Pancho's Wedding
Scénář:
Rudolf HrušínskýKamera:
Ferdinand PečenkaHudba:
Jiří SrnkaHrají:
Rudolf Hrušínský, Vlasta Matulová, Jindřich Plachta, Josef Kemr, Jarmila Májová, Eva Klenová, Saša Rašilov st., Miloš Nedbal, František Kovářík (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Přihlouplý Pedro si má vzít krásnou Rositu, do které se zakouká i dobrodruh Pancho - během cesty za ní se Pancho ocitne ve vězení, kde ho oklame mazaný desperát a ten se rozhodne Rositu získat pro sebe. (oficiální text distributora)
Recenze (28)
Zajímavá parodie, režírovaná Rudolfem Hrušínským nejstarším. Pozoruhodné je zasazení děje a příběhu do Mexika, celkově je to IMHO opravdu hodně vtipný film. Hlavně Josef Kemr hraje tak potrhle, až je to nesnesitelné :-) ()
Slabounká westernová parodie, hodně kulhavý předchůdce fenomenálního Limonádového Joea... ()
Půvabná parodie s vůní rodokapsových dobrodružství. Bylo by zajímavé sledovat, kterým směrem by se dále ubíral Hrušínský jako režisér, leč nám toto nebylo dopřáno. Ale oba jeho projekty patří k tomu zajímavějšímu z doby konce války. Premiérou oba tituly ale dělí celé dva roky. Zatímco Jarní píseň stihla ještě premiérový týden v listopadu 1944, na Pancha se dostalo až v září 1946. Celý projekt se zcela ideálně točí kolem vdavek mezi Pedrem a Rositou, případně Panchem a Manuelem a dalšími. Přízvisko "se žení" totiž mimo jiné odkazuje na oblíbený motiv z komedií všeho druhu. Neb v 11. roce se ženil Rudi, v 15. Chaplin, v 17. Fatty, v 18. Ferenc a kupříkladu v 31. Laurel a Hardy. Pominu-li nijaký výkon Vlasty Matulové v hlavní roli, mohu být cele spokojena s gagy, dílčími scénkami i celkovým vyzněním. Propojení světa vyčteného z dobrodružného sešitového čtiva a klasické české malosti vyšlo na výbornou. Speciální poklonu pak zaslouží jako obyčejně Ela Šárková jako nejsvůdnější zjev na širých pláních mexických. #LFŠ ()
Westernová parodie, to se nám celkem dařilo. Skvělé herecké výkony a od R. Hrušínského na pozici režiséra i povedený kus práce. ()
U parodií si nejsem občas jista, zda byl tento žánr původním záměrem tvůrce. Nejinak je tomu i v případě tohoto filmu. Musím však dodat, že replika „mlčte, mluvte" si zaslouží samostatnou hvězdičku, byť by Hrušínský až během dokončovacích prací pochopil, že bude nutné snímek prohlásit za parodii. ()
Hrušínského herecký i tvůrčí vrchol na přelomu osudových časů československé kinematografie. Vkusná i vtipná parodie amerických westernstory s vůní mexického západu nabízí přehršel komických eskapád a doslova plejádu vynikajících hereckých výkonů v hlavních i vedlejších rolích; asi nejvýrazněji se do paměti zapisuje sličná Vlasta Matulová, výborný Rašilov i Plachta a především třiadvacetiletý Josef Kemr v nadmíru půvabné figurce přihlouplého nápadníka na věčných cestách napříč prériemi. Brdečkův a Lipského Limonádový Joe, patrně nejslavnější česká filmová parodie, vzniknuvší ovšem až v šedesátých letech, patří zcela určitě k výrazným reminiscencím tohoto neprávem pozapomenutého díla, v němž divák narazí na nebývale svěží humor a smích. ()
Česká westernová parodie, která představuje velice ojedinělý snímek své doby a tak trochu předchůdce k Limonádovému Joeovi. Vůbec jsem doteď neměl tušení, že něco takového u nás bylo natočeno již v roce 1946 a že takový film navíc režíroval legendární Rudolf Hrušínský... Ač se celý film nese na vlně parodie, nabízí se nám poutavé a napínavé dobrodružství z prostředí prérie o mexických despirátech, gaunerech, na ženicha čekající Rositě a nekonečné záměn směrů cest a postav. Režijně zvládnuta fraška se může pýšit i stylovou kostýmní a výtvarní výpravou, byť jen na černobílém plátnu a taky hvězdným hereckým obsazením. Josef Kemr na oslíkovi a Jindřich Plachta s náušnicí a exotickým opaskem, to je pro diváka čs. kinematografie docela nářez... 70% (deníček - Krátká éra československého filmu 1945-1948) ()
Westernová parodie těžící ze zmatků plynoucích ze záměny osob. Skvělí Josef Kemr a Jindřich Plachta a výborný Rudolf Hrušínský. Jinak jsem se ale moc nenasmál a třeba s Limonádovým Joem, který je tedy samozřejmě o dost novější, se film vůbec nedá srovnat. ()
Pohodová a vtipná poválečná komedie s mladým Hrušínským. ()
Zajímavý nápad, ale trochu odbytá realizace. ()
V době vzniku kritikou velmi strhaný film, dnes příjemná parodie na sešitové románky z divokého západu, jež svou poetikou a jemně absurdním typem humoru předznamenává daleko slavnějšího Lidového Joe. Oproti nemu se Pancho více drží modelové zápletky a vytváří správně spletitý děj mísící akci s červenou knihovnou. Hlavně u postav je však vnímatelné pronikání naší kulturní tradice, ať už jde o prostoduchého ňoumu či morálně nejednoznačného hrdinu, jež je spíše vychytralým a prohnaným českým Honzou než cizincem s provokujícím tajemstvím. Na druhou stranu ho Rudolf Hrušínský ztvárnil charismaticky a bez křečovité manýry a stejně tak povedené jsou i ostatní mužské party. Oproti tomu ženské role nedopadly příliš šťastně a Vlasta Matulová se typově rozhodně nehodí k dívce rozpolcené mezi nevinností, smyslností a neohroženou schopností kdykoli se chopit pistole za pasem. Rovněž styl filmu je dosti statický, v některých scénách až jevištní, přesto pomocí střihu dokáže občas chytit správný rytmus a rozhodně se nedá říct, že by působil rozvláčně, na to je přítomno až mnoho dějových linií, jež se zábavným způsobem prolínají. Pancho se žení je příjemným exkursem do počátků žánrových hrátek v našem filmu a zajímavým osvěžením pro milovníky pamětnických filmů, jež již jsou unaveni románky z továrnického prostředí. ()
K tomuto snimku jsem se dostal jako Jirka do Bushe, ale vubec jsem nelitoval - film v kulisach dividla s opravdovou spoustou vybornych hercu a jeste lepsich zapichu - vyborne ()
Pancho se žení, nic převratného by se nezměnilo, pokud by po válce nebyl film dokončen. Pancho se žení je příjemně osvěžující zábavné filmové dílko. Chce pouze bavit a rozdávat radost. Díky hercům si frašku bezstarostně vychutnávám. Pedro Sanchez ve třech rozdílných podobách se rozjíždí za povinností, za láskou i za penězi. Na hispánském divokém jihu se tasí zbraně s přirozenou lehkostí a operetním zpěvem. Hlavní postavou rozverné burlesky je Pancho Danilla (dobrý Rudolf Hrušínský), lehkomyslně statečný dobrodruh. Užívá si života a nevynechá jedinou kratochvíli. Nakonec všechny kroky vedou jen na jedno místo. Hlavní ženskou postavou je Rosita Rodrigues (příjemná Vlasta Matulová), bohatá nevěsta na útěku. Láska na první pohled, stačí vyjít vstříc k tomu pravému a neodolatelnému. Výraznou postavou je Francisco Fernando Rodrigues (dobrý Jindřich Plachta), ustrašený Rositin otec. Každý pokus o vzdor skutečnému pánovi domácnosti je utnut hned v zárodku a bojácně se uhýbá řezným ranám panovačného pohledu. Ústředním bodem příběhu je Pedro Sanchez (rozkošný Josef Kemr), slaboduchý prosťáček. Pískání na okarínu a bezelstná upřímnost ho zdobí i zraňují. Třetím Pedrem je Manuel Serano Pueblo Santo (zajímavý Robert Vrchota), ambiciózní lupič s nebývalou možností pohádkového lupu. Výraznější postavou je také Pepita Rodrigues (velmi zajímavá Jarmila Májová), panovačná Rositina matka, nesnášející žádného odporu od svého podřízeného manžela. Také náčelník lupičů Roberto Marasquino (zajímavý František Kreuzmann st.), dbající na souhru hlasů a melodie svěřené bandy. A starosta (dobrý Saša Rašilov st.), autorita a záruka absurdních postupů při úpěnlivé snaze o zachování majestátu. Z dalších rolí: přizpůsobivá milenka lupiče Manuela Juanita (šarmantní Ela Šárková), starostlivá Rositina teta Lucie (zajímavá Anna Steimarová), Pedrův natěšený otec Bebino Sanchez (zajímavý Rudolf Hrušínský nejst.), Pedrova skromná matka Anabela (Jarmila Kurandová), bezstarostný podomek svérázného hostince (příjemný Rudolf Deyl ml.), párek snaživých a přihlouplých žalářníků (příjemní Miloš Nedbal a František Kovářík), škodolibý zástupce starosty (František Klika), či mlaďounká Pedrova milá Mariana (Eva Klenová). Není to převratné dílo a na současné podobě se podepsal zub času, přesto lehce pobaví rozverností a hereckým zaujetím. ()
To divak porad bere ohledy na rok nataceni, na Hrusinskeho jako raritniho rezisera ci herce v hlavni roli, aby nakonec zjistil, ze je to podobne kulturni dno jako rada dnesnich filmu. ()
Nevím jestli to kromě mě někdo zaznamenal ale Hrušínský byl ve veselohrách nesmírně špatný až panoptikální, jako ve Švejkovi, například... ()
Skvělá podívaná s výbornými herci. Nutno také vyzvednout kostýmy, hlavně s klobouky si vyhráli. Co se týká příběhu, není špatný, ale ani převratný. Prostředí a hlavně ti herci z toho ovšem dělají věc hodnou shlédnutí. :-) ()
Za neúspěch filmu si mohl Hrušínský sám, když mu dal tak neatraktivní název a obsah. Pojmenovat takhle sešitový román, tak si ho žádný mladík nekoupí, na dračku by šel tak maximálně na sklonku socialismu, kdy jak známo nastal velký nedostatek jisté toaletní potřeby. Minimálně mě, když jsem v dětství louskal dobrodružnou četbu, vždycky dokázalo stoprocentně otrávit, když se hlavní hrdina zamiloval. To už bylo lepší, pokud v nějaké přestřelce zemřel, než když dal přednost klanění se nějaké něžné (a nudné, ach jo) krasavici před drsným honěním padouchů, spaní v nadýchaných peřinách před válením se na mezi, čichání nějakých těch zženštilých voňavek před chlapskou vůní půl roku nepraných ponožek. No a Hrušínský o honbě za ženskou natočí celý film, no prostě hrůza. A to příběh nezačínal špatně, vystřílet padouchu šestiranným levolvérem do širáku písmeno "P" skládající se z cca 10 dírek, aniž by poškodil na hlavě tímto kouskem textilu přikryté jediný vlásek (pravda, Kreuzmann jich moc neměl, ale to na věci nic nemění!), není zase tak lehké, při tom úkolu by se myslím i takový Limonádový Joe lehce zapotil. Nooo, jenže Pancho pak musí potkat Matulovou, která mimochodem sice nějaké ty hezké rysy vlastnila, ale typově se hodila spíš na takovou madlu z cihelny či matku od pěti dětí, a se vším zajímavým byl šlus, nebo spíš fin. ()
Jedna z prvních českých parodií, a dokonce se odehrává v Mexiku. Druhý režijní pokus R. Hrušínkého je méně ambiciozní než Jarní píseň, a také je povedenější. ()
Nesmíme podceňovat staré české filmy. Na tehdejší podmínky skutečně dobré kulisy, nadčasový humor, inteligentní děj a zápletka. ()
Hrušínský, dobře ty! Roztomilý a nečekaně svěží počinek české parodické tvorby, byť to většinou vypadá, jako by se parodičnost obracela opačným směrem. Jestliže mexičtí bandité od začátku promlouvají typickým slohem a přednesem dobových českých filmů, je to dáno stylovou zabředlostí a diletantstvím, či zásadní nemožností vystoupit z dobové stylové formy (od níž odstup naopak nám pozdějším znemožňuje dílo vnímat živě), či spíše jde o tvůrčí záměr? Mám chuť klonit se k poslední možnosti, pro niž svědčí i nejeden dialog, hláška či dějový moment ("letos po pomerančích", bourání chalupy v očekávání věna, happyend s odměnou za dopadeného zločince) a také už sám fakt, že se vlastně jedná o přes těžké nástrahy dosažení kýženého sňatku zamilované dvojice. Parodie westernových rodokapsů tudíž slouží jako parodie toho, nač bylo domácí publikum zvyklé; parodované Mexiko paroduje Čechy (české filmy nebo i nažívání českých lidí??). Film trochu kazí pár nenápadných karambolů ve scénáři a něco málo chybějících vhodných dotažeností. Ale v celku je dotažen skvěle, má parádní spád a místy velmi vtipný "výmluvný" střih mezi jednotlivými scénami (častými prostřihy též jedna prokládá druhou, ku prospěchu dynamičnosti). Je zde značné množství nenápadných vtipných detailů. Za hudební a písňový doprovod by se nemuseli stydět ani svatí Suchý a Šlitr či musicus angelicus Morricone, tato složka působí dnes mnohem svěžeji, než bývá u filmů z tehdy právě doznívající éry (jakož i z éry nadcházející) zvykem. Nešikovnost v úvodu je jen zdánlivá: Marasquineho dosavadní divadelnický a následný banditský život jsou odděleny pouhými dvěma statickými záběry, v nichž plakát na jeho právě skončené divadelní představení střídá plakát s jeho jménem coby hledaným zločincem. Tato vtipná zkratka nás velmi šikovně přenáší přes jakési delší časové období; bohužel vinou buď nějaké technické vady nebo odfláknutého osvětlení není druhý plakát prakticky vidět (jde o noční scénu u ohně) a jeho absencí vyznívá ten přechod naopak velmi nešikovně. Finále mě na první zhlédnutí lehce zklamalo tím, jak jde všechno jak na drátkách, ale při druhém zhlédnutí už jasně vidím, že to tak má být. Všechno směřuje do Pantalegra k finálnímu střetu, stejně jako bude v Tenkrát na západě vše směřovat do Sweetwater. Stojí za to rozepsat si prostorové přesuny jednajících figur (čímž vynikne Hrušínského dobrý smysl pro psaní filmů, ale i některé účelové kotrmelce; odtud SPOILERY, vlastně většina děje): Vše se odehrává na ose Pantalegro (domov nevěsty) - Curacao - Marilla - Apricot (domov ženicha). Ve středu této osy ležící rozestník mezi Curacaem a Marillou se stává skutečným osudovým středobodem (alespoň pro "Péďu" Sancheze). Nuže Pedro vyráží z Apricotu za nevěstou (kterou nikdy neviděl) do Pantalegra, současně Rosita (nevěsta) prchá před svatbou do Marilly (k tetě). Tam on nocuje, ona současně v Curacau, v němž se seznamuje s Panchem (zde také operuje lupičská banda, kterou jsme poznali už v úvodu). Ráno Pancho Rositu doprovází do Marilly a vrací se do Curacaa, aby si zde vyřídil jisté účty. Tou dobou už je Pedro na téže cestě. U svrchu zmíněného osudového rozcestníku ho Pancho potkává, vše od něj vyzví, pomocí lsti mu odcizí doklady a poplete cestu, takže nic netušící Pedro směřuje zpět do Marilly a Pancho dál do Curacaa, nyní už sám jakožto ženich Pedro Sanchez. V Curacau uvízne ve vězení a stává se obětí podobné lsti právě propouštěného bývalého člena Marasquineho bandy Manuela. Ten ráno vyráží do Pantalegra jako ženich nevěsty se značným věnem, současně vyráží Pedro po přenocování v Marille (kde je právě přítomna i Rosita!) na druhý pokus ke Curacau. Zhruba v době, kdy Manuel šťastně dorazí k rodičům nevěsty, prchá Pancho z vězení tímž směrem a Rostia se rovněž vydává (i s tetou) do Curacaa v obavě, že se Panchovi něco stalo. Pedra u rozcestníku splete banální nehoda, takže se opět nevědomky vrací do Marilly (pravděpodobně se oba snoubenci, kteří se vzájemně neznali, museli na cestě potkat a je škoda, že to není ve filmu ukázáno). Takže nyní jsou dva falešní ženichové v Pantalegru, Rozita v Curacau a pravý ženich opět v Marille. Manuel po svém prozrazení utíká do Curacaa, odkud vyráží ještě večer s Marasquineho bandou zpět do Pantalegra na přepad relativně bohatého a takřka nehájeného nevěstina domu. Ta však domluvu vyslechla, tudíž se tam vydává rovněž i se starostou a jeho pistolníky. Konečně se sem na třetí pokus dostává i Pedro (tady je zjevná nesrovnalost, protože nemohl celou cestu z Marilly urazit na mezku tak rychle). Jsou tedy přítomni oba ženichové a třetí doráží s bandou, na niž už ovšem čekají starostovi caballeros. Vše vychází najevo, Rosita chce ovšem svého Pancha, k čemuž rodiče svolují po zjištění, že za přispění k dopadení Marasquineho obdrží bohatou odměnu (další krkolomnost: Pancho sice jaksi zapříčinil, že mohl být Marasquino dopaden, o jeho úkrytu však starostu informovala Rosita). Pravý ženich se po zhodnocení situace spěšně vrací domů. Tady Hrušínskému vyčítám, jak tuto postavu zbytečně znectil. Je to sice přihlouplý nekňuba, ale udělat z něj na konec i zbabělce (tím, jak jeho odjezd, vlastně útěk, vypadá) si tato postava přece jen nezaslouží a také to odporuje dojmu z ní v úplně první scéně, v níž se objeví. To ale vnuká jisté podezření: Jen dvě postavy jsou filmem bezvýhradně vysmívány: tento ženich, k jehož základní charakteristice patří, že stále fouká na okarínu (později použito v Tenkrát na západě) a operní pěvec Marasquino, který se stal směšným pěveckým padronem banditů. Útočí zde Hrušínský na umělce? Ať už v tom byl nějaký takový záměr či ne, ženicha Pedra se dalo pro závěr celé komedie využít mnohem lépe (nebo eventuelně mohl až do konce stále pendlovat mezi Marilou a rozcestníkem). Ale i pro něj je tu happyend. Na „zakleté“ křižovatce rozzlobeně skácí rozcestník, svůj bludný kámen, a pod ním nachází pytle plné peněz. Navíc se snad může vrátit k milované Marianě, již se z vůle rodičů pro plánovaný sňatek jen nerad vzdal. (Bývalo by ale bylo fajn, kdyby opětovné setkání s ní ve filmu nebylo chybělo, nehledě k tomu, že jsem se těšil, že tuto mexickou krásku v závěru opět uvidím). Pro spravedlnost dodejme, že také hlavní hrdina (ztvárněný samotným autorem) vykazuje značné charakterové vady, resp. podvádí způsobem, jaký si ani ten nejrošťáčtější hrdina dobových komedií nemohl dovolit, neměl-li před divákem ztratit tvář. Filmu mimo jiné značně prospívají i některé herecké výkony, obzvláště v postavách Pancha (Hrušínský), Pedra (Kemr), Rositina otce (Plachta) i matky, Marasquineho a dokonce také v několika zcela vedlejších postavách. Naopak velmi chabě (byť sympaticky a nekýčovitě půvabně) působí Matulová coby Rosita. Jak jsem se dočetl, autorův otec a zkaladatel rodu (R. Hrušínský nejst.) si zahrál Pedrova otce. Komentáře: NinadeL, Marthos, Sandiego. Že dobová kritika film strhala, svědčí spíše o její tehdejší řekněme nezřivosti, než o Hrušínského filmu. Škoda, že už se pak o další nikdy nepokusil. Pancho se žení mě baví a jeho pozice v dějinách české filmové komedie je unikátní (za opravy posledního tvrzení bych byl vděčen). () (méně) (více)