Zabití posvátného jelena

Po zhliadnutí filmu Humr mi bolo jasné, že nasledujúci film od Lanthimosa si určite nenechám ujsť. Opäť Colin Farrell, opäť postavy s divnou či so zdeformnovanou citovou výbavou. Zabití posvátného jelena Vás zavedie do útrob rodiny, ktorá navonok pôsobí ako katalógová dokonalosť. Ale z ich vzájomných rozhovorov, z ich mimiky tiel poznať, že nie je všetko ako by malo byť. Do tejto "lásky" začne čoraz viac zasahovať Martin, ktorý ponúka možnosti, východiská bez nápovedy. Celý film sa nesie v podivnej, pomalej atmosfére, ktorá je popreplietaná zábermi s odstupom a predovšetkým dialógmi, ktoré udržia otázky prečo?, ako?, kto? aktuálne až do úplného konca. Záver a predovšetkým koncová scéna do tejto podivnosti zapadli výborne. Bohužiaľ vo výsledku bola celá cesta od zoznamovania až po rozuzlenie o triedu slabšia, než u Humra. (20.05.2018)

Pro mě jen další důkaz, že Lanthimos je jeden z nejzajímavějších režisérů poslední doby. Očekávání byla obrovská a výsledek měl ke zklamání hodně daleko. Já se prostě u těch jeho filmů neskutečně směju a tady byly opět ty suše pronášené dialogy, absurdní momenty podmazané tíživou hudbou jen dalším důkazem, že to stále funguje. A snad s ním Barry Keoghan nespolupracoval naposled, byl famózní. (02.01.2018)

Oko za oko, zub za zub. Patologická hra začíná. Osudové provinění, krutý trest, nemorální rozhodnutí (pro vykoupení). Bizarnost v pravém slova smyslu. A tomu všemu neochvějně vládne arogantní, slizký spratek, Barry Keoghan, kterého bych bez mrknutí oka vyhlásila za krále "sajrajt roku", tedy poklona za herecký výkon v kvalitě A+. (11.02.2018)

Určitě zatím nejlepší zážitek od Lanthimose. Jeho styl je tak originální, že snad nejde ani napodobit. Jeho vedení herců je neskutečné a zvláště u dětských herců je to vidět. Samotný film je psychologické peklo a Barry Keoghan je ďábel a prakticky si celý film ukradl pro sebe i přes účást Kidman a Farrella. Jeho špagetová scéna je vrcholem filmu a vlastně každá scéna s ním působí tak zvláštně znepokojivě až to ani nejde popsat. (12.11.2017)

Je to dost tragické dílko. Pokud jste rodič, tak vás to donutí přemýšlet. Chybělo mi tu trochu nějaké vysvětlení daného. (26.12.2018)

,,PREDPOKLADÁM, ŽE TY NEMÁŠ ŽIADNE OCHLPENIA NAVYŠE, VŠAK? ZABUDOL SOM, ŽE TY UŽ ŽIADNE NEMÁŠ. NEMÁME NIČ, ČO POTREBUJEME." __ Na sledovanie filmu som sa chystal viac než rok, hoci som na základe referencií očakával hodnotný divácky zážitok predsa len mi akosi chýbala vôľa.(Ako súkromnú poznámku som mal napísané: Horor antických rozmerov.) Spočiatku som vôbec neuvažoval nad jeho názvom, avšak postupne začala byť inšpirácia Euripidovov antickou tragédiou čoraz jasnejšia, preto som bol zvedavý nakoľko sa od nej film zasadený do súčasnosti odkloní. Veľmi jasne som si spomenul, ako podrobne sme na vysokej škole preberali príbeh Ifigénie s dôrazom na postavu Agamemnóna (v tomto prípade Farrell), ktorý musel pre uzmierenie sa s bohmi obetovať im, to najvzácnejšie čo mal. Tu je to vlastne podobne, preto som si na pálčivú otázku o pôvode Martinových schopností vedel prakticky bez problémov odpovedať. Ak by som sa ešte vrátil ku výslednému Lanthimisovmu spracovaniu v určitých ohľadoch môžem súhlasiť s Cervenak-ovým vyjadrením o artovom hnoji. Toto označenie si film zaslúži predovšetkým zato, akým štýlom sú v ňom vedené dialógy medzi postavami, kedy som mal občas pocit, akoby si každý hovoril to svoje, navyše so zvláštnym zreteľom na rozoberanie chúlostivých a tabuizovaných tém, ako bol rozhovor o zarastenom podpazuší a prvej menštruácií - kedy som sa chytal za hlavu a išiel si hneď otvoriť pivo - neskôr prekonaný Farrellovým prezradením tajomstvom o masturbácii. Ak tým chcel Lanthimos čosi povedať urobil to priveľmi na efekt a rozhodne mohol zvoliť iný prístup. Vo výsledku je však ,,Zabitie posvätného jeleňa" ojedinelým a nevšedným diváckym zážitkom, ktorý sa podľa tunajšieho hodnotenie často nestretne s pozitívnym ohlasom. (4385. hodnotenie, 305. komentár k filmu) (23.01.2019)

Do háje březovýho, tohle bylo náročný! Už od první chvíle bylo jasné, že tohle nebude žádnej med. Dlouhý pomalý záběry, statická atmosféra, odemočněné dialogy soustředěné na dráždivě základní informace a nad tím vším se vznáší zlověstný soumrak. Interakce mezi herci je velice zvláštní a ještě jakoby umocňuje už tak nahlodanou divákovu mysl. Do toho pěkně nemocnej neoklasickej soundtrack, takže znalci si hned dosadí stejně jetého staršího bratříčka Enemy, který je podobně hvězdně obsazen. A skutečně, minimalistické a úsporné herecké výkony soustředěné na hlavní hrdiny, scénář plný wtf prvků, takže je jasný, že tenhle film hned tak nevypnete a budete se trýznit dál. Pro milovníky Lynchovy školy povinnost, i když tohle ještě docela pohoda. Nicméně i tak komorní a obskurní podívaná. (09.01.2018)

Spousta věcí, co Lanthimosovi fungovala (ať už chtěně nebo ne) v předchozích filmechm, se tu tak jako tupě a bezradně culí. Nosná myšlenka má cca pětiminutovou trvanlivost, napětí je střední a rádoby absurdno na pěst. (10.10.2017)

Na můj vkus trochu moc podivné. Martinova role byla hraná dobře, hercova tvář pro tuto roli byla vybrána skvěle. Ale zbytek děje šel jaksi trochu mimo mně. Sorry. (20.10.2019)

Snímek „Zabití posvátného jelena“ má velmi silné rozuzlení, které je jednoduše skvělé. Je odporné, je hnusné, někdo se na to nebude chtít ani koukat, ale scénář postavy do toho stavu vmanévroval skutečně skvěle. Tohle není násilí samovolné, není to násilí pro násilí, ale je to důležité z hlediska příběhu. Takže i když se Lathimos vizuální trochu opakuje, pořád dokáže diváka ohromit. (16.03.2018)

Zajímavý atmosférický příběh, jehož pointu hned neodhalíte. 41letý Colin Farrell (vousatý lékař) zde moc sexy nepůsobí. Věc však vynahrazuje 25letý Barry Keoghan (Martin) a 12letý Sunny Suljic (lékařův syn Bob). (18.12.2019)

Velmi pomalé, o to brutálnější. Ďábelský spratek trýzní rodinu kardiochirurga a nedá si pokoj, až dojde na finálové dilema. Všechny herecké výkony jsou perfektní, ale ten hajzlík zahraný Barry Keoghanem je fakt humus. K tomu hraje neuvěřitelně šílená hudba a kamera není taky zrovna standardní. Výsledek je tíživý, depresivní a hnusný. Film rozhodně nedoporučuju slabším povahám, všem matkám a citlivým otcům. Znovu vidět nechci. Stačilo. (11.01.2019)

Yorgos Lanthimos prohnaně využívá velmi skromné prostředky (se skromným rozpočtem) k tomu, aby navodil hypnotickou a zároveň dost vypjatou atmosféru. Bohatě si totiž vystačí s odtažitými a jakoby odosobněnými dlouhými kamerovými záběry a pod kůži se zarývajícím hudebním motivem, který je vypsychlou změtí pár jednoduchých zvuků. Jednoznačně těžko definovatelnou (ovšem hodně působivou) atmosféru ještě příznačně dotváří ambivalentní prezentace Martinovy postavy. Na první pohled vypadá a působí vlastně jako milý a nevinný hošík, přičemž ve skutečnosti představuje obdobné zlo jako “ten milý a nevinný Damien z The Omen“. (07.02.2019)

Na začiatku keď som ešte poriadne nevedel do čoho idem, prirovnám film ku peknej uhladenej krabici, do ktorej sa zvyknú baliť darčeky:). Postupne sa ale krabička otvára, a z nej pomaly vychádza masakrálna temnota doprevádzaná nadupanou hudbou. Celé ťa to až do konca bude zvierať ako špongiu, a ten nepríjemno príjemný pocit bude ešte pretrvávať celý večer aj po filme. Masterpiece, ktorý rozhodne nesadne každému. Nazdar. (07.10.2017)

Solidní hororové drama, které se ale přeci jen místy celkem táhne a charaktery postav Farrellovy rodiny (i když velmi dobře zahrané) jsou tak nesympatické, že zabránily, abych jim držel pěsti. Každopádně Martina plně chápu, jednal bych podobně. (19.01.2018)

Tak som si po dopozeraní ihneď musela zistiť, či je Yorgos Lanthimos ženatý. A na moje počudovanie - je! Minimálne po tomto zážitku by som sa na mieste jeho ženy pekelne bála. Čakám, kedy sa dočítam buď o nejakej vražde či minimálne úteku pani Lanthimosovej od manžela ... Bizarnosť je obľúbené slovo pána režiséra a až doposiaľ s ním u mňa nemal veľký úspech. Tentokrát ale trafil klinec po hlavičke. Narozdiel od The Lobster má Posvätný jeleň spoľahlivo stúpajúce napätie a zmysluplnú ideu a i keď nedisponuje takými vyšperkovanými scénami ako Kynodontas, oproti obom má v jednom neprekonateľne navrch: doslova uhrančivé postavy. Tentokrát tu nie sú iba nejakými objektmi, prostredníctvom ktorých Yorgos realizuje svoje úchylné, psychopatické predstavy - postavy samé o sebe nimi sú. Viac ako polovicu úspechu mu zaručili herci - Colin Farrell, Nicole Kidman, aj deti. Všetko umocňuje nepríjemná, úzkostlivá zmes hudby, či skôr zvukov. No a esom v rukáve bol pre mňa nie veľmi známy Barry Keoghan. Z toho mi bolo neskutočne zle a to je v Lanthimosovej tvorbe pochvala toho najväčšieho rázu. (29.01.2018)

Bizarní počin, který není jednoduché intepretovat a vskutku záleží na vkusu jednotlivého diváka. Sympatické je, že Lanthimos evidentně nemusí dělat kompromisy a točí přesně to, co chce a jak chce. Publiku absolutně nejde naproti, protože expozice trvá skoro polovinu stopáže a je tak extrémně pomalá, že mnohé možná odradí. Schůzky hlavního hrdiny s mladíkem naznačují leccos a lze si jen domýšlet, co za nimi je. Když to Lanthimos odhalí, atmosféra razantně zhoustne a rozjíždí se hororově laděné drama s morálním přesahem, které ale nefunguje úplně tak, jak by bylo potřeba. Hudba tvořená z několika zvuků dohromady, je asi tím nejlepším, protože je opravdu zneklidňující a dává tušit, že se děje něco moc zlého. Vše umocňují perfektní herecké výkony zejména mladého a v závěru vskutku odpudivého Barryho Keoghana a civilního Colina Farrella, s nimiž zdatně drží krok Nicole Kidman. Co ale hodnocení sráží, je až příliš mnoho nejasností, prapodivný konec, který absolutně nic nevysvětlí a možná i přehnaná artovost, která je z filmu někdy hodně znát. Je ale dobře, že podobné počiny se do tuzemské distribuce dostávají, protože The Killing of a Sacred Deer je vskutku totálně odlišný od toho, na co je tuzemský divák v kinech zvyklý. 60 % (17.04.2019)

Na festivalu Be2Can nám film představili jako další snímek představitele řecké divné vlny... víc vědět nepotřebujete. Horor plný toho nejčernějšího humoru, který vyvolává spoustu otázek, ale odpovědi už nenabízí, což mi trochu vadilo. Každopádně lepší než "Humr". (12.10.2017)

Nejsem filmový odborník a nevím, kým se Yorgos Lanthimos inspiruje. Mně připadá, že jsem podobné filmy jako točí on ještě neviděla. A jeho scénáře jsou neuvěřitelné. Zabití posvátného jelena je natočené obdivuhodně vtahující způsobem. Podobně jako u Lobstera vůbec nezáleží na tom, jak neuvěřitelné věci se na plátně dějí, prostě je přijímám jako hotovou věc a přemýšlím jen o situaci, která vznikla. To je umění, které nedokáže jen tak některý režisér, naservírovat divákovi logický nesmysl, nijak to, co se děje nevysvětlit a přitom natočit kompaktní dílo, které se zažere pod kůži. Asi nejvíc je to patrné u jeho prvotiny Špičák, která je asi nejsyrovější a nejúchylnější a přesto funguje i na mě a já přitom podobné typy filmů moc nemusím. (23.10.2017)

Film o vině, pomstě a utrpení - síla. (17.12.2017)