Sláva
Slava
Glory
Glory
Kamera:
Krum RodriguezHudba:
Hristo NamlievHrají:
Stefan Denoljubov, Margita Goševa, Decho Taralezhkov, Milko Lazarov, Ivan Savov, Georgi Stamenov, Hristofor Nedkov, Alexandra Angelova, Poli Angelova (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Když zaměstnanec železnic Canko Petrov najde na kolejích obrovské množství peněz, rozhodne se celý obnos vrátit na policii. Netuší však, jak fatální soukolí událostí tímto bohulibým činem dává do pohybu. Vděčný stát jej odmění novými náramkovými hodinkami. Pragmatická kariéristka Julia v čele PR oddělení Ministerstva dopravy mu však mezitím omylem ztratí jeho vlastní hodinky, které pro něj mají značnou emocionální hodnotu. A právě zde začíná zoufalá Cankova snaha získat zpět nejen své staré „Slavy", ale i svou důstojnost. (Film Europe)
(více)Recenze (102)
Tak mě emotivně dostalo. Radši se tu moc nebudu vyjadřovat jak dokonale to trefilo podstatnou část společnosti, protože bych pozurážel minimálně 1/3 národa začal bych od přechytralých pitomců ze sociálních cístí a skončil bych asi u genetickýho odpadu co říkaj politici. Ten borec Canko, byl naštěstí ukázkou další části naší společnosti pracovitý, poctivý, skromný, chudý, přesně ten typ člověka ke kterým se chová ta první třetina společnosti pohrdavě, arogantně a povýšeně. Stačí se kouknout jak se chová Pekarová Adamová ("nemáte iphone, to je mě vás líto" "nemáte prachy na energie, vemte si dva svetry¨) a takový onuce tvoří směr společnosti, strašný kde skončil tenhle svět a jeho hodnoty . Film samozřejmě absolutně vynikající. ()
Pořád se melu v balastu průměrných evropských dramat, kterým chybí originalita, herecká jedinečnost nebo prostě jen a pouze nápad, až jsem se bál, že dokonalé evropské drama už takřka neexistuje. Bulhaři mě ale přesvědčili o opaku a dokázali, proč je evropský naturalismus ve filmech tak strašně důležitý. Pecka od první minuty do poslední vteřiny. Nemám, co bych více dodal. ()
Tragédie obyčejného člověka. V nejlepší tradici dardennovského verismu a rumunské nové vlny, ale seřízené podle bulharského času. Sžíravá alegorie / tragédie / fraška o člověku, který koktá v nesprávný čas, na nesprávném místě, aby dostal zpátky hodinky, které jediné nejdou ani příliš rychle, ani příliš pomalu. Scenáristický masterpiece podpořený fantastickými hereckými výkony a milimetrovým střihem, který věci nechává trvat přesně tak dlouho, aby si divák nemohl vytvořit příliš jednoznačný dojem. Pointa? Zdrcující. Vzbuďte mě, až tu někdo natočí aspoň z poloviny tak přesnýho a nekompromisního. ()
Už dlouho se mně nestalo, že by tak pomalu plynoucí příběh utekl takovým fofrem. To svědčí o skvělém zpracování. Tu babu jsem od samého začátku chtěla minimálně uškrtit, prostě všechny moje negativní emoce si na ní vybít. Margitě patří pochvala, hrála jí excelentně. Stefan toho zatím za sebou po herecké stránce moc nemá, ale tady byl výborný a o závěru ani nemluvě. S tím jsem byla maximálně spokojená. Je úsměvné, že na režii a scénáři se podílela právě žena:) ()
Je mi ctí vidět něco takového na velkém plátně. Aff potvrzuje kvalitu. Obyčejný, ale nesmírně silný příběh správného člověka a vlivu špatného prostředí kolem nás; ať už mediálního, tak politicky angažovaného. Spousta lidí by měla otevřít oči. [Aff, 2017] ()
Poctivost se vyplácí, nejdál s ní dojdeš…že? Obyčejný železniční dělník s vadou řeči, který celé dny chodí po kolejích a kontroluje je, najde nemalý obnos peněz. A jako poctivý občan to nahlásí. Což by mohlo být krásné, ale nesměl by žít v prohnilém systému s morálně pokřivenými lidmi. Slava je drama absurdní, cynické, satirické, štiplavé až mrazivé. Tvůrci dobře věděli, do čeho chtějí rýt, a výsledek hovoří za ně. Prosté, poctivé duši, která se z hrdiny stane obětí, fandíte. A z ostatních (snad s výjimkou partnera Julie) je vám na zvracení. Na druhou stranu se i několikrát hořce zasmějete, těch až groteskních scén tam není málo. A mnohdy k tomu stačí jen obyčejné kalhoty a hodinky. Nebo recepce. Podívaná každopádně rychle uteče, jednu z postav dožene svědomí (v celém filmu asi nejproblémovější věc, kterou nejspíš nepřijme každý divák) a najednou je tu (ne)konec, znovu značně cynický, a vlastně se mi dost líbil. Ostatně jako celý film. Od tvůrčího dua Grozeva-Valčanov budu chtít vidět ještě min. Lekci, Slava ode mě dostane silné 4*. ()
Naplno ukázané, akú pokrivenú dobu žijeme, ako tragikomicky vyznieva kult kadejakých P. R. ( znamená public relations alebo pojebaná propaganda), odmien za hrdinský čin, ako reálne pracuje polícia, čo je naozaj hodnotné na práci ktorú vykonávame a aká je cena skutočných vzťahov. Všetko na príbehu jednoduchého železničiarskeho robotníka, ktorý si žije v svojej polorozpadnutej chalúpke, stará sa o králiky, všíma si veci okolo seba a záleží mu na tom, aby mal správne nastavený čas. Do jeho bežnej pracovnej rutiny sa vovalí moderná doba so všetkými spomenutými nešvármi. Robotník sa len snaží o to, aby mohol žiť ako predtým, svojou snahou ale začne predstavovať chybný prvok v systéme. On sa nechce vzdať svojho práva, systému nemennosti vecí. A to je v dnešnej tekutej dobe problém. Následky sú fatálne. Vynikajúca záležitosť. ()
Sonda do duše obyčajného človeka, ktorý vyznáva podstatne odlišné hodnoty, než zvyšok osadenstva tejto planéty. Príbeh postavený na prísloví: “Za dobrotu na žobrotu”, vystihuje celkový nádych dejovej linky. Postupná zamotanosť a smer, akým sa osud chudobného, jednoduchého “panáčika” uberal, je doslova zarážajúci. Nuž, arogancia moci v mnohých prípadoch nepozná hranice. I keď je v mnohých ohľadoch tento snímok absurdný, za rozuzlenie nemožno udeliť nič iné, ako plnú palbu. ()
Už druhý bulharsko-řecký film v poslední době a oba mě bavili!! Mohlo by to být zábavné, kdyby to nebylo tak smutné. Další přesvědčivá sonda do současného Bulharska a opět drtivě pravdivý scénář. Být poctvivý se prostě nevyplácí a na hodinky od tatínka se nesahá ()
Balkanski mentalitet! ()
Po komentářích zde jsem čekal větší pecku. Takhle jen sžíravé drama o obyčejném člověku, co se dostal do soukolí politika vs žurnalisti, a zároven nechápe, že o něj a jeho pravdu tu jde až v poslední chvíli. Nicméně konec je velmi silný. ()
Velmi smutná, byť chvílemi velmi komická komedie o střetu lidské obyčejnosti s mocenskými ambicemi, které člověka zbavují normálnosti. ()
Pomalá, civilná dráma s naturálnym vyznením, ktorá navyše prinúti diváka trochu popremýšľať. Nad životnými hodnotami a nad tým, čo je v živote naozaj to dôležité. Snímok ťaží i na jednotlivých postavách, kladných i záporných - napr. tá karieristka bola ale riadny hnus. Záver prekvapivý a emotívne vypätý. Márnosť nad márnosť. Nie darmo sa vraví a je to fakt pravda, že to najhoršie čo sa môže stať je naštvať slušného človeka. To sedí i na tento film. Silný nadpriemer. 85/100 ()
Tragikomická figurka, bezmocně se zmítající v nastrojeném světě. Kdo? Ten směšný koktající železničář. Tedy, vlastně hrdinný poctivec, vyznamenaný vzor své profese! Stala se mu taková nešťastná nehoda, on by potřeboval zpět ty staré hodinky, které mu byly na slavnostním předávání omylem...Ano, jistě, stačí, když ho obléknete a dáte mu přečíst toto naše prohlášení. Dopomůže mu to k jeho hodinkám? On by je velmi rád dostal zpět. Ale pochopitelně, skutečně postačí, řekne-li těm lidem do televize PRAVDU. Na scéně se objevuje Canko Petrov, člověk lidský, žádající zpět svůj život. Nechte ho, prosím, pečovat o králíky, nechte mu jeho zarostlou zahradu a polorozpadlý domeček, vraťte, co mu patří! Zcela obyčejný příběh, jenž by se mohl odehrávat hned vedle Tebe a Ty ho přesto zkonzumuješ pomocí přesně upravených medií, o skutečných hodnotách, plný fantastických kontrastů, završený geniálním závěrem. Takto diváka rozesmát, dojmout a profackovat...pro mě osobně nevídaný zážitek. [Filmový Klub Citadela] ()
"Králíčci mí ušatí, kdo vám vodu nalije? Fousáč už se nevrátí, jinde své dny dožije. Dráždí mě drážní karma, v životě nic není zdarma." V Bulharsku jako v Česku. Šikulové kradou naftu z lokomotiv, manuální nešikové sedí na ministerstvech a kradou miliony, premiéři a prezidenti kradou iluze voličům, novináři kradou pravdu, 40leté bezdětné workoholičky kradou čas, svůj i partnerův (a příležitostně i hodinky poctivým nálezcům). Zkrátka krademe všichni. Protože i ten "Kdo nekrade, okrádá rodinu", jak jsme se při budování komunismu spiklenecky pochechtávali ve fabrikách nebo u piva v nádražních restauracích. Jen občas nějakej blbec poctivě odevzdá nález. Mravní poselství příběhu neuchopitelné, dokonce ani svalnatou rukou pochůzkáře, zvyklou na máchání těžkým železničním klíčem. Práci čest? Jo, jo. S poctivostí nejdál dojdeš... a v té dálce chudý pojdeš. Film v kostce: Tak dlouho se chodí se džbánem králíkům pro vodu, až se ajznboňák na PR babu utrhne. ()
Tak milé deti, teraz vám pani a pán z neďalekého Bulharska vyrozprávajú jednu rozprávku, aby ste vedeli, ako to v živote chodí. Jeden dobrý starček nájde na koľajniciach peniaze a vráti ti ich na políciu. Ujovia sa mu poďakujú a poďakuje sa mu aj ujo minister. Aby ste vedeli, že dobrý skutok sa vám vráti ako bumerang, tak starček dostane nové digitálne hodinky...hádajte, ako to skončí...Ten pán a tá pani nám už poskytli jednu Lekciu a teraz nám dávajú ešte jednu, ak sme sa náhodou po tej prvej nepoučili. A teraz vážne, deti na to neberte, možno to nepredýchate ani vy sami. Špičkový "v podstate" triler, kde bojuje bezmocný človek s charakterom so systémom, ktorý charakter nemá. A vychádza to z toho, že síce si každá jeho jednotlivá zložka, čiže osoba, myslí, že charakter má, ale nie je tomu úplne tak. Ono sa tie malé a väčšie klamstvá nejak nazbierajú a vytvorí sa strašidelný a nezničiteľný kolos. Canko na jednu otázku odpovie pomerne prekvapivo: "mentalita" a myslím, že to je kód k celému filmu. O otázke viny každého jedinca vo filme budete premýšľať ešte veľmi dlho. Prečo je a ešte bude Sláva tak kladne hodnotená a dobre chápaná v našich dvoch susedných demokratických republikách? Snáď si ani nemusím odpovedať... ()
Bohužel žijeme ve světě, kde je už dlouhá léta synonymem ke slovům hodný a slušný slovo blbý. Bohužel žijeme ve světě, kde má stále spousta lidí pocit, že baví-li se s někým, koho mylně považuje za blbého, tak by s ním za žádnou cenu neměl jednat jako se sebou rovným. O tom je vlastně celý tento film. Já měl s filmem pár problémů. Moc mi nedělalo dobře sledovat šikanu člověka, který se tak úplně nedovedl bránit. Moc hezky se mi ani nekoukalo na nesnesitelnou paní, kterou s velkou bravurou ztvárnila jistá Margita Gosheva. Celý snímek tak mnou prostupoval nesmírně nepříjemný pocit beznaděje a deprese, což byl samozřejmě autorský záměr. Bohužel to však bylo to jediné, co snímek dovede nabídnout. Obrovskou část stopáže působil nesmírně stereotypně. Pořádné grády snímek nabral až v posledních asi 35 minutách, které byly fantastické. Z mé odborné strany to budou pouze slabší 3 hvězdy. ()
Napriek tomu, že tento film je krutý a súčasne kruto reálny, keďže som ho dostala ako darček k narodeninám od nášho kina s osobným prianím na plátne tesne pred začiatkom, viažu sa mi k nemu aj pekné spomienky. No naspäť k obsahu. Glory je odrazom dnešného sveta plného karieristov s prevrátenými hodnotami. V ktorom je čestný a úprimný človek bitý spoločnosťou a odsúdený na posmech a nepochopenie. A keď sa do niekoho dlho bije, buď sa nechá ubiť alebo sa začne brániť. Pretože v každom z nás je hoci len maličký démon, ktorý čaká na svoju príležitosť prejaviť sa a preto ho netreba dráždiť... ()
Glory se mi bleskurychle zarylo pod kůži. Nádherná ukázka toho, že k natočení filmového veledíla není třeba obří rozpočet a CGI, ale že základním stavebním kamenem je kvalitní scénář. Glory oplývá tak dobrým scénářem, že si ani nevybavuju, kdy jsem naposled zhlédl novější film, který by byl takhle skvěle napsaný. Krása filmu spočívá také v jeho nepředvídatelnosti. Vždy, když jsem si myslel, že vím, jakým směrem se bude děj ubírat, tak přišel moment, který jsem absolutně nečekal. Film mě dostal i po emoční stránce – s hlavním hrdinou jsem soucítil, pochopil jsem ho a fandil mu. Zářný příklad toho, jak dokáže dnešní doba člověka jednoduše semlít a je jedno, že jeho úmysly jsou čisté a šlechetné. Do prekérní situace se dá zamotat lehce, cesta z ní už ale procházkou růžovým sadem není. Závěrečná scéna je geniální třešničkou na dortu, vůbec jsem to nečekal a přitom to tak moc dává smysl. Klidně se to mohlo jmenovat „Canko Petrov: Řada nešťastných příhod“. ()
Vidieť v našich končinách bulharský film je veľká vzácnosť. A ak ten film nie je časovo ukotvený a s istými obmenami by sa mohol odohrávať v každej krajine ostblocku, lebo všade bola a niekde aj pretrváva mentalita a systém, tak sa nemusím rozpakovať nadeliť mu štyri hviezdičky. V dobre vystavanom príbehu sa od nálezu peňazí všetko odvíja sériou neodvratných udalostí, ktorých výsledkom je depresívny pohľad na spoločnosť, ktorej príslušníci musia v takomto marazme žiť. Okrem predátorov, ktorým naopak systém mimoriadne vyhovuje a sú naň dokonale adaptovaní. Nemožno sa čudovať, že im hodnoty, akými sú otcom darované hodinky, smädné zajace a práca za 350 leva nič nehovoria. ()