Dům z písku a mlhy

Pomaly plynúci film o ľuďoch naviazaných na jeden dom .... Režijný debut režiséra Vadima Perelmana, podfarbený krásnou hudbou Jamesa Hornera a s vynikajúcimi hereckými výkonmi Jennifer Connely, ale hlavne Bena Kingsleyho, hrdého iránskeho plukovníka, ktorý sa po prevrate presťahoval do Ameriky. Pracuje do roztrhania tela, len aby zabezpečil životný štandard svojej rodine. Rodine, ktorú kladie vysoko na prvé miesto hodnôt svojho života. Rodine, pre ktorú spraví všetko na svete. Potom však príde tragický stret s bývalou majiteľkou domu na pobreží, kde si obaja obhajujú svoje pozície nároku na dom. Tragický záver nenechá žiadne oko suché. Viac snáď už ani nie je možné prezradiť, aby ste neprišli o výbuch emócií, ktorý vás určite zasiahne, pri sledovaní tohoto filmu ... 4**** (22.03.2018)

Poslední dobou mám samý 5* zážitky. Z nich byl ale tenhle nejmíň příjemnej. Ze začátku se zápletka jeví jednoduše, máme tu Jennifer, které zabaví dům a přirozeně chceme, aby ho dostala zpátky. Jennifer je přece Jennifer (mimochodem, hraje brilantně). Potom se objeví Ben a my pořád chceme, aby dům dostala zpátky Jennifer a plně chápeme její nenávist a zoufalství. Jenže brzy se dozvídáme, že ani Ben to neměl zrovna jednoduché, seznamujeme se s jeho rodinou (taky skvěle zahranou, jak manželka tak syn) a už v tom není tak úplně jasno, protože najednou chápeme i Benovo odhodlání a starosti. Do toho se přimotá Jennifeřin přítel, zprvu sympaťák, ale postupně se mi zamlouval míň a míň, navzdory tomu že tak jednal jen kvůli tomu, jak moc měl rád Jennifer. No a od jisté scény v autě, kde se střetne Ben s Jennifer a vezme jí k němu/ní domů se ten hořký snímek zvrhne v totální emoční peklo. Přiznávám se otevřeně, že takhle vycuclá jsem už dlouho nebyla. Film, co si vás nenápadně omotává kolem prstu, aby vás potom v závěru pěkně přiškrtil. (15.04.2011)

Jsou filmy a FILMY. Ty první jsou populárnější, ty druhé lepší. V těch prvních jsou postavy, v těch druhých lidé. První obsahují patos, druhé cit. A do druhé skupiny patří tento neobyčejně vyzrálý debut, jehož režiséra Perelmana jsem si hned zařadil mezi největší talenty posledních let. Ve filmu funguje prakticky všechno, režie, kamera (prosvítání světla skrze koruny, západ Slunce nad mořem), scénář je skvěle vystavěn a vygradován, děj je uvěřitelný a především hluboce lidský. Životní jsou i lidé, jejichž osudy sledujeme. Herci jsou fantastičtí, Bena Kingsleyho jsem nikdy moc neregistroval, tady mě však naprosto dostal, Jennifer Connelly dokazuje, že není jen děsná kočka, ale i velmi dobrá herečka, a z ostatních musím zmínit mě dosud neznámou Shohreh Aghdashloo. Ve světle tohoto filmu se musím ptát, podle čeho rozhoduje Akademie o vítězi Oskarů... (18.05.2006)

Film s hromadou kladů, od vynikajícího Bena Kingsleyho přes nádhernou Jennifer Connelly až po působivou hudbu Jamese Hornera. S čím jsem však byl spokojen nejvíc, tak to byl závěr, který ve mě vyvolal tolik otázek, že bych si nejraději pustil celý film znovu. Režie je sice trochu loudavá, ale myslím, že v tomto případě to je spíš k dobru. Téměř každý záběr má hloubku a cit, díky romantice, která je sice vedlejší dějovou linkou, ale určitě si na ní pochutnají i "neromantici". Jméno Vladim Perelman mi až do shlédnutí tohoto filmu nic neříkalo, ale myslím, že natočit jako prvotinu tak skvělý film nebyla náhoda. 80% (11.12.2011)

Jedna z najsmutnejších, ak nie úplne najsmutnejšia psychologická dráma, akú som videl. Zo začiatku sa trochu vlečie, no akékoľvek chyby vynahradí záverečných 30 minút, ktoré predstavujú drámu v tom najpravšom zmysle slova. Snímka, v ktorej herecky excelujú Jennifer Connelly a Ben Kingsley, ukazuje ako jedna maličkosť kompletne zmení životy niekoľkých ľudí. Niečo tak tragické sa často nevidí. Prekvapilo ma, že tento film je prvotinou režiséra Vadima Perelmana, na debut je totiž prekvapivo vyspelý. Škoda len, že po ňom toho už veľa nenatočil. (11.02.2012)