Apollo 13

Vynikajuci film.Ani chvilocku som sa za celych 140 minut nenudila.Najprv som napato cakala,kedy to pride a potom ako sa z toho dostanu.Je skutocne neuveritelne,ze to dokazali,ved sa pokaslala vsetko,co sa pokaslat dalo.Vsetci herci podali vynikajuci vykon.Radim medzi medzi naj filmy,ale som videla... (06.02.2007)

"Co říkáte na to, že veřejnost považuje váš let za rutinní?" - "Na letu na Měsíc není nic rutinního." První hodinu to šlape bezchybně, s postavami prožíváme jejich očekávání a přípravy na let, přičemž ve vzduchu visí blížící se katastrofa, a sbírají naše sympatie. Pak dojde k netrpělivě očekávané nehodě (paradoxně bezprostředně po ní mi děj přišel nudný) a záchranné akci. Celkově to na mě bylo dost dlouhé a vyloženě mě zklamala hudba, i proto se u mě nedostavila odpovídající katarze, byť obdiv k astronautům a NASA a hrdost na ně jsem cítil od začátku. Herci dobří, Hanks vládne. (27.03.2018)

Jsem velký fanoušek kosmonautiky, tudíž je pro mě tento film velkou srdcovou záležitostí. Apollo 13 je pravděpodobně jeden z nejlepších filmů Rona Howarda, a potažmo i jeden z nejlepších filmů (alespoň pro mě) o vesmírném programu Apollo. Skvělé herecké obsazení, v němž nejvíce dominují Tom Hanks, Kevin Bacon a Ed Harris, krásné záběry na startující raketu a na následné pohledy ve vesmíru, a brilatní dialogy, jenž jsou věrnou kopií skutečných rozhovorů které probíhali mezi řídícím střediskem a lodí v den katastrofy. Apollo 13 je film k němuž se vždy rád vrátím. „Houston, we have a problem.“ (22.06.2014)

Jedno z mála témat u kterých mi nevadí americké vlastenectví je právě vesmírný výzkum. Když nad nimi pípal Sputnik, stáli s otevřenou pusou. Když se nad nimi po pouhých 12 letech ozvalo "Houston, we have a problem" dokázali dostat na zem nejpoškozenější vesmírnou loď, co kdy létala kolem měsíce. Myslím, že mají na co být v tomto směru hrdi a Ron Howard tenhle pravdivý příběh natočil velmi přesvědčivě se skvělými výkony hlavních představitelů. (11.04.2003)

A pak že je třináctka nešťastné číslo.. Slzy na krajíčku, Hornerova hudba tlačící na pilu srdceryvnosti, více amerických vlajek než v libovolném šlágru R.Emmericha a ve finále euforický potlesk jak na XVII. sjezdu ÚV KSČ. Po technické stránce je Howardova rekonstrukce „úspěšné prohry“ amerického vesmírného výzkumu precizní, nicméně mám za to, že tento druh sentimentu do vesmíru nepatří.. Docela nechápu, proč se všichni tak nervovali. Vědět, že mám v řídícím středisku Edu Harrise ve sněhobílé vestičce, dám si cheeseburger v tubě, vezmu si prošívanou deku s hvězdami a pruhy a nechám se vzbudit, až budeme na Zemi.. (31.03.2016)