poster

Nikdys nebyl

  • Velká Británie

    You Were Never Really Here

  • Francie

    A Beautiful Day

  • USA

    You Were Never Really Here

  • Slovensko

    Nikdy si tu nebol

Drama / Thriller / Mysteriózní

Velká Británie / Francie / USA, 2017, 95 min

Režie:

Lynne Ramsay

Předloha:

Jonathan Ames (kniha)

Scénář:

Lynne Ramsay

Kamera:

Thomas Townend
(další profese)

Komentáře uživatelů k filmu (104)

  • POMO
    ***

    Indie varianta Taken bez všetkého, čo ho robilo cool - štýlovej akcie, sympatického hrdinu, gulí či zaujímavého vizuálu. A bez všetkého, čo by mohlo robiť skvelou jeho indie variantu - psychologicky zmysluplne rozpracovanú hlavnú postavu, jej vzťah s chránenkyňou, umeleckú obrazovú stránku, či myšlienkový podtón (pravdepodobne existenciálny). Vyslovene nudný film to nie je, jeho za-každú-cenu-iné poňatie má svoje momenty (napr. posedenie so zraneným zabijakom v kuchyni). Ale ako celok, navyše s tak fádnym záverom, zostáva v šedom priemere.(2.6.2017)

  • Matty
    ****

    Hodně osobitá revenge-záležitost s množstvím vynechávek, zámlk a náznaků, která některé věci vysvětluje teprve dodatečně (když jsou útržky z flashbacků vsazeny do širšího kontextu) a jiné vůbec. (Velmi zhuštěné vyprávění s razantními střihy uprostřed akce bylo zčásti dáno i nutnosti krátit - rozpočet byl v průběhu natáčení výrazně seškrtán.) Ramsayová svého málomluvného ranaře s mnoha šrámy na těle i na duši nijak neromantizuje. Joe je pro ni zraněným zvířetem (k čemuž přispívá respekt vzbuzující postava Joaquina Phoenixe, předvádějícího po Mistrovi další výkon typu „až na krev“), u něhož nevíte, jak se v příští vteřině zachová. Společně se soucitem vzbuzuje strach a během hodiny a půl, kterou trávíte v jeho společnosti, se rozhodně necítíte moc bezpečně. Násilí, přicházející náhle a rámované bez černého humoru či ironické nadsázky, je zde opravdu bolestivé a nepříjemné. Nejen z toho důvodu, že se hrdinovou preferovanou zbraň představuje kladivo. S tím, jak se agrese přesouvá z roviny pouhých asociací (zakrvácené kapesníky, rozmačkávání bonbonu mezi prsty) do roviny něčeho velmi konkrétního a velmi brutálního (jakkoli režisérka nadále znamenitě pracuje s evokativními zvuky a mimoobrazovým prostorem a ponechává velký prostor naší představivosti), stává se pocit ohrožení až nesnesitelně naléhavým. Samotné akční scény pak nejlépe demonstrují, jak nám režisérka soustavně odepírá žánrovou slast z hrdinovy čistě odvedené práce. Jednu z klíčových akcí vidíme pouze ve statických černobílých záběrech bezpečnostních kamer, od syrové bitky odvádí naši pozornost nondiegetická hudba a hlasy znějící z televize a silně neuspokojivé je z hlediska (ne)naplňování konvencí akčního žánru také „velké" finále, které nabízí. Cestu za vykoupením lemuje tolik utrpení a beznaděje, že každý dílčí úspěch přináší spíše hořkost a prohloubení frustrace než katarzi. Ten film si jednoduše nelze užít, čímž je iritující i fascinující zároveň. Lynn Ramsayová natočila stylisticky pestrou „feel bad“ žánrovou dekonstrukci (významy jsou podobně jako v Američanovi nebo Point Blank sdělovány spíše stylem než slovy a činy postav), prudce přepínající mezi syrovým realismem, snovými sekvencemi a hypnotickými intermezzy, v nichž hlavní slovo přebírá agresivní hudba Jonnyho Greenwooda. Film, po jehož skončení jsem si sice nebyl moc jist, o co přesně komu v příběhu šlo, co byl zlý sen a co ještě horší realita, ale podobně jako na konci Dobrých časů jsem věděl, že něco srovnatelně vychýleného v kině jen tak neuvidím. Nedivil bych se ale, bude-li tohle obdivuhodné cvičení ve vypravěčské stručnosti pro někoho jednoduše nedotaženým žánrovým experimentem režisérky, která přesně nevěděla, co vlastně chce natočit. Možná nevěděla (a poslední akt byl skutečně vymýšlet za pochodu), ale pro mne tak jako tak šlo o jeden z nejintenzivnějších kinozážitků roku. (Upravená verze mého komentáře pro Indie Film.) 85%(9.10.2017)

  • Malarkey
    ****

    Jedná se o podobný umělecký zážitek, jako je například Drive s Ryan Goslingem. Jen s tím rozdílem, že Drive je odrazový můstek toho nejlepšího, co daný žánr nabízí a Nikdys nebyl se mu svojí kvalitou jenom přibližuje. Hudba, která u podobných filmů vytváří základní kostku kvality, je v tomto případě třeba dobrá, ale mohla by být klidně lepší. Stejně tak příběh, který není nosným motivem celého filmu je sice jednoduchý a fajn, ale místy také mohl být nápaditější. Jinak ale kamera je kvalitní a i přesto nabízí řadu nápaditých úhlů pohledu, kterých byste se u klasického thrilleru jen tak nedočkali. A samozřejmě Joaquin Phoenix je naprosto uhrančivý a to i přesto, že toho moc nenamluví. Kdyby byl závěr trošku víc údernější, možná bych uvažoval i o pěti hvězdách. Takhle jsou to slabší, ale zajímavé, čtyři zářezy na pažbě stavebního kladívka.(6.3.2018)

  • Rob Roy
    ****

    Přímočarý, suverénně zrežírovaný lehký art s hypnotickým Joaquinem Phoenixem ze kterého nespustíte oči (cena za nejlepšího herce z Cannes). Po filmu si budete mít chuť zopakovat Hitchcockovo Psycho :)(8.10.2017)

  • Slasher
    ***

    Temný psychologický thriller plný narušení a deprese, skvěle padne ultra charisma Joaquina Phoenixe, poutá i atmosférou a soundtrackem, něco do sebe má. Jenže bohužel je to příliš artový, vypráví podivně a nemá koule zobrazit explicitně násilí, který tu hojně probíhá (dost trapně) mimo záběr. S "moderní Taxi Driver" bych brzdil a MOHL to být nářez mimo kruhy cinefilský inteligence.(8.4.2018)

  • EvilPhoEniX
    **

    Tématicky mi celkem blízké. Dětská prostituce, obchod s bílým masem, ale v tomhle filmu je vše tak fádně podáno, že nezaujme ani zchátralý Joaquin Phoenix, kterého mám obvykle rád. Vizuálně levný film, artově natočený, zajímavá kamera,násilí mimo záběr a hlavně nekončící nuda. Musíme si Promluvit o Kevinovi byla daleko lepší volba paní Ramsay. Tohle se nepovedlo. 35%(11.4.2018)

  • Gilmour93
    ****

    U can´t touch this. Hammer time! Lynne Ramsay do toho zase jde nekompromisně až na dřeň a skrz postavu veterána Joea předvádí, že když dlouhodobě zažíváte psychickou i fyzickou bolest, snáze ji dopřejete i druhým. Zlověstně plíživé profilování zpustlého lovce pedofilů pomocí halucinací, flashbacků i „mimopracovního“ života, brutální násilí, co chytře není moc na očích (záběry přes kamery bezpečnostního systému, těla ležící po ataku), Greenwood vnášející hudební „Drive“ Cliffa Martineze a některé působivé scény (proud vzduchu a tělo v pytli na zadním sedadle auta) dávají divákovi dostatek prostoru k přivolání výtahu do pekla plného utrpení. Škoda jen nepříliš funkčně vykresleného vztahu unesená - zachránce, klišé v podobě zla z vysokých politických kruhů a pocitu neúplnosti, který lehce otupuje intenzitu. Takhle jsme se zasekli v podzemních garážích, ale to je pro duševní zdraví diváků možná dobře..(13.4.2018)

  • Kaka
    **

    Podobná "special edition" funkční a mainstreamově zaměřené klasiky Taken, jako před několika lety Maryland kontroval klasického The Bodyguarda svým komorním, evropským pojetím. Ten byl ale odklonem srozumitelnější a divácky uchopitelnější. Daly se v něm nalézt postupy a aplikování prvků, které v klasice s Costnerem buď chyběly, nebo byly zpracovány jiným způsobem. Tady se ale hledají tvůrci stejně jako hlavní hrdina - jinak vynikající Phoenix. Vše kolem je ale hypnotický miš-maš bez jediné, vyloženě kulervoucí scény, s trapně experimentální kamerou, nezabírajcí surové násilí.(9.4.2018)

  • Spiker01
    ****

    Pokud je “Good time” excelentní tripovou jízdou, pak je “Nikdys nebyl” precizní, skoro až artově natočenou, sondou do hlubin jednoho muže, který díky svým pochybným prácičkám přijde o všechno, ale má tu schopnost se ze všeho probít. Ne úplně po vzoru Johna Wicka, ale spíše s kladívkem v ruce jako v Oldboy. A je to svižná 90minutová jízda, která leckoho může unudit k smrti, mně ovšem nějakým způsobem totálně vtáhla. Phoenixovi tyhle role sedí jako prdel na hrnec a doufám, že jich ještě pár dostane.(16.4.2018)

  • Jhershaw
    ****

    V rámci Be2can mě tohle bavilo víc než Jelen, ale to asi není těžké :) YWNRH je přímočaré, hypnotické, brutální a se skvělým Phoenixem.(25.3.2018)

  • misterz
    **

    Čo chcel vlastne snímok povedať? To je mi veľkou záhadou a zrejme to už tak aj ostane... Jednoduchý námet, ktorý sa stal základným kameňom mnohých akčných filmov či thrillerov, podaný a režírovaný spôsobom s jasným úmyslom diváka k smrti otráviť. Už i tak dosť plochá a nevýrazná dejová linka je tu ešte zbytočne naťahovaná na Malickovský spôsob - niečo v štýle poďme sa hrať na umelca a dajme divákovi niečo artové. Nevadí, že pôjde o lacnú myšlienku, bez pointy a bez nejakej hĺbky a zmyslu dejovej linky. Hlavné budú tie nekonečne dlhé a zbytočné zábery na Phoenixa a jeho chrbát. No čo? ako? kde? a prečo? ostalo niekde za rohom. Jedinou záchranou pred odpadom je J. Phoenix, ktorý tu vážne nehral zle. To už radšej odporúčam Taken s Liamom Neesonom - je to aspoň akčnejšie a hlavne živšie, bez zbytočných akože artových, dlhých záberov a hrania si na Malicka. 30/100(17.4.2018)

  • *CARNIFEX*
    **

    To, že sa jedná o podivnú variantu “Taken” mi nijak nevadí. No že som sa počas hodiny a pól viac nudil, ako zabával, pričom forma spracovania v kombinácii s flashback-mi, ma viac iritovala, než naviedla na správnu notu, to je priam trestuhodné. Niekoho to možno baviť bude, no pre mňa to bolo utrpenie ..(11.4.2018)

  • mchnk
    ****

    Ztělesněné trauma, ranař i citlivý malý chlapec, který si rád zazpívá s matkou, ale hlavně samozvaný anděl spravedlnosti přicházející pro hříšníky rovnou od bran pekelných. Život ho již nemůže překvapit, vše vstřebává až děsivě chladně. Pár hodin jeho života je nám zde nabízeno ve velmi vymazlené režii, (akce skrze bezpečnostní kamery či pohřeb v jezeře excelentní...) s povedeným hudebním doprovodem, nicméně velmi okrajově, jaksi nekonkrétně, film toho o nikom ze zúčastněných moc neprozradí, jedná se o nekompromisní a drsný pohled to křičících myslí...zachránce i obětí. [Filmový klub Citadela - Litvínov](4.4.2018)

  • Asia_Power
    odpad!

    Film velmi podobný Taken, mistrovsky depresivní dílo, artový zážitek...To je jen pár zvratků, co vyblili v komentářích zdejší exprdi po zhlédnutí kolosální píčoviny, utahané nudy, nezáživné kokotiny a vůbec snímku na hovno - Nikdys neblil. Jó-á-kvík Fínyks, vyžranej jak prase, si během filmu trhá zuby kleštěma, dusí se igelitovým pytlem, zabodává nůž do země, topí se v rybníku nebo sní o tom, jak sám sobě prostřelí hlavu. U toho se tváří jako by ho trápily hemeroidy a někdo ho mocně nakopal do koulí. Ano, dámy a pánové, tohle je prosím jasný důkaz poslední doby, že čím debilnější postavu někdo hraje, tím má větší šanci na filmové ocenění. Za chvilku někdo dostane oskara nebo jinou cenu za to, že bude hodinu a půl urputně srát na hajzlu a místo papíru na utření prdele použije ruku. K tomu budou fidlat housle, přidá se tuna vypatlaných flashbacků, ze kterých se dozvíme píču a nakonec hlavní hrdina hajzl rozjebe kladivem, jako zde Jó-á-kvík rozjebává své oponenty, pokud možno mimo záznam. Film se bude jmenovat Nikdys nesral, bude celkově o hovně a režie spolu se scénářem by se mohla ujmout opět ta kráva Ramsayová. S točením a psaním sraček má už víc než bohatý zkušenosti. Všemocný Buddho, za co mě trestáš...Doporučuji všem co mají rádi totálně jeblé filmy jako třeba Neon Demon, The W(b)itch nebo Raw. Budete nadšení až k orgasmu !! Zblitek osazenstva ať se tomu vyhne, pokud nechcete ztratit 3/4 mozku.(20.4.2018)

  • InJo
    ****

    Myslím, že takhle nějak by vypadala většina revenge movies, kdyby neklouzaly po líbivém povrchu, ale snažily se jít až na dřeň psychologie postav a klíčových situací (scénu typu "duet na podlaze" asi v žádné "seagalovce" nikdy neuvidíte). Lynne Ramsay dala nikterak složitému příběhu velmi osobitý, drsný a sugestivní "skoro-artový" ksicht. Vydatně jí v tom pomohla i neskutečně úderná hudba Jonnyho Greenwooda a samozřejmě především úchvatný Joaquin Phoenix, jehož "hrdina" vám sice pravděpodobně k srdci příliš nepřiroste, ale je rozhodně zajímavé a působivé ho po celou dobu pozorovat a snažit se mu nahlédnout do mysli. Nepříjemný, ale každopádně výrazný netradiční psychothriller. 70 %(1.3.2018)

  • Flego
    ****

    Na tento film treba mať náladu. Bezvýchodiskový príbeh veterána, ktorého bolí telo i duša, žije so svojou matkou a zachraňuje mladé ženy z osídiel obchodu s bielym mäsom. Snímok rozpracováva psychológiu hlavnej postavy na vysokej úrovni, sofistikovane používa násilie, ktorého je pomerne dosť a nezabúda na artovú osobitosť. Táto kombinácia však môže byť aj vražedná a mnoho divákov vyčíta filmu práve tento spôsob. Mňa to vcelku uspokojilo. Lepší priemer.(19.4.2018)

  • jhrasko
    ****

    Ako Jo-e a(nd) quin vzal spravodlivosť a kladívko do svojich rúk a urobil poriadok.(10.10.2017)

  • oLí
    ***

    První půle lehce nad velká očekávání s tím, že v té druhé příjde něco, kvůli čemu jsem se bez předešlého nakoukávání trailerů pohodlně usadil do sedačky kinosálu a čekal "něco neobvyklého" aniž bych o ději filmu věděl něco bližšího. Stačilo spojení Phoenix - malý film - cannes - plakát s kladívkem a pár zdejších prvních komentářů a šel jsem do toho naslepo - v tom lepším případě, když toho dopředu víte o filmu málo, si odnesete perfektní zážitek. To se v tomhle případě nestalo. Druhá půlka šla u mne hrozně z kopce a po výborně namíchaném začátku zbylo v ústech jen takové průměrné mdlo. I tak mohu doporučit, protože Phoenix je prostě výbornej badass, hudba a děj zezačátku skvěle šlape a má to stopáž tak akorát. 6/10(3.3.2018)

  • poz3n
    **

    Film tak krátký a tak emočně i dějově plochý, že ve mně nestačil vzbudit ani minimum emocí. Nemohl jsem se zbavit pocitu, že jen sleduju snahu natočit něco, co bude vypadat jako něco jiného. A je celkem fuk, jestli to měl být Taxikář, Leon, Oldboy, Drive, anebo cokoliv jiného. Ani jedno to není a samo o sobě to také nefunguje. Ramsay se evidentně snaží z filmu dělat artovou civilní špinavost, zároveň ale chce být cool (protože takové filmy prostě fungují když jsou cool) a každou touhle rovinou jde sama proti sobě. Výsledek je tak jednoduše nijaký, bezkrevný. 4/10(4.4.2018)

  • mcb
    ***

    Britská režisérka Lynne Ramsay pět let po znepokojivé mateřské zpovědi Musíme si promluvit o Kevinovi (2011) natočila další těžko zařaditelný a polarizující snímek. Nikdys nebyl můžeme označit za „artovou verzi Scorseseho Taxikáře“, což je samozřejmě zjednodušující, avšak nabízející snadný klíč k dekódování díla, která sice oplývá obdobnou zápletkou, nicméně je mnohem čitelněji ukotveno v konvencích uměleckých filmů. Zatímco je v prvních dvou třetinách kombinace brakového žánrového modelu a nespolehlivého vyprávění ještě ozvláštňována zdařilými elipsami (Ramsay zde nikdy neukáže pravou akci, jíž předchází dlouhá příprava), poslední třetina však sklouzává ke zbytečným artovým klišé, když začne autorka stírat hranici mezi fikcí a realitou a zbytek nechává na divákovi. Snímek byl na letošním festivalu v Cannes oceněn za nejlepšího herce (Joaquin Phoenix) a nejlepší scénář, přičemž druhé jmenované ocenění je při pohledu na nabitou soutěž přinejmenším sporné. Ve výsledku jde nanejvýš o stylisticky zajímavý snímek (spojení hudby a střihu) s chameleónským hereckým výkonem, za nímž však dalece zaostává banální braková vyprávěnka, zbytečně znejišťována autorčinou snahou o přesah.(17.3.2018)

<< předchozí 1 2 3 4 5 6
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace