Reklama

Reklama

Cesta do hlubin mozku

(seriál)
  • Česko Mozek (více)
USA / Velká Británie, 2015, 6x50 min

Obsahy(1)

Vydejte se spolu s tvůrci do hlubin lidského mozku. Poznejte jeho tajemství i způsob fungování... (TV Prima)

Recenze (15)

CANNIBAL 

všechny recenze uživatele

Seriál zobrazující sice zajímavá témata, avšak podána zcela nemožným a často nudným způsobem. Mnoho zde řečeného už jsem viděl jinde v mnoha lepších dokumentech. Za mě čistý podprůměr. ()

Frajer42 

všechny recenze uživatele

Cogito ergo sum. "I kdybych o všech jistotách, včetně smyslových vjemů mohl pochybovat, věta „myslím, tedy jsem“ je ve chvíli, kdy je vyslovena, nutně pravdivá." René Descartes 1 - Co je skutečnost [4*] - Kvalitní opáčko o fungování mozku a jeho mnohých omezeních, která nám zformovala vnímání reality do podoby, jakou vidíme kolem sebe. Extrémně nesympatický je mi hlavní moderátor (dále jen "kotleťák"). Líbí se mi časté demonstrativní experimenty, díky kterým si člověk nabyté poznatky lépe zapamatuje, což tvůrci zaručeně vědí, neboť je to ostatně součást jejich zkoumání a zjištění. Dokument dává do placu i velice zajímavá čísla. Například, že vidíme jen triliontinu z celého barevného spektra. Přesto nemáme pocit, že by nám v tomto ohledu něco scházelo. Líbilo by se mi, kdyby dokázali nasimulovat, jak by člověk viděl, kdyby se toto spektrum alespoň malinko roztáhlo - to mi zde zatím schází. Rozpočet zřejmě nebyl nějaký významný, takže se tvůrci zatím ubírají směrem notoricky známých experimentů se hrou stínů a naučených vzorců, kterými si mozek zjednodušuje svět kolem sebe, aby mohl občas trošku i odpočívat. Zajímavé, přínosné a poutavé. Mozek je úžasný orgán a pro mnoho lidí je to hned druhý nejoblíbenější orgán v jejich těle. Já osobně jsem výjimka a svůj mozek řadím před svůj penis, a to mám svůj penis velmi rád a často se s ním chlubím. Je to úžasné, když si člověk uvědomí, že to co vnímá kolem sebe, ta "realita" jsou jen elektro chemické impulzy v jeho mozku a že každá bytost vnímá realitu úplně jinak. Člověk tak občas musí i trošku přimhouřit oči, když sleduje politické debaty, kde se pokoušejí domluvit dva lidé, natož pak, sledujete-li debaty, kde se pokoušejí domluvit celé národy. Mozek je úžasným darem, ale zároveň i nebezpečnou zbraní. Člověk se celý život učí, aby ho mohl využívat tím nejlepším možným způsobem. Moje hodnocení bude zřejmě lehce zkreslené a nadhodnocené, protože na dokumentech o mozku a vesmíru si zkrátka ujíždím. Tyto dvě oblasti mě nekonečně fascinují. 2 - Co nás dělá kým jsme [4*] V druhém dílu přišli tvůrci opět s množství velice zajímavých, užitečných a v životě snadno uplatnitelných informací. Že je mozek plastický a formujeme ho vlastními činy a zkušenostmi asi nikoho nepřekvapí, ale tento dokument zachází v mnoha věcech alespoň lehce do hloubky a vše dokazuje experimenty. Dost mě zaujalo například to, že má dvouleté dítě dvojnásobek spojení v mozku než dospělý člověk a že sti tedy spoustu cestiček na celý život, budujeme již v nejmenším dětství. Moc hezká ukázka se sirotčincem, kde by ovšem nebylo od škody zmínit i skutečnost, že tamní romské děti mají nízkou inteligenci a poruchy chovaní i v důsledku genových dispozicí a není to věc pouhého nedostatku sociálního kontaktu a vjemů k pozorování. Také se mi moc líbil popis vzpomínek, jako stavů mozku, které se snažíme vzkřísit. Vzpomínky jsou tedy vlastně obtisk mozku a vazeb mezi neurony. A jelikož máme neuronů konečný počet, tak se nám vzpomínky vytrácejí, abychom neurony použily pro nové. Pozitivní zjištění pro narušené jedince je to, že si mozek je schopný hledat alternativní cesty, když mu svým počínáním člověk naháže "klacky do cesty", nebo i vinou různých onemocnění mozku, případně i stářím, Takže i lidé, kterým nebyl nadělen tak kvalitní "hardware", mohou svými zájmy a tréninkem s tímto HW moc hezky po celý život pracovat. Hezké zjištění, že neurony jsou během spánku mnohem více synchronní, než za bdělého stavu mi rozvířilo spoustu teorií o obrovské moci meditace a transu. Opět nemám pocit, že by dokument přinášel něco nového, ale spíš mi svým výkladem spojil v mozku několik neuronů a krásně si začínám dávat hromadu věcí do souvislostí, za což tvůrcům děkuji, protože tím naprosto splňují moje očekávání. Na kotleťáka jsem si stále nezvykl. 3 - Kdo nás ovládá [4*] Musím tvůrce pochválit za to, jak celý seriál rozfázovali. Mozek je obrovsky komplexní téma, kde všechno souvisí se vším, a které je především skoro celé stále zahaleno tajemstvím. Zjištěné poznatky jsou ovšem rozděleny do velmi smysluplných epizod. Tato pojednává o tom, co vše se odehrává za operace v této 60W žárovce, o kterých nemáme nejmenší tušení. Moc hezky je znázorněno, co všechno se musí v každém okamžiku automatizovaně dít v mozku, aby vůbec poháněl naše tělo a jak složité výpočty mozek každým okamžikem provádí. Mozek každého člověka je geniální matematika. Věčná škoda, že valná většina lidí dovede být dobrým matematikem pouze nevědomky. Kde se stala chyba? Opět seriál vytáhl z rukávu moc hezké experimenty pojednávající o tom, že ženy s rozšířenými zorničkami jsou pro muže přitažlivější (já si spíš myslím, že na nekvalitních obrázcích, které se promítaly, sehrála roli spíše barva očí, které se zdály být zdánlivě tmavé, což vzbuzuje u lidí mimo jiné větší důvěru). Rozšířené zorničky ve mně evokují spíše člověka se zálibou v drogách. Líbilo se mi zjištění a měření, že v době nějakého rozhodnutí není v mozku zaznamenána aktivita, která by s tím rozhodnutím jakkoli souvisela, tím pádem se spousta našich rozhodnutí děje "automatizovaně" a stejně tak spousta činností, které pravidelně provádíme, což mozku dává čas na odpočinek. Nejvíce se mi ovšem líbil "TMS" experiment, kde zacílením na určitou část mozku, dokázal frajer ovlivnit rozhodnutí testovaného, aniž by si testovaný uvědomoval, že byl ovlivněn a pokládal rozhodnutí za své. Tohle otevírá spoustu možností k dokonalé, klidně i hromadné, manipulaci lidí. Za nesmírně špatně zvolený pokládám závěrečný experiment s míčky, který má dokazovat nepředvídatelnost mozku a nějakým způsobem diváky uchlácholit, že nejsou v životě pouhou loutkou. Vůbec nesouhlasím s tím, že se míčky chovají nepředvídatelně a že se mozek chová nepředvídatelně. Skutečnost je podle mě taková, že míčky ovlivňuje spousta faktorů, které nejsme zatím jako lidstvo schopní všechny zaznamenat (s takovou jemnou přesností těchto údajů, ke které se zatím nejsme schopní přiblížit, až někam na úroveň kvantové mechaniky a možná i za ni), tudíž PROZATÍM se může zdánlivě zdát, že je pohyb nahodilý. Až ovšem budeme schopní získat všechny proměnné a konstanty, které na míčky působí, tak dokážeme dokonale a naprosto přesně předpovědět pohyb všech míčků a situaci přesně nasimulovat. Jsem si jistý, že pokud se dříve lidstvo samo nezničí, tak takový den za hodně dlouho příjde. Stejné to bude i z předvídatelností mozku, jen to pořádně dlouhou chvíli potrvá. 4 - Jak se rozhodujeme [4*] Další vydařená epizoda, která pojednává především o tom, že v každém z nás soupeří při rozhodování logická a emoční část a na jedné ženě je demonstrováno, že jedna bez druhé nedokáže dost dobře fungovat a způsobuje vážné problémy. Líbil se mi experiment s výhybkou, kdy se všechno testované subjekty rozhodly stejně, což mě docela překvapilo. Já osobně bych netahal za výhybku a ani pána nestrkal dolů, neboť bych si v obou případech připadal jako vrah úplně stejně. Velice zajímavé bylo i tvrzení, že logikou si pouze zpětně odůvodňujeme rozhodnutí, která jsme učinili spíše na emoční rovinně. Velice poučné bylo i představení "dopaminového hodnotícího systému", který existuje v každém z nás. Podvědomě známkujeme jednotlivé situace v našem životě a tyto známky následně ovlivňují naše rozhodnutí, až se máme rozhodnout, zda chceme tyto situace prožít znovu. Pointou tomu bylo, že když obdržíme abnormálně pozitivní zpětnou vazbu z dané činnosti a nadměrně velký prožitek, tak si tímto způsobem lidé vytvářejí závislosti, s čímž neleze nesouhlasit. Zajímavé bylo i představení, pro mě nového, pojmu "Odysseova smlouva", kterou dnes a denně uzavírají mraky lidí a mnohdy je jim v určitých činnostech tou jedinou motivací. Bezesporu nejzajímavějším bodem celého dílu byl důkaz pojednávající o tom, že fyziologie silně ovlivňuje náš mozek a že nedovedou být úplně nestranní a nezaujatí ani ti, pro něž je nestrannost předpokladem ke kvalitnímu odvedení jejich práce - soudci. Tohoto chování mozku mohou dokonale využívat nejrůznější světové vlády, které postaví své kampaně na tom, že do myslí lidí vnesou falešnými zprávami a informacemi (díky médiím dnes nesmírně snadno proveditelné) falešný strach (emoci, která nesmírně silně ovlivňuje naše rozhodnutí, protože je stará jako lidstvo samo a táhne se s námi od pravěku) a následně označí sebe za spasitele a osobu, která bude tak hodná a onoho falešného nebezpečí a strachu z něho nás zbaví. Každý člověk na planetě na tohle zareaguje. Drtivá většina lidí odevzdá tomuto kandidátovi svůj hlas, i když ten druhý třeba slibuje z logického hlediska mnohem zajímavější a užitečnější věci. 5 - Proč se vzájemně potřebujeme [4*] Trošku jsem se bál, že se tento díl potáhne celý v duchu falešné potřeby druhých lidí k tomu, aby se náš mozek cítil šťastný. Tvůrci mě velice příjemně překvapili. Namísto toho se totiž točil převážně kolem různých skupin ve společnosti a lidské prazvláštní potřeby do některé skupiny patřit a naopak inzenzivně nenávidět členy skupin ostatních. To vše dokázali na moc hezkém a zároveň dosti primitivním experimentu, kde ubližovali lidem různých etnických a náboženských skupin a měřili reakce v pozorovateli, který vždy reagoval výrazně intenzivněji, pokud se ubližovalo člověku ze skupiny, ke které má pozorovaný blízko. Výsledek tohoto experimentu mě docela zaskočil, ale když se nad sebou člověk trošku zamyslí, tak musí uznat pravdu. Také nepovažuji poflakující se bezdomovce za sobě rovné a v blízkosti romů a feťáků dbám zvýšené opatrnosti. Velmi mě překvapil i experiment s botoxem, kdy dle výsledků lidé díky paralizaci svých vlastních svalů (fyzickému poškození) nejsou schopní odhadnout mimiku ostatních proto, že jejich svaly nejsou schopny onu mimiku napodobovat. To je bezesporu zajímavé zjištění poukazující na přímou závislost mozku na správné funkci těla. Poprvé byla zmíněna i dosti podstatná role propagandy na lidské myšlení a možnost manipulovat celé masy k nesnášenlivosti vybraných skupin. Hezky byly rozebrány genocidy i z pohledu nervového vnímání, nikoli jen z ekonomického a politického hlediska. Hezký byl i školní experiment, který by měl být na školách normou. 6 - Kým budeme [5*] Pro mě osobně se jednalo o nejzajímavější a nejlepší epizodu a více než důstojné zakončení povídání o mozku. Velmi vhodně a logicky tvůrci v rámci posledního dílu dali prostor různým hypotézám o budoucnosti a kam můžeme jako lidstvo i jednotlivci směřovat. Docela se podivuji nad tím, že si mozek některých zdejších komentátorů (těžce omezených šulinů) myslí, že tento díl se svými úvahami až příliš ulítl. Vůbec nemám takový pocit, naopak se drží velice při zemi a se vším, co zde zaznělo souhlasím a pokládám to za více než možné. Jako by v rámci tohoto dílu okopírovali tvůrci mé vlastní myšlenky a řekli je nahlas. Pozoruhodné je i to, že stejnou větou, která zazní v závěru tohoto dokumentu, začínám já svůj komentář. Je to opravdu jediná nezpochybnitelná pravda ve Vesmíru. Je skutečně pozoruhodné, jak málo doposud víme o fungování mozku a přesto už jsme schopní vrátit hluchému sluch i končetiny. Je skutečně pouze otázkou času, než dokážeme vytvořit kompletně umělého člověka, ve kterém bude jedinou organickou komponentou jeho mozek. Pokud se díky naším mozkům samozřejmě dřív nezničíme. Mozek nám totiž nedává pouze svobodu tvořit, nýbrž i svobodu ničit a svět, ve kterém žijeme, je mnohdy na hlavu postavený a v obrovském měřítku mrháme svým potenciálem a časem na píčoviny (většinou i doslova). Co pro mě bylo naprosto nového, byla "kryokomora". Netušil jsem, že již existuje pro lidi přístupná možnost se nechat zmrazit a doufat, že lidé stihnou před vlastním vyhlazením vymyslet způsob, jak probudit zmrzlé tělo opět k životu ve vzdálené budoucnosti. Je to i takový můj malý sen, kouknout se na naši planetu v budoucnu. Rozhodně mám o čem přemýšlet a na co šetřit v mém porcelánovém prasátku. Také jsem moc rád, že zazněla ta věta, že jsou minimálně dvě cesty, jak postupovat při vývoji opravdové umělé inteligence. Zda se pokoušet napodobit přírodu a okopírovat fungování lidského mozku, nebo vymyslet vlastní fungující princip. Super byl i čínský pokoj, který velice hezky a jednoduše znázornil, jak v současnosti vyhodnocuje informace stroj. Troufám si tvrdit, že do problematiky umělé inteligence vidím mnohem víc, než většina zdejších "odborníků", neboť jsem měl tu možnost si spoustu algoritmů vlastnoručně naprogramovat. V mnoha odvětvích se už úspěšně využívají umělé neuronové sítě, které jsou v současnosti označovány za jakýsi vrchol umělé inteligence. K vytvoření opravdové umělé inteligence však máme ještě proklatě daleko. Každopádně, zaujímám vůči tomu extrémně optimistický postoj. () (méně) (více)

Arsenal83 

všechny recenze uživatele

Čo je vlastne skutočnosť? Čokoľvek, čo nám povie náš mozog. Krásne povedané a vysvetlené. Vedecký dokument so všetkým čo má byť. Nemusí osloviť každého roľníka, ale zaujme stopercentne každého, ktorí chcú aspoň trochu niečo vedieť. Ako funguje náš mozog, prečo sme takí, akí sme (je to duša?). Prečo sú všetky zvieratá tak rýchlo pripravené na život a my sme tak dlho deťmi? Najlepšia časť je časť 4 - Ako sa rozhodujeme? Je jasné, že o mozgu ako takom vieme málo a mnoho sú aj dohady, no vedecký prínos tvorcov tohto programu je nesporný. ()

gojackill 

všechny recenze uživatele

Jedná se o můj nejoblíbenější vědecký dokument. Považuji ho především za velmi přínosný i do praktického života. Tak například jsem si pohovor domluvil po obědě :) ()

bobstock 

všechny recenze uživatele

Pro lidi, kteří se fascinují neuronovou sítí již nějakou dobu spadá toto představení pana Eaglemana do šedého průměru, pro ostatní může dokument zapůsobit jeho bezprostředností a polopatě vysvětlovanými zajímavostmi v oblastech, o kterých jste jen občas přemýšleli, když už máme vědomí. Tady se klade stále otázka pro mne. Patří evolučně pouze našemu vlastnímu tělu, či je to cizí zdroj, který mozek pouze filtruje a projektuje, aby měl Vesmír samotný či architekt význam a smysl? :) 80% ()

Amper01 

všechny recenze uživatele

Opravdu zajímavý dokument. Kdo pozorně vnímá a chápe, přiučí se něco o sobě i o lidech ve svém okolí. Pak ale náhle přijde zvrat - v posledním, šestém díle, začne opravdu blábolit a popírat i věci, které řekl dříve. Kdo by chtěl žít nekonečně? Já třeba určitě ne. S tím souvisí praktické zamyšlení - už teď je 7mld lidí na zemi až moc. Pakliže lidé nebudou ubývat, ale přibývat ano - co bydlení, strava, voda...? A nakonec - pokud by lidi dál udržovali naživu virtuálně, místo v tělech, pak stačí jeden schopný zlomyslný hacker a je po nich. Nebo naopak - oni sami by mohli ovládnout i elektronickou síť a v háji by bylo biologické lidstvo. Prostě - někteří lidé už neví, kdy s pokusy přestat. ()

Rooz 

všechny recenze uživatele

Naprosto fantastický dokument, asi to vůbec nejlepší, co jsem kdy na obrazovce viděl. Rozhodně doporučuji! Nejvíc se mi líbil čtvrtý díl, ale jinak jsou fascinující všechny. ()

Evander 

všechny recenze uživatele

Docela zajímavý dokument, který však pracuje s mnoha těžko ověřitelnými fakty, možná by se dalo říci: "S domněnkami.", ale to všechno ukáže až čas. Na jednu stranu mohl být dokument zpracován mnohem lépe, na druhou stranu však jeho zhlédnutí jistě nikomu neublíží. 75% ()

FeriusParfax 

všechny recenze uživatele

Co je skutečnost? Sakra! To mám ale štěstí a super doporučení na úžasné dokumenty. Úplně jsem to hltala. Moderátor by tedy mohl být trošičku sympatičtější, ale asi si na něj časem zvyknu. Co se týče obsahu tak je nabombený k prasknutí těžko uchopitelnými myšlenkami, které jsou ale dobře podané a vysvětlené. Moc se mi tu líbí praxe a experimenty, které vám skládají váš celkový obraz toho, jak vidíte a jak dobře si zapamatujete tento dokument. Nejednou jsem říkala příteli, že bych si s ním chtěla na chvíli vyměnit mozek, abych mohla chápat a vidět to, jak svět chápe a vidí on. Nebo třeba když moje kolegyně miluje lékořici. Říkala jsem jí, jak bych si to chtěla vyměnit a cítit tu chuť pro mě hnusné lékořice. Přitom ona se nad tou ohavnou chutí rozplývá. Kolikrát mě už i napadlo, jestli z 8 miliard lidí na planetě je možné, že se najdou 2 lidé, kteří vnímají svět okolo úplně stejně. Ale stejně jako jsou jedinečné otisky prstů, tak bude jedinečné i toto. Opravdu super dokument a mozek mě nepřestane NIKDY fascinovat. Jak je to sakra všechno možný a vymyšlený? Nikomu ani nevadí, že má ještě tolik potenciálu a nevyužívá ho, protože to, co vidíte a vnímáte vám jednoduše k přežití a životu stačí… Stejně tak je super, jak si dokáže nahradit nefungující téměř cokoliv… Nevidíš? Lépe a citlivěji uslyšíš. Nemáš ruce? Poradím si i s nohami… No těším se na další zajímavosti a popřemýšlením nad tímto donekonečna dokonalým strojem. Jaké by to bylo, kdybychom používali 100 % mozkové kapacity? Co nás dělá kým jsme?  Neméně zajímavý díl napěchovaný zase velkou spoustou informací. Tentokrát se jde o trošku více do hloubky a všechno vám v mozku pěkně zacvakne a spojí se souvislosti. Opět převládají experimenty a ukázky z praxe. Moc se mi nepozdával experiment s výkladní skříní. Hodně záleží na vlastnostech daného člověka. Pro mě by to byla pomalá smrt. Už na Hlavase v Brně, když už tudy musím nedej bože projít, tak mi srdce málem vylétne z hrudi. A to už nějakou dobu nemám náct. Ale to je jen drobný detail na jinak skvělém obohacujícím dokumentu. Za zmínku stojí i to, jak si každý, vč. nás pamatuje vzpomínky a jak se rozvíjí neurony u dětí. Kdo nás ovládá - díl u kterého se najednou cítíte jako trubky a prázdné schránky. Zkrátka takové loutky našich mozků. Skoro si bez nás vystačí sám. Opět spousta zajímavých pokusů, které podporují a vysvětlují zmíněná tvrzení. Nejvíc se mi líbil popis činností, co všechno a za jak krátkou dobu dokáže mozek všechno vyčíslit, aby udělal i sebemenší pohyb. Jak se rozhodujeme - na tuto epizodu jsem se hodně těšila. Doufala jsem, že se dozvím spoustu informací, co jak funguje. Mám totiž s rozhodováním obrovské problémy. Bohužel mě to trošku zklamalo. Asi jsem čekala trošku víc. Nic to ovšem nemění na tom, že se jedná opět o zajímavou epizodu, která na sebe hodně tématy navazuje. Dostanete se od rozhodování, důsledky rozhodnutí, sílu vůle. Asi by mohla být tato epizoda vysvětlena více odborně a podrobně. Proč se vzájemně potřebujeme - jako introvert jsem byla velmi zvědavá, co mi nesympatický pán poví a jak mě poučí, že je to mezi davem lidí super. Velmi mile mě tento díl překvapil, protože se této myšlence vůbec nevěnoval. Věnoval se tomu, jak se vzájemně ovlivňujeme. Experimenty v tomto díle byly hodně zajímavé. Nejvíc se mi líbil experiment s dětmi ve školce. Ten byl fakt super a hodně mi připomněl film Die Welle. Nechybělo ani nastínění důvodů pro masové genocidy a poblouznění. Vše samozřejmě z biologického hlediska. Už se těším, co přinese poslední díl. Kým budeme - tak tohle bylo hustý. Jsem jen zvědavá, kdy se toho všeho dosáhne. A určitě se časem dosáhne i něco víc. Moc bych si přála u toho být všechno pozorovat. Bojím se ale, že to bude v daleké budoucnosti. Celkově byl dokument naprosto fascinující a hrozně mě bavil a hlavně jsem se dozvěděla obrovskou spoustu zajímavých informací. Doporučuji přečíst recenzi od Frajer42. () (méně) (více)

pestak 

všechny recenze uživatele

Britská dokumentární série neurologa, spisovatele a moderátora Davida Eaglemana je hodně poučná velmi dobře propracovaná. Na téma jak funguje mozek to nejlepší co kdy bylo k vidění v televizi, nejzajímavější je šestý díl. ()

Uroboros 

všechny recenze uživatele

David Eagleman je chlápek s luxusníma kotletama a fakt velkým charismatem. Tento šestidílný dokument napsal a předvedl tak perfektně, že i laik v oboru psychologie a neurologie se dozví zajímavá fakta a informace. A vtípek, kdy v díle o rozhodování nastoupí do Deloreana a chtěl by cestovat časem mě utvrdil v tom, že tohle je určitě na 5 hvězd. ()

Teachman 

všechny recenze uživatele

Tento televizní seriál je vhodný nejen do hodin výchovy k občanství. Žáci se při něm mohou dozvědět o různých psychologických jevech a zároveň si přitom vyzkoušet, jak je na tom jejich vlastní mozek. Vynikající minisérie dokumentů, která si rozhodně zaslouží pozornost. ()

jizvoun 

všechny recenze uživatele

Ačkoliv se přiznávám, že i při sebevětším zapojení svého mozku jsem některým věcem stejně neporozuměl, jedná se o parádní dokument. Dost zajímavě a především i pro laiky slušně lidsky vysvětluje některé aspekty, kterým bych nikdy nijak neporozuměl a pravděpodobně se o ně ani nezajímal. Moc hezky zpracované. ()

ACE 2007 

všechny recenze uživatele

podívat se do sebe a nechat si vysvětlit, proč sem se rozhodl tak, jak sem se rozhodl....aaahhhh :) Po všech těch stupidních filmech na jedno kopyto je to balzám... Doporučuji ()

Reklama

Reklama