Reklama

Reklama

Sloboda pod nákladom

  • angličtina Freedom Under Load

So stovkou kíl na chrbte sa brodia v snehu, stúpajú lavinóznymi svahmi, odolávajú búrke i víchrici. Ich remeslo nie je len prácou a zárobkom, ale i cestou k vnútornému pokoju. V dokumentárnom filme Sloboda pod nákladom spoznáme najstaršiu generáciu tatranských nosičov, ktorí zásobujú vysokohorské chaty. Dozvieme sa, prečo si zvolili tento spôsob života a ostali poslednými mohykánmi na európskom kontinente. A možno sa zamyslíme aj nad vlastným nákladom, ktorý všetci nosíme. (ASFK)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (76)

gogo76 

všechny recenze uživatele

Veľmi pekný dokument, Pavol Barabáš to inak ani nevie, čo dokument - to skvost. Vždy keď som v Tatrách a stretnem nejakého nosiča je to rešpekt. Či by som to ja zvládol? Áno, trúfol by som si, som pomerne zdatný, čo sa fyzičky týka, ale samozrejme to nejde naraz, chce to cvik . Ako sa z dokumentu dozviete je to vo svete už rarita, tí chlapi sú doslova "poslední mohykáni", nikde inde vo svete sa už toto veľmi nenosí. Zatiaľ naše kultúrne dedičstvo, ale dokedy to nikto nevie. Ostáva len dúfať, že čo najdlhšie. 80%. ()

verbal 

všechny recenze uživatele

Český důchodce se ráno vzbudí, a aby byl vůbec schopen vstát z postele, musí sežrat snídani šampiónů, tedy obvyklých dvacet zdravých prášků proti všem myslitelným geriatrickým chorobám včetně smrti, které mu jeho hrobník, zúčastňující se každoročně těch nudných konferencí Zentivy na Bora Bora, s nadšením permanentně předepisuje, místo aby ho honil bitchem do schodů. Pak vytáhne cévku, Parkinson ho pobryndá meltou, mrdne si pod jazyk nitrák, hodí na záda špatně vypolstrovaný třistagramový batoh a vyrazí na každodenní strastiplnou brutální kalvárii. Do Deadlandu pro mlíko v akci jsou to totiž nekonečné tři zastávky a došourat se těch sto metrů s nemilosrdným převýšením až padesát cenťáků k tramvaji po ledabyle udržovaném chodníku plném kamínků a zákeřných obrubníků, z nichž se jeden může kdykoliv zřítit až do dvaceticentimetrové propasti, to hraničí s pochodem smrti. A to ho ještě po takto vyčerpávajícím výkonu čeká ultimativní MGA (Mutual Geront Assassination) fajt francouzskýma holema s ostatními mrtvolami u regálu a zabijácká šerpovina s dvěma těžce vybojovanými litrovými krabicemi plnotučného zpět do jeho smradlavého brlohu. Tudíž není divu, když cestou zpět prodělá dva infarkty, mrtvičku a rozkrvácejí se mu bércové vředy, chudákovi! Oproti takto vysportovanému hrdinovi je tatranský důchodce pěkně zahálčivá svině. Ráno vstane, sežere Tatranku plnou nezdravých průmyslových sacharidů, líným poklusem si střihne mrzkých pět kiláků do Starého Smokovca, kde si na rozmařile pohodlný žebřík na záda mrskne ubohé dva kegy odporného Tatranu, nedejbože Popradu, celou smokovskou mlékárnu radši i s krávou, pár lehoučkých propanbutanových bomb a skoro nic nevážící dvoumetrovou ocelovou traverzu, načež se vydá až na směšně krátkou a naprosto nenáročnou procházku na Rysy. Těm zasraným lenochům by okamžitě měli vzít penze! *** Neuvěřitelní frajeři! Dnešní průměrný dvacetiletý chcípák se dvěma řízky v chlebníku by vychrchlal briketu už na Hrebienku a při terminálním astmatickém záchvatu jen v němém úžasu zíral, jak ho svižně míjí vysmátý metuzalémovitý šlachoun s nákladem tak těžkým, že by ten rozežraný maloměšťák pošel na totální vyčerpání organismu, jen kdyby se dozvěděl, kolik to celé váží. Každý, kdo se aspoň jednou vydrápal těžkým teréném nad dva tisíce, musí před těmihle šerpodědky prostě padnout na prdel. Šestasedmdesátiletý borec, co i dvakrát za den vytahá sto kilo do převýšení přes patnáct set metrů, mnohdy v počasí, do kterého by ani Fica nevyhnal, a ještě je pak v pohodě schopen vysmýčit celou Téryho chatu a popíliť pět kubíků dřeva na topení, si nic jiného než respekt a vlastní filmík nezaslouží. Paľo je ozaj popiči dokumentarista, už i vytuněnou digitální kameru si pořídil, a zase to natočil tak, až má jeden neodolatelnou chuť vyjebat se na celou civilizaci a strávit život jako tatranská mula. ()

Reklama

POMO 

všechny recenze uživatele

Nošení nákladu na horské chaty jako životní styl. Konfrontace vzpomínek na někdejší reální svět “tam dole” se současným vykonáváním nejtěžší možné práce v horách je jádrem tohoto dokumentu. Senioři, kteří za nic neopustí to co dělají, dokud jim to jejich těla dovolí dělat. Protože je to naplňuje více než třeba hraní v orchestru v nejprestižnějším koncertním sálu světa. Jejich moudrost z poznání, možnosti porovnat, kterou dostane v životě málokdo (kvůli čemu jsou lidé nespokojeni a často až nešťastní, i když k tomu nemají důvod). Vnitřní klid a vyrovnanost jsou odměnou těchto borců za všechnu tu “báječnou dřinu”. ()

nunka 

všechny recenze uživatele

Tradično-netradičné tatranské remeslo, ktoré očisťuje dušu a šlachtí človeka. Nie je závislé od veku, potrebná je vôľa a vnútorná sila. Príbehy z nosenia ťažkých nákladov vo vysokohorskom tatranskom prostredí pôsobia ako balzam na dušu v jedinečnom Barabášovom spracovaní. Súzvuk hudby, obrazov, slov a ľudí s rešpektom k prírode. Nádherná kamera, vycibrené "pohyblivé obrázky", názov filmu pekne vystihuje jeho podstatu a zmysel. Film odkazuje modernému svetu a upriamuje pozornosť na celkom nemodernú profesiu. I napriek svojej staromódnosti má terapeutické a antistresové účinky. Pri Barabášovi nepíšem prvý krát slovo REŠPEKT k jeho námetom, myšlienkam a kinematografickému odkazu. ()

Radko 

všechny recenze uživatele

Chodiť hore-dole po horách je dozaista inšpirujúce. No chodiť po horách priklincovaný stokilovým nákladom už také obohacujúce nie je. Slobodu by som práve pod takto naloženými nosidlami nehľadal. Samozrejme, partia prevažne postarších nosičov má na to iný názor a ich múdra zdobia dokument. Viac ho však zdobia horské scenérie a tatranské hrebene s efektnými oblakmi v pozadí. Z tých si však nosiči až tak veľa neužijú. Zaliati potom a neustále dbajúci na vybalansovanie nákladu sledujú svoj úzky výsek cesty. Štruktúra dokumentu je typicky barabášovská. Pomedzi filozofujúce múdra o svete tam hore a kadejaké pikošky typu zdravotných odobrení nosenia všetko preložené zábermi prírody. Faktov je na úkor takej všeobjímajúcej pokore k horám a pocte šliapaniu pod nákladom menej. ()

Galerie (13)

Zajímavosti (28)

  • Majiteľmi štyroch vysokohorských chát vo Vysokých Tatrách sú Klub slovenských turistov a Slovenský horolezecký spolok JAMES. V roku 2013 bol ročný prenájom Chaty pod Rysmi sedemtisíc eur za sezónu. Na Téryho chate 27-tisíc eur, na Zbojníčke trinásť. Dnes už sú ceny vyššie. (Zdroj K2studio)
  • Koľko zarobí nosič? Je to lukratívne zamestnanie? Viktor Beránek z Chaty pod Rysmi sumarizuje: „Nosič urobí za deň jednu vynášku, ale musí aj regenerovať. Za mesiac tak vyjde zhruba dvadsaťkrát, za čo pri náklade šesťdesiat kíl nezarobí ani päťsto eur. Lepšie sú platené práce na chate. Kto k nám príde kvôli peniazom, je veľmi rýchlo odsúdený na zánik." (Zdroj K2studio)
  • Na chaty sa už vynieslo všeličo: vaňa, hojdacie kreslo, klavír, turbína, čistička, lyžiarsky vlek, kajak, bicykel, ale i dievčatá. Nosič z Chaty pod Rysmi Jaro Švorc dopĺňa: "Raz sme na chatu vyniesli autobusovú zastávku. Turisti sa normálne postavili a čakali, takí boli zblbnutí. Aj sme napísali a vyvesili odchody autobusov z chaty." (Zdroj K2studio)

Reklama

Reklama