The Texas Chain Saw Massacre
The Texas Chain Saw Massacre
The Texas Chain Saw Massacre
Režie:
Tobe HooperKamera:
Daniel PearlHrají:
Marilyn Burns, Allen Danziger, Paul A. Partain, William Vail, Teri McMinn, Edwin Neal, Jim Siedow, Gunnar Hansen, John Dugan, Robert Courtin, William Creamer (více)VOD (2)
Obsahy(3)
Sally se dozví, že vandalové údajně znesvětili hrob jejího dědečka. Spolu se svým ochrnutým bratrem Franklinem a přáteli se pouští do vyšetřování. Po návštěvě staré rodinné farmy zjistí, že v jejím sousedství žije skupina šílených, vraždících psanců. (Cinemax)
Recenze (543)
Dnes už klasická vyvražďovačka, která mimo jiné názorně ukazuje, že i správný maniak by měl mít dobrou kondici. Co jsem určitě nečekal, bylo rychlé a nekompromisní odstraňování všech hrdinů. Za úvodní scénu se sdrátovanými kostrami a závěr s večeří a vším tím po ní (obzvlášť s tancem s pilou) by si film zasloužil pět hvězd. Pořád mu ale "něco" schází. A toho "něčeho" je docela dost.__P.S. Ták, a já se teď můžu v klidu podívat na ten remake, ať jsem v obraze. ()
Co to proboha bylo? A takové hodnocení? Vtip? To nebyl horor. Ve druhé půlce je to pouze nepříjemný pocit, srovnatelný s neustálým škrábáním nože o talíř. Neplést prosím se strachem! Scénář je neuvěřitelně čitelný a trapný. Klišé tu jsou...a jaké. Ta třešnička na dva roky zkaženém dortu je až neuvěřitelně typická "hororová" rozdělovačka: "Jdu se na ně podívat, ty tu počkej". Logiku ten film nemá žádnou. Nic tam pořádně nedává smysl. Pozitivním momentem byla scéna ze začátku s nožem a docela zajímavá úchylná rodinka, ovšem takovýto kladný moment brzy vystřídají ukrutně debilní herecké kreace představitelů. Celý děj je vyprávěn naprosto protivným způsobem, přičemž doufám, že to někdo nepovažuje za umění. Žánr horor miluju, ale 99% filmů do něj spadajících, nesnáším. ()
„To musíte vidět-žánrovka“ ze který se mi vybaví, vřískající Sally(výrazné staccato), únavně drmolící Franklin a mumifikovanej dědouš s cumlajícím šidítkem. Z „Koženáče s motorovkou“ mi holt třasničky nenaskočily…a to sem se tolik snažila.:)) ()
Tak chapu ze je to klasika ve svy dobe asi z toho byly lidi lehce vypleskly a na svou dobu je to kazdopadne nadcasovej horor ale kultem bych to nenazyval protoze ani ty vsechny legendy kterymy je film obestren nezakryjou fakt ze Hooper proste neni dobry reziser a dneska uz to pusobi lehce srandovne jinak ja patrim mezi megaotrle divaky a nic tak extra nechutnyho nebo sokujiciho jsem proste na to filmu neshledal kazdopadne o parnik lepsi nez remake to rozhodne! ()
V 70. letech možná kultovní film, ale mě to ve 21. století nic neříká. Dokonce musím smutně konstatovat že remake z roku 2003 mě bavil mnohem více. ()
Mäso!!!!! Bez veľkých úprav, ale za to varené na najväčšom ohni. Krvavý roastbeef, ktorého každé sústo stojí za poriadne rozkúsanie. Doješ a bez odvrávania zaplatíš. O tom som presvedčený. Inak priam materské lono hixploitationu. ()
Název je trochu zavádějící. Motorová pila tu hlavně vrčí, než řeže do živého, ale i přesto je to masakr pořádný a vskutku stylotvorný. Tato hororová lahůdka z poloviny sedmdesátých let - z časů, kdy se klasiky žánru nekopírovaly, ale naopak vznikaly - nabízí pořádnou porci všech přísad, které hororový gurmán vyžaduje. Je děsivá, krvavá, s hutnou atmosférou, která však i přes takřka dokumentární formu leckdy dostává až surrealistickou příchuť. Soukromou "kostnici" v čemsi jako "obýváku" oné vyvedené rodinky doplňuje bizarní přítomnost slepice v mrňavé klícce zavěšené ke stropu, retardovaný Leatherface se z fanatického zabijáka mění pod rákoskou člena své vypečené famílie v neškodného beránka s pisklavým hláskem... Pomyslným vrcholem je pak závěrečná večeře, jejíž absolutní zvrácenost nemá příliš obdob. Film spíš než na vyvražďovačkách sází na psychický nátlak, který v kombinaci s děsivou atmosférou vytváří napětí, které by se dalo měřit neé v giga-, ani tera-, ale minimálně petapascalech... :-) Je to prostě úchylné a obtížně napodobitelné... ()
Po právu kultovní počin, který se stal žánrovým milníkem. Dynamická, místy až běsná kamera, smysl pro detail (oči vedou) a psychedelická hudba doplněná četnými zvuky a ruchy vytvářejí společně podivnou a tísnivou atmosféru. Kromě památných scén - Leatherface drží mrskající se dívku před domem, zavěšení na hák či tanec s pilou při východu slunce - je jednou z nejděsivějších naháněčka křovím, těsně za ní pak společné stolování s dědou. Gore je z dnešního pohledu umírněné, ale funkční. Marilyn Burnsová tímto snímkem na krátko sesazuje J. L. Curtisovou z pomyslného trůnu - královna vřískotu. Asi nejlepší film T. Hoopera. Po letech bych možná jednu hvězdu ubral, ale z nostalgie hodnocení ponechám. ()
Masakrózní krvák, který sice není tak krvavý jako jeho remake, zato je o to napínavější. Jeden z těch skoro až minimalistických a zároveň dobrých hororů ze 70-tek. Samozřejmě nežeru, že se někdy něco podobného stalo, ale když se na tuhle promo povznesu, tak vidím jeden z piílřů moderního hororu. ()
Když nejdřív vidíte nový TMMP a potom teprve ten starý, tak z toho nejste až tak nadšeni. Bylo to sice napínavé a drsné (možná až moc), ale nový masakr se mi líbí víc. 65% ()
No, když jsem viděl jako první masakr z roku 2003, tak je jasné, že tato prvotina mě nemůže nikterak oslovit. To se prostě nedá srovnávat, ale jsem rád, že ve své době se to chytlo, protože by to moje milované pokračování ani nevzniklo. Uřezávání končetin nebylo to nejpříjemnější ve filmu, ale překvapivě to byla ječící holka, která mi drásala svým řevem nervy. :D ()
exploatační horor určitě, ale očekával jsem větší sadomaso [a to jsem vegetarián] ()
Vrchol žánru, laskomina pro fajnšmekry. Ultra naturalistucké filmové umění bez jediného tvůrčího zaváhání, které vás psychologicky i fyzicky rozloží a nedá spát. První polovina nonstop napínavé, ukrutně dusné a uvěřitelné zobrazení nejnižších lidských pudů a morálního zapadákova, druhá půlka neuvěřitelně nepříjemná reflexe dříve naťuknutých a gradovaných hrůz. Geniálně nasnímané i ozvučené. Film, bez něhož by slovo horor vydatně ztrácelo na významu.. ()
Zo začiatku to pôsobí ako komédia (psychopat si reže ruku, v rádiu ide nejaký hippie-popík a všetci majú na tvári grimasy), ale potom to príde. Od prvého napichnutia na hák. I keď tam nie je skoro ŽIADNA krv, je to asi najbrutálnejší film, aký som videl. Po dopozeraní som mal takú chuť zapnúť si nejakú pozitívnu komédiu ako nikdy predtým. Tento film je fascinujúci, jeho atmosféra je úžasne brutálna a je nakrútený neuveriteľne realisticky. Majstrovstvo vo svojej kategórie a jeden z najlepších filmov všetkých čias. ()
Už kdysi se mi tenhle snímek líbil, ale napodruhé jsem nadšený. Texaský masakr je stále dost originální horor. Na první pohled docela normální hrůzostrašný slasher, který ale kašle na různá klišé, což působí osvěžujícím dojmem obzvlášť v dnešní době, kdy jsou si slashery tak podobné (no, možná se to týká hlavně období kolem roku 2000). Například postavy jsou představené jenom letmo, což vůbec nevadí, stačí to. Nejsou to žádní super-sympaťáci a super-sympaťačky, ani žádná parta debílků. Není zde klasická formulka "hodná holka mezi kretény". Jsou to prostě docela normální parta mladých lidí... kteří to pěkně schytají, když se dostanou mezi úchylný vidláky. Ti jsou znepokojující, ale jejich králem je "Leatherface", který je správně bizarní. Se svou maskou je pěkně strašidelnej a jeho obvykle rychlé a precizní zabíjení je dost děsivé. Má ale i svou černohumornou stránku, například se různě převlíká. Na konci má stylové fráčko a na oběd si zase nanese rtěnku, aby dělal své rodině maminku. No není to miláček? Překvapivě propracovaný a svižný horor. Téměř dokonalá znepokojující jízda. (9/10) ()
Atmosféru to má sice úchvatnou a nebylo k tomu potřeba ani moc krve a ke konci už je to opravdu psycho, ale na druhou stranu už nemám chuť se na ten film podívat nikdy v životě. ()
Povedená rodinka z Texasu v plné nefalšované kráse. Atmosféra hodně slušná a i postavy fungují, celá šílená rodina působí doslova šíleně. Tempo od začátku dobré, ale postupně daleko lepší. Nejlepší však na Texaském masakru je poslední půl hodinovka, kde si rodinka psychicky pohrává s poslední ženskou. V její kůži bych vážně být nechtěl... 8/10 = 87% ()
Texaský masaker poriadne zostarol a miestami pôsobí nechcene komicky. Časť mimo domu sa celkom ťahá a okrem creepy stopára nie je prakticky vôbec desivá. Jednotlivé odchytávanie členov partie bolo tiež vcelku fádne a poriadna hororová atmosféra príde až s predstavením členov domu. To už je však, bohužiaľ, takmer koniec filmu. ()
Hrůza, hnus, děs, nechutnosti na 100%. Žánrový vrchol se všemi klady i nešvary. ()
Související novinky
Nová adaptace Prokletí Salemu našla režiséra
Minulý rok jsme se dozvěděli, že Kingův horor Prokletí Salemu se po letech dočká nové verze. Produkovat ji měl James Wan a do scénáře se pustil Gary Dauberman, jenž napsal například nové To nebo… (více)
James Wan chystá Prokletí Salemu
Éra filmových adaptací hororů od Stephena Kinga pokračuje. Producent a režisér James Wan (V zajetí démonů, Insidious) teď čerstvě oznámil novou verzi Prokletí Salemu, které bylo v minulosti… (více)
Hollywoodské hobby? Prznit klasiky
Filmaři v Hollywoodu se nejspíš rozhodli plýtvat všemi možnými zdroji na většinou nepotřebné a obvykle nepříliš kvalitní remaky. Ostatně co fungovalo už jednou (dvakrát atd.), bude fungovat o… (více)
Jste Otrlý divák?
Když nepočítáme sledování odpoledních telenovel, je jediný způsob, jako to zjistit: sebrat se a jít do pražského kina Aero na některé - a nebo rovnou na všechny - snímky uváděné v rámci přehlídky… (více)
Keďže je zo svojej podstaty pôvodný The Texas Chain Saw Massacre filmom natoľko extrémnym a vo svojom prapovestnom základe tak primitívnym, považujem za svoju povinnosť aspoň čiastočne objasniť, prečo je natoľko významným, žáner definujúcim, kritikmi plošne uznávaným a dokonca mnohými inštitúciami považovaným za zásadné umelecké dielo, ktoré sprevádza status nesmrteľného kultu. ////////// V poradí druhý celovečerný snímok Tobe Hoopera z roku 1974 je od prvého pohľadu poloamatérskym žánrovým príspevkom, ktorý by poľahky mohol zapadnúť prachom, nebyť viacero význačností. Jeho spracovanie, potažmo technická úroveň nie je vysoká a produkčné zázemie minimálne. Obsadenie je zložené výlučne z nehercov. Formát kamery je 16mm a je charakteristické, že si kameraman drží odstup od diania, čím vyvoláva nielen efekt falošného stotožnenia s loviacim vrahom, ale zároveň takmer dokumentaristické pojatie. Hudba vo filme je minimalizovaná na najnižšiu možnú úroveň, vďaka čomu ešte ostrejšie vyniká diegetický zvuk motorovej píly, zarezávajúci sa do divákovho mozgového tkaniva. Scenár príbehu, čiastočne vychádzajúci z reálií skutočného prípadu neslávne známeho sériového vraha, pravdepodobne nekrofila a kanibala Eda Geina, zaberá len približne 20 stránok písaného textu a nijak si nezadá s žánrovými filmami podobného razenia, ako sú I Spit on Your Grave, Cannibal Holocaust alebo The Hills Have Eyes. Je teda definovateľný ako slasher, splatter a exploatačný paradokument (film otvára správa o nálezoch vykradnutých hrobov a hrozivých výtvorov z mŕtvych tiel), na ktorom sa dá ilustrovať priezračná ontogenéza žánru, a ktorý vykresľuje vízie a predstavy Tobe Hoopera o vražednej rodine kongenitálne zdegenerovaných potomkov oblastných vidieckych buranov, idiotov pochádzajúcich z dekád manželstiev s vlastnými sesternicami, násilníkov a kanibalov, ktorí po generácie vlastnia mäsiarstvo a vyrábajú mäsové výrobky zo svojich ľudských obetí. Do ich rúk sa dostáva skupina typických amerických tínedžerov, ktorí, nič netušiac, idú na prehliadku domu, patriacemu zosnulému príbuznému jedného z nich. Príbeh sa tak dostáva do relatívne prekvapivej početnej rovnováhy medzi protagonistami a antagonistami. ////////// Film veľmi obozretne pracuje s prvkom násilia, ktoré sa častejšie odohráva mimo obraz daný uhlom kamery, čím ešte silnejšie pôsobí na psychiku diváka. I keď sú samotní členovia mäsiarskej rodiny prezentovaní ako jedinci vymykajúci sa akýmkoľvek spoločenským normám, napriek tomu zostávajú okolitým svetom nepovšimnutí a pokračujú vo svojej činnosti. Napriek iracionalite ich desivého chovania je v spôsobe postupného vyraďovania tínedžerov badateľná akási metodika, vychádzajúca zo skúseností ich rodinného povolania a divákovi znázornená rýchlym a nekompromisným usmrtením a odstránením jednotlivých postáv filmu, a zároveň podmienená rodinnou hierarchiou, na ktorej vrchole stojí ten najrozumnejší z nich. ////////// Ďalším zásadným aspektom je takzvaná estetika škaredosti, umelecká kategória majúca za význam protest proti spoločnosti prostredníctvom jej znechutenia. Toho je dosahované prostou prezentáciou objektu, ktorý recipient pri nazeraní naň prijíma podľa klasických kritérií určených spoločnosťou ako čosi škaredé, zhnusujúce, resp. pohoršujúce. Škaredosť sa ako všeobecný pojem môže prejavovať ako v oblasti vizuálnej, tak aj morálnej. The Texas Chain Saw Massacre ju prezentuje v oboch podobách, a to vo viacerých formách. Vizuálne sa prejavuje prostredníctvom tvorby "umenia" z častí ľudských tiel a kostier (silne inšpirované práve prípadom Eda Geina), samotnými vraždami a nakladaním s obeťami, a v neposlednej rade špinavosťou a neučesanosťou samotného filmu, ktorý pôsobí ako surová, prílišne nespracovaná látka. Z morálneho hľadiska je to pestrá škála perverzných úchyliek rodiny, spoločenských abnormalít, zvrátenosti ich často pudovo riadeného jednania, tiež však praktikami mučenia ešte živých obetí, ale aj aspektom spoločenského šoku, ktorý film samotný rozpútal naprieč Spojenými štátmi. Ako povedal samotný Stephen King, film má nepopierateľný spoločenský význam, pretože svojou podvratnosťou nielen vyvolal rýchlo sa šíriacu vlnu kontroverzie, ktorá čoskoro dosiahla globálnych rozmerov, ale, čo je dôležitejšie, priamo poukázal na možnú existenciu takýchto narušených jedincov takpovediac v našom susedstve (a ako dokladajú početné zdokumentované prípady, o pravdivosti tohoto tvrdenia nie je možné pochybovať). Nech je teda akokoľvek poburujúci, práve v tomto spočívajú jeho kvality a nadčasový význam. Dokonca je známe, že boli mnohí po zhliadnutí filmu presvedčení, že Leatherface skutočne existoval, a pre potreby remaku z roku 2003 bol vytvorený falošný dokumentárny záznam, na ktorom sa objavuje, a na ktorom stojí novodobý mýtus o "mäsiarovi z Texasu". ////////// Keď pominieme všetko vyššie spomínané, zostáva nám v rukách aj o 40 rokov neskôr rovnako funkčný a desivý horor, u ktorého nie je problém pochopiť, prečo vo svojej dobe spôsobil taký poprask. Jeho triumfálnym víťazstvom nad divákom je postupné pomalé budovanie napätia, ktoré sa pohráva s diváckym očakávaním a buduje dojem zdanlivej neškodnosti, ktorá sa s príchodom Leatherfacea mení v nefalšovanú hrôzu enormných rozmerov, ktorú striedajú mučivé útoky na vaše nervy, vrcholiace v scéne rodinnej večere. Záverečný zbesilý útek vyznieva svojim spôsobom v istých momentoch smiešne, čo je v kombinácii s jeho brutalitou veľmi nebezpečný obrat a obžaloba diváka, ktorý si dej náhle začne užívať. Zároveň je kľúčovým postrehom pre doloženie efektu, ktorým film pôsobí - strach sa po filme vytratí, ale ona znepokojivosť jeho faktického zdelenia ostáva. Po zhliadnutí filmu vám už vždy, keď budete prechádzať podobnými miestami, prebehne mráz po chrbte, keď vám na chvíľu v mysli skrsne otázka: Čo ak...? ////////// Apendix: Správne krvavý a šťavnatý surový steak, ktorý tepelnú úpravu nepotrebuje. ////////// Mimotextová poznámka: Osobne sa domnievam, že je to dosť možno vôbec najlepší horor, aký som kedy videl; minimálne z mojej dosavadnej žánrovej selekcie žiadny sugestívnejší kúsok nevyčuhuje. Geniálne a dokonalé, ale hlavne desivé - pokiaľ to teda pozeráte za správnych podmienok (tma a absolútne ticho sú vhodnými spoločníkmi). Tiež film, ku ktorému sa budem, z hľadiska interpretačného, teoretického, ale i subjektívnej príťažlivosti spracovania vracať. () (méně) (více)