Dancer
Танцовщик
Dancer
Dancer
Režie:
Steven CantorHudba:
Ilan EshkeriHrají:
Sergej Polunin, Jade Hale-Christofi, Valentino Zucchetti, Igor Zelensky, David LaChapelle, Monica Mason, Tony HallObsahy(1)
Obdařen ohromnou vytrvalostí a zanícením, Sergej Polunin vzal taneční svět útokem a stal se historicky nejmladším sólistou Královského baletu v Londýně. V pětadvaceti letech, na vrcholu kariéry, však odešel a rozhodl se tanec zcela opustit.
Původem ukrajinský "rebel baletu" Sergej Polunin se ve svých devatenácti letech stal historicky nejmladším sólistou Královského baletu v Londýně. O dva roky později, na vrcholu kariéry, se však rozhodl z baletu odejít a nakonec opustil taneční svět úplně. Dokumentární snímek režiséra Stevena Cantora sleduje život tohoto osobitého umělce, od jeho marnotratných začátků na Ukrajině přes strhující výkony ve Velké Británii, Rusku a nakonec i ve Spojených státech, kde ho David LaChapelle natočil při tanci na Hozierovu skladbu "Take Me to Church" a video se okamžitě stalo hitem internetu. Film ale kromě oslavy Poluninova ryzího talentu a nespoutaných ambicí přemítá také o tom, že bohatství a úspěch možná k nalezení osobní a profesní identity nestačí.
(HBO Europe)
Recenze (72)
Tyhle dokumenty se tak těžko komentují, protože pronikají srdcem a to nejde mluvit ani psát, pouze plakat. Mně se to stalo několikrát, ale když přišel moment jeho Posledního tance, který komentoval Sergej slovy : "Když jsem tančil na TAKE ME TO CHURCH s nikým jsem nemluvil. Natáčelo se to mnoho hodin a skoro celou tu dobu jsem brečel. Hlavou mně běželo úplně všechno............čeho zanechávám......", to byla chvíle, kdy se mně obrazně zastavilo to mé srdce a tekly mně slzy jako hrách..... ()
Já na balet nejsem, ale tohle bylo opravdu zajímavé a Sergej Polunin je opravdu geniální tanečník. ()
Chtěl bych touto cestou poděkovat panu Furstovi z kina Aera za volňásky :) Byla to má první návštěva kina Světozor, moc krásné kino. A teď k filmu. Nejsem žádný velký znalec ale balet mám rád, byl jsem na několika představeních. Dokument naprosto pecka, ukázka toho jak se dostat na vrchol, co to všechno sebou nese, neskutečné rodinné oběti, obrovský tlak, osamocení a poté obrovský pád. Co tam Sergej předvádí, ta ladnost, kroky, akrobacie a gestikulace. Už, když byl na škole a bylo možno vidět srovnání s jeho vrstevníky, ten propad byl obrovský, byl o několik levelů výše. [Kino Světozor] ()
Jeho elegance, vášeň pro tanec a graciéznost pohybu mě chytla a už nepustila. Možná bych ocenila, kdyby to šlo víc do hloubky a Sergej toho řekl více, zas na druhou stranu se mi líbí, že si to nechává pro sebe, že do toho spíš nikomu nic není. Líbilo a moc. ()
Balet sa nachádza niekde na chvoste mojich záujmov a napriek tomu som si s chuťou pozrel tento vynikajúci dokument. Ukázal nielen ako spojenie výnimočného talentu, obetavosti rodičov, driny a odriekania sa možno dostať na vrchol, ale aj na prirodzené limitu baletu ako "jednotvárneho a namáhavého" umenia a tiež na tienisté stránky cesty na vrchol a krátkeho pobytu na ňom. Ale to už je osud legiend a nielen baletných. Som rád, že sa tvorcom dokumentu podarilo dielo s vysokou výpovednou hodnotou, i keď som mal dojem, že niečo bolo zamlčané a do komplexnosti chýbajúce. ()
Jeden z tých zaujímavých životných príbehov, ktoré napísal balet. Bravó! ()
Rockový doprovod dokumentu k baletu. Zajímavé. Poutavé nahlédnutí do zákulisí baletu, který je jednotvárný a ubíjející jak bylo řečeno v dokumentu. Polunin si zaslouží obdiv. ()
Jednak je to dobře natočený, sestříhaný a podložený dobovou hudbou, takže to tvoří příběh. Jednak je sám Sergej hodně zajímavá persona. Ale (a to je důležité) hlavně, ten tanec je naprosto nadpozemsky dobrý. ()
Velmi kontrastní zážitek. Zatímco příběh emocionálně graduje a nabízí celkem silnou podívanou, řemeslná stránka samotného dokumentu je na velmi průměrné, občas i podprůměrné úrovni. Životní příběh a především ultimátní konflikt mezi nadáním a vnitřní svobodou, skrývá v dokumentu o Poluninovi obrovský potenciál. Ten je však právě kvůli neschopnosti dokumentaristů z velké části nevyužit. První polovinu je tak film až takřka skandálně podbízivý, působí jako levný bulvární kolotoč bez jakékoliv dramaturgické stavby. Druhá část je po obsahové stránce díky bohu zajímavější a navzdory umu tvůrců i emočně poutavá. Pocit z filmu je ale veskrze protichůdný a nemůžu se ubránit zhrzené pachuti, která mi říká, že si Poluninův příběh zaslouží o mnoho lepší zpracování. 7/10 ()
Dokument staví drama na tom, že se Poluninovi rozvedli rodiče, což je trochu slabý koncept. Polunin je výjimečný, ale pro silný celovečerní dokument o jeho životě to chtělo ještě chvíli počkat, nechat ho dozrát. Nemluvě o tom, že se k tanci určitě ještě obklikou vrátí. ()
Na můj vkus poněkud mýtotvorný portrét skvělého tanečníka. Bohatý dokumentační materiál úspěšně zjednoznačnil (s ohledem k organičnosti baletního projevu přímo "geometrizoval") Poluninovu cestu k tanci a s tancem, aniž by naznačil, co všechno se může za předloženou tváří skrývat, ba ani nepřipustil svým uzavřeným vyprávěním žádné tajemství, kterým počíná a jímž se tvaruje osobnost. Stejně tak jsem čekal, že bude větší prostor věnován tanci samému (s nímž se Polunin konfesijně ztotožňuje); jakkoliv plastická reflexe drilu a tělesné metamorfózy mé očekávání nenaplnila. Obraz takto podaný žel portrétovaného vzdaluje... PS: Při sledování tohoto snímku jsem si několikrát maně vzpomněl na první, v zásadě nelíčený, prostý rozhovor s Darjou Klimentovou, který jsem vyslechl: bylo v něm tolik zneklidňujícího a tázavého, že dodnes slyším její jméno rezonovat několikanásobnou ozvěnou a lituji, že jsem ji nikdy na vlastní oči neviděl tančit. ()
Dokument je zpracován nadmíru poutavou formou a v podstatě bych asi ve stručnosti řekla, že je stejný jako balet, nádherný, omamný, bolavý a stravující. Co se týče rodičů SP, lépe řečeno matky, pořád nejsem rozhodnutá, zda jim/jí napsat děkovný dopis nebo je/ji připíchnout hřebíky na plot. Neumím si představit a vlastně ani nechci, co se dělo v té křehké dětské duši, která se ocitla v cizí zemi, bez znalosti jazyka, bez rodiny a pocítila tíži zodpovědnosti na těch malých útlých bedrech. Obdivuji houževnatost, odhodlání a touhu nezklamat své blízké, se kterou se pustil do toho, co si sám nevybral. A k SP... přirozená elegance projevu, ladnost a rozsah pohybů, výška skoků... pastva pro oči, jedním slovem překrásné. ()
Netušila jsem, kolika démony je zmítán nejlepší baletní sólista páru uplynulých let. Ani to, že ho k tanci vlastně donutila jeho ctižádostivá matka. I za cenu rozpadu rodiny a zanechání dospívajícího syna samotného v cizině. Dokument určitě stojí za to vidět, je o vnitřní síle, o kráse tance i o nekončícím smutku, kterým je celý protkán. ()
Tohle je dokument, který se nebojí ukázat osobnost geniálního tanečníka ve všech jeho podobách, tedy i ve chvílích, kdy padá na zem, mnohdy svou vinou. Sergei se nebál na sebe nechat koukat kameru a ukázal nám sebe skutečně ve všech nuancích. A sledovat ho, jak tancuje... To se musí líbit i mě, i když balet nemám rád. ()
Prokletí geniality. 1) Mistrovství dnes 27letého Sergeje Polunina je současně i jeho prokletím. Svému umění obětoval dětství i osobní život. Zatímco jeho vrstevníci se postupně včleňovali do společnosti, on zůstal na okraji. Je slavný, úspěšný, zřejmě i bohatý. Je ale šťastný? V celém filmu nepadlo ani slovo o jeho osobním životě, jakoby s nikým nechodil, nerandil. Zřejmě ne. Jeho životním partnerem je tanec. 2) Výborně složený film s nápaditou hudbou (skvělá myšlenka podbarvit klasický tanec moderní hudbou - v tomto případě) je víc, než obvyklý životopisný snímek. Je to manifest posedlosti, kterou géniové trpí. 3) Na závěr snímku vidíme tanec na Hozierův song Take Me to Church. Píseň vznikla jako protest proti homofobii a sexuální opresi vůbec a Poluninův tanec ji povýšil o další level. Fantastické. 4) Polunin chtěl svou kariéru zakončit tímto snímkem a nastoupit do herecké školy v Los Angeles. Ale neudělal to. Démona se tak snadno nezbavíš. ()
Přestože jsem měl z klasického baletu strach (stálý stav), a před dosahováním vrcholů lidských možností (co nejvýš vyskočit a co nejvíckrát přitom zatřepetat nohama) bych raději přednost nějakému modernějšímu pojetí (třeba Merce Cunninghamovi, kterého jsem viděl naživo nebo Píně ve filmu Wima Wenderse), a téměř celý film sdílel se Sergejem Poluninem jeho pochybnosti o tomto métier (především co do pevného uspořádání prvků a jejich opakování), se mi dokument (spíš než životopisný film) Stevena Cantora líbil a závěrečná kreace na protináboženskou písničku Ira Holziera "Take Me to Chruch" (já se vyzpovídám ze svých hříchů a ty si nabrousíš nůž) mě dokonce uchvátila. Tak nějak jsem to možná i považoval za labutí píseň (kdo chce, tak jezero) tancování sholým zadkem a nápytelníkem. ()
Bezmála pět. Zdařilý a výmluvný dokument, který bych nečekal, že mě zaujme. ()
To je tak, kdyz hloubka poselstvi je vskutku dobre pripravena, odzita a natocena! A kdyz k tomu pridate zakladni citovou plejadu, je to naprosto bezkonkurencni. Vyhlasuju soutez " Kdo vezme Bajcu na Polunina"...jak ja bych ho chtela videt tancit na zivo a na cokoli. Je to dechberouci zazitek a ja chci listky ;), treba to jeste da!!! ()
Dobre zpracovany dokument, ktery informuje divaka, od temer prvnich krucku Polunina az po soucasnost. Rada dobovych zaberu, rozhovory s rodinou, uciteli, manazery. Solidni film, ktery muze zaujmout i ty, co se bezne o balet vubec nezajimaji. ()
To, co Polunin umí se svým tělem, je neskutečné. Proto je škoda, že je dokument o něm tak nějak nenápaditý a průměrný. A tvůrci navíc měli velké štěstí, že Polunin & family odmalinka natáčeli a natáčeli, jinak by v podstatě neměli nic... ()