Texaský masakr motorovou pilou

Při porcování lidí nemám příliš velký zájem být krájeným, krájícím ani tím, kdo krájení sleduje z bezpečného křesla v zamčeném domě se staženými okenicemi a nabitou brokovnicí v rukou. Zkrátka se neumím předpisově bát, takže mi většina hororů připadá směšně zábavných, ale tentokrát nebudu zastírat, že tato na koleni stlučená klasika obsahuje několik pasáží, nad kterými musí úchylovo srdce radostně zaplesat. (28.08.2014)

Tobe Hooper mě bohužel/naštěstí (nehodící se škrtněte) nepřesvědčil. Masakr to sice byl, ale ona jakási absence hlubšího rozpracování příběhu a psychologie jednotlivých postav ve mě jen a jen utvrzovala pocit, že násilí bylo ve filmu ztvárněno jaksi zbytečně samoúčelně a jaksi na efekt. Je to podle mého mínění velká škoda, protože tento drastický, bizarní a ve svých důsledcích šíleně smutný příběh inspirovaný skutečnou (resp. podobnou) událostí mohl být něčím víc. Takhle mi pouze připadal jako snímek, který staví na neštěstí druhých a chce vytěžit maximum akce z šíleného námětu. Na film dle skutečné/podobné události mi to celé prostě přišlo jaksi nepatřičné. (20.06.2004)

Největší síla původního Texaského masakru je v jeho realističnosti a naléhavosti - podobně jako v Boormanově Vysvobození. Náhlý atak hrozivého monstra je stejně nečekaný jako uvěřitelný, děsivý a krutý. Žádná sofistikovaná zápletka, žádné neuvěřitelné zvraty, jen masakr. Tenhle film je jako rána palicí mezi oči. (17.01.2007)

Easy Rider horrorového žánru. - Srovnání mezi kultovní road movie ze 60. let a debutem Tobe Hoopera možná neobstojí, ale jsem přesvědčen, že je zde více paralel než by se mohlo zdát. Texaský masakr je absolutní klasikou s výbornou atmosférou a gradací, je příjemně poznamenán dobou vzniku a přes jeho syrovost je vidět, že tvůrci filmu byli intelektuálové (i když evidentně na drogách). První zjevení retardovaného řezníka je esencí děsu, kanibalská hostina, které se (pochopitelně nedobrovolně) účastní hlavní hrdinka, je úžasně zinscenovaná freak show. Snímku dodává na vyjímečnosti také realistický dokumentární styl, který jej jasně odlišuje od pozdějších veselých vyvražďovaček 80. let. Film má spoustu pokračování, remaků a napodobenin. Z tehdy inovačního vražedného nástroje (motorové pily) se časem stalo dokonce jakési klišé, ale originální Texaský masakr je udělán tak dobře, že nemůže být nikdy žádným klonem překonán. (22.04.2005)

Asi si hodně dlouho nedám klobásu. (31.12.2007)

Teda trošku mě tady u tohohle zarazilo, že remake je naprosto jinej a dokonce jsou i jiný postavy a jinej průběh, ale to mi nikterak nebránilo abych se pěkně dostal do příběhu a do pěkný atmosféry, kterou ty nový horory dneska už holt nemaj. Nicméně mi to čekání, kdy se v podstatě nic moc neděje, začínalo mírně vadit, protože to trvá hezkou řádku minut, než se začne opravdu něco dít a následující honička v lese mi přišla zase mírně přetáhnutá, ale i tak se jedná o nadprůměrnej starší horor, kterej sice ten novější remake nepředčí v trikách a krvavejch scénách, ale atmosféru určitě už jo (12.08.2007)

Přes poněkud neuspokojivý rozjezd se v poslední půlhodině jedná o naprosto nekompromisní masakr! Tohle by měli povinně shlédnout všichni fanoušci Vřískotů a podobných změkčilých slátanin, aby poznali, jak má vypadat zdařilé dílo žánru! :-) (07.06.2004)

(1001) Well, I'm never... something ever again. Intenzivní existenciální drama, během kterého mě napadalo přání žít někde hodně daleko od všech lidí smíchané s hořkým pocitem, že by to ničemu nepomohlo. (25.03.2019)

Potulování se kolem smradlavých venkovských jatek a prolézání tamních baráků se ukáže jako špatný nápad. Miluju tu syrovou atmosféru a vizuál sedmdesátkových filmů. Jak je Masakr nekrvavý, tak je nepříjemný a Leatherface je děsivě groteskní figurou. A záběr s houpačkou byl cool. (22.07.2006)

Je fakt, že krom toho chlapíka, co tam visel a měl "to celé" na háku a do ran mu ten bodrý vesnický retard Leatherface chodil plácat posypovou sůl, si z filmu moc nepamatuju. Zdálo se mi to takové nemastné neslané (ale jak říkám, soli tam přitom bylo dost), jakoby tvůrci nevěděli kudy kam a tak se zaměřili především na brutalitu a tu tzv. slasherovost, která jak známo spočívá v tom, že někdo velmi fyzicky pomalý a dosti často i duševně, prohání po lese či starém domě nějakou roztomilou dívku, která jinak běhá jako laňka. Že je dotyčný šouravý retard vždy dívce v patách, ač ona letí lesem jako šíp, nechme odborníkům a zdatným wikipedistům. Jako lajk hodnotím spíše záporně. Nebylo to nic, co bych si pustil k štědrovečerní večeři a ani v jiný temný večer, kdy bych se chtěl bát. (11.10.2012)

Dříve se mi do ruky dostal remake z roku 2003, který ve mně však nezanechal silnější dojem a hodně z něho bylo mnou pozapomenuto. Po zhruba 3 letech jsem si konečně pustil originál, ale přestože se mi líbil víc než jeho pozdější verze, nějaká pecka se nekonala. Od cca 36. minuty začalo vlastní vyvražďování, hrůzně činy však nebylo moc vidět (což na druhou stranu nebyl až tak špatný tah, protože fantazie některých diváků mohla pracovat na vlastní režim a taky se celkem dobře vyrušila možnost nekvalitních triků), ale hlavně, vůbec jsem nefandil hlavním postavám. Ne že bych jim přál smrt, to ne, ale bylo mi docela jedno, co se s nima stane, protože film mě do sebe/kůže hrdinů vůbec nevtáhnul. Záporáci až na starého dědu mi nijak strašidelní nepřišli a Sally mě svým ječením brzo začala štvát. Třeba bych na jejím místě taky křičel jak potrefená husa, ale v podání Sally by normální člověk musel za chvíli přijít o hlas. Celkem paradox, protože je to snad jediná nereálná věc v jinak celkem uvěřitelném hororu. Takže stejně jako v případě předělávky to vidím pouze na průměr. (29.08.2011)

Kdyby si Leatherface občas doma zaběhal kolem kukuřičného pole, neměl by tak tragickou fyzickou kondici.. Nízkorozpočtový Hooperův kult, co nastavil standardy slasherového žánru, mě minul jak ústřední texaskou rodinku základy stolování. Denní část je díky znepokojivým náznakům ještě obstojná, neexplicitní druhá polovina už spíše psychedelická až groteskní. Last supper s dědečkem, co patří na přebal CD Pražského výběru a dýchavičné pobíhání retarda s ohlušující motorovkou tak zanechaly spíše rozpačitý dojem, než nějaké pocity hrůzy, či zneklidnění a z toho hlučného nářadí, hysterického jekotu a "jezdění nehtů po tabuli" mě akorát rozbolela hlava. Vlastně se dá říct, že s tichem závěrečných titulků jsem zažil slast srovnatelnou s opuštěním několikahodinové předváděcí akce na mezinárodním veletrhu křovinořezů.. (28.02.2012)

Do poloviny vesměs nesympatické čekání krav a volů na porážku. Jenže jakmile zahřmí nocí motorovka a hladová rodinka zasedne k večeři, je to jedna z nejlépe zrežírovaných žánrověk široko daleko, na jejíž atmosféru se chytá máloco. Sugestivní až kost. (21.08.2012)

Přímé, nenucené, brutální. Neexistuje moc hororů, které by vám dokázaly zprostředkovat tu hrůzu v poslední půlhodině. (15.08.2006)

Tato originální verze se mi do rukou dostala o hodně let později od doby, kdy jsem zhlédla remake. Již od začátku jsem s ním proto začala neúmyslně srovnávat, ale pak jsem si řekla, že to nemá smysl a postupně jsem od myšlenek na masakr z roku 2003 upouštěla. Úvod filmu je poměrně poklidným a bezstarostným, chvílemi možná až lehce nezáživným. To vše však diváky připravuje na to, co přijde potom. V jednu chvíli se vše zvrtne a místo horkého texaského slunce a vířícího písku nás čeká to pravé texaské šílenství. Film má pár opravdu vydařených lekaček, drsných momentů a odporných zjevů a vjemů. Obdivuji hlavní blonďatou hrdinku a její hlasivky. Právě možná díky nim dosáhl tento masakr na nejvyšší možnou úroveň šílenství. Společně ještě s ostatními prvky, jakými jsou Leatherface a jeho šílená rodina, živý - mrtvý dědeček a jejich vkusné bytové dekorace:) Také mne potěšilo vkusné množství černého humoru, který trochu odlehčil jinak krvavou podívanou. Neustále jsem přemítala nad tím, jaký poprask asi muselo toto dílo v roce ´74 vzbudit. A mám dojem, že Ed Gein by byl tímto filmem potěšen, protože inspirace v jeho osobnosti je zde zřejmá. "Neměj strach, dědeček je z nás nejlepší..." (27.02.2010)

Trošku nezvyčajná šablóna vyvražďovacieho horroru sa dočkala nečakaného úspechu nie len u mňa. A vyzerá asi takto. Ale pozor, možný spoiler! Prvú polhodinku nič, no aj tak je atmošká hustá ako sviňa. Potom behom pätnástich minút chainsaw-monster vyvraždí štyroch z partie piatich a zvyšok filmu je to naháňačka s poslednou žijúcou. Na pohľad nereálne, no skutočnosť je iná a podľa filmu hrozivá, desivá, mrazivá, nechutná. Veľká škoda viditeľnosti nízkeho rozpočtu. 80%. (21.10.2007)

Je to úplne priemerný horor. Má jednoduchý príbeh, ktorý ničím neprekvapí a tak hlavne kvôli krátkej stopáži moc nenudí. Pomerne veľkým prekvapením určite môže byť neprítomnosť krvi, ktorá sa od tohto typu filmu očakáva, ale to nemusí byť problém, pretože dobrý horor by mal byť v prvom rade o napätí a dobrej hororovej atmosfére, ale to sa tohto filmu vôbec netýka. Aspoň od naháňačky s motorovou pílou za chrbtom by som očakával aspoň náznak nejakého napätia alebo nepríjemného pocitu, ale vôbec nič. Vôbec nechápem ako sa tento film mohol stať kultom. Celý čas som mal pocit, že sa pozerám na nejaký priemerný diel nejakého priemerného hororového seriálu. A nepomáhajú ani herci, ktorí sú dosť trápni. Ked´ som videl remake, tak som bol celkom sklamaný, lebo to bol iba priemerný film, ale ako som teraz zistil, tak originál nebol o nič lepší. Priemerné hodnotenie dávam preto, lebo sa na to dalo bez väčších problémov pozerať a z úcty, že sa jedná o klasiku, ale ako fanúšik hororu som veľmi sklamaný. 50% (10.02.2009)

Po zhlédnutí remaku (který se mi velice líbil) mohu doporučit i tuto americkou hororovou klasiku, kde je schéma samozřejmě podobné, ale každý z těchto filmů je natočen odlišným způsobem (remake není přesný kopírák). Tuto atmosférickou podívanou, která je na svou dobu kvalitně natočená hodnotím 4 hvězdičky… (19.03.2011)

Kľúčový film pre ďalší vývoj tohto hororového žánru. Celý film je drsný ako celá pojašená rodina. Motorová píla je proste nesmrtelný nástroj nielen na pílenie dreva, ale aj na vraždenie. (06.10.2011)

Mne osobne sa dosť pozdával aj remake tohto filmu z roku 2003, od režiséra Marcusa Nispela. Táto pôvodná verzia Tobe Hoopera, ktorú natočil ešte v roku 1974, je síce o poznanie plytkejšia, ale zato výrazne bizarnejšia a nechutnejšia. Občasné nelogické správanie niektorých postáv je zatienené vskutku nepríjemnou atmosférou, ktorá z tohto snímku takmer sála. Ťažko môže niekto spochybniť, že ide o jedno z klasických horrorových diel. "Texas Chain Saw Massacre" priviedol na svet ďaľšiu filmovú horrorovú ikonu, menom Leatherface. **** (15.09.2008)