Vesmírná bitva

Tohácký scifi ftw teda. Battle in Outer Space je takovej koncentrát Toho (sic!) nejlepšího, co studio žánru přineslo. Začíná mimozemská invaze a Japonsko stojí v centru pozemských snah situaci zvrátit, klasika. // Pokud se nepletu, jde o jeden z prvních filmů, ve kterém začíná kreativní duo Honda a Sekizawa zužitkovávat média jako prostředek všudypřítomné narace. Už Godzilla nebo The Mysterians tu možnost občas využijí v kontextu Japonska, ale až Battle in Outer Space vytváří opravdu globální krizi kompletně zprostředkovanou skrze spousty mediálních vsuvek – montáže tisku novin, titulků, jednání OSN, ale také televizních reportérů po celém světě informují o hrozícím nebezpečí. Tyhle scény mají čtyři funkce. (a) Ukazují, že hrozba je globální, takže stupňují napětí, nebezpečí totiž hrozí celé planetě! (b) Zpřehledňují! Krátké štěky reportérů nebo delší jednání Organizace spojených národů slouží i k rekapitulaci proběhnuvších událostí. Pokud divákům něco uniklo, po dvaceti minutách přichází mediální nebo politická montáž. (c) Budují očekávání směrem kupředu – nadhazují možná řešení situací a nechávají diváka hádat, jakou cestou se vyprávění bude ubírat. (d) Rytmizují! Oddělují od sebe narativní bloky řízené krátkodobými cíli. Schůze tak ohraničují menší celky vyprávění. Podíváme-li se na další Tohácká scifi, tak zjistíme, že fungují podobně. Mothra versus Godzilla s tím pracuje systematicky, protože se tématu japonských médií věnuje důkladněji, ale King Kong versus Godzilla nebo Invasion of Astro-Monster pak zapojují jak montáže novinových titulků, tak schůze politické reprezentace a vždy plní některé – nebo všechny – z těchto funkcí. // Když jsem u toho zobecňování, tak dlouho trvá, než se ukáže nějaká osobní rovina vyprávění. Ba co víc, není jasné, kdo je hlavní postavou! Jako první se ustaví nepřátelská tělesa a dalších dvacet minut se formuje extrémně obecný subsvět Země. Takže řídící je velmi hrubý konflikt Lidé x Mimozemšťané a právě ve 20. minutě se oddělí první individuální postava. Paradoxně nejde o hrdinu, ale doktora Ahmeda, jenž se stane loutkou nepřátel. Posloupnost obecné -> individuální: Mimozemšťané -> Ahmed následuje druhá strana o dvě minuty později, kdy se konečně objevují dva hrdinové v civilu a vyznávají si lásku. Trvá tedy nějakou půlhodinu, než se začnou vyčleňovat mikrosvěty a rozhodně ne nijak důkladně. Jsou definovány na dost povrchní úrovni, ale slouží hlavně jako způsob, jak zaháčkovat divákův zájem o vyprávění. Jeden pár a společný přítel, kterého unesou mimozemšťané – bum, drama! // Samozřejmostí jsou nádherné tokusatsu ataky na nevinné budovy, a hlavně brilantní práce se stylem. Troufnul bych si tvrdit, že Honda byl jeden z nejvíce podceňovaných a verzatilních tvůrců. Zatímco Godzilla nebo King Kong versus Godzilla experimentují s prostorem, All Monsters Attack je plný až parametrických vzorců, tak Battle in Outer Space exploatuje širokoúhlý formát s barvou. Většina kompozic je až obsedantně symetrická, barevně vyvážená a prakticky neuhne z nastaveného konceptu. Je to krásný. (22.04.2020) (méně) (více)