Režie:
Lav DiazScénář:
Lav DiazKamera:
Lav DiazHrají:
Charo Santos-Concio, John Lloyd Cruz, Michael De Mesa, Nonie Buencamino, Shamaine Buencamino, Lao Rodriguez, Mae Paner, Mayen Estanero, Kakai Bautista (více)VOD (2)
Obsahy(1)
V roce 1997, poté, co strávila třicet let ve vězení, vstupuje Horácia do krajně odcizeného světa: její manžel zemřel a ačkoli se znovu spojila se svou dcerou, nemůže najít svého syna. Brzy však rozpozná, co se nezměnilo – moc a výsady elit. Ironií zůstává, že Horáciin bývalý aristokratický milenec Rodrigo, který zosnoval její uvěznění, je nyní sám lapen ve své zlaté kleci: stejně jako jeho bohatí přátelé, i on přestal vycházet z domu kvůli eskalaci únosů zaměřených na movité. Horácia se rozhodne této hysterie využít a připravuje pomstu. (Film Europe)
(více)Videa (3)
Recenze (18)
I když má snímek skoro čtyři hodiny, vyplatí se na něj podívat minimálně jen proto, jak skvěle dokáže pracovat s černobílou kamerou, a to i v dnešní době. Jasně, že je to hodně pomalé, tohle není akční příběh o pomstě, ale je to filipínské zamyšlení nad životem ve společnosti, která rozhodně není dokonalá, ale je taková, jaká je. ()
Dokonalé černobílé obrazy orámované třiceti lety, jíž té, která odešla, už nikdo nevrátí. Diaz sice má svůj vlastní čas, takže v kině pravděpodobně vystřídáte několik desítek pozic sezení, ale jeho zpracování odcizeného světa spolu se silnými postavami (Hollanda) a nahlédnutím do filipínských dějin neumí nudit. ()
Hodně moc mi to chvílemi připomínalo Jeanne Dielmanová, Obchodní nábřeží 23, 1080 Brusel, jen to přes ten poklidný a velmi pomalý děj nebyla taková nuda. Až jsem se divil, vlastně se tam moc nedělo, přesto. Bylo to pěkně civilní a minimalistické, ale možná díky tomu zajímavé. Pořád jsem dokola myslel na to samé, ty vole já jsem rád, že jsem narodil, kde a kdy jsem se narodil. I přes ty sračky, co zažívám, mi to přijde jako nic. Nic v porovnání s tím, jak mohou ve skutečnosti sračky vypadat. Můžou vypadat jako naprosté zoufalství, ze kterého není cesty ven. ()
Nádherný film, viděl jsem ho v kině na LFŠ 2017. Od té doby jsem na něj nikde nenarazil až teď na Edisonline. Tak jsem si dopřál ty necelé 4 hodiny znovu. A musím říct, že to bylo stejně silné jako poprvé. Ano, je to pomalé, ale i v těch zdánlivě statických záběrech je na co koukat. Krásný příběh, krásná kamera! ()
Skutečně těžké, dost depresivní, plné marnosti...nihilismu, žádný tropický ráj, Filipíny jako temný, černobílý svět, ve kterém je potřeba umět přežívat. Horácia se vydala na cestu pomsty, nicméně její zbraní, vedle pistole, je hlavně upřímné lidské pochopení, navzdory vlastnímu utrpení dokáže pomáhat, prosvětlit druhým tu všudypřítomnou šeď a tmu. Dlouhé, statické záběry a scény, bez jakéhokoli náznaku tónu, vypráví příběh pomsty, jenž se postupně rozmělňuje ve zcela autentické atmosféře a více či méně obsáhlých příbězích (ne)obyčejných lidí, kteří se na zmíněné cestě naší hrdinky, jejíž osud si jen těžko dokážeme představit, objeví. Silný, naturalisticky laděný filmový zážitek o hledání dobra v člověku a jeho souboji s lidskou nenávistí, to vše z oblasti Dálného východu, kde je domorodý jazyk plný anglických výrazů a kde se asiaté modlí k Bohu. ()
Galerie (42)
Photo © Star Cinema
Zajímavosti (2)
- Celosvětová premiéra proběhla 9. září 2016 na Mezinárodním filmovém festivalu v Torontu. (ČSFD)
Reklama