poster

Sloboda pod nákladom

Dokumentární

Slovensko, 2016, 61 min

Režie:

Pavol Barabáš

Scénář:

Pavol Barabáš

Kamera:

Pavol Barabáš
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • verbal
    ****

    Český důchodce se ráno vzbudí, a aby byl vůbec schopen vstát z postele, musí sežrat snídani šampiónů, tedy obvyklých dvacet zdravých prášků proti všem myslitelným geriatrickým chorobám včetně smrti, které mu jeho hrobník, zúčastňující se každoročně těch nudných konferencí Zentivy na Bora Bora, s nadšením permanentně předepisuje, místo aby ho honil bitchem do schodů. Pak vytáhne cévku, Parkinson ho pobryndá meltou, mrdne si pod jazyk nitrák, hodí na záda špatně vypolstrovaný třistagramový batoh a vyrazí na každodenní strastiplnou brutální kalvárii. Do Deadlandu pro mlíko v akci jsou to totiž nekonečné tři zastávky a došourat se těch sto metrů s nemilosrdným převýšením až padesát cenťáků k tramvaji po ledabyle udržovaném chodníku plném kamínků a zákeřných obrubníků, z nichž se jeden může kdykoliv zřítit až do dvaceticentimetrové propasti, to hraničí s pochodem smrti. A to ho ještě po takto vyčerpávajícím výkonu čeká ultimativní MGA (Mutual Geront Assassination) fajt francouzskýma holema s ostatními mrtvolami u regálu a zabijácká šerpovina s dvěma těžce vybojovanými litrovými krabicemi plnotučného zpět do jeho smradlavého brlohu. Tudíž není divu, když cestou zpět prodělá dva infarkty, mrtvičku a rozkrvácejí se mu bércové vředy, chudákovi! Oproti takto vysportovanému hrdinovi je tatranský důchodce pěkně zahálčivá svině. Ráno vstane, sežere Tatranku plnou nezdravých průmyslových sacharidů, líným poklusem si střihne mrzkých pět kiláků do Starého Smokovca, kde si na rozmařile pohodlný žebřík na záda mrskne ubohé dva kegy odporného Tatranu, nedejbože Popradu, celou smokovskou mlékárnu radši i s krávou, pár lehoučkých propanbutanových bomb a skoro nic nevážící dvoumetrovou ocelovou traverzu, načež se vydá až na směšně krátkou a naprosto nenáročnou procházku na Rysy. Těm zasraným lenochům by okamžitě měli vzít penze! *** Neuvěřitelní frajeři! Dnešní průměrný dvacetiletý chcípák se dvěma řízky v chlebníku by vychrchlal briketu už na Hrebienku a při terminálním astmatickém záchvatu jen v němém úžasu zíral, jak ho svižně míjí vysmátý metuzalémovitý šlachoun s nákladem tak těžkým, že by ten rozežraný maloměšťák pošel na totální vyčerpání organismu, jen kdyby se dozvěděl, kolik to celé váží. Každý, kdo se aspoň jednou vydrápal těžkým teréném nad dva tisíce, musí před těmihle šerpodědky prostě padnout na prdel. Šestasedmdesátiletý borec, co i dvakrát za den vytahá sto kilo do převýšení přes patnáct set metrů, mnohdy v počasí, do kterého by ani Fica nevyhnal, a ještě je pak v pohodě schopen vysmýčit celou Téryho chatu a popíliť pět kubíků dřeva na topení, si nic jiného než respekt a vlastní filmík nezaslouží. Paľo je ozaj popiči dokumentarista, už i vytuněnou digitální kameru si pořídil, a zase to natočil tak, až má jeden neodolatelnou chuť vyjebat se na celou civilizaci a strávit život jako tatranská mula.(18.2.2017)

  • Autogram
    ****

    Dokumenty sa snažím hodnotiť podľa toho, čo zaujímavé som sa dozvedel, tentokrát sa dá povedať, že skoro nič, ale sila dokumentu je v inom. Nazval by som ho hypnotickým dokumentom, keď cez úchvatné zábery, ktoré ani nie sú cieľom filmu, ma ponoril do zmýšľania horských nosičov. Jednoducho patria ku koloritu Tatier, tak ako kamzíky alebo svište. Ťažko totiž vysvetliť, prečo to robia, prečo opustili bežný pohodlný svet, veď uniknúť mu sa dá aj jednoduchšie a bezpečnejšie. Trochu pochopiteľné to bolo u staršieho pána, čo si náklad nosí na svoju chatu. Ten je ale iný borec, keď si na nosič naloží dve veľké plynové bomby, alebo ak potrebuje vziať aj nejaké batohy, tak k veľkej priloží iba malú plynovú bombu, aby dosiahol svoj štandard 120 kg na chrbte. Zlé počasie vraj neexistuje, ale aj tak mi trochu vŕta v hlave, ako dopadla tá cesta v snehovej búrke, či došiel, vrátil sa, alebo niekde aj s filmárom zamrzli.(7.1.2018)

  • WinnJets
    *****

    Už jen sledovat tenhle dokument pro mně bylo skutečným pohlazením po duši a nezbývá mi nic jiného než říci, že těm lidem upřímně závidím a zároveň skládám hlubokou poklonu. Sám mám ty místa, které jsme tu měli možnost vidět nachozené i včetně pár vrcholů, fyzičku mám dle mého střízlivého odhadu docela slušnou a i nějaké ty kila v posilovně nazvedám, ale nosit pravidelně v 60letech na Rysy, Zbojnickou či Téryho chatu 100, 120 či 130 kg, to je vážně něco úžasného a skoro až neuvěřitelného. Ta láska a pokora těchto lidí k jejich oblíbeným horám a místům je skutečně upřímná, ryzí a bezelstná, bez jakékoli falše či vypočítavosti a vězte, že ony vám to ty hory potom všechno mnohonásobně vrátí. Ten kdo je na hory správně naladěn a dokáže čerpat jejich energii ví o čem mluvím a onen duševní rozvoj, který se vám tam dostane (pokud o něj tedy vůbec stojíte), vás posune daleko za hranice normálnosti dnešního uspěchaného světa a udělá z vás bezpochyby o mnoho lepšího člověka. Jsem moc rád, že takoví lidé ještě stále existují a dokonce mají i své nástupce v mladší generaci. Zkrátka jedno z mála míst, kde je svět ještě v pořádku...:)(9.6.2017)

  • agassi68
    ****

    Príroda má svoje čaro a tomu podľahli nosiči z rôznych kútov a povolaní. Tých najznámejších nám Barabáš predstaví. Vedia o živote svoje a presne toho sa držia. Netreba im Tescá a internet. Ťažká drina z vás vytiahne akúkoľvek agresiu a dlhé úmorné putovanie na vrcholy Tatier vám dá dosť času upratať myšlienky. Najlepšia terapia na svete..(17.1.2018)

  • mchnk
    *****

    Velmi inspirující přístup k životu, ke svému místu na této planetě. Pokora a souznění s přírodou, staleté tradice a přirozený životní elán. Kde? V nehostinné a drsné krajině jednoho z nejkrásnějších pohoří světa. Po všech stránkách velmi povedený dokument skoro až z jiného světa, když se rozhlédnu kolem sebe.(25.12.2016)

  • - Koľko zarobí nosič? Je to lukratívne zamestnanie? Viktor Beránek z Chaty pod Rysmi sumarizuje: „Nosič urobí za deň jednu vynášku, ale musí aj regenerovať. Za mesiac tak vyjde zhruba dvadsaťkrát, za čo pri náklade šesťdesiat kíl nezarobí ani päťsto eur. Lepšie sú platené práce na chate. Kto k nám príde kvôli peniazom, je veľmi rýchlo odsúdený na zánik." (Zdroj: K2studio)

  • - Hlavnými postavami filmu sú Viktor Beránek (1951), Laco Kulanga (1949), Peter Petras (1946) a Laco Chudík (1940) – generácia horských nosičov, ktorá prišla s krásnymi ideálmi do Tatier v šesťdesiatych rokoch v stredoškolskom veku, ale i mnoho mladších nosičov. Film sa nakrúcal dva roky. (Zdroj: K2studio)

  • - Na chaty sa už vynieslo všeličo: vaňa, hojdacie kreslo, klavír, turbína, čistička, lyžiarsky vlek, kajak, bicykel, ale i dievčatá. Nosič z Chaty pod Rysmi Jaro Švorc dopĺňa: "Raz sme na chatu vyniesli autobusovú zastávku. Turisti sa normálne postavili a čakali, takí boli zblbnutí. Aj sme napísali a vyvesili odchody autobusov z chaty." (Zdroj: K2studio)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace