poster

Bez Boha (festivalový název)

  • Bulharsko

    Bezbog

  • Bulharsko

    Безбог

  • Dánsko

    Godless

  • Francie

    Godless

  • angličtina

    Godless

  • Slovensko

    Bezbožní

    (festivalový název)

Drama

Bulharsko / Dánsko / Francie, 2016, 99 min

Režie:

Ralitza Petrova

Scénář:

Ralitza Petrova

Kamera:

Krum Rodriguez
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • hanca.uh
    *****

    Podle filmu to vypadá, že přesně a jen takové je Bulharsko - myslím vizuálně. Ne, fakt není :-)) - ve snímku použila a nastavila režisérka právě takové záběry (chmurné, temné, nelítostné, ubohé, špinavé, nehostinné), aby tyto společně s dějem a hl. postavou vytvořily tu dostatečnou ponurost všeho. Nicméně k ději: ač by se mohlo zdát, že film bude téci v jedné linii, tak je tu více různých prvků a nástřelů do jiných příběhů, životů, není tu vše vysvětleno, takže i já jsem tak trochu průběžně tápala a o to víc přemýšlela, jak to vlastně bylo, dopadlo....a jo - dopadlo to drsně (jak se dalo čekat), žádný happy end se nekonal, ale přece jen - závěrečná epozoda ve stylu vrácení se pomsty za zlé činy v podobě karmy je dobrou tečkou. Letní filmová škola 2019.(30.7.2019)

  • cinemafil
    ***

    Deprese od první minuty , takhle noir film natočit chce charakter. ten R.Petrova má. Katarze se nekoná. Je to řetěz a tam neplatí , já už nehraju. Jede v tom i policie, není úniku. Svědkové jsou nežádoucí. Éra bílých koní nebyla v Bulharsku žádná selanka, těžko se hledá kladná postava... Naprosto citově zmrzačená Gana se stává apatickou.Poslední scéna z filmu je parafrází božích mlýnů ?! Kontrast je úmyslný - barevná scéna ze sjezdovky za plného slunce, když zbytek filmu je ponořen do podzimního světla... co dodat... Postradatelný film.(10.8.2019)

  • Matty
    **

    Takhle mohla vypadat Domácí péče, kdyby se čeští tvůrci nebáli hladit diváky proti srsti. Bezbog ovšem zachází do opačného extrému. Diváka uzavírá do zúženého akademického formátu, ukazuje mu jenom špínu, hnus a bolest a komunikuje s ním jenom v nezbytně nutné míře (jméno protagonistky se například dozvíme až po hodině). V Bulharsku, jak jej ukazuje debutující Ralitza Petrova, je pořád zima a šedivo a teplé barvy jsou tabu. Postavy s vyhaslými pohledy bydlí na ošklivých sídlištích, depresi zahánějí morfiem a jídlem (logická reakce na konfrontaci se smrtí? oloupat si mandarinku) a jsou-li na tom už tak špatně, stejně jim hrozí, že na tom budou ještě hůř. Všichni jsou z podstaty a bez hlubšího opodstatnění cyničtí a zlí, své vztahy zakládají jenom na sexu a vykořisťování, druhé se neštítí okrást o peníze, identitu ani o život. Jasně, země poznamenaná desetiletími komunismu, krajina bez Boha, pointu chápu, ale k tomu mi stačilo přečíst si název a zhlédnout prvních deset minut. Zbývajících devadesát je ubíjející variací téhož bez nějaké nuance nebo změny tónu. Jako podobenství o boží spravedlnosti nebo spirituální dílo v linii tvorby Carlose Reygadase film jakž takž obstojí hlavně díky zdrcujícímu konci, který neříká víc než je třeba, ale v konkurenci mnohem lépe odstíněných a méně přímočarých sociálních dramat ze sousedního Rumunska jde o nesoudnou exploataci bídy, jejíž autorka se namísto úvah, jak z onoho marasmu ven, jen vyžívá v utrpení. 50%(6.11.2016)

  • Malarkey
    **

    Kdyby hlavní postava ve své zánovní bundě z bulharského sekáče nevypadala jak Anička Dajdou, na kterou sem tam koukám, když jdu z práce, tak bych na ten film možná nahlížel trošku jinak. I když těžko říct. Na filmu Bezbog se totiž hodně těžce hledá něco, pro co by měl člověk důvod mít z toho filmu vůbec radost. Evropská dramata jsou těžkou filmovou devízou a pokud se natočí nekompromisně a pro diváka nepřístupně, těžko se k ním pak kdokoliv jiný dokáže prokousat. Film z Bulharska například udělal asi nejhorší evropskou zemi, která se vzhledem, ale i lidskou populací morálně přibližuje spíše k středoafrickému Čadu, než k zemi, která by nám měla být relativně blízká například právě slovanstvím. Bezbog se ze začátku tváří jako naše Domácí péče. Po deseti minutách ale okamžitě pochopíte, o co tomuto filmu půjde a uvědomíte si, že vtipu se tady asi nedočkáte. Nedočkáte  se jak vtipu, tak ani naděje. Hnus, smrt, zánik, samota, temnota…cokoliv, jen ne naděje. Jediné pozitivum vidím v kameře a závěru, ve kterém se řeklo všechno, co se snažil tento film v průběhu povědět. Neviděl jsem ale šílenější evropské drama, které by ze své země udělalo větší stoku, než v tomto případě. Buď na tom něco bude a nebo je bulharský filmař dobrý sebe-sadista.(25.11.2016)

  • Vančura
    ***

    Věřím tomu, že režisérka téhle filmové depky dobře věděla, co chce říct a jak to převést do filmové řeči, její film mě ale bohužel neoslovil. Samotný námět filmu mi přijde skvělý, o jeho realizaci to už ale říct nemůžu - Bezbog mj. potvrzuje negativní stereotyp připisovaný artovým filmům, že v nich každý záběr trvá o deset vteřin víc, než by bylo nutné; kdyby to bylo jen těch 10 vteřin - tempo toho filmu je skutečně úmorně pomalé a některé záběry jsou doslova nekonečné - velmi jsem se musel nutit do toho, abych to dokoukal. Film je navíc bez výjimky zaplněn samými hnusnými herci (v případě seniorů zřejmě i neherci) a natočen v extrémně nehostinných lokacích (Bulharsko zde vypadá jako totálně zaostalá země, u které se nechce člověku věřit, že je členem Evropské unie) - spolu s nepolevující bezútěšnou atmosférou a fragmentárním způsobem vyprávění, kdy je spousta věcí ve filmu jen naznačena a nevysvětlena, je to podle mě film velmi náročný na pozornost a diváka ochotného si spoustu věcí domýšlet po svém. Sám jsem k tomu ochotu nacházel jen těžko, a většina filmu mě povětšinou prostě jen strašně nudila až otravovala (sexuální scény), bohužel. Svou nehostinností mi to vzdáleně připomnělo ruské snímky Den v Jurjevu a Durak, oba ale považuji za výrazně lepší.(20.11.2016)