Ustav Republike Hrvatske
Ustava Republike Hrvaške
The Constitution
Bobo
Režie:
Rajko GrličKamera:
Branko LintaHudba:
Duke BojadzievHrají:
Nebojša Glogovac, Dejan Aćimović, Ksenija Marinkovič, Božidar Smiljanić, Mladen Hren, Robert Ugrina, Daria Lorenci, Nina Rakovec, Zdenko Jelcic (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Vysokoškolský učitel Vjeko (60) zasvětil celý svůj život studiu chorvatského jazyka a historie. Žije v zanedbaném a špinavém bytě v centru Záhřebu se svým otcem Hrvojem. Vjekovi tragicky zahynula láska jeho života - Bobo. V jeho životě je teď jediná věc, která ho těší. Noční procházky během nichž putuje prázdným městem, kdy má na sobě make-up a ženské šaty. Jednou v noci ho přepadne skupina mladých mužů, porazí ho, pomočí a nechá v bezvědomí ležet na ulici. V nemocnici se o něj stará Maja (48), zdravotní sestra žijící v suterénu stejného domu. Později mu Maja pomůže vrátit se domů a začne se starat nejen o Vjeka, ale i o jeho nepohyblivého otce. Tak začíná příběh tří zcela odlišných lidí, kteří žijí ve stejné budově a kteří se nečekaně a proti své vůli sejdou a jsou na sobě navzájem závislí. (Bioscop)
(více)Recenze (22)
„Každá ľudská bytosť má právo na život. V Chorvátskej republike niet trestu smrti.“ Ani neviem, čo ma lákalo na tomto filme, prečo som si ho pridala do plánovaného výberu. Nečakala som, že ma film s takouto tematikou vôbec dokáže zasiahnuť. Bolo to najkrajšie spracovanie homosexuálnej tematiky, aké som kedy videla. Nájdete tu rôzne situácie a prežívanie pocitov hlavného hrdinu, problematické vzťahy v rodine (vzťah s otcom, momentálne už pripútaným na lôžko), susedské vzťahy a riešenie nacionalizmu - srbsko - chorvátske rozbroje. Mňa navyše upútal taký nepodstatný detail – chlapík, sporadicky sa objavujúci, ktorý zabíjal psov tak, že im podhadzoval v dobrotách niečo, čím ich kántril (možno to boli nejaké črepiny alebo jed?) Zaujímavá atmosféra filmu, ktorá potvrdzuje, že niektoré filmy sa dajú natočiť len v Európe. ()
Pozvolný, téměř líně tekoucí děj příběhu o chorobně, a jak se zdá neřešitelně hluboce, zaryté nenávisti mezi národy Balkánu s překvapivě a nečekaně pozitivním závěrem. ()
Aj napriek tomu, že som tohto námetu už prejedený, pretože čo film z Balkánu, tak to len o nejakej krivde medzi národmi a o vojne, no som milo prekvapený akú atmosféru tu dokázal režisér navodiť. Pritom ten dej bol taký jednoduchý, no zároveň i povedal toho strašne veľa a nemyslím tým len psychológiu ľudskej duše. Snímok totiž ponúka i pomerne plastický obraz na dejinné zázemie ľudí v tej krajine a širšie súvislosti okolo príčin sporov, ktoré tu dodnes trvajú. A to pútavým až uhrančivým spôsobom musím podotknúť. Nadpriemer. 75/100 ()
Silně melancholický film, který ovšem v divákovi zanechá dosti pozitivního. Potemnělý byt plný lidské zapšklosti, silného nacionalismu a dokonce i fašismu. Ustašovská uniforma, její majitel, kruté vzpomínky i realita profesora Vjekoslava Kralja doslova vězní, zato Katharina je zcela svobodná, tančí a dokáže i milovat, co nakonec navždy spojí či rozdělí tyto dvě osoby v jednom těle? Prostá sousedská výpomoc, jež zachraňuje duše a prosvětluje šedý život. Nádherně sehrané a skvěle zrežírované lidské drama prokládané lehkým humorem. [Filmový Klub Citadela-Litvínov] ()
Veľmi civilne a autenticky pôsobiaca komediálna dráma. Dokonca som prekusol aj to, že sa u nás zaujímame iba o filmy z Balkánu, kde sa stále riešia tie isté problémy súvisiace viac či menej s relatívne nedávnou občianskou vojnou. Možno sa tam ani nič iné nenakrúca, ale o tom pochybujem. Bobo stojí na výborných hereckých výkonoch troch hlavných protagonistov, ktorým dopomáhajú aj skvelo napísané dialógy, občas ale pomôže aj nejaký ten pohľad alebo pohyb tela, aby divák vycítil pocity postáv. Ten sa občas aj zasmeje, stále však iba pri scénach vychádzajúcich z reálneho života a nie na nejakých scenáristických konštruktoch vycucaných z prsta, ako sme pri mnohých komédiách zvyknutí. Skôr však ide o civilnú drámu. ()
Značně hořká, ale přece jen komedie o Ústavě? Chorvati zabodovali už námětem, ale povedlo se jim i jeho zpracování. Navíc ty věty citované z nejvyššího chorvatského zákona v tomto příběhu postav plných předsudků a nenávisti ještě více vyniknou. A konec je kupodivu pozitivní (což ostatně ke komedii sedí lépe). ()
Profesor Vjeko, který učí na vysoké škole se rád převléká do ženských šatů a večer chodí někam do baru na skleničku. Občas taky dostane přes hubu od mladých jinochů, kteří mu nadávají do buzen a ještě ke všemu na něj vyprazdňují močový měchýř. Doma se stará o těžce nemocného a beznohého otce, který se nikdy nesmířil s jeho orientací. Do života mu vstupuje zdravotní sestra, která bydlí ve stejném domě jako on a stará se o něj, když ho mladíci napadnou. Zároveň ošetřuje i jeho nemohoucího otce a ráda by, aby pomohl jejímu muži policistovi, naučit se Ústavu Chorvatské republiky, ze které potřebuje udělat zkoušku. Jenže profesor je Chorvat a policajt je Srb. Dlouholeté konflikty jsou stále živé a najít společnou řeč bez nesnášenlivostí bude těžké...Skvěle vyvážený snímek o starých křivdách v lehkém humorném a melancholickém oparu. ()
I člověk plný trpkosti a nenávisti se může díky přátelství změnit. 1) Komedie to není ani náhodou, nicméně určitou lehkost zpracování a kapku ironický nadhled filmu nelze upřít._____ 2) První (post)jugoslávský film s homosexuálem v hlavní roli. Ale stejně se tu řeší především národnostní vztahy, jak je v regionu obvyklé. ()
V tomto případě jsem měl skutečně pocit, že se dívám na film ze současnosti. A navíc film optimistický. Film o tom, že alespoň v tomto (a jemu podobných) případech je možno dojít ke smíru četniků, ustašovců a partyzánů (a zde navíc nenoacistů), který v minulém století dvakrát eskaloval. A není to jen příběhem samotným, citlivá režie Rajka Grliče má na tom nesporně velký podíl. Nebo se "Ustav Republike Hrvatske" promítl i do života jednotlivých hrdinů? ()
1921. hodnocený film: ()
Príjemné prekvapenie z Chorvátska, v ktorom sa v tragikomickom kabáte snúbi dobre napísaný viacvrstevnatý príbeh okorenený o zaujímavé filozofické otázky. Srbsko-chorvátske trenie je zasa skvelá škola. No a v neposlednom rade musím vypichnúť herecké výkony. ()
I takový je život...Édouard Lalo a jeho cellový koncert d moll jako stvořený pro tento příběh. Téma lidskosti neznající etnické ani sexuální jinakosti v balkánském duchu mě příjemně překvapilo. ()
Krásne, ľudské, emočné a prirodzené. Balkánske filmy jednoducho silno môžem. ()
Z filmu ide taká ľudskosť, akú by som od balkánskeho filmu vôbec nečakal. Aj tá nevraživosť medzi Srbmi a Chorvátmi je v celkom inej rovine, ako som mal možnosť vidieť doteraz. Byť v Chorvátsku homosexuálom alebo byť Srbom je veľmi podobné, a keď sa navzájom potrebujú, hoci so zaťatými zubami, vzniká dráma, ktorá ide intenzívne pod kožu. –––– Moja drahá! Nikdy v živote ste nemilovali muža tak, ako ja. –––– Nechaj tak! Toto je len pre švihákov, ktorí ovládajú Ústavu. ()
Z môjho blogu k MFF 2016 v Bratislave: Ako nám na úvod festivalu povedal jeden z organizátorov MFF, súčasní chorvátski režiséri sa radi zameriavajú na trpké komédie. Žiarivým príkladom toho je aj Bobo. Dej rozpráva o 60-ročnom vysokoškolskom učiteľovi Vjekovi, ktorý je homosexuál a tranzvestita. Pre jeho záľubu v ženských šatách a make-upe ho na ulici prepadne partia neonacistov. Po útoku sa o neho stará jeho suseda Maja, ktoré je povolaním zdravotná sestra. Onedlho sa spriatelia, avšak Vjeko si dlhšie hľadá cestu k Majinemu natvrdlejšiemu (ale dobrosrdečnému) manželovi, policajtovi. Vadí mu, že je Srb. Film je tak zaujímavou sondou do ľudskej duše a hovorí o tom, že aj ten, kto sa celý život potýka s netoleranciou k svojej osobe môže byť sám netolerantným. ()
dojemně natočený příběh osamělé ,bolavé duše ()
Postupem času už mě tyto ponuré, ukecané filmy s vážnou tématikou začínají nudit. Nicméně si vážím naší české ústavy a pokud zůstane do konce mého života stejná, což bohužel nepředpokládám, tak nikdy nebudu v opozici jako doposud. ()
Film o troch rozdielnych ludoch ktory žiju v jednom bytovom dome a su na sebe z rôznych pričin zavisly.Film sa venuje aj Srbsko-Chorvatskym vstahom.Hlavny hrdina filmu učitel Vjeko hoci sam je gay tak ma predsudky voči susedovi ktory ma srbske korene a cez svoju nenavist sa nevie preniest.Na filme treba ocenit aj herecke vykony a dobre vyrozpravany pribeh. ()
Trpká komédia pre náročnejšieho diváka z dielne bývalej juhoslovanskej produkcie, ktorá vás svojim priamym ťahom na bránku nielen prekvapí, ale zároveň aj udrží na tej správnej mentálnej dĺžke. Páčilo sa mi tu viacero odkazov na rôzne spoločenské fenomény vrátane rasizmu a xenofóbie, ktorá filmom doslova sršala. Na jedno pozretie ok. 60 % ()
Silný príbeh konfrontácie predsudkov. Hlavný hrdina je homosexuál so silnými národnostnými predsudkami starajúci sa o nevládneho otca. Jeho susedia manželia srb/chorvátka mu pomáhajú sú tak konfrontovaní s jeho homosexualitou. Postupne tak rozplietajú problematické vzťahy. ()