Tanečník

Nadchlo mě, že to není jen film o tanci a o jednom nesmírně talentovaném, i když ne zrovna šťastném, klukovi. Jsme svědkem velkého sebeobětování celé jeho rodiny, což nakonec vedlo k odcizení a k jejímu rozpadu. Stojí to vůbec za to? A jaký závazek má umělec ke svému talentu? Je opravdu povinen mu všechno obětovat, i když vlastně nechce? (22.11.2019)

Po zhlédnutí jsem si musela dát pár dní pauzu, abych si ty všechny pocity a emoce mohla v hlavě uspořádat. Bylo to pro mě hodně emocionální a neustále se ve mě mísil smutek a radost, deprese a nadšení, bolest a krása, neuvěřitelný talent a zároveň totální ztracenost v životě. Ovšem to co mi nejvíc rezonovalo celou dobu v hlavě bylo - Stálo to všechno za to?! Matka si vyprojektovala svůj nesplněný sen do syna, který se sice stal geniálním dancerem, ale za jakou cenu! Sergej je podle mě naprosto ztracený ve svém životě, přišel o svou rodinu a její lásku a ať si myslí kdo chce co chce, bez láskyplné náruče se člověk velmi těžko uplatňuje v životě. Nicméně je to geniální tanečník, který ovšem neví kam se má vrtnout. A to se ukazuje v dnešní době, kdy vede jeho cesta celkem do pekel z čehož je mi opravdu smutno... Jeho Poslední tanec, ale zůstane nesmrtelným i když má dnes vytetované tři portréty Putina na svém těle, je ženatý a má dítě... Za mě totální emocionální dojeb a 100% (25.02.2023)

Z rozhovoru s Idnes: "Mluví se o vás jako o legendě, cítíte se tak? Polunin: Samozřejmě!".... Balet šel vždycky zcela mimo mě, maximum taneční empatie jsem projevil na několika představeních současného tance v Divadle Ponec v rámci Tance Praha a při sledování sladkého trochu-kýče Billie Elliot. I přes to jsem se posadil do křesla poměrně s očekáváním, s tím, že moje neznalost nebude na závadu, protože zajímavý bude hlavně Polunin sám. A, naštěstí, čekal jsem oprávněně. Obětování celé rodiny v první polovině a charisma Polunina v druhé rozhodně stojí za vidění, i jako naprostý laik jsem si užil záběry z Královské opery v Londýně nebo z Moskvy. Nejvíc se mi na něm líbila jakási sebereflexe svého života (kamarádovo "balet je nuda") a s tím i související rozhodnutí - at už jsou štastná nebo ne.( některá asi ano - Zjistil jsem velmi brzy po svém odchodu, že se dá jedním vystoupením vydělat mnohem víc než měsíčním účinkováním v Královském baletu.) Pokud jde o osobitost - do dokumentu se nedostaly v umělecké sféře neobvyklé názory př. „Podporuji prezidenta Trumpa, protože tento svět dělá bezpečnějším. Respektuji Vás a díky, že říkáte pravdu o médiích, které šíří pravdu. Lidé mají opravdu vymyté mozky.“ nebo „Plácněte tlusťocha, když ho potkáte. Pomůže mu to a přiměje ho, aby trochu shodil. Nerespektuji lenost.“ Kdo by byl líný a chtěl jen upoutávku na jeho komerční prezentaci, tedy https://www.youtube.com/watch?v=ozs_f4ZT9sw (03.09.2020)

To je tak, kdyz hloubka poselstvi je vskutku dobre pripravena, odzita a natocena! A kdyz k tomu pridate zakladni citovou plejadu, je to naprosto bezkonkurencni. Vyhlasuju soutez " Kdo vezme Bajcu na Polunina"...jak ja bych ho chtela videt tancit na zivo a na cokoli. Je to dechberouci zazitek a ja chci listky ;), treba to jeste da!!! (30.06.2017)

Velmi kontrastní zážitek. Zatímco příběh emocionálně graduje a nabízí celkem silnou podívanou, řemeslná stránka samotného dokumentu je na velmi průměrné, občas i podprůměrné úrovni. Životní příběh a především ultimátní konflikt mezi nadáním a vnitřní svobodou, skrývá v dokumentu o Poluninovi obrovský potenciál. Ten je však právě kvůli neschopnosti dokumentaristů z velké části nevyužit. První polovinu je tak film až takřka skandálně podbízivý, působí jako levný bulvární kolotoč bez jakékoliv dramaturgické stavby. Druhá část je po obsahové stránce díky bohu zajímavější a navzdory umu tvůrců i emočně poutavá. Pocit z filmu je ale veskrze protichůdný a nemůžu se ubránit zhrzené pachuti, která mi říká, že si Poluninův příběh zaslouží o mnoho lepší zpracování. 7/10 (05.06.2017)