Roger a já

Tak začiatok svojej hviezdnej kariéry MM začal vhodným námetom, ktorým si určite zabezpečil vysokú pozornosť obecenstva a kontroverziou. Bohužial bol vtedy ešte mr. nobody, takže prezident GM si ho azda ani počas nakrúcania nevšimol. Význam tohto filmu vidím v jeho nadčasovosti, keďže to, čo sa udialo vo Flinte, sa dnes odohráva v tisíckach miest po celom svete, ale dôsledkom krízi. (09.08.2009)

Dokumenty podobného typu ma nikdy priveľmi nezaujímali. Tým nechcem povedať dokumenty, ktoré sa venujú ľuďom, alebo nejakej problematike. Koniec koncov každý sociálny dokument sa venuje nejakému problému. Tým typom myslím filmy Michaela Moora. Veľa som o nich počul a zo všetkých strán sa na mňa hrnuli rozpoluplné názory. Tak som sa rozhodol spraviť si vlastný názor. A začínam ako sa patrí od začiatku. Čo tomuto filmu vytknúť? Jedine to, že nie je naliehavý. Čo mu uberá na sile. Z filmu cítiť, že Moore má jasný cieľ a oko pre situácie, ktoré točí a ktoré nám následne ponúka. Je to ale boj proti systému, ktorý nejako nemôže vyhrať a čo je väčšia škoda, ani nikomu poriadne nezavarí. Taký Bill Maher v Religolous pripravil krušné chvíle nejednému duchovnému. Je zrejmé, že o tom ale film nebol. Je to pohľad na rozpadávajúce sa mesto, ktoré bolo kedysi prosperujúcim a obľúbeným miestom pre život. Je to kritika papalášov a ľudskej hlúposti. Príbehy, ktoré nám Moore prezentuje sú smutné a nie sú úplne príjemné na pohľad, ale nerezonujú vo mne tak ako by mali. Ako si predstavujem, že by obrazy podobného typu mali rezonovať v človeku. Niekto tam vidí iróniu, ktorá je vtipná, mne príde v rámci myšlienky nedotiahnutá. Preto skôr priemer ako blown my mind documentary. (22.01.2012)

Ať je Michael Moore jakékoli sebestředné hovado, ať je klidně kritizován za to, že je neobjektivní a že manipuluje s informacemi, je nutné mu přičíst, že se snaží ukázat pravdu, která zde existuje, ukázat hnus kapitalismu a celkově téhle společnosti - nejen americké - která žije v přetvářce a považuje ji za standard. (11.02.2016)

::::::::::::::::::::::::::::: Další bomba od Michaela ! Já ty jeho dokumenty žeru ! Opravdu skvělé zpracování. Vždycky mě dokážou upoutat tak, že si sednu na prdel před TV a od začátku do konce ani nemrknu. Po skončení se vždy těžko vzpamatovávám ze svých pocitů. Je v nich vtip, ironie, sarkasmus, smutek, laskavost, pochopení, vztek aj. ............ ::::::::::::::::::::::::::::::::::::::: (02.05.2009)

Michael se rozhodně ve svém debutu zastřeloval, brousil svůj jedinečný sarkastický styl. Existuje-li cosi jako hraný dokument, pak Moore tvoří jakousi dokumentární hru. Zárodky jeho neodolatelné demagogie lze vidět ve volbě typů zpovídaných... zejména buržuj smetánka tvoří neskutečný vzorek lidské debility a pokrytectví, na níž se tvůrce doslova pase a kterou podněcuje. Hraní si se sympatiemi diváka mu jde báječně, ale Roger a já obsahuje pouze několik míst, kde jde veškerý ven cynismus plynule, bez křeče a zasáhne naplno. Pojmenování paradoxu se Moorovi daří nejlépe v závěru. Přesto po celou dobu z neutěšeného portrétu Michaelova "hometown", rozdrceného železnou logikou kapitalismu, mrazí a nic na tom nemění ani občasná rozevlátost a usilovné dobývání lehkosti z proudu vyprávění. Právě tady se zřejmě projevuje Moorova nezkušenost, která však neústí v nějakou rozpačitost, ale spíše v upřímnost... Upřímnost, kterou třeba u 9/11 postrádám... Roger a já je dosti neotesaný dokument, jenže právě díky tomu, že tvůrce hájí své město a své lidi vyznívá tahle přidrzlá žaloba kapitálu velmi horoucně a naléhavě. Není proto zapotřebí vlezlých patetických gest, které mě osobně na pozdějším Moorovi dost vadí. Když přijde o práci jeden, je to tragédie. Když přijde o práci 30000, je to statistika. Ideologie se mění, paradoxy zůstávají? (18.09.2006)