Sežráni zaživa

[Festival otrlého diváka 2009] Pojďte rychle, než naštvete toho krokodýla. Je strašně zuřivej. Sežráni zaživa je vtipnej buranskej horor plnej hlášek z kategorie tak špatné až je to docela dobré a je esenciálním ztvárněním šílenství v podobě bývalého vojáka, který začal fušovat do turistického ruchu. Atmosféru dokonale dokresluje červený filtr a důkazní materiál po běsnění našeho magora s protézou odstraní jeho mazlíček, obývající jezírko u hotelu. Občas si ale rád smlsne i na jiných domácích mazlíčcích. Mám takový pocit, že jejich majitelé by asi tenhle hotel ostatním nedoporučili, kdyby se z něj dostali živí. Tatínek se postará o draka. Kdybych do hodnocení započítal i dokonalej simultánní dabing z frániny, kterej komické stránce filmu dává úplně jiný rozměr, tak bych určitě ještě jednu * přidal. (11.02.2009)

Ne ne, tady mě Hooper vůbec neoslovil. S tímto kouskem dává tak trochu vzpomenout na jeho slavný předešlý debut, a to hlavně naprosto šílenou atmosférou a paranoiou, ale nechce jenom kopírovat svoje zboží, proto jde ještě dál. Slušná porce nahotinek, Robert Englund nadrbanej jako stepní koza, trocha gore a hlavně věčně hladovej krokodýl z gumy či polystyrénu(?). Všechno to zní hezky, kor když si připočtete maniakálního veterána s nabroušenou kosou, ale ve skutečnosti je to hlavně nuda. Až na dvě povedené scény a trochu napínavější konec to nemá nic, co by dnešního zkušeného diváka zaujalo, nebo dokonce odrovnalo! Hodně se tu řve a kecá, za to málo seká! Panoptikum mě bavilo víc. (08.06.2010)

Neuvěřitelná šííílenost!!! Tobe Hooper znovu dokazuje, že si jde v horrorovém žánru vyloženě vlastní cestou a nikdo jeho rukopis nenapodobí. Po megakultu z roku 1974 opakuje typický buranský horror, bizardní na hranice chápání běžného diváka, s neuvěřitelnou atmosférou, nulovým scénářem, naprosto šílenými postavami a tentokrát i goreefekty a jako bonus ještě krokodíl ... Úplně ujetý film, kde chlápek v hotelu nahání lidi kosou, kosou nahání a hledá pod hotelem v tom největším bordelu a humusu asi 6ti letou holčičku, která se tam schovává a blouhí skoro celý děj filmu. Kosou prosekává krky a z vodní nádrže občas vybafne krokouš a někoho zblajzne ... nadržený Robert Endglund si chce pořád zašukat s nějakou kočičkou, hned tři opravdové krásky nám zde bez studu ukáží svoje kozičky (ta poslední naprosto účelově, protože se svlíkne před kamerou do kalhotek a jakmile uslyší řev z vedlejšího pokoje, zase se oblékne ... Řev, jekot, naháněčky, neopakovatelná oldschoolová atmosféra a vizáž filmu. Prostě tyhle filmy buď musíte mít rádi, nebo na to fakt nekoukejte, hlava vám to brát nebude ... Pro mne ovšem jako milovníka rarit, "videonasties" a exploiťáků fakt špička. Nemůžu si pomoci, tohle je fakt druhá Hooperova pecka. Pak přišel ještě excelentní Funhouse a tím Hooper víceméně skončil ... (No ještě ta dvojka The Texas Chaisaw massacre se docela dala ...) (27.03.2009)

Tobe Hooper znovu potvrzuje, že je mužem jediného filmu. Tahle absurdní story o hotelu v bažinách, který disponuje nenažraným domácím mazlíčkem, úchylným provozovatelem a bizarní klientelou je naštěstí alespoň lehce nadprůměrná a to hned z několika důvodů. Tím prvním je zdařilé variování opulentní dekorativnosti nejlepších děl Rogera Cormana (neustále se valící mlha, rudé odstíny, uzavřený prostor), dvojkou zase odkazy na Hitchcocka (sprcha + hotel) a do třetice svou buranskou stylizací a ansáblem tragických herců. Zdá se, že v případě „vidláckých“ hororů platí pravidlo, že čím více je potlačena „standardní mainstreamová slupka“, tím více se následnému produktu dostává autenticity a syrovosti. (23.10.2006)

Hooper mě fascinuje. Nejdřív natočí nejlepší horor všech dob, v němž každý aspekt perfektně funguje a splňuje svůj účel, a následně zplodí výtvor ne nepodobný omezeným fantaziím chovance Jedličkova ústavu. Sem tam probleskne záchvěv zajímavého nápadu a smrdí z toho kromě narcistického odkazování k sobě samotnému i jakási úcta ke klasikám žánru, avšak takovéhle prznění inteligence a vkusu je to poslední, co by si klasiky (včetně Hooperova předešlého filmu) zasloužily. Chybí logika, chybí postavy, které by nebyly debilní, a zcela schází zde potřebný nadhled. A párek odhalených koz a jedna hláška Roberta Englunda to nemohou zachránit... (25.03.2018)