Hora

Začalo to docela slibně, zajímavá tíživá atmosféra, hra s barvami i sympatičtí herci, s jejichž postavami jsem měla soucit. Bohužel druhá půlka byla útrpná nejen pro postavy, ale i pro mě. Desítky minut, ve kterých jsem sledovala sisyfovské bušení do skály, mi totiž trýzeň hrdinů zprostředkovaly dokonale. (03.07.2017)

Chlápek tři čtvrtě hodiny mlátí palicí do šutru, u toho vzdychá jako tenistka na kurtu a nic jiného se neděje. Dokonalé přenesení utrpení postavy na diváka. Samotný film moc smyslu nemá, ačkoliv potenciál tam byl. Jenže se nedozvíme nic - proč je hlavní hrdina uvězněný pod horou, proč ho považují ve městě za kacíře, prostě vůbec nic. Nezapomenutelný kentus. (08.07.2017)

Ono to z popisu nevypadalo tak hrozně, jenže kdo by čekal, že ten popis bude až tak přesný a ve filmu se nedočkáme ničeho dalšího? Chápu, že tvůrci chtěli opravdově vystihnout trápení hlavních postav, ale založit film jen na atmosféře a na více jak hodně dlouhé opakující se a nesmírně otravné činnosti je naprostý nesmysl. Není divu, že moment, kdy byl na skálu vržen ze zoufalosti hořící klacek, vyvolal upřímný smích statečného hloučku diváků, kteří to vydrželi až do konce. Katastrofa, dodnes si vyčítám, že jsem si nezvolil jiný film ve stejnou dobu, rozhodně bych dopadl lépe v každém případě. (10.07.2017)

Naderi sice umí vytvořit nádherné celky, ale to je tak všechno. Dokonale chápe, jak natočit schematický film o lidech, kteří trpí. Hodně špíny, slin, delší záběry, časté opakování ubíjející práce a spousta neštěstí. I ve svých devadesáti minutách se film zdál nekonečně dlouhý. Snímání obrovské hory sice dalo vzpomenout na čínský dokument Behemoth, ale tam veškerá podobnost s touto filmovou bestií končí. Naderi totiž necítí sebemenší ambici vystoupit z toho, co se čeká od festivalového filmu o utrpení. Čtyřicet minut mlácení kladivem nepřipomene klasiky slow-cinema, ale spíše hodně úmornou reklamu na bauMax. Velká bolest. (08.07.2017)