Reklama

Reklama

Tanečník

  • Velká Británie Dancer (více)
Dokumentární / Taneční / Životopisný
Velká Británie / USA / Rusko / Ukrajina, 2016, 85 min

Obsahy(1)

Obdařen ohromnou vytrvalostí a zanícením, Sergej Polunin vzal taneční svět útokem a stal se historicky nejmladším sólistou Královského baletu v Londýně. V pětadvaceti letech, na vrcholu kariéry, však odešel a rozhodl se tanec zcela opustit.
Původem ukrajinský "rebel baletu" Sergej Polunin se ve svých devatenácti letech stal historicky nejmladším sólistou Královského baletu v Londýně. O dva roky později, na vrcholu kariéry, se však rozhodl z baletu odejít a nakonec opustil taneční svět úplně. Dokumentární snímek režiséra Stevena Cantora sleduje život tohoto osobitého umělce, od jeho marnotratných začátků na Ukrajině přes strhující výkony ve Velké Británii, Rusku a nakonec i ve Spojených státech, kde ho David LaChapelle natočil při tanci na Hozierovu skladbu "Take Me to Church" a video se okamžitě stalo hitem internetu. Film ale kromě oslavy Poluninova ryzího talentu a nespoutaných ambicí přemítá také o tom, že bohatství a úspěch možná k nalezení osobní a profesní identity nestačí. (HBO Europe)

(více)

Videa (2)

Recenze (71)

sheen 

všechny recenze uživatele

Chtěl bych touto cestou poděkovat panu Furstovi z kina Aera za volňásky :) Byla to má první návštěva kina Světozor, moc krásné kino. A teď k filmu. Nejsem žádný velký znalec ale balet mám rád, byl jsem na několika představeních. Dokument naprosto pecka, ukázka toho jak se dostat na vrchol, co to všechno sebou nese, neskutečné rodinné oběti, obrovský tlak, osamocení a poté obrovský pád. Co tam Sergej předvádí, ta ladnost, kroky, akrobacie a gestikulace. Už, když byl na škole a bylo možno vidět srovnání s jeho vrstevníky, ten propad byl obrovský, byl o několik levelů výše. [Kino Světozor] ()

poz3n 

všechny recenze uživatele

Velmi kontrastní zážitek. Zatímco příběh emocionálně graduje a nabízí celkem silnou podívanou, řemeslná stránka samotného dokumentu je na velmi průměrné, občas i podprůměrné úrovni. Životní příběh a především ultimátní konflikt mezi nadáním a vnitřní svobodou, skrývá v dokumentu o Poluninovi obrovský potenciál. Ten je však právě kvůli neschopnosti dokumentaristů z velké části nevyužit. První polovinu je tak film až takřka skandálně podbízivý, působí jako levný bulvární kolotoč bez jakékoliv dramaturgické stavby. Druhá část je po obsahové stránce díky bohu zajímavější a navzdory umu tvůrců i emočně poutavá. Pocit z filmu je ale veskrze protichůdný a nemůžu se ubránit zhrzené pachuti, která mi říká, že si Poluninův příběh zaslouží o mnoho lepší zpracování. 7/10 ()

Reklama

emma53 

všechny recenze uživatele

Tyhle dokumenty se tak těžko komentují, protože pronikají srdcem a to nejde mluvit ani psát, pouze plakat. Mně se to stalo několikrát, ale když přišel moment jeho Posledního tance, který komentoval Sergej slovy : "Když jsem tančil na TAKE ME TO CHURCH s nikým jsem nemluvil. Natáčelo se to mnoho hodin a skoro celou tu dobu jsem brečel. Hlavou mně běželo úplně všechno............čeho zanechávám......", to byla chvíle, kdy se mně obrazně zastavilo to mé srdce a tekly mně slzy jako hrách..... ()

nascendi

všechny recenze uživatele

Balet sa nachádza niekde na chvoste mojich záujmov a napriek tomu som si s chuťou pozrel tento vynikajúci dokument. Ukázal nielen ako spojenie výnimočného talentu, obetavosti rodičov, driny a odriekania sa možno dostať na vrchol, ale aj na prirodzené limitu baletu ako "jednotvárneho a namáhavého" umenia a tiež na tienisté stránky cesty na vrchol a krátkeho pobytu na ňom. Ale to už je osud legiend a nielen baletných. Som rád, že sa tvorcom dokumentu podarilo dielo s vysokou výpovednou hodnotou, i keď som mal dojem, že niečo bolo zamlčané a do komplexnosti chýbajúce. ()

vypravěč 

všechny recenze uživatele

Na můj vkus poněkud mýtotvorný portrét skvělého tanečníka. Bohatý dokumentační materiál úspěšně zjednoznačnil (s ohledem k organičnosti baletního projevu přímo "geometrizoval") Poluninovu cestu k tanci a s tancem, aniž by naznačil, co všechno se může za předloženou tváří skrývat, ba ani nepřipustil svým uzavřeným vyprávěním žádné tajemství, kterým počíná a jímž se tvaruje osobnost. Stejně tak jsem čekal, že bude větší prostor věnován tanci samému (s nímž se Polunin konfesijně ztotožňuje); jakkoliv plastická reflexe drilu a tělesné metamorfózy mé očekávání nenaplnila. Obraz takto podaný žel portrétovaného vzdaluje... PS: Při sledování tohoto snímku jsem si několikrát maně vzpomněl na první, v zásadě nelíčený, prostý rozhovor s Darjou Klimentovou, který jsem vyslechl: bylo v něm tolik zneklidňujícího a tázavého, že dodnes slyším její jméno rezonovat několikanásobnou ozvěnou a lituji, že jsem ji nikdy na vlastní oči neviděl tančit. ()

Galerie (37)

Reklama

Reklama