné (nadrozmerná stíhačka)....nachvíľu zaujme jedine efekt vzdušného víru. Príbehovo presne v koľajách ostatných súdobých filmov z japonskej produkcie, kopírka za kopírkou.... ()
Nejakú hlbokú stopu to síce nezanechalo ale vzhľadom k roku vzniku o.k. ()