V každém pokoji žena

Velice poutavý a zajímavý příběh několika generací žen žijících na svobodárně. Každá má své tajemství, snaží se prosadit ve společnosti a jak to může dopadnout v prostředí samých žen. Zároveň režisér filmu poukazuje na to, jak tenká je nit spojující přátelství a lásku mezi dvěma lidmi stejného pohlaví. (03.07.2018)

Velmi civilní, nenásilně vyprávěný příběh komunity žen žijících na "svobodárně", plynoucí velmi volně, nicméně nenudící. Z filmu sice čiší snaha tvůrců vyprávět z pohledu ženy, ale ve chvíli, kdy už to začíná být přehnané, režisér sundá nohu z plynu a udrží míru dobrého vkusu. Role jsou psané přímo na těla herců, takže se známí herci objevují ve svých typických rolích (Moučka, Brabec, Maciuchová atd.) Nezáleží ani tak na tom, jak film dopadne, důležitá je spíš atmosféra a pocit provázející sledování. Pokud to sedne, je to příjemný zážitek. Věřím ale, že řada lidí bude snímek sledovat s naprostým nepochopením. Je z jiného světa, který i já pamatuji jen v hrubých obrysech. Přesto na mne ten svět velmi dobře zapůsobil. 75% P.S. Po přečtení ostatních komentářů mám pocit, že jsem viděl úplně jiný film... (20.05.2011)

Výborný materiál na analýzu zoufalství znormalizované barrandovské nemohoucnosti. Neskutečně slabé, blbé, tendenční. Zdánlivě moderní současný příběh spíš připomíná vzdálenou vzpomínku na cosi levicového z doby dávno minulé. Nesourodá společnost nájemnic Ženských domovů definuje své a sousedské osudy výhradně podle úspěšnosti ve vztazích. Zlatý grál je zajištěný manžel. Děsné už jsou jenom ty profese, které ovlivňují povahy jednotlivých postav, autoopravářka Vlasta Bezděková (vyrovnává se s potřebovou nového vztahu po té, co její muž koketoval s emigrací a zároveň se snaží o dodělání matury, nevýrazná Ida Rapaičová), odborová funkcionářka Anežka Faltová (je více než ochotná se znovu provdat za muže, se kterým se už jednou rozvedla, vysloveně trapná stárnoucí Antonie Hegerliková), Zuzana Šmídová, úřednice Čedoku (si lže do kapsy, zatímco už tři roky se skrývá jako milenka ženáče, začínající Hana Maciuchová), prodavačka nábytku Soňa (naivní dívka z děcáku hledá místo na slunci, jako vždycky nemístně éterická Marta Vančurová)... Je to divácké peklíčko. Těmi seladony pro tyto grácie jsou takové partie jako Satoranský, Brabec, Moučka nebo Teplý. Takže proč si takový zážitek zkusit? Snad jen pro doplnění povědomí o přehledu tvorby roku 1974, aby člověk viděl ty marné výkony tehdejší plejády oblíbenců a ukonejšil se drobnými etudami komických starých v podání sousedského dua Evy Svobodové a Marie Rosůlkové. Celý ten nápad byl nad možnosti Balíkova neexistujícího talentu. (09.02.2021)

...také poučno-budovateľsko-normalizačné.Poučíme sa,že sa ľudia napriek svojmu úspechu v zahraničí vracajú,lebo im "to niečo chýba" /budúci major Zeman/, budujeme ťažký priemysel a ritom sa vzdelávame -hlavna postava.... ozaj kto dal hlavnú úlohu slovenke Ide Rapaičovej ? Nikdy sa mi nepáčila ani ako žena,ani ako herečka.Jej herný prejav brrr v tomto snímku so slovenským prízvukom....ozaj asi v rámci nejakej česko-slovenskej výmeny tam musela byť alebo ozaj neviem kvôli čomu.X-českých herečiek by to zahralo lepšie a hlavne sympatickejšie (ibaže by to mal byť niekto so slovenskými korenmi a to by sa iste dalo tiež vybrať lepšie zo slovenskej databázy herečiek).Bolo to tak blbé až si to vybojovalo u mňa jednu hviezdu práve pre to všetko. (13.04.2015)

Tento snímek pěkně ilustruje kvalitativní propad české filmové tvorby za normalizace. Nepochybně talentovaný režisér Jaroslav Balík, který v předcházející dekádě natočil několik mimořádně zdařilých snímků (především Romeo a Julie na konci listopadu), se s tímto pokusem o charakteristiku ženské duše probořil hluboko do padesátých let, která jsou také ve filmu s patřičným sentimentem vzpomenuta (na příkladu pamětníků Hegerlíkové a Moučky), a vzkřísil řadu přežilých (a novou filmovou vlnou po právu zavržených) „uměleckých“ stereotypů. Strašlivě nevěrohodná charakterizace postav, které se zčásti napravují, zčásti propadají do hlubin svého „rozmazleného“ zla (buržoazní emigrant Cupák), se zde spojuje s křečovitou budovatelskou obrazotvorností, manifestující zdravé dělnické jádro každého správného Čecha. Opět: tak špatný a bezbarvý film, že nedokázal vyvolat ani kouzlo nechtěného. (15.04.2011)