Svoboda pod nákladem

Tak krásne zábery Tatier som snáď ani nevidela. Nádhera! A predstavenie najstaršej generácie nosičov ma fascinovalo rovnako. To naozaj ešte v tomto veku nosia tie ťažké náklady?! Obdivuhodné! Zaujímavý, nezvyčajný a krásny film. Chýbal mi však komplexnejší pohľad na problematiku nosičstva, zdalo sa mi to iba ako taká sonda. Čakala som viac konkrétnych informácií. Časový priestor na to bol až-až.... (01.09.2017)

Neskutečně zajímavé téma, o kterém jsem se ale vlastně skoro vůbec nic nedozvěděl. Dokument o tatranských nosičích, na tom přece nejde nic pokazit. Bohužel, záběry krásné přírody nestačí. Sloboda pod nákladom postrádá dramaturgii, divákovi nabízí jen nahodilé názory a úvahy nosičů (těm samozřejmě všechna čest), které mají jen minimální informační hodnotu. Pro někoho, kdo o povolání nosiče v Tatrách v podstatě nic neví, je Barabášův hodinový dokument jen takovým příjemným výkřikem do tmy. Těch 60 min bylo fajn, ale jako plnohodnotný dokument úplně neobstojí. 6/10 (25.08.2017)

Moj prvy Barabas. Pekne, fascinujuce, poeticke... takze take skor pomale a hlbave. Zabery su krasne (plus perfektny ostry obraz, lahoda v digitalnom kine), rozhovory a postavy zaujimave, Ale mozno by nebolo od veci trochu viac storytelling-u, tj prist s nejakym pribehom, ktory chce dokument vyrozpravat. Kludne pridat trochu faktov a hlavne, ako vyzera buducnost nosicov u nas. [#38/2016] (06.10.2016)

Dokumenty sa snažím hodnotiť podľa toho, čo zaujímavé som sa dozvedel, tentokrát sa dá povedať, že skoro nič, ale sila dokumentu je v inom. Nazval by som ho hypnotickým dokumentom, keď cez úchvatné zábery, ktoré ani nie sú cieľom filmu, ma ponoril do zmýšľania horských nosičov. Jednoducho patria ku koloritu Tatier, tak ako kamzíky alebo svište. Ťažko totiž vysvetliť, prečo to robia, prečo opustili bežný pohodlný svet, veď uniknúť mu sa dá aj jednoduchšie a bezpečnejšie. Trochu pochopiteľné to bolo u staršieho pána, čo si náklad nosí na svoju chatu. Ten je ale iný borec, keď si na nosič naloží dve veľké plynové bomby, alebo ak potrebuje vziať aj nejaké batohy, tak k veľkej priloží iba malú plynovú bombu, aby dosiahol svoj štandard 120 kg na chrbte. Zlé počasie vraj neexistuje, ale aj tak mi trochu vŕta v hlave, ako dopadla tá cesta v snehovej búrke, či došiel, vrátil sa, alebo niekde aj s filmárom zamrzli. (07.01.2018)

Už jen sledovat tenhle dokument pro mně bylo skutečným pohlazením po duši a nezbývá mi nic jiného než říci, že těm lidem upřímně závidím a zároveň skládám hlubokou poklonu. Sám mám ty místa, které jsme tu měli možnost vidět nachozené i včetně pár vrcholů, fyzičku mám dle mého střízlivého odhadu docela slušnou a i nějaké ty kila v posilovně nazvedám, ale nosit pravidelně v 60letech na Rysy, Zbojnickou či Téryho chatu 100, 120 či 130 kg, to je vážně něco úžasného a skoro až neuvěřitelného. Ta láska a pokora těchto lidí k jejich oblíbeným horám a místům je skutečně upřímná, ryzí a bezelstná, bez jakékoli falše či vypočítavosti a vězte, že ony vám to ty hory potom všechno mnohonásobně vrátí. Ten kdo je na hory správně naladěn a dokáže čerpat jejich energii ví o čem mluvím a onen duševní rozvoj, který se vám tam dostane (pokud o něj tedy vůbec stojíte), vás posune daleko za hranice normálnosti dnešního uspěchaného světa a udělá z vás bezpochyby o mnoho lepšího člověka. Jsem moc rád, že takoví lidé ještě stále existují a dokonce mají i své nástupce v mladší generaci. Zkrátka jedno z mála míst, kde je svět ještě v pořádku...:) (09.06.2017)