The Hands of Orlac
The Hands of Orlac
Režie:
Edmond T. GrévilleScénář:
John BainesKamera:
Desmond DickinsonHudba:
Claude BollingHrají:
Mel Ferrer, Dany Carrel, Christopher Lee, Lucile Saint-Simon, Donald Wolfit, Mireille Perrey, Felix Aylmer, Basil Sydney, Donald Pleasence, Peter R. Hunt (více)Obsahy(1)
Další z remaků příběhu o transplantovaných rukách talentovaného klavíristy, které si nezávisle na novém „majiteli“ začaly žít svým vlastním životem.
Světoznámý klavírní virtuos Stephen Orlac (Mel Ferrer) utrpí během nezdařeného přistání letadla vážná zranění rukou, které pro záchranu jeho života musí být ihned amputovány. Dochází k náročné operaci, při níž jsou umělci poškozené končetiny transplantací vyměněny. Stephena teď čeká zdlouhavá rekonvalescence, během níž musí učinit i závažné rozhodnutí související s jeho osobním životem. Nešťastný hudebník začíná mít intenzivní pocit, jako by se mu jeho život stále silněji doslova vymykal z rukou. Z rukou, které před transplantací patřily Louisi Vasseurovi, popravenému pařížskému vrahovi. Orlacových stavů sklíčenosti hodlá k vlastnímu obohacení využít iluzionista Nero (Christopher Lee). (dopitak)
(více)Recenze (3)
pokud počítáme verzi z roku 1935 známou pod názvem Mad love tak se jedné o 3 zpracování o pianistovy co má naoperované ruce vraha a díky nim vraždí. A bohužel tahle látka mě nebrala ani v jedné verzi. Nápad sice špatný není ale ani u jedný verzi jsem prakticky nevydržel déle jak 30 minut pak jsem musel dát pauzu. Je sice hezké že tu je Lee ale moc toho neukáže a Pleasenceho jsem skoro nepoznal. Je smutné že tahle verze se mi líbila nejvíce ale i tak jí dávám 2*. Další Orlacovy ruce už prosím ne. ()
Srovnejte tento (v pořadí zřejmě druhý) remake s Freundovou mnohem starší verzí. Narozdíl od zmíněného toto francouzsko-britské dílko nevyniká tak působivou atmosférou, Mel Ferrer působí spíš zmateně než nebezpečně, Christoper Lee s divným sestřihem a líčením připomíná Frankensteina (bez maskování!). Romantická linka není dostatečně věrohodná, asijská pomocnice kouzelníka je v příběhu úplně navíc, stejně jako všechny postavy v kabaretu a pánové ze Scotland Yardu. Proti vzpomínané verzi přibyl motiv vydírání, ubylo tajemno související s neposlušnými končetinami, a film se hlavně dočkal happy endu s poněkud přihlouplým vysvětlením. Proto hodnotím o dva řády níže než pánové marťan se sullafelixem. ()
Dopitak to vystihl přesně. Nebýt tam Ferrer a Lee, tak by se na to už nedalo dívat. ()