Hounds of Love

Krásný romantický film o dvou milencích a jedné unesené. Unesené jejich láskou a vzájemným porozuměním (on toho čokla ukopat nechtěl, ale kálet v obýváku, to se prostě nedělá, no uznejte). Ona chuděra z rozvrácené rodiny, nepochopená, za to uchopená v řetězech a slzách. Den pomalu končí, azurová obloha se mění v indigovou modř osázenou hvězdami, a na bílém tílku se rozlívají skvrny červené jak vlčí máky v obilí... "Walk in silence. Don't walk away, in silence. See the danger. Always danger..." (05.08.2017)

Slušná "únosovka" od protinožců, která se namísto dravýho benzínu rozhodla jet na úspornou naftu. Tim chci říct, že tvůrci se vyhnuli téměř všemu násilí, které se tentokrát odehrává za (polo)zavřenými dveřmi, a většinu péče věnovali pro ně důležitějším faktorům. Třeba pěknému vizuálu (kde vedou povedené slow-motion záběry), trefně zvolené hudbě a velice slušně hrajícímu trojúhelníku postav, jehož dvě třetiny budete nenávidět a zbytku zdravě fandit. I proto jsou nepřímé (!) záběry znásilňování poměrně intenzivní (stačí, když se řve) a finále z vás může vykřesat dokonce i nějaké ty emoce. (17.05.2017)

Pamatujete si tu zvědavost, než Butch se samurajským mečem otevřel dveře místnosti, v níž Maynard se Zedem zatlačovali ranní stolici pana Marselluse Wallace? Tady jsem byl rád, když „lovci lásky“ ty dveře za sebou zavřeli.. Slow burn thriller podle skutečných událostí, který se může na rozdíl od většiny žánrových kolegů vytasit několika přednostmi. Forma je znamenitě dotvářená interakcí slunné pouliční idyly a interiérového inferna, kdy dva zcela rozdílné světy od sebe odděluje jen pár palců tlustá zeď. Děj je zasazený do reálného rámce včetně charakteristiky únosců jakožto obyčejných sousedů od vedle, co se tu a tam pohádají, mají dluhy či žárlí. Uvěřitelnosti pomáhají perfektní herecké výkony ústřední trojice (Stephen Curry jako australský Ondřej Havelka představuje zlo s lidskou tváří, Emma Booth jako jeho vděčná žena přesvědčivě přepíná mezi různými emocemi a Ashleigh Cummings trpí, že to bolí i vás). A jako hořkosladké bonbónky pro milovníky splynutí hudby s obrazem se rozdávají „Nights in White Satin“ a „Atmosphere“ od Joy Division.. „Nasycení enormní náloží amerických počinů a druhotných nezáživných amatéřin? Pak existuje cesta kinematografie australské!“ Chápete..? (15.06.2017)

Tak mi ti šílení Australáci zase pořádně pocuchali nervovou soustavu, a to mám rád, hlavně v neděli před spaním, člověk se pak úplně začne těšit do fachy mezi lidi, místo aby byl otrávenej, že musí ráno vstávat... Kašlu na to, že psychologická rovina (obligátní 'chování postav') byla místy poněkud nevěrohodná, protože je to "jen" thriller. A z thrillerového hlediska u mne za jedna... tedy za pět. Mám takovou teorii, že jak to žhavý australský Slunce tamním euroaustralanům smaží od mala mozky v hlavách, tak v kombinaci s geny bývalých vězňů, různých desperátů a divokých Irů se tím v tamních končinách vytváří hodně zajímavá, drsná a násilnická lidská rasa. Film za pár švestek a přitom zatraceně působivý; jo, když se to holt umí... Kromě zajímavé zpomalené kamery chci vyzdvihnout i hudební složku, včetně tří geniálních a skvěle načasovaných songů - nejprve šedesátková láskyplná balada, pak sedmdesátková smutná balada a nakonec diváka totálně domelancholizují božští Joy Division... Krásně smutná hudba a pomalé pouliční záběry na poklidné předměstí, v kontrastu se scénami z vnitřku domu dvou úchylných pošahanců. >90%. (28.05.2017)

Obrovské překvapení. Australané natočili za pár babek přesně ten typ filmu, který když vleze do hlavy, všechno ostatní tam na chvíli vymete. Pomalý, chladný, traumatizující, ale přitom velmi inteligentní a nádherně natočený. Z hrstky herců dokázali vymačkat obrovský potenciál a natočili ukázkově napínavé drama "so zimomriavkovým koncom". (28.05.2017)